Škrach Vasil Kaprálek - Historie editací

imported>Admin: Přidána poslední věta Vasil Kaprálek Škrach je autorem některých publikací v Knižní bibliografii české sociologie.

2018-12-08T20:59:45Z

Přidána poslední věta Vasil Kaprálek Škrach je autorem některých publikací v Knižní bibliografii české sociologie.

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

2017-12-11T16:04:35Z

finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server

2017-12-10T16:58:41Z

import na produkční server

Nová stránka

Škrach Vasil Kaprálek

<time datetime="1891-06-14">14. června 1891</time> v Prostějově
 <time datetime="1943-05-28">28. května 1943</time> v Berlíně-Plötzensee (Německo)
<div id="photo">[[Soubor:Škrach_Vasil_Kaprálek_01.jpg|400px]]</div>

Maturoval na gymnáziu Prostějově a v letech 1910–14 studoval klasickou filologii a filosofii na filosofické fakultě české Karlo-Ferdinandovy univerzity (viz [[Karlova univerzita v Praze]]), mj. u T. G. [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masaryka]], jenž jej ovlivnil celoživotně. Během studií vstoupil do České strany pokrokové („realistické“), v roce 1913 předsedal její studentské organizaci. První světovou válku strávil na frontě. V letech 1919–37 působil jako osobní tajemník a archivář T. G. [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masaryka]], editor a vydavatel jeho spisů, 1924–31 také jako redaktor ''Masarykova sborníku'' (poslední dva svazky s titulem ''Vůdce generací''). Byl redaktorem ''Studentské revue'' (1913–14), ''Služby'' (1919–23) a ''[[Česká mysl|České mysli]]'' (1922–31, 1932–38 člen redakčního kruhu), přispíval i do řady populárních periodik a novin. Po [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masarykově]] smrti byl v letech 1937–40 knihovníkem Jednoty filosofické a vrchním odborovým radou na ministerstvu zahraničí. V roce 1938 se podílel na manifestu Věrni zůstaneme!, 1939 se zapojil do odboje a byl v kontaktu s londýnským exilem, v červnu 1940 byl zatčen, 1942 odsouzen k trestu smrti a následujícího roku popraven. Jméno Kaprálek přijal po své manželce, středoškolské profesorce a překladatelce Emě, roz. Kaprálkové (1891–1968).

Sociologické zájmy měl vlivem T. G. [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masaryka]] již jako student (člen Sociologické sekce svazu českého studentstva a Sdružení akademicky vzdělaných žen), v roce 1919 se podílel na vzniku [[Sociální ústav ČSR|Sociálního ústavu ČSR]] a byl jeho členem po celou dobu trvání, roku 1925 patřil mezi zakládající členy [[Masarykova sociologická společnost|Masarykovy sociologické společnosti]]. Angažoval se také v osvětových institucích typu Masarykova lidovýchovného ústavu, [[Masarykova akademie práce|Masarykovy akademie práce]] apod. Po celé meziválečné období byl členem Jednoty filosofické, v roce 1934 se podílel na organizaci VIII. Světového kongresu filosofů v Praze. Spolu se svojí manželkou překládal filosofická a sociologická díla (G. Berkeley, F. M. Blackmar – J. L. Gillin; R. Thákur) a masarykiana (E. Ludwig).

