Árnason Johann Pál - Historie editací

imported>Admin: Přidána poslední věta Johann Pál Árnason je autorem některých publikací v Knižní bibliografii české sociologie.

2018-12-08T20:59:31Z

Přidána poslední věta Johann Pál Árnason je autorem některých publikací v Knižní bibliografii české sociologie.

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

2017-12-11T16:04:09Z

finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server

2017-12-10T16:58:05Z

import na produkční server

Nová stránka

Árnason Johann Pál

<time datetime="1940-06-01">1. června 1940</time> v Dalviku (Island)
<div id="photo">[[Soubor:Árnason_Johann_Pál_01.jpg|400px]]</div>

Narodil se v nepříliš zámožné rodině, otec byl dělník, matka v domácnosti. Po dokončení středoškolského studia na Islandu odešel v roce 1959 do Československa, které s Islandem jako s málokterou zemí západního bloku trvale udržovalo kulturní styky. Po absolvování jazykového kurzu v Mariánských Lázních vystudoval v letech 1960–66 filosofickou fakultu [[Karlova univerzita v Praze|Karlovy univerzity v Praze]]. Po roce 1968 odešel spolu s manželkou Marií do Německa, kde krátce působil ve Frankfurtu nad Mohanem a kde v roce 1970 získal doktorát na základě práce Zwischen Natur und Gesellschaft: Studien zu einer kritischen Theorie des Subject. Poměrně dlouhý pobyt ovlivnil Árnasonův vztah k Československu v trojím smyslu: (1.) pod vlivem zejména Jiřího Peška a Karla Kosíka (a krátkodobě také Jana Patočky) podstatně zmírnil své původně dosti radikální marxistické pozice, zůstal nicméně „kritickým historickým sociologem“, který se hlásí k tradicím klasického marxismu a zejména jeho moderním západním variantám; (2.) Árnason si vytvořil jasnou představu (založenou na dlouhodobé zkušenosti) o možnostech a perspektivách „reálného socialismu“ – „byla to krátká a složitá doba, ale fantastická ke studiu zejména humanitních disciplín“; a (3.) jeho dokonalá znalost češtiny, soustavný zájem o českou literaturu odbornou i beletristickou, o českou společnost a její dějiny jej nakonec přivedly (po roce 1989) nejprve ke krátkodobé, poté trvalé spolupráci s českou sociologickou obcí. Árnason působil na řadě univerzit (Heidelberg, Bielefeld), především však na univerzitě La Trobe v australském Melbourne, jejímž je dosud emeritním profesorem, byl také na řadě zahraničních stáží a přednáškových turné (Francie, Švédsko, Německo). Od roku 1978 je členem Mezinárodní sociologické asociace a v letech 1984–2004 byl členem reakční rady časopisu ''Thesis Eleven''. V současnosti působí jako profesor na fakultě humanitních studií [[Karlova univerzita v Praze|Karlovy univerzity v Praze]].

Kromě vlivů západního marxismu a frankfurtské školy Árnason kriticky vstřebal zejména koncepci pluralitního pojetí civilizací (tzv. civilizací v plurálu) Shmuela N. Eisenstadta, která mu otevřela cestu ke komparativnímu studiu různých civilizačních okruhů, zejména civilizace japonské, antického Řecka, islámu a jihovýchodní Asie. V souvislosti s tím se začal podrobněji věnovat teoretickým problémům modernity, globalizace, civilizačních konfliktů a kolektivní identity; na tato témata napsal několik monografií v němčině a angličtině. Je vcelku přirozené, že publikace vydané před rokem 1989 nemohly nijak zásadněji ovlivnit vývoj české sociologie, tím výraznější je však Árnasonův vliv dnes. Pluralitní přístup obohacuje o multidimenzionální přístup a klade důraz spíše na rozdílnosti vývoje jednotlivých civilizací (civilizačních okruhů) než na působení (více či méně fiktivního) jednotného (a integračního) civilizačního procesu od primitivní k moderní společnosti. Poukazuje na nutnost propojit – pro hlubší porozumění modernitě – civilizační teorie a teorie modernizace.

