Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

2017-12-11T16:01:35Z

finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server

2017-12-10T16:52:01Z

import na produkční server

Nová stránka

anarchismus – ideový směr, později [[hnutí]], které vystupuje s radikálním odmítáním jakékoliv formy vlády a organizace společnosti, jíž by se jedinec musel podřídit, a prosazuje požadavek absolutní svobody myšlení a jednání. ''A.'' jako hnutí vrcholil v druhé polovině 19. st. a v prvních desetiletích 20. st., zejm. v Itálii a ve Španělsku, ale i ve Francii a Švýcarsku, nakonec i v Německu, a své stoupence nacházel i na Balkáně a v Rusku. V této době se rovněž šířil v Čechách, především v severočes. oblasti, v záp. Čechách a v Praze. Za prvního průkopníka a koncipátora ''a.'' je pokládán ''William Godwin'', který své názory vyjadřuje nejuceleněji v dvousvazkové práci ''Zkoumání politické spravedlnosti'' (1793), kde poukazuje na to, že každé dosavadní uspořádání společnosti je vždy zajišťováno silou a větší část lidí je v něm v postavení porobených; cestou k odstranění státní moci a stávající spol. organizace však není polit. boj, nýbrž osvěta a vzdělávání jako prostředky pěstování a rozvíjení rozumu. ''Godwinovy'' názory byly silně ovlivněny osvícenstvím, byl inspirován polit. děním ve Francii v prvních letech po revoluci r. 1789. K jeho vyhraněně negativnímu vztahu k soukromému vlastnictví se později odvolávali především představitelé [[anarchokomunismus|anarchokomunismu]]. U dalšího z teoretiků ''a.'' ''Pierra Josepha Proudhona'' se poprvé objevil termín ''a.'' Ve svých pracích ''Co je vlastnictví'' (1840) a ''Systém ekonomických protikladů neboli filozofie bídy'' (1846) koncipuje ideje „spravedlnosti“ a „vzájemnosti“ (mutualismu), které mají tvořit základ soc., ekon. i morální emancipace člověka, jejímž prostředkem pak je spravedlivá (plnohodnotná) odměna za vykonanou práci, spravedlivá směna, bezúročný úvěr atd. a cílem společnost bez mocenského donucení, bez organizace, která si nepodrobuje individualitu člověka, společnost suverénních (neomezovaných) lidí, neboli ''a.'' U ''Godwina'' i ''Proudhona'' se vyskytují výrazné rysy [[utopie]]. Dalším teoretikem ''a.'' poloviny 19. st. byl ''Max Stirner'' (''Kaspar Schmidt''), mladohegelovec, který ve své stěžejní práci ''Jedinec a jeho vlastnictví'' dovádí do důsledků koncepci „kritického ducha“: individuum je samo sobě účelem, svět je jeho vlastnictvím, prostorem pro realizaci jeho zájmů; jakákoliv organizace společnosti, spol. pořádek, představují omezení a porobu. Stirnerovský ''a.'' bývá označován jako ''anarchoindividualismus''. Nejvýraznější postavou anarchistického hnutí 19. st. je ''Michail A. Bakunin''. Byl rovněž ovlivněn mladohegelovstvím, také ''A. Comtem'' a zejm. ''Proudhonem''. Působil v řadě revol. spolků, později zakládal vlastní anarchistické organizace, např. ''Tajný svaz internacionálních bratří'', ''Alianci socialistické demokracie'' atd. Připouštěl násilí při likvidaci stávající spol. organizace a státu. Když byl v r. 1872 vyloučen se svými stoupenci z ''Internacionály'', založil vlastní ''Anarchistickou Internacionálu''. Další význ. osobností ''a.'' byl ''Petr A. Kropotkin'', který smysl a cíl anarchistického hnutí viděl ve společnosti, v níž bude svoboda individua limitována uznáním priority spol. zájmů. Proto bývá považován za představitele „kolektivistického anarchismu“, resp. anarchokomunismu.

