imported>Admin: Přidána poslední věta Viz též heslo společnost permisivní v Petruskových Společnostech (2006)

2020-09-21T06:16:52Z

Přidána poslední věta Viz též heslo společnost permisivní v Petruskových Společnostech (2006)

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

2017-12-11T16:01:36Z

finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server

2017-12-10T16:52:03Z

import na produkční server

Nová stránka

anomie – (z řec. a- = ne ; nomos = zákon) – takový stav společnosti, kdy přestávají platit zákony. Pojem ''a.'' vznikl jako novotvar v teologické literatuře pozdního středověku, kde označoval stav bezzákonosti a bezuzdnosti nejen v právním, ale i v morálním či spíše normálním smyslu, když přestávají platit dosud uznávaná pravidla soužití, která jsou chápána jako samozřejmá, předpokládaná. Do s-gie pojem ''a.'' zavedl fr. sociolog ''É. Durkheim'', aby jím označil nedostatečné [[regulace sociální|sociální regulace]]. Soc. a individ. psychická rovnováha člověka závisí na míře jeho identifikace s určitým soc. prostředím. ''Sociální'' je podle ''Durkheima'' oblastí hodnot, norem, vzorů, pravidel, modelů chování, které člověku předpisují jeho soc. a životní orientaci, a [[společnost]] je proto něco vyššího, nadindivid., posvátného (sacrifié). „Individuální“ je charakterizováno subjektivními zájmy a potřebami, které mohou být optimálně uspokojovány jedině v souladu s normativně stanovenými požadavky společnosti. Aby tento stav mohl nastat, musí být [[hodnota|hodnoty]] a [[norma|normy]] přesně, adekvátně stanoveny a dodržovány. Jestliže tomu tak není, nastává chaos, zmatek, stav ''a.'', který vede k pocitu osamocenosti, strachu, k odchylnému jednání. Je to soc. patologický stav, „sociální nemoc“ (viz též [[patologie sociální]]). Pojem ''a.'' nebyl u ''Durkheima'' vymezen jednoznačně od samého počátku. Nejprve se objevuje v jeho studii o [[dělba práce|dělbě práce]] (''De la division du travail social'', 1893). ''A.'' je zde stavem absence spol. soudržnosti, solidarity, vyvolaným v moderní společnosti dělbou práce a vedoucím k narůstání rozdílů v životním stylu, myšlení, cítění apod. Je porušením zákl. soc. vlastností člověka, jeho tendence k soudržnosti s ostatními. Hlavní prací, ve které se ''Durkheim'' zabývá ''a.'' a kde je podána její zákl. analýza, je studie o [[sebevražda|sebevraždě]] (''Le suicide'', 1897). ''Durkheim'' zde rozlišuje mezi ''egoistickou sebevraždou'', motivovanou přetržením vazeb jedince (ego) k druhým, ''altruistickou sebevraždou'', charakterizovanou zdůrazněním pocitu identity se soc. skupinou, který vede až k odhodlání obětovat za ni svůj život, a ''anomickou sebevraždou'', k níž dochází v důsledku porušení soc. rovnováhy, tedy prudkého otřesu životního standardu, a to jak v době hosp. krize, tak i v období vysoké konjunktury, v okamžiku, kdy přestávají platit závazné normy chování a soudržnost skupiny (viz [[koheze skupinová|skupinová koheze]]) či většího společenství se rozpadá. ''A.'' je stavem vyvolaným rozpadem hodnotových a normativních systémů. V interpretaci ''Durkheimově'' je to reálný soc. stav. V pozdějších studiích analyzuje ''Durkheim'' procesy ''a.'' a soc. integrace. Považuje je za komplementární. Jestliže soc. integrativní procesy odchylné jednání vylučují jako soc. patologické a škodlivé, pak v situaci ''a.'' může být odchylné jednání i základem pozitivních změn celé spol. struktury. Stav ''a.'' je tak symptomem toho, že se určité formy soc. života vyčerpaly, že jsou zastaralé, neživotné, přežilé a že je třeba je změnit.