Za hlavní Arnasonovo dílo je pokládán spis ''Civilizations in Dispute'' (2003), v němž na jedné straně podal rozsáhlou a vyčerpávající kritiku dosavadních teorií civilizačního vývoje a proměn, na druhé straně pak vyložil své vlastní pojetí, jež spočívá ve vzájemně propojené analýze tří fundamentů společenského života – moci, ekonomiky a kultury (Pavel [[Machonin Pavel|Machonin]], který se u nás Árnasonovým dílem kvalifikovaně zabýval, měl za to, že role moci sice byla přeceněna, avšak ve srovnání s jinými pojetími byla konečně organicky včleněna do analýzy civilizačních a zejména modernizačních procesů). Podobný – a pro naše poměry ještě snad větší – význam má Árnasonova práce ''The Future that Failed'' (1993), v níž ukázal sovětský model modernizace jako nezdařenou cestu s tragickými důsledky, která se však principiálně (jistě s řadou deviací) nevymyká celkovému modernizačnímu trendu. Árnason zde využil inspirací autorů mu blízkých – Cornelia Castoriadise a Clauda Leforta.

Árnason je také spolutvůrcem konceptu „mnohočetné modernity“, který zdůrazňuje, že modernita nebyla nikdy jednosměrná a poukazuje na neudržitelnost pojetí, jež ztotožňovalo modernizační proces s cestami, jimiž prošla euroatlantická civilizace (kritice egocentrismu věnoval prostřední stať v publikaci ''Civilizační analýza'', 2009). V posledních letech se intenzivně podílí na ustavení historické sociologie v rámci české sociologie, tedy disciplíny, která jí citelně chybí, ačkoliv se ve světě významně rozvíjí. Pro své pojetí historické sociologie používá termín [[Krejčí Jaroslav|Jaroslava Krejčího]]civilizacionistika a vysvětluje jeho kontext v rámci svého intelektuálního vývoje takto: „Můj post-marxistický obrat k civilizacionistice byl dán zejména intenzivní četbou Durkheima a Webera. Kromě toho jsem také výrazně inspirován fenomenologií a hermeneutikou a možná bych se mohl charakterizovat jako post-weberián.“ Jakkoliv ovlivněn hermeneutikou a fenomenologií, nepatří Árnason rozhodně k autorům „enigmatickým“, pojmoslovně někdy málo srozumitelným. Příznačná je jeho inspirace posthumně vydaným spiskem Patočkovým o „nadcivilizaci“, o němž (a o tématech s ním spojených) uspořádal spolu s Markem Skovajsou dokonce konferenci – sociologickou obcí velmi příznivě přijatou (k tomuto tématu viz též ''Dějinnost, nadcivilizace a modernita'', 2010).

Knihy: ''Þættir úr sögu sósíalismans'' (Mál og Menning, Reykjavík 1970); ''Von Marcuse zu Marx: Prolegomena zu einer dialektischen Anthropologie'' (H. Luchterhand, Neuwied 1971); ''Zwischen Natur und Gesellschaft: Studien zu einer kritischen Theorie des Subjekts'' (EVA, Köln 1976); ''Praxis und Interpretation: Sozialphilosophische Studien'' (Suhrkamp, Frankfurt am Main 1988); ''The Future that Failed: Origins and Destinies of the Soviet Model'' (Routledge, London 1993); ''Social Theory and Japanese Experience: The Dual Civilization''. (K. Paul, London 1997); ''The Peripheral Centre: Essays on Japanese History and Civilization'' (Trans Pacific Press, Melbourne 2002); ''Civilizations in Dispute: Historical Questions and Theoretical Traditions'' (Brill, Leiden 2003); ''Canetti's Counter-Image of Society'' (Camdem House, Rochester 2004; spoluautor D. Roberts); ''Civilizační analýza: Evropa a Asie opět na rozcestí'' (Filosofia, Praha 2009); ''Historicko-sociologické eseje'' (Sociologické nakladatelství, Praha 2010).

