Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

2017-12-11T16:02:15Z

finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server

2017-12-10T16:53:30Z

import na produkční server

Nová stránka

charakter – (z řec. slova znamenajícího vyrývat, resp. vryp, přeneseně označení pro něco trvalého) – běžně je chápán jako významový ekvivalent pojmu ''povaha'', v současné psychologii je nahrazován konceptem ''psychických vlastností''. Význ. odborným pojmem byl v psychologii 20. a 30. l. 20. st., kdy se vyvinula řada nauk o ''ch.'', tzv. ''charakterologií'', které nahrazovaly laické lidoznalectví a nevěd. soustavy popisu a zjišťování povahy člověka (např. [[frenologie|frenologii]]) a pokoušely se přispět potřebám psychodiagnostiky. K empir. založeným charakterologickým systémům patří grafologie. Nauka o ''ch.'' byla pěstována též v rámci orientálních fil. soustav jógy a tao, v rámci chaldejské astrologie, také byla spojována s fyziognomií (''J. B. Porta'', ''Th. Piderit'') atd. Vymezování pojmu ''ch.'' je velmi nejednotné. ''G. W. Allport'' v r. 1937 odmítá někdy prosazované pojetí ''ch.'' jako „volního aspektu osobnosti“ a pokládá za správnější chápat jej jako etický pojem. Uvádí, že ''ch.'' je zhodnocená [[osobnost]] a osobnost je ''ch.'' bez pojmu [[hodnota|hodnoty]]. Může být ale používán i bez etických zřetelů jako obecný termín pro zvyky, vlastnosti, postoje a zájmy, pokud jsou to rozlišitelné „determinující tendence“ určitého člověka. V r. 1961 upozorňuje ''Allport'' na to, že pojem ''ch.'' se často užívá jako synonymum pojmu osobnost s tím, že evrop. psychologové, zdůrazňující spíše to, co je v člověku vrozeného, trvalého a hlubšího, dávají přednost pojmu ''ch.'', zatímco am. psychologové zdůrazňováním vlivů prostředí a svým behavioristickým zaměřením kladou důraz na vnější projev a „pozorovatelnou akci“ a dávají přednost pojmu osobnost. Sám dává přednost pojmu osobnost, protože ''ch.'' je laicky chápán ve smyslu „dobré povahy“. On i jiní psychologové na užívání pojmu ''ch.'' rezignují. Je-li pojmu ''ch.'' přisuzován morální obsah, znamená v podstatě totéž, co osobní étos. K diagnostickým účelům byly sestavovány i různé typologie ''ch.'', vycházející z jeho různého pojetí (známá je např. typologie ''E. Kretschmera'' z r. 1921 aj.).

Široké pojetí ''ch.'' prosazovali ''L. Klages'' (1936), podle něhož je to zvláštní přirozenost (Sonderbeschaffenheit), „osobní duše“, a ''P. Lersch'' (1931, 1938), který jím rozumí „úhrn duševních dispozic“ (vlastností). ''H. Remplein'' (1965) chápe ''ch.'' poněkud úžeji – jako „relativní konstantu osobního snažení, cítění a chtění hodnot“. ''S. L. Rubinštejn'' (1961) třídí složité psych. vlastnosti člověka na schopnosti a charakterové vlastnosti a spojuje první „s organizačně výkonovou“ a druhé s motivační stránkou psych. regulace chování. Souvisí to s dělením psych. vlastností na „povrchové“ (pozorovatelné) projevy osobnosti a „pramenné“ (vnitřní determinanty těchto projevů, v novější terminologii faktory), jak je navrhl ''R. B. Cattell'' (1950). To prohlubuje pojetí ''ch.'' u filozofů ''I. Kanta'' a ''F. W. J. von Schellinga'', ale i ''M. Schelera'' a pedagoga ''J. F. Herbarta'', kteří ztotožňovali ''ch.'' s vlastnostmi vůle, resp. chtění. ''F. Baumgartenová'' (1933), která nejpodrobněji kriticky rozebrala řadu hledisek, z nichž byl ''ch.'' různými autory definován, dospívá sama k názoru, že charakterová vlastnost je konstantní psych. řídící silou, která určuje aktivní a reaktivní chování člověka v prostředí (pojem síly nechápe ve fyzikálním smyslu, nýbrž ve smyslu intrapsych. aktivity). ''Ch.'' je pak určitou strukturou vlastností.