Druhým význ. sociologem, který věnoval pozornost pojmu ''a.'', byl ''R. K. Merton''. Především jeho zásluhou se rozšířilo používání tohoto pojmu v současné s-gii. ''Merton'' považuje ''a.'' jen za důsledek tlaku určité soc. struktury na soc. jedince, který se projevuje tím, že nutí spíš k nonkonformnímu než ke konformnímu jednání. Tam, kde jsou disproporce mezi požadavky soc. struktury a konkrétním jednáním, dochází k odchylnému jednání, tedy k jednání soc. nekontrolovatelnému (viz též [[kontrola sociální|sociální kontrola]]). Moderní společnost musí podle ''Mertona'' (vzhledem ke své složitosti a obtížné kontrole jednání) s možnostmi odchylného jednání počítat. Vzniká ''anomická situace''. ''Merton'' sám se pokouší podat škálu zákl. 5 typů [[adaptace]] na anomickou situaci v různých typech jednání: konformita, inovace, [[retreatismus]], ritualismus, rebelie. V pozdějších pracích vypouští (na základě rozsáhlé diskuse) z adaptačních mechanismů konformitu a rebelii, čímž redukuje jejich počet na 3. ''Mertonova'' teorie ''a.'' je v záp. s-gii považována za nejvyzrálejší a nejrozvinutější. Na jejím základě bylo zkonstruováno několik škál měření ''a.'', z nichž nejznámější je škála ''L. Srolea''. Tato škála a ''Mertonova'' typologie jsou nejčastěji používanými nástroji při výzkumu ''a.'' ''Mertonova'' teorie ''a.'' se stala impulsem pro řadu empir. výzkumů, jejichž cílem bylo především zmapování stavu ''a.'' v různých soc. skupinách (zejm. etnických), vrstvách a generacích. Je také využívána např. při výuce angl. jazyka a v procesu adaptace imigrantů na sociokult. podmínky USA s cílem minimalizovat destabilizující jevy a tedy i možnosti rozšiřování deviace a patologie v soc. skupinách.

Další představitel [[strukturalismus funkcionální|strukturálního funkcionalismu]] ''T. Parsons'' se zabýval ''a.'' jako základem fašizace soc. života (''Essays on Sociological Theory'', 1964). Zkoumal ''a.'' ve specif. kontextu situace něm. společnosti přednacistického a nacistického období. ''A.'' může být podle ''Parsonse'' konsekvencí téměř každé změny soc. situace, která podrývá dříve ustálené definice situace, ustálené formy života či symboly. ''A.'' je v záp. společnostech spojena hlavně s procesem racionalizace (pojem ''M. Webera''), což je nový, rozpínavý vývojový trend, který může v každé společnosti vyvolat více či méně trvalou a hlubokou ''a.'' Zatímco ve většině záp. společností byla racionalizace spolupříčinou evolučního charakteru změn a pokroku, v Německu byla jádrem krystalizace revol. situace a vítězství antihumanistické a antidemokr. orientace. Skutečnost, že učinil objektem svých analýz zcela jinou společnost než ''Durkheim'' či ''Merton'', umožnila ''Parsonsovi'' postřehnout nové podoby, mechanismy, zdroje a důsledky ''a.'' Pojetí ''a.'' obohatil také ''D. Riesman'' ve své práci ''Osamělý dav'' (1950), v níž problém ''a.'' představuje jeden z aspektů širší analýzy soc. charakteru. V Německu narazilo am. pojetí ''a.'' na kritiku. Pojem ''a.'' nově analyzoval mj. ''H. P. Dreitzel''. Z kritiky přílišného zdůrazňování uznávaných spol. norem v ''Durkheimově'', ''Mertonově'' a ''Parsonsově'' pojetí ''a.'' vyvinul teorii, která přibližuje pojetí ''a.'' fenomenologické sociologii. ''A.'' je podle něho stav nejistoty o normách určité interakční situace, v níž je možnost rolového chování nejistá nebo se úplně ztrácí. Existují různé stupně ''a.'', od dočasné orientační nejistoty, která je přítomna v množství každodenních interakčních situací, až po stav, kdy je obvyklé chování úplně potlačeno. Důsledkem ''a.'' je porucha vzájemného rolového chování a tím i situačního kontextu interakce. Abychom mohli o ''a.'' mluvit, musí být objektivní dezorientace také subjektivně prožívána jako utrpení (Leiden). V anomické situaci je interakce znemožněna, dochází k vynucené orientaci a posléze, když se nelze vyhnout kontaktu, vznikají anomické konflikty. Důsledkem je vytváření vlastních norem a technik kontroly situace, které je trvale možné pouze v rámci vytváření malých soc. skupin s vlastní subkulturou. Příčinou ''a.'' je podle ''Dreitzela'' buď izolace, která vzniká ze soc. deprivace, nebo zrušení výhod vyplývajících z určitých soc. rolí. O přesné vymezení pojmu ''a.'' se vedou vleklé spory. Jejich příčina tkví v tom, že ''a.'' je pro řadu psychologů psych. stav, který se projevuje pocity osamělosti, cizoty, bezmocnosti, i když nevylučují, že může být vyvolán soc. situací. Psychologové ''Mc Blorry'' a ''Schaar'' navrhli různé škály na měření psych. ''a.'' Spory vycházejí již ze starších reakcí na ''Durkheimovo'' pojetí anomické sebevraždy. Jako jeden z prvních, kdo vystoupil s možností chápat ''a.'' jako psych. stav, byl ''Durkheimův'' žák ''M. Halbwachs''. Zatímco ''Durkheim'' uvažoval pouze o velmi obecných motivačních komplexech, jako byly např. nestabilita společnosti, porušení její rovnováhy apod., zmiňuje se ''Halbwachs'' spíše o soc. psychol. problémech přizpůsobení a nepřizpůsobení. Ty podle něj však vylučují psychiatrické vyšetření, neboť lze obecně předpokládat, že také duševní zdraví je výsledkem vzájemného působení osobnosti a jejího soc. okolí.

