Gentleman - Historie editací

ZRN v 11. 1. 2018, 14:07

2018-01-11T14:07:58Z

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

2017-12-11T16:02:08Z

finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server

2017-12-10T16:53:14Z

import na produkční server

Nová stránka

gentleman – obecně používaný angl. termín označující nositele komplexu žádoucích mužských vlastností, rysů ušlechtilého mužského chování, mezi něž patří zejm. čestnost, hrdost, zdrženlivost, spolehlivost, zdvořilost a diskrétnost. ''G.'' jako [[typ ideální|ideální typ]] a [[vzor chování]] se vyvíjel postupně jako organická součást evrop. kultury. Původně ve středověké Anglii se pojem ''g.'' překrýval s pojmem „urozený“, který automaticky zahrnoval uvedené vlastnosti a vztahoval se k veškeré [[šlechta|šlechtě]]. Někteří autoři (např. ''E. Barker'', 1927, nebo ''M. Ossowska'', 1973) ale odvozují obsah pojmu ''g.'' od vlastností části šlechtického stavu, rytířů (viz [[rytířství]]). V 15. st. se pokusili přivlastnit si označení ''g.'' mladší (neprvorození) šlechtičtí synové, kteří neměli soc. zázemí ve zděděném majetku a chtěli být považováni za specif. prestižní a privilegovanou skupinu. Už v této době se ovšem vyskytovaly názory, že [[ctnost|ctnosti]] nejsou dědičné (v Anglii lze tyto názory nalézt např. ve 14. st. u ''Chaucera'', ve Francii ve 13. st. u ''J. de Meunga'', autora ''Románu o růži''). V 18. st. rozlišuje ''D. Defoe'' ''g.'' na základě původu a ''g.'' na základě výchovy a vzdělání a za pravé ''g.'' považuje ty druhé. Tendence nespojovat ''g.'' jako pozitivní [[labelling]] pouze se šlechtickým původem je odvozována od snahy měšťanstva, získávajícího stále více na váze ekonomicky, vyrovnat se šlechtě i společensky (viz též [[snobismus]]). Nicméně představa výchovy a vzdělání, zdůrazňovaných jako předpoklad pravého ''g.'', vycházela z [[styl životní|životního stylu]] šlechty a v zásadě se nezměnila od začátku 16. st. (kdy již lze nalézt její liter. ztvárnění) do začátku 20. st. Ve vzdělání ''g.'' byl kladen důraz na humanitní předměty, nejdříve na latinu a rétoriku, v starším věku také na historii, ekonomii a polit. vědu, nejpozději na filozofii (především morální filozofii). K tomu se přidávala výchova sportem, přičemž nezbytná byla jízda na koni, mezi doporučené sporty patřily např. tenis nebo honitba. Ve volném čase se měl ''g.'' věnovat hře v šachy, příp. malířství a hudbě. V žádném případě nesměl fyzicky pracovat a žít z výdělku vlastní práce (tento rys považoval za určující pro identifikaci ''g.'' např. ''J. S. Mill''). Předpokládalo se ale nehonorované zastávání nějaké záslužné spol. funkce. Uvádí se, že image angl. ''g.'' postavené na životním stylu prošlo výraznějšími změnami až po 2. svět. válce, i když ''Tockeville'' se domnívá, že obsah pojmu ''g.'' se postupně stále rozšiřoval v závislosti na sbližování životních podmínek lidí různých spol. vrstev, resp. že každé další století se označení ''g.'' začalo používat i pro lidi umístěné na následující nižší příčce soc. žebříčku.

I když obsah pojmu ''g.'' jako soc. skupiny a životního stylu prošel určitými hist. peripetiemi, zůstal poměrně konstantní ve výčtu vlastností a rysů chování a díky této své významové složce se rozšířil v 19. st. mimo hranice Anglie. ''Ch. Montesquieu'' píše, že ''g.'' jako ideální typ je postaven na „hrdosti“, nikoliv na ctnostech. Hrdost se mj. interpretuje tak, že se ''g.'' nesmí nechat ponižovat, že může „sloužit“ dobré věci, ale nikoliv někomu posluhovat, že má být skromný, ne ale ponížený. Z rytířských vlastností je ''g.'' ještě připisována statečnost a čestnost v jednání, nejsou to však jeho nejcharakterističtější rysy. K těm patří spíše pravdomluvnost spojená s diskrétností, absence jakýchkoliv afektů v jednání, schopnost klidně se vypořádat se všemi životními situacemi, spolehlivost v dodržování závazků a slibů, zdrženlivost v mluvě i jednání. V požadavcích na ''g.'' se někdy objevuje i smysl pro fair play (převzatý z vojenského života), zejm. nevyužívání slabostí protivníka ani v diskusi, smysl pro humor a schopnost improvizovat. U ''g.'' se předpokládá, že dodržuje tradiční [[konvence společenská|společenské konvence]] (zejm. ty, které se týkají ochrany slabších), a to nikoliv pouze formálně. Při přenosu do kult. poněkud odlišných prostředí došlo k jistým modifikacím obsahu pojmu ''g.'' Např. ''H. D. Taine'' uvádí, že fr. varianta ''g.'', „gentilhomme“, čerpající také z dědictví kurtoazie, staví především na spol. taktu, rytířském chování, elegantnosti a bývá spojena s velkou štědrostí až rozhazovačností. Angl. ''g.'' ''Tainovi'' připadá ve srovnání s jeho fr. analogií vzdělanější, odpovědnější, chladnokrevnější a také opravdovější.

<div class="translations">
gentleman
gentleman, gentilhomme
Gentleman
–
</div>

Literatura: ''Elyot, T.'': (1531) The Governor. London 1966; ''Ossowska, M.'': Ethos rycerski i jego odmiany. Warszawa 1973; ''Pflaum, G.'': Geschichte der Wortes „Gentleman“ in Deutschen. 1965.