Výrazným směrem ''a.'' byl ''anarchosyndikalismus'', jehož představiteli byli ''G. Sorel'', ''H. Lagardelle'' a ''K. Friedeberg'' a podle některých autorů rovněž ''A. Labriola'' (svou prací ''Reformismus a syndikalismus''). Anarchosyndikalismus zdůrazňuje zakládání odborových (profesionálních) organizací dělnictva, jejichž úkolem je usilovat o zlepšení materiálního postavení dělníků prostředky „hospodářského boje“ (v intencích social. teorií konce 19. st. a počátku 20. st.) a [[stávka|stávkami]] (generální stávka může splnit úlohu soc. revoluce). Anarchosyndikalisté odmítají individ. teror jako v podstatě nic neřešící i klasické formy polit. boje, včetně existence polit. organizací, s výjimkou [[syndikát|syndikátů]], jejichž úkolem je – po převzetí moci formou generální stávky – organizovat hosp. život společnosti a vytvářet příznivé podmínky pro kult. a duchovní rozvoj lidí. Řada představitelů radikálního ''a.'' (např. ''E. Malatesto'') odmítala spojování ''a.'' se syndikalismem. Podle jejich názoru ''a.'' může nebo dokonce musí využívat syndikalismu, ale pouze jako prostředku vlivu na masy. Výrazným symptomem všech směrů a proudů rozvoje ''a.'' byl silný antimilitarismus, [[pacifismus]].

Moderní ''a.'', ovlivněn anarchistickou historií, zejm. účastí anarchistů ve špan. občanské válce, anarchistickým protifašistickým odbojem za 2. svět. války a vyvražděním anarchistů v SSSR, se koncipuje koncem 50. l. 20. st. převážně jako hnutí mládeže a částečně se překrývá s jinými hnutími ([[beatnici|beatniky]], [[hippies]] apod.). V 60. l., ovlivněn [[„nová levice“|„novou levicí“]], opět vstoupil na polit. scénu. Původní myšlenky přímého odstranění státu ustupují myšlence samosprávy duchovní, výrobní a územní. Proto jsou anarchisté současnosti nazýváni též autonomisty. Soustřeďují se na diskreditaci státních mašinérií, ale i na ekologické problémy, na vytváření alternativního životního způsobu, zasazují se proti [[rasismus|rasismu]], sexismu, za zvířecí práva. Současný ''a.'' je v zásadě ideologií a životním postojem mladých lidí, je jednou z [[kontrakultura|kontrakultur]] mládeže. Prosazuje se i prostřednictvím hudby, polit. orientovaného hardcore, rapu a reggae. Polit. se anarchisté organizují na federalistickém základě, pod přetrvajícím vlivem anarchosyndikalismu. Tento vliv je nejsilnější v románských a skandinávských zemích, kde stále anarchosyndikalisté organizují svobodné odbory ke generální revol. stávce odstraňující mocenské struktury. Moderní ''a.'' také transformuje polit. cíle do individ. cílů. Realizuje se životem v [[komuna|komunách]] a jiných skupinách, squathingem (viz [[squateři]]) apod. Zastává daleko širší pojetí ''a.'' než klasický ''a.'' Jako hlavní princip a cíl však přetrvává snaha o osvobození jednotlivce (všech jednotlivců) od útlaku odcizující moci a permanentní opozice vůči státní moci.

<div class="translations">
anarchism
anarchisme
Anarchismus
anarchismo
</div>

Literatura: ''Carter, A.'': The Political Theory of Anarchism. London 1971; ''Heintz, P.'': Anarchismus und Gegenwart. Berlin 1985; ''Kropotkin, P. A.'': Der Anarchismus. Seine Philosophie. Sein Ideal. Berlin 1923; ''Read, H.'': The Philosophy of Anarchism. London 1991.

-- ''[[:Kategorie:Aut: Čechák Vladimír|Vladimír Čechák]]'' 
-- ''[[:Kategorie:Aut: Línek Jakub|Jakub Línek]]'' 
[[Kategorie:Aut: Čechák Vladimír]]
[[Kategorie:Aut: Línek Jakub]]
[[Kategorie:Spoluautorská hesla]]
[[Kategorie:Terminologie/politika, ideologie, právo, správa]]
[[Kategorie:VSgS]]

@@ Řádek 14: / Řádek 14: @@
 <span class="section_title">Literatura:</span> ''Carter, A.'': The Political Theory of Anarchism. London 1971; ''Heintz, P.'': Anarchismus und Gegenwart. Berlin 1985; ''Kropotkin, P. A.'': Der Anarchismus. Seine Philosophie. Sein Ideal. Berlin 1923; ''Read, H.'': The Philosophy of Anarchism. London 1991.
--- ''[[:Kategorie:Aut: Čechák Vladimír|Vladimír Čechák]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Čechák Vladimír|Vladimír Čechák]]''<br />
--- ''[[:Kategorie:Aut: Línek Jakub|Jakub Línek]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Línek Jakub|Jakub Línek]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Čechák Vladimír]]
 [[Kategorie:Aut: Línek Jakub]]

Anarchismus - Historie editací

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server