Na počátku studií byl Škrach volným myslitelem a hlásil se k positivismu, byl žákem [[Krejčí František|Františka Krejčího]]. Po setkání s [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masarykem]] však byl výrazně ovlivněn především jeho souborem esejů ''Moderní člověk a náboženství'' a stal se nadšeným celoživotním stoupencem [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masarykova]] „realismu“. V [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masarykových]] intencích požadoval, aby filosofie byla učitelkou praktického života, sociologie jakožto její součást měla sloužit k poznání společnosti a řešení sociálních otázek. Ostře vystoupil proti sociologickému objektivismu, požadoval, aby sociologie vynášela hodnotící soudy o společenských institucích a přispívala k sociálnímu pokroku (studie v ''[[Česká mysl|České mysli]]'' 1932, jež byla kritikou J. L. [[Fischer Josef Ludvík|Fischera]], J. [[Mertl Jan|Mertla]] a A. [[Uhlíř Antonín|Uhlíře]], nepřímo také J. [[Král Josef|Krále]] a O. [[Machotka Otakar|Machotky]]). Za osobnost, která nepodlehla klamnému vábení „odfilosofičtělé, odhistoričtělé, ‚exaktní‘, ‚empirické‘, nezaujaté, neosobní, nehodnotící, zkrátka objektivní, objektivistické sociologie“, a která tudíž podle jeho názoru následovala [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masarykův]] přístup, považoval v české sociologii především I. A. [[Bláha Inocenc Arnošt|Bláhu]]. Naopak v sociologickém objektivismu a snaze o empirizaci sociologie oprávněně spatřoval odklon od masarykovské tradice, jeho interpretace soudobých českých sociologů byla ovšem dost svévolná, proti čemuž se kriticky ozvali I. A. [[Bláha Inocenc Arnošt|Bláha]] (''[[Sociologická revue]]'' 1932) a Josef [[Král Josef|Král]] (''[[Sociální problémy]]'' 1932), kteří zároveň hájili vědecký charakter sociologie. V průběhu 30. let Škracha stále výrazněji ovlivňoval Emanuel [[Rádl Emanuel|Rádl]], k jehož interpretaci T. G. [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masaryka]] se přiklonil (''[[Česká mysl]]'' 1934).

Škrachův význam spočívá především v jeho ediční a interpretační činnosti díla T. G. [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masaryka]], o jehož popularizaci se zasloužil také množstvím výborů a informativních textů. V meziválečném období i později byl považován za „oficiálního“ vykladače [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masaryka]], od jehož názorů na sociologii a její společenskou úlohu se nikdy neodchýlil. Škrachovo pojetí sociologie však bylo v této době již natolik překonané, že se s ním nemohli ztotožnit ani sociologové brněnské školy, ačkoli i oni [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masaryka]] považovali za vzor.

Knihy: ''Velicí mužové: T. G. Masaryk'' (Státní nakladatelství, Praha 1926); ''Masaryk et le positivisme français'' (F. Cohen, Bonn 1930); ''Z tradice našeho dějinného myšlení: František Palacký, Augustin Smetana, Tomáš G. Masaryk'' (Praha 1938).

Studie: Masaryk a studentstvo (''Mladá generace'' 1918–19); Masaryk a positivism (''Služba'' 1922); Poznámky o naší filosofické tradici (''Naše doba'' 1923/24); Glossen über die tschechische Soziologie (''Kölner Vierteljahrhefte für Soziologie'' 1925); Masarykova Světová revoluce (''Naše doba'' 1924/25); Leonard Nelson (''Česká mysl'' 1928); Masarykova humanita a divinita (''Naše doba'' 1931/32); Rozhledy po české sociologii: Sociologický objektivism (''Česká mysl'' 1932); K diskusi o objektivismu v sociologii (''Česká mysl'' 1932); Náš filosofický program (''Česká mysl'' 1934; francouzsky 1936).

Příspěvky ve sbornících: Masarykova odyssea ve světové válce (''Cestami odboje I.: Z rakouských pout k svobodě''. Pokrok, Praha 1926); Poměr etiky a sociologie u Františka Krejčího (''Sborník ku poctě Františka Krejčího: Práce a vzpomínky jeho žáků a přátel''. Čin, Praha 1929); Masarykova myšlenka humanity (''Vůdce generací I''. Čin, Praha 1932).

Sborníky: T. G. Masaryk: ''Politické myšlenky'' (Státní nakladatelství, Praha 1923); ''Aforismy z Masaryka o demokracii'' (Sociální služba, Praha 1923); ''Masaryk mládeži'' (F. Topič, Praha 1930); ''Vůdce generací I.-II''. (Čin, Praha 1932); ''Dni žalu: Památník o sklonku života, o nemoci, smrti a pohřbu presidenta Osvoboditele T. G. Masaryka'' (Čin + Orbis, Praha 1937; spolueditoři K. Čapek a J. Kopta); ''Kniha duší člověka: Stati a rozmluvy T. G. Masaryka o knihách a o četbě'' (ÚSČKÚ, Praha 1937); spisy T. G. Masaryka (s bibliografickými a literárněhistorickými poznámkami).