Naproti tomu ''N. D. Levitov'' (1969) chápe ''vůli'' jako komponentu ''ch.'', poukazuje na to, že užší pojetí ''ch.'' může vést ke schematismu a formalismu, a sám pak vymezuje ''ch.'' jako psych. uspořádání („sklad“) osobnosti člověka, projevené v jejím zaměření a vůli. Oba pojmy, jimiž ''Levitov'' ''ch.'' definuje, vztahuje také k jednání, resp. činnosti, a zdůrazňuje tak v ''ch.'' obsaženou jednotu či protiklad prožívání a chování (v zaměření prožívá člověk své vztahy k okolí a ve vůli se realizují cíle vyvstávající z potřeb). Ještě výrazněji zdůrazňuje vztah ''ch.'' k jednání ''V. S. Merlin'' (1970), který vlastnosti ''ch.'' vymezuje prostě jako pohnutky k jednání a ''ch.'' jako celkem individuální specifickou psych. vlastnost dané osobnosti, která se projevuje v typických způsobech chování za typických okolností a jsou určovány vztahem osobnosti k těmto okolnostem. V tomto nejširším smyslu definoval ''ch.'' již ''H. C. Warren'' (1934) jako „systém zaměřených konativních tendencí“. Nejpropracovanější charakterologii podal ''L. Klages'' (''Die Grundlagen der Charakterkunde''), který ji úzce spojil se svou psychologií výrazu (Ausdruckkunde) a grafologií. Vytvořil tak širokou základnu pro rozvíjení pozdější [[kinesika|kinesiky]]. ''Klagesovým'' fil. východiskem byl však metafyzický irracionalismus, kterým ho inspiroval zejm. ''F. Nietzsche''. ''Ch.'' je podle ''Klagese'' tvořen třemi skupinami vlastností: látkou (tj. schopnostmi, jako je paměť, ale např. i jemnocit), skladbou (určuje formu průběhu vnitřních procesů, tj. citovou a volní vzrušivost a způsobilost výrazu) a rázem (Artung), který je dán všemi osobními pohnutkami, jimiž rozumí vnitřní příčiny snah, v nichž se nejvýznamněji uplatňují pudy. K těmto aspektům ''ch.'' přičítá ''Klages'' ještě vlastnosti stavby či tektoniky, které vyjadřují vztahy mezi výše uvedenými třemi skupinami vlastností (harmonické, ale i rušivé). ''Klagesova'' charakterologie se vyznačuje mnoha jemnými a dodnes cennými postřehy.

<div class="translations">
character
caractère
Charakter
carattere
</div>

Literatura: ''Kronfeld, A.'': Lehrbuch der Charakterkunde. Berlin 1932; ''Levitov, N. D.'': Psichologija charaktěra. Moskva 1969; ''Peck, R. F.'' – ''Havighurst, R. J.'': The Psychology of Character Development. New York, London 1960; ''Roback, A. A.'': The Psychology of Character. London 1952.

-- ''[[:Kategorie:Aut: Nakonečný Milan|Milan Nakonečný]]'' 
[[Kategorie:Aut: Nakonečný Milan]]
[[Kategorie:Terminologie/osobnost a psychika]]
[[Kategorie:VSgS]]

@@ Řádek 14: / Řádek 14: @@
 <span class="section_title">Literatura:</span> ''Kronfeld, A.'': Lehrbuch der Charakterkunde. Berlin 1932; ''Levitov, N. D.'': Psichologija charaktěra. Moskva 1969; ''Peck, R. F.'' – ''Havighurst, R. J.'': The Psychology of Character Development. New York, London 1960; ''Roback, A. A.'': The Psychology of Character. London 1952.
--- ''[[:Kategorie:Aut: Nakonečný Milan|Milan Nakonečný]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Nakonečný Milan|Milan Nakonečný]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Nakonečný Milan]]
 [[Kategorie:Terminologie/osobnost a psychika]]
 [[Kategorie:VSgS]]

Charakter - Historie editací

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server