ZRN: Přidána poslední věta Viz též heslo aspirace v historickém Malém sociologickém slovníku (1970)

2018-11-10T18:18:07Z

Přidána poslední věta Viz též heslo aspirace v historickém Malém sociologickém slovníku (1970)

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

2017-12-11T16:01:39Z

finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server

2017-12-10T16:52:10Z

import na produkční server

Nová stránka

aspirace – (z lat. aspirare = přivanout, přispívat, usilovat o něco) – hovorový termín ustálený v řadě jazyků, jehož nepřesným čes. synonymem je „tužba“ (nikoliv „touha“, vyjádřená angl. „desire“, fr. „désir“) a který v širší s-gické interpretaci vyjadřuje specif. formu orientace subjektu citově vázaného k dosažení určitého objektu, k uskutečnění určité soc. změny či přeměny. Ze sociálně psychol. hlediska jde o problematiku ''aspirační úrovně'', která vychází z rozlišení mezi úrovní výkonu, úspěšnosti a ''očekávání'', tedy vlastní úrovní ''a.'', která je dána tím, co by jednající ve svém jednání chtěl dosáhnout. Vzdálenost mezi ''a.'' a skutečným výkonem je u téhož subjektu relativně stálá, ale mění se citelně s každým subjektem v závislosti na jeho psych. a soc. charakteristikách. Závisí zejm. na představě o subjektu, o sobě a na stupni jeho sebedůvěry, na charakteristikách skupin, k nimž náleží, na charakteru společnosti a znacích spol. subkultury i celospol. kultury. Tak např. výsledky výzkumů potvrzují, že pro příslušníky záp. civilizačního okruhu i příslušníky některých jiných společností je charakteristická výrazná vůle učit se a dosahovat, zlepšovat vlastní výkon. Svým významem se tudíž problém aspirační úrovně řadí k otázkám činnostních [[motivace|motivací]]. Počátky problematiky aspirační úrovně jsou spojovány se studií ''F. Hoppeho'' (1930) a zejm. s pracemi ''K. Lewina'' a příslušníků jeho školy. Výsledky výzkumu aspirační úrovně shrnuli ''K. Lewin'', ''T. Dembo'', ''L. Festinger'' a ''P. S. Searsová'' v r. 1944. ''Laboratorní experimenty'', v nichž se aspirační úroveň zkoumá, vykazují zpravidla tuto strukturu: pokusná osoba plní určitou úlohu, která může být ohodnocena určitým počtem bodů; po prvém pokusu je jí položena otázka, jakého skóre chce příště dosáhnout; osoba provede další pokus a sleduje se, zda reaguje na dosažený výkon s pocitem uspokojení nebo neúspěchu, což zároveň určuje úroveň úkolů v dalších pokusech. Především ale jsou tyto reakce hlavními výchozími empir. daty pro analýzu ''a.''

Problémy aspirační úrovně jsou často vymezovány podle ''Lewinovy'' [[teorie pole]], v níž důležitou úlohu hrají dynamické pojmy „pole“, „napětí“, „síla“, „pohyb“, „valence“ aj. ''Valence'' se definuje jako pole, v němž všechny síly směřují k určité oblasti nebo se od ní odvracejí, jinak řečeno, je to intenzita přitažlivosti určitého objektu v silovém poli, která představuje určitou „výzvu“ k zásahu do topologie pole. Valence jakéhokoliv stupně obtížnosti se rovná součinu dvou veličin: valence dosáhnout úspěchu a subjektivní pravděpodobnosti úspěchu, od něhož se odečítá součin valence neúspěšného výsledku a subjektivní pravděpodobnosti neúspěchu. Aspirační úroveň je tím větší, čím větší je rozdíl mezi součinem hodnot vyjadřujících přitažlivost úkolu a subjektivní pravděpodobnost úspěchu a součinem obdobných hodnot pro neúspěch. Aspirační úroveň je určena úrovní zkoušky, která má nejvyšší pozitivní valenci. Opíraje se o tzv. ''teorii aspirační úrovně'' vypracoval ''J. W. Atkinson'' (1964) obecnou [[teorie výkonové motivace|teorii výkonnostní motivace]]. S-gická linie rozpracování problematiky ''a.'' se neomezuje na kontext výkonových motivací, ale chápe ''a.'' jako specif. psychosoc. proces srovnatelný s podobnými procesy, jakými jsou např. potřeby, zájmy, touhy (désir), hodnoty nebo představy. ''P. H. Chombart de Lauwe'' zkoumá v řadě svých prací vývoj a vlivy ''a.'' právě ve spojitosti s úhrnem těchto procesů, což umožňuje klást důraz na subjekt – lidi, činnost, komunikaci mezi lidmi, na růst uvědomělosti, na duchovní život lidí. Subjektivita lidí se nevyjímá z objektivního či materiálního kontextu, situuje se do oboustranné interakce mezi prožívanou zkušeností a institucionálními soustavami, nicméně chápe se jako rozhodující měřítko věci a jako hlavní zdroj progresivní spol. změny. Subjektivita lidí a zejm. ''a.'' představují podle ''Chombarta'' hlavního operátora v psycho-socio-kult. dynamice, která tuto pokrokovou změnu zprostředkovává. ''Chombart de Lauwe'' klade důraz na specifičnost jednotlivých psychosoc. procesů, brání se tendenci smazávat rozdíly mezi nimi nebo je redukovat na pouhá analytická rozlišení. [[potřeby|Potřeby]] charakterizuje dvojí nutností: životní (biol.), a soc. závažností. Pozornost věnuje zejm. odchylkám či rozlukám mezi pociťovanými potřebami znevýhodněných vrstev a interpretací potřeb mocenskými centry. Ve vymezení [[zájem|zájmů]] sdílí běžné rozlišení: zájmy v subjektivních aspektech, „o něco“, odlišuje od zájmů v objektivním smyslu, „na něčem“, které spočívají v hledání výhod, užitku, zisku, jež je možno vytěžit z určité situace, činnosti, spojenectví, trhu.