Překlady: Rabindranath Tagore [Thákur]: ''Nacionalism'' (J. Šnajdr, Kladno 1921; spolupřekladatelka E. Škrachová); George Berkeley: ''Tři rozmluvy mezi Hyladem a Filonoem'' (Praha 1927; spolupřekladatelka E. Škrachová); Frank M. Blackmar – John L. Gillin: ''Základy sociologie'' (Orbis, Praha 1929; spolupřekladatelé F. Fajfr a E. K. Škrachová); Emil Ludwig: ''Duch a čin: Rozmluvy s Masarykem'' (Družstevní práce, Praha 1937).

Literatura: ''Cesta k Masarykovi'' (Místní osvětová rada, Prostějov 1948); Josef E. Karola: Škrachova stopa v dějinách českého myšlení (''Filosofický časopis'' 40, 1992, 3: 503–516); In memoriam V. K. Škracha (''Sociologická revue'' 12, 1946, 4: 69–70); V. Navrátil: Za Vasilem K. Škrachem (''Česká mysl'' 39, 1945, 1–2: 26–28).

-- ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]'' 
[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.]]
[[Kategorie:SCSg]]

@@ Řádek 25: / Řádek 25: @@
 <span class="section_title">Literatura:</span> ''Cesta k Masarykovi'' (Místní osvětová rada, Prostějov 1948); Josef E. Karola: Škrachova stopa v dějinách českého myšlení (''Filosofický časopis'' 40, 1992, 3: 503–516); In memoriam V. K. Škracha (''Sociologická revue'' 12, 1946, 4: 69–70); V. Navrátil: Za Vasilem K. Škrachem (''Česká mysl'' 39, 1945, 1–2: 26–28).
--- ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.]]
 [[Kategorie:SCSg]]