Studie: The Modern Constellation and the Japanese Enigma (''Thesis Eleven'' 1987–88); Culture and Imaginary Significations (''Thesis Eleven'' 1989); The Imaginary Constitution of Modernity (''Revue Européenne des Sciences Sociales'' 1989); Nationalism, Globalization and Modernity (''Theory, Culture and Society'' 1990); Capitalism in Context: Sources, Trajectories and Alternatives (''Thesis Eleven'' 2001); Communism and Modernity (''Daedalus'' 2001); The Idea of Negative Platonism: Jan Patočka's Critique and Recovery of Metaphysics (''Thesis Eleven'' 2007); The Cultural Turn and the Civilizational Approach (''European Journal of Social Theory'' 2010).

Příspěvky ve sbornících: Die Moderne als Projekt und Spannungsfeld (A. Honneth – H. Joas: ''Kommunikatives Handlen''. Suhrkamp, Frankfurt am Main 1986); Civilizational Analysis, Social Theory and Comparative History (G. Delanty, ed.: ''Handbook of Contemporary European Social Theory''. Routledge, London 2006); Nations and Nationalisms (G. Delanty – K. Kumar, eds.: ''Handbook of Nations and Nationalism''. Sage, London 2006).

Sborníky: ''Agon, Logos, Polis: The Greek Achievement and its Aftermath'' (F. Steiner, Stuttgart 2001; spolueditor P. Murphy); ''Eurasian Transformations, Tenth to Thirteenth Century: Crystallizations, Divergences, Renaissances'' (Brill, Leiden – Boston 2004; spolueditor B. Wittrock); ''Axial Civilizations and World History'' (Brill, Leiden – Boston 2005; spolueditoři S. N. Eisenstadt a B. Wittrock); ''Domains and Divisions of European History'' (Liverpool UP, Liverpool 2010; spolueditorka N. J. Doyle); ''The Roman Empire in Context: Comparative and Historical Perspectives'' (J. Wiley, Oxford – Malden 2010; spolueditor K. Raaflaub); ''Kultury, civilizace, světový systém'' (Karolinum, Praha 2010; spolueditor J. Šubrt); ''Dějinnost, nadcivilizace a modernita: Studie k Patočkově konceptu nadcivilizace'' (Togga + FHS UK, Praha 2010; 2. vyd. 2011; spolueditoři L. Benyovszky a M. Skovajsa).

Mimo sociologii: ''Mrtvému nože netřeba: Islandské pověsti a pohádky'' (Argo, Praha 2008).

-- ''[[:Kategorie:Aut: Petrusek Miloslav|Miloslav Petrusek]]'' 
[[Kategorie:Aut: Petrusek Miloslav]]
[[Kategorie:SCSg]]

@@ Řádek 22: / Řádek 22: @@
 <span class="section_title">Mimo sociologii:</span> ''Mrtvému nože netřeba: Islandské pověsti a pohádky'' (Argo, Praha 2008).
--- ''[[:Kategorie:Aut: Petrusek Miloslav|Miloslav Petrusek]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Petrusek Miloslav|Miloslav Petrusek]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Petrusek Miloslav]]
 [[Kategorie:SCSg]]