Pro ''Chombartův'' popis subjektivity je vedle ''a.'' důležitý pojem ''touhy'' (désir). Autor se snaží obsáhnout a asimilovat psychoanalytické pojetí touhy, které klade důraz na návrat k dřívějšímu prožitku, k libosti prožité v dětství, potlačené do nevědomí. Vedle tohoto pojetí touhy jako výrazu narcistní sebelásky, jako do minulosti obráceného regresivního procesu, jako hledání ztraceného prožitku, se však snaží najít místo pro jiné formy a jiné aspekty touhy. Situuje ji na křižovatku dvou dichotomicky určených os: jedna z nich spojuje jako protiklady empatickou, tj. na spolucítění s druhým založenou komunikaci s agresivitou, druhá je určená polyregresí (obrácením do minulosti) a ''a.'' (orientované do budoucna). Tento přístup dovoluje autorovi, aby mluvil o dvou revolucích touhy, které se v současnosti střetávají. Touha sama podle autora nestačí orientovat lidi přesně v určitém směru. Tuto úlohu autor přisuzuje právě ''a.'', kterou definuje jako „psychosociologický proces“, jímž je toužící subjekt (jednotlivec nebo skupina) přitahován k určitému předmětu, blízkému či vzdálenému, který si uvědomuje prostřednictvím obrazů, představ, [[symbol|symbolů]], proces, který přispívá k definování a orientování „činnostního projektu“. ''A.'' tak vysvětluje jako svého druhu syntézu touhy a představy. Je zřejmé, že explicitní vymezení ''a.'' je u ''Chombarta'' velmi široké, na obecné rovině zahrnuje v podstatě všechny orientace a [[činnost|činnosti]], k nimž subjekt afektivně tíhne a které jsou určitým způsobem interpretovány a zaměřeny na dosažení určitých cílů. Přitom však ''Chombart'' ve svých konkrétních analýzách privileguje orientace a činnosti, které vyjadřují „postup vpřed“, mají vzestupný hodnotový charakter, jsou spjaty s aktivním sebevyjadřováním a sebeuskutečňováním subjektu, s intenzívní komunikací, s orientací na zlepšení životních podmínek, s omezováním mocenských procesů, a v nichž se projevuje zájem lidí o problémy existenciální, fil. náboženské. Pojem ''a.'' je tu provázen silnými hodnotovými významy (viz [[hodnota|hodnoty]]). Autorova příliš široká definice ''a.'' dovoluje vztáhnout charakteristiky ''a.'' na široký okruh orientací a činností a současně implicitně privilegovat v jejich analýze aspekty „vzestupu“, které ale nejsou vlastní všem nebo alespoň ve stejném smyslu a stejné míře. Krátké spojení mezi velmi širokým a specif. pojetím ''a.'' dovoluje, aby vzestupný, aspirační, emancipační charakter činnosti byl zakotven již na obecné antropol. úrovni, na křižovatce touhy a představ.