@@ Řádek 9: / Řádek 9: @@
 Sociologické zájmy měl vlivem T. G. [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masaryka]] již jako student (člen Sociologické sekce svazu českého studentstva a Sdružení akademicky vzdělaných žen), v roce 1919 se podílel na vzniku [[Sociální ústav ČSR|Sociálního ústavu ČSR]] a byl jeho členem po celou dobu trvání, roku 1925 patřil mezi zakládající členy [[Masarykova sociologická společnost|Masarykovy sociologické společnosti]]. Angažoval se také v osvětových institucích typu Masarykova lidovýchovného ústavu, [[Masarykova akademie práce|Masarykovy akademie práce]] apod. Po celé meziválečné období byl členem Jednoty filosofické, v roce 1934 se podílel na organizaci VIII. Světového kongresu filosofů v Praze. Spolu se svojí manželkou překládal filosofická a sociologická díla (G. Berkeley, F. M. Blackmar – J. L. Gillin; R. Thákur) a masarykiana (E. Ludwig).
-Na počátku studií byl Škrach volným myslitelem a hlásil se k positivismu, byl žákem [[Krejčí František|Františka Krejčího]]. Po setkání s [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masarykem]] však byl výrazně ovlivněn především jeho souborem esejů ''Moderní člověk a náboženství'' a stal se nadšeným celoživotním stoupencem [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masarykova]] „realismu“. V [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masarykových]] intencích požadoval, aby filosofie byla učitelkou praktického života, sociologie jakožto její součást měla sloužit k poznání společnosti a řešení sociálních otázek. Ostře vystoupil proti sociologickému objektivismu, požadoval, aby sociologie vynášela hodnotící soudy o společenských institucích a přispívala k sociálnímu pokroku (studie v ''[[Česká mysl|České mysli]]'' 1932, jež byla kritikou J. L. [[Fischer Josef Ludvík|Fischera]], J. [[Mertl Jan|Mertla]] a A. [[Uhlíř Antonín|Uhlíře]], nepřímo také J. [[Král Josef|Krále]] a O. [[Machotka Otakar|Machotky]]). Za osobnost, která nepodlehla klamnému vábení „odfilosofičtělé, odhistoričtělé, ‚exaktní‘, ‚empirické‘, nezaujaté, neosobní, nehodnotící, zkrátka objektivní, objektivistické sociologie“, a která tudíž podle jeho názoru následovala [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masarykův]] přístup, považoval v české sociologii především I. A. [[Bláha Inocenc Arnošt|Bláhu]]. Naopak v sociologickém objektivismu a snaze o empirizaci sociologie oprávněně spatřoval odklon od masarykovské tradice, jeho interpretace soudobých českých sociologů byla ovšem dost svévolná, proti čemuž se kriticky ozvali I. A. [[Bláha Inocenc Arnošt|Bláha]] (''[[Sociologická revue]]'' 1932) a Josef [[Král Josef|Král]] (''[[Sociální problémy]]'' 1932), kteří zároveň hájili vědecký charakter sociologie. V průběhu 30. let Škracha stále výrazněji ovlivňoval Emanuel [[Rádl Emanuel|Rádl]], k jehož interpretaci T. G. [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masaryka]] se přiklonil (''[[Česká mysl]]'' 1934).
+Na počátku studií byl Škrach volným myslitelem a hlásil se k positivismu, byl žákem [[Krejčí František|Františka Krejčího]]. Po setkání s [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masarykem]] však byl výrazně ovlivněn především jeho souborem esejů ''Moderní člověk a náboženství'' a stal se nadšeným celoživotním stoupencem [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masarykova]] „realismu“. V [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masarykových]] intencích požadoval, aby filosofie byla učitelkou praktického života, sociologie jakožto její součást měla sloužit k poznání společnosti a řešení sociálních otázek. Ostře vystoupil proti sociologickému objektivismu, požadoval, aby sociologie vynášela hodnotící soudy o společenských institucích a přispívala k sociálnímu pokroku (studie v ''[[Česká mysl|České mysli]]'' 1932, jež byla kritikou J. L. [[Fischer Josef Ludvík|Fischera]], J. [[Mertl Jan|Mertla]] a A. [[Uhlíř Antonín|Uhlíře]], nepřímo také J. [[Král Josef|Krále]] a O. [[Machotka Otakar|Machotky]]). Za osobnost, která nepodlehla klamnému vábení „odfilosofictělé, odhistoričtělé, ‚exaktní‘, ‚empirické‘, nezaujaté, neosobní, nehodnotící, zkrátka objektivní, objektivistické sociologie“, a která tudíž podle jeho názoru následovala [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masarykův]] přístup, považoval v české sociologii především I. A. [[Bláha Inocenc Arnošt|Bláhu]]. Naopak v sociologickém objektivismu a snaze o empirizaci sociologie oprávněně spatřoval odklon od masarykovské tradice, jeho interpretace soudobých českých sociologů byla ovšem dost svévolná, proti čemuž se kriticky ozvali I. A. [[Bláha Inocenc Arnošt|Bláha]] (''[[Sociologická revue]]'' 1932) a Josef [[Král Josef|Král]] (''[[Sociální problémy]]'' 1932), kteří zároveň hájili vědecký charakter sociologie. V průběhu 30. let Škracha stále výrazněji ovlivňoval Emanuel [[Rádl Emanuel|Rádl]], k jehož interpretaci T. G. [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masaryka]] se přiklonil (''[[Česká mysl]]'' 1934).
 Škrachův význam spočívá především v jeho ediční a interpretační činnosti díla T. G. [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masaryka]], o jehož popularizaci se zasloužil také množstvím výborů a informativních textů. V meziválečném období i později byl považován za „oficiálního“ vykladače [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masaryka]], od jehož názorů na sociologii a její společenskou úlohu se nikdy neodchýlil. Škrachovo pojetí sociologie však bylo v této době již natolik překonané, že se s ním nemohli ztotožnit ani sociologové brněnské školy, ačkoli i oni [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masaryka]] považovali za vzor.
@@ Řádek 28: / Řádek 28: @@
 [[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.]]
 [[Kategorie:SCSg]]