@@ Řádek 8: / Řádek 8: @@
 Kromě vlivů západního marxismu a frankfurtské školy Árnason kriticky vstřebal zejména koncepci pluralitního pojetí civilizací (tzv. civilizací v plurálu) Shmuela N. Eisenstadta, která mu otevřela cestu ke komparativnímu studiu různých civilizačních okruhů, zejména civilizace japonské, antického Řecka, islámu a jihovýchodní Asie. V souvislosti s tím se začal podrobněji věnovat teoretickým problémům modernity, globalizace, civilizačních konfliktů a kolektivní identity; na tato témata napsal několik monografií v němčině a angličtině. Je vcelku přirozené, že publikace vydané před rokem 1989 nemohly nijak zásadněji ovlivnit vývoj české sociologie, tím výraznější je však Árnasonův vliv dnes. Pluralitní přístup obohacuje o multidimenzionální přístup a klade důraz spíše na rozdílnosti vývoje jednotlivých civilizací (civilizačních okruhů) než na působení (více či méně fiktivního) jednotného (a integračního) civilizačního procesu od primitivní k moderní společnosti. Poukazuje na nutnost propojit – pro hlubší porozumění modernitě – civilizační teorie a teorie modernizace.
-Za hlavní Arnasonovo dílo je pokládán spis ''Civilizations in Dispute'' (2003), v němž na jedné straně podal rozsáhlou a vyčerpávající kritiku dosavadních teorií civilizačního vývoje a proměn, na druhé straně pak vyložil své vlastní pojetí, jež spočívá ve vzájemně propojené analýze tří fundamentů společenského života – moci, ekonomiky a kultury (Pavel [[Machonin Pavel|Machonin]], který se u nás Árnasonovým dílem kvalifikovaně zabýval, měl za to, že role moci sice byla přeceněna, avšak ve srovnání s jinými pojetími byla konečně organicky včleněna do analýzy civilizačních a zejména modernizačních procesů). Podobný – a pro naše poměry ještě snad větší – význam má Árnasonova práce ''The Future that Failed'' (1993), v níž ukázal sovětský model modernizace jako nezdařenou cestu s tragickými důsledky, která se však principiálně (jistě s řadou deviací) nevymyká celkovému modernizačnímu trendu. Árnason zde využil inspirací autorů mu blízkých – Cornelia Castoriadise a Clauda Leforta.
+Za hlavní Arnasonovo dílo je pokládán spis ''Civilizations in Dispute'' (2003), v němž na jedné straně podal rozsáhlou a vyčerpávající kritiku dosavadních teorií civilizačního vývoje a proměn, na druhé straně pak vyložil své vlastní pojetí, jež spočívá ve vzájemně propojené analýze tří fundamentů společenského života – moci, ekonomiky a kultury (Pavel [[Machonin Pavel|Machonin]], který se u nás Árnasonovým dílem kvalifikovaně zabýval, měl za to, že role moci sice byla přeceněna, avsak ve srovnání s jinými pojetími byla konečně organicky včleněna do analýzy civilizačních a zejména modernizačních procesů). Podobný – a pro naše poměry ještě snad větší – význam má Árnasonova práce ''The Future that Failed'' (1993), v níž ukázal sovětský model modernizace jako nezdařenou cestu s tragickými důsledky, která se však principiálně (jistě s řadou deviací) nevymyká celkovému modernizačnímu trendu. Árnason zde využil inspirací autorů mu blízkých – Cornelia Castoriadise a Clauda Leforta.
 Árnason je také spolutvůrcem konceptu „mnohočetné modernity“, který zdůrazňuje, že modernita nebyla nikdy jednosměrná a poukazuje na neudržitelnost pojetí, jež ztotožňovalo modernizační proces s cestami, jimiž prošla euroatlantická civilizace (kritice egocentrismu věnoval prostřední stať v publikaci ''Civilizační analýza'', 2009). V posledních letech se intenzivně podílí na ustavení historické sociologie v rámci české sociologie, tedy disciplíny, která jí citelně chybí, ačkoliv se ve světě významně rozvíjí. Pro své pojetí historické sociologie používá termín [[Krejčí Jaroslav|Jaroslava Krejčího]]civilizacionistika a vysvětluje jeho kontext v rámci svého intelektuálního vývoje takto: „Můj post-marxistický obrat k civilizacionistice byl dán zejména intenzivní četbou Durkheima a Webera. Kromě toho jsem také výrazně inspirován fenomenologií a hermeneutikou a možná bych se mohl charakterizovat jako post-weberián.“ Jakkoliv ovlivněn hermeneutikou a fenomenologií, nepatří Árnason rozhodně k autorům „enigmatickým“, pojmoslovně někdy málo srozumitelným. Příznačná je jeho inspirace posthumně vydaným spiskem Patočkovým o „nadcivilizaci“, o němž (a o tématech s ním spojených) uspořádal spolu s Markem Skovajsou dokonce konferenci – sociologickou obcí velmi příznivě přijatou (k tomuto tématu viz též ''Dějinnost, nadcivilizace a modernita'', 2010).
@@ Řádek 25: / Řádek 25: @@
 [[Kategorie:Aut: Petrusek Miloslav]]
 [[Kategorie:SCSg]]