Pojem ''a.'' se používá také v psychiatrii, příp. defektologii. Vyjadřuje neschopnost rozpomenout se v řeči na obecná pojmenování, vybavit si [[jméno|jména]] (anomia). Je to jedna z řečových vad, zahrnutá pod afázii či afrázii. S pojmem ''a.'' se můžeme setkat také ve fil. koncepci tzv. anomismu (''J. M. Guyau'') a v teorii výchovy ''S. Hessena''.

<div class="translations">
anomy, anomie
anomie
Anomie
anomia
</div>

Literatura: ''Dreitzel, H. P.'': Die gesellschaftlichen Leiden und das Leiden an der Gesellschaft. Stuttgart 1980; ''Durkheim, É.'': (1893) De la division du travail social. Paris 1926; ''Durkheim, É.'': (1897) Le suicide. Paris 1930; ''Merton, R. K.'': (1949) Social Theory and Social Structure. New York 1968; ''Parsons, T.'': Essays on Sociological Theory. Glencoe 1964; ''Riesman, D.'': (1950) Osamělý dav. Praha 1968; ''Ritsert, G.'': Die Antinomien des Anomie konzepts. ''Soziale Welt'', 20, 1969; ''Simon, W.'' – ''Gagnon, J. H.'': The Anomie of Affluence: a Post-Mertonian Conception. ''American Journal of Sociology'', 82, 1976; ''Srole, L.'': Social Integration and Certain Corollaries: an Exploratory Study. ''American Sociological Review'', 21, 1956; ''Szafraniec, K.'': Anomia – przesilenie tożsamości. Jednostka i spoleczeństwo wobec zmiany. Toruń 1986.

-- ''[[:Kategorie:Aut: Mucha Ivan|Ivan Mucha]]'' 
-- ''[[:Kategorie:Aut: Miltová Alena|Alena Miltová]]'' 
-- ''[[:Kategorie:Aut: Bayer Ivo|Ivo Bayer]]'' 
[[Kategorie:Aut: Mucha Ivan]]
[[Kategorie:Aut: Miltová Alena]]
[[Kategorie:Aut: Bayer Ivo]]
[[Kategorie:Spoluautorská hesla]]
[[Kategorie:Terminologie/hnutí, problémy, sociální deviace a sociální politika]]
[[Kategorie:VSgS]]

@@ Řádek 16: / Řádek 16: @@
 <span class="section_title">Literatura:</span> ''Dreitzel, H. P.'': Die gesellschaftlichen Leiden und das Leiden an der Gesellschaft. Stuttgart 1980; ''Durkheim, É.'': (1893) De la division du travail social. Paris 1926; ''Durkheim, É.'': (1897) Le suicide. Paris 1930; ''Merton, R. K.'': (1949) Social Theory and Social Structure. New York 1968; ''Parsons, T.'': Essays on Sociological Theory. Glencoe 1964; ''Riesman, D.'': (1950) Osamělý dav. Praha 1968; ''Ritsert, G.'': Die Antinomien des Anomie konzepts. ''Soziale Welt'', 20, 1969; ''Simon, W.'' – ''Gagnon, J. H.'': The Anomie of Affluence: a Post-Mertonian Conception. ''American Journal of Sociology'', 82, 1976; ''Srole, L.'': Social Integration and Certain Corollaries: an Exploratory Study. ''American Sociological Review'', 21, 1956; ''Szafraniec, K.'': Anomia – przesilenie tożsamości. Jednostka i spoleczeństwo wobec zmiany. Toruń 1986.
--- ''[[:Kategorie:Aut: Mucha Ivan|Ivan Mucha]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Mucha Ivan|Ivan Mucha]]''<br />
--- ''[[:Kategorie:Aut: Miltová Alena|Alena Miltová]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Miltová Alena|Alena Miltová]]''<br />
--- ''[[:Kategorie:Aut: Bayer Ivo|Ivo Bayer]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Bayer Ivo|Ivo Bayer]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Mucha Ivan]]
 [[Kategorie:Aut: Miltová Alena]]

@@ Řádek 24: / Řádek 24: @@
 [[Kategorie:Spoluautorská hesla]]
 [[Kategorie:Terminologie/hnutí, problémy, sociální deviace a sociální politika]]
 [[Kategorie:VSgS]]

Anomie - Historie editací

imported>Admin: Přidána poslední věta Viz též heslo společnost permisivní v Petruskových Společnostech (2006)

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server