-- ''[[:Kategorie:Aut: Vodáková Alena|Alena Vodáková]]'' 
[[Kategorie:Aut: Vodáková Alena]]
[[Kategorie:Terminologie/sociální strukturace a diferenciace]]
[[Kategorie:VSgS]]

← Starší verze		Verze z 11. 1. 2018, 14:07
Řádek 1:		Řádek 1:
−	<span id="entry">gentleman</span> – obecně používaný angl. termín označující nositele komplexu žádoucích mužských vlastností, rysů ušlechtilého mužského chování, mezi něž patří zejm. čestnost, hrdost, zdrženlivost, spolehlivost, zdvořilost a diskrétnost. ''G.'' jako [[typ ideální\|ideální typ]] a [[vzor chování]] se vyvíjel postupně jako organická součást evrop. kultury. Původně ve středověké Anglii se pojem ''g.'' překrýval s pojmem „urozený“, který automaticky zahrnoval uvedené vlastnosti a vztahoval se k veškeré [[šlechta\|šlechtě]]. Někteří autoři (např. ''E. Barker'', 1927, nebo ''M. Ossowska'', 1973) ale odvozují obsah pojmu ''g.'' od vlastností části šlechtického stavu, rytířů (viz [[rytířství]]). V 15. st. se pokusili přivlastnit si označení ''g.'' mladší (neprvorození) šlechtičtí synové, kteří neměli soc. zázemí ve zděděném majetku a chtěli být považováni za specif. prestižní a privilegovanou skupinu. Už v této době se ovšem vyskytovaly názory, že [[ctnost\|ctnosti]] nejsou dědičné (v Anglii lze tyto názory nalézt např. ve 14. st. u ''Chaucera'', ve Francii ve 13. st. u ''J. de Meunga'', autora ''Románu o růži''). V 18. st. rozlišuje ''D. Defoe'' ''g.'' na základě původu a ''g.'' na základě výchovy a vzdělání a za pravé ''g.'' považuje ty druhé. Tendence nespojovat ''g.'' jako pozitivní [[labelling]] pouze se šlechtickým původem je odvozována od snahy měšťanstva, získávajícího stále více na váze ekonomicky, vyrovnat se šlechtě i společensky (viz též [[snobismus]]). Nicméně představa výchovy a vzdělání, zdůrazňovaných jako předpoklad pravého ''g.'', vycházela z [[styl životní\|životního stylu]] šlechty a v zásadě se nezměnila od začátku 16. st. (kdy již lze nalézt její liter. ztvárnění) do začátku 20. st. Ve vzdělání ''g.'' byl kladen důraz na humanitní předměty, nejdříve na latinu a rétoriku, v starším věku také na historii, ekonomii a polit. vědu, nejpozději na filozofii (především morální filozofii). K tomu se přidávala výchova sportem, přičemž nezbytná byla jízda na koni, mezi doporučené sporty patřily např. tenis nebo honitba. Ve volném čase se měl ''g.'' věnovat hře v šachy, příp. malířství a hudbě. V žádném případě nesměl fyzicky pracovat a žít z výdělku vlastní práce (tento rys považoval za určující pro identifikaci ''g.'' např. ''J. S. Mill''). Předpokládalo se ale nehonorované zastávání nějaké záslužné spol. funkce. Uvádí se, že image angl. ''g.'' postavené na životním stylu prošlo výraznějšími změnami až po 2. svět. válce, i když ''~~Tockeville~~'' se domnívá, že obsah pojmu ''g.'' se postupně stále rozšiřoval v závislosti na sbližování životních podmínek lidí různých spol. vrstev, resp. že každé další století se označení ''g.'' začalo používat i pro lidi umístěné na následující nižší příčce soc. žebříčku.	+	<span id="entry">gentleman</span> – obecně používaný angl. termín označující nositele komplexu žádoucích mužských vlastností, rysů ušlechtilého mužského chování, mezi něž patří zejm. čestnost, hrdost, zdrženlivost, spolehlivost, zdvořilost a diskrétnost. ''G.'' jako [[typ ideální\|ideální typ]] a [[vzor chování]] se vyvíjel postupně jako organická součást evrop. kultury. Původně ve středověké Anglii se pojem ''g.'' překrýval s pojmem „urozený“, který automaticky zahrnoval uvedené vlastnosti a vztahoval se k veškeré [[šlechta\|šlechtě]]. Někteří autoři (např. ''E. Barker'', 1927, nebo ''M. Ossowska'', 1973) ale odvozují obsah pojmu ''g.'' od vlastností části šlechtického stavu, rytířů (viz [[rytířství]]). V 15. st. se pokusili přivlastnit si označení ''g.'' mladší (neprvorození) šlechtičtí synové, kteří neměli soc. zázemí ve zděděném majetku a chtěli být považováni za specif. prestižní a privilegovanou skupinu. Už v této době se ovšem vyskytovaly názory, že [[ctnost\|ctnosti]] nejsou dědičné (v Anglii lze tyto názory nalézt např. ve 14. st. u ''Chaucera'', ve Francii ve 13. st. u ''J. de Meunga'', autora ''Románu o růži''). V 18. st. rozlišuje ''D. Defoe'' ''g.'' na základě původu a ''g.'' na základě výchovy a vzdělání a za pravé ''g.'' považuje ty druhé. Tendence nespojovat ''g.'' jako pozitivní [[labelling]] pouze se šlechtickým původem je odvozována od snahy měšťanstva, získávajícího stále více na váze ekonomicky, vyrovnat se šlechtě i společensky (viz též [[snobismus]]). Nicméně představa výchovy a vzdělání, