Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

2017-12-11T16:02:00Z

finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server

2017-12-10T16:52:55Z

import na produkční server

Nová stránka

eschatologie – (z řec. eschaton = místně a časově to poslední, krajní; ve ''Starém Zákoně'' hebr. „'ach a rít“ zahrnuje i představy budoucího, nového) – výpovědi o budoucnosti, o nových jevech, které ale zároveň platí za konečné a poslední. Nejde tedy pouze o odkaz novému věku, nové epoše uprostřed dějin, ale o jejich završení, o odkaz novému bytí navazujícímu diskontinuálně na staré. Eschatologické dění není mimodějinné, ale po-dějinné. ''E.'' obracela pozornost k panství božímu nad dějinami a sloužila i jako kritické zrcadlo nár. izraelských dějin. Myšlenka konečné vlády boží nad světem byla spjata s vizí posledního soudu, „dne Jahve“. Ti, kdo obstojí u soudu, budou podílníky budování říše Boží, která bude mít nad sebou vládce pověřeného Bohem. Jde o překonání veškerého [[hřích|hříchu]] a o vytvoření základu nového bytí. Že obstojí u soudu, může předpokládat jen ten, kdo činí dobro, nenávidí zlo, zachovává právo a vyhledává Boha. Poexilové židovstvo začíná chápat postupně „den Jahve“ jako den kosmické zkázy, tj. interpretuje jej apokalypticky. Po tomto zvratu bude ale následovat mimodějinný a časovosti prostý věk míru na zemi a „věčného života“. První křesťané chápou svou dobu jako čas nástupu ''spásy'', jako konec dějin, tedy eschatologicky. Raní křesťané spojovali očekávání konce se zmrtvýchvstáním ''Krista'', interpretovaným jako eschatologické znamení. Eschatologicky vyznívá i křest a „večeře Páně“. ''Sv. Pavel'' se brání prostorovosti u pojmového ztvárnění eschatologických představ, řec. živel ji naopak posiloval. ''Nový Zákon'' operuje s časovým momentem druhého příchodu ''Krista'' a v prvokřesťanské době je konec světa očekáván každým dnem, což ''sv. Pavel'' modifikuje: poslední věk již začal, v ''Kristu'' se království Boží vlomilo do světa, zatím ještě v prolnutí se starými dějinami, které mají doběhnout, a pak teprve bude ustanoveno v plnosti. Uvolnění vypjatého očekávání se časem měnilo i v jeho odsunutí a vedlo pak dokonce k soustředění víry na církev jako předstadium eschatologické říše, jako majitelku spásných prostředků, ale také k zvýšenému zájmu o etické tvárnění přítomného řádu světa, jakkoliv je chápán jako něco, co bude překonáno.

Výrazný eschatologický akcent se objevuje v době krizí, u středověkých [[sekta|sekt]], kde dostává apokalypticky konkrétních forem masivních rozměrů v tzv. [[chiliasmus|chiliasmu]], očekávajícím bezprostřední konec světských dějin a nástup pozemské „tisícileté říše“ ''Kristovy''. Vize chiliasmu vedly k náb. výstřelkům, k fanatismu, k extatickým projevům. Oživení ''e.'' se objevuje v době [[reformace]], počínaje čes. reformací, kde má různé vyústění, včetně rekonstrukce společnosti zdola, pomocí [[revoluce]]. ''M. Luther'' a jiní reformátoři odmítali navozování završení dějin násilnými vnějšími prostředky, tlak skonávajícího času podle nich vyzývá k obnově víry, která jedince i společnost proměňuje především spirituálně-etickou cestou (což ovšem znamená i aktivní občanské jednání, zejm. v kalvinismu). Pro ''T. Müntzera'' a tzv. radikální křídlo reformace je naopak eschatologické vědomí popudem k revol. mesianismu. U ''Luthera'' a zvl. u ''Kalvína'' se ''e.'' spojuje i s učením o [[predestinace|predestinaci]]. V současné teologii je ''e.'' velmi akcentovanou složkou. Individ. ''e.'' se zabývá naplněním poslání jednotlivce v [[smrt|smrti]] a zmrtvýchvstání, dějinná ''e.'' učením o říši Boží naplněním dějin, všeobecná ''e.'' skonáním světa, kosmu (consummatio mundi). Řada současných koncepcí se odvrací od katastrofických vizí konce světa jako základu ''posledního soudu'' (na který v provizorním stavu čekají duše zemřelých) i od ideje onoho světa jako protipólu světa našeho. Od doby ''Schleiermacherovy'' usilují některé teologické školy o interpretaci ''e.'' ve smyslu vnitrosvět. transcendence. Má vyjádřit nedovršenost světa s ohledem na skutečnosti [[hřích|hříchu]] a [[vina|viny]]. Eschatologično je pojímáno jako odsvětštění a příklon k budoucímu konání Božímu; víra a z ní plynoucí skutky se orientují vpřed, k dějinné a naddějinné [[naděje|naději]]. Učení o skonání světa se dnes spojuje s učením o znacích konce a s otázkami po mezích lidského žití. Meze lidského pobytu na zemi určují ohledy přír. a lidská vina, která lidský prostor narušuje.

<div class="translations">
eschatology
eschatologie
Eschatologie
escatologia
</div>

Literatura: ''Bultman, R.'': Dějiny a eschatologie. Praha 1994.

-- ''[[:Kategorie:Aut: Ransdorf Miroslav|Miroslav Ransdorf]]'' 
[[Kategorie:Aut: Ransdorf Miroslav]]
[[Kategorie:Terminologie/náboženství a magie]]
[[Kategorie:VSgS]]

@@ Řádek 12: / Řádek 12: @@
 <span class="section_title">Literatura:</span> ''Bultman, R.'': Dějiny a eschatologie. Praha 1994.
--- ''[[:Kategorie:Aut: Ransdorf Miroslav|Miroslav Ransdorf]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Ransdorf Miroslav|Miroslav Ransdorf]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Ransdorf Miroslav]]
 [[Kategorie:Terminologie/náboženství a magie]]
 [[Kategorie:VSgS]]

Eschatologie - Historie editací

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server