''Chombart de Lauwe'' si uvědomuje, zejm. v pozdějších pracích, že ''a.'' a její realizace nejsou vždy pozitivním procesem, jak by se mohlo na prvý pohled zdát, avšak jeho kritická analýza se omezuje na odkazy k manipulování ''a.'' zvnějšku. Nedoceňuje, že kombinace touhy a představ může vést ke kvalitativně odlišným formám orientací a činností. O ''a.'' ve vlastním slova smyslu lze mluvit jen tam, kde orientace a činnosti subjektu již nesměřují jen k reprodukci známého a dosaženého, ale kde subjekt vycházející z vlastní hodnotové soustavy, v závislosti na své interpretaci situace a s ohledem na své činnostní možnosti, afektivně tíhne k uskutečnění vyšší, dosud nedosažené úrovni činnosti a životních podmínek. ''A.'' předpokládají [[inovace|inovaci]], růst motivací – i když jsou úzce spjaty s hodnotami, situují se přímo do kontextu motivačních procesů a vyjadřují se v konkrétních, nikoliv všeobecných termínech hodnotových postulátů. ''Chombartova'' s-gická koncepce nepochybně odráží dobu a místo, v níž se utvářela. Vychází z kritiky soc. systémů současných [[demokracie západní|západních demokracií]], v určitých směrech zjednodušené; soc. skutečnosti a projekty činnosti měří osobním, duchovně zakotveným hodnotovým systémem a představami, kterým často nejsou vzdálené některé antropol. a humanistické koncepce mladého ''K. Marxe''. Při rozvíjení svých myšlenek se ''Chombart'' střetá na jedné straně s těmi, kteří obhajují kap. základnu moderních společností, na druhé straně se dostává do opozice k ortodoxnímu marxismu a strukturomarxismu, pro něž „člověk“ či „lidé“ jsou jen nositeli spol. vztahů a třídních zájmů a „historie je procesem bez subjektu“. Je to příklad toho, že fil.-ideol. volby jednotlivých proudů působí na koncepci [[teorie sociologická|sociologické teorie]] a do značné míry také na metodol. projekty. Hlavní přínos prací ''Chombarta de Lauwe'' netkví v kategoriálních analýzách, ale v početných empir, výzkumech, které zkoumaly konkrétní hist. podoby ''a.'', představy a jiné psychosoc. procesy v různých oblastech spol. života, jako je rodina, vzdělání, věkové skupiny, postavení žen, město atd., a v různých společnostech (fr., lat.am. a některých afr. společnostech, kom. společnostech atd.). Většina z těchto prací kombinovala s-gické, etnologické a psychosociol. přístupy.

<div class="translations">
aspiration
aspiration
Bestrebung
aspirazione
</div>

Literatura: ''Abouhamad de Hobaica, J.'': Los Hombres de Venezuela, sus necesidades, sus aspirationes. Caracas 1970; ''Deutsch, M.'' – ''Kraus, R. M.'': Theories in Social Psychology. N.Y., London 1965; ''Hoppe, F.'': Erfolg und Miserfolg. ''Psychologische Forschung'', 14, 1930; ''Chombart de Lauwe, P. H.'' ed.: Aspirations et transformations sociales. Paris 1970; ''Chombart de Lauwe, P. H.'': La vie quotidienne des familles ouvrieres. Paris 1956; ''Kaláb, M.'': Intérets et aspirations. In: ''Robaye, F.'': Niveaux d'aspiration et d'expectation. Paris 1957; ''Strmiska, Z.'': Aspirations et orientations de valeur. In: ''Chombart de Lauwe, P. H.'' ed.: Aspirations et transformations sociales. Paris 1970.

-- ''[[:Kategorie:Aut: Strmiska Zdeněk|Zdeněk Strmiska]]'' 
[[Kategorie:Aut: Strmiska Zdeněk]]
[[Kategorie:Terminologie/akční, interakční a regulativní sociální atributy, mechanismy, role, kompetence]]
[[Kategorie:VSgS]]

@@ Řádek 16: / Řádek 16: @@
 <span class="section_title">Literatura:</span> ''Abouhamad de Hobaica, J.'': Los Hombres de Venezuela, sus necesidades, sus aspirationes. Caracas 1970; ''Deutsch, M.'' – ''Kraus, R. M.'': Theories in Social Psychology. N.Y., London 1965; ''Hoppe, F.'': Erfolg und Miserfolg. ''Psychologische Forschung'', 14, 1930; ''Chombart de Lauwe, P. H.'' ed.: Aspirations et transformations sociales. Paris 1970; ''Chombart de Lauwe, P. H.'': La vie quotidienne des familles ouvrieres. Paris 1956; ''Kaláb, M.'': Intérets et aspirations. In: ''Robaye, F.'': Niveaux d'aspiration et d'expectation. Paris 1957; ''Strmiska, Z.'': Aspirations et orientations de valeur. In: ''Chombart de Lauwe, P. H.'' ed.: Aspirations et transformations sociales. Paris 1970.
--- ''[[:Kategorie:Aut: Strmiska Zdeněk|Zdeněk Strmiska]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Strmiska Zdeněk|Zdeněk Strmiska]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Strmiska Zdeněk]]
 [[Kategorie:Terminologie/akční, interakční a regulativní sociální atributy, mechanismy, role, kompetence]]
 [[Kategorie:VSgS]]

Aspirace - Historie editací

ZRN: Přidána poslední věta Viz též heslo aspirace v historickém Malém sociologickém slovníku (1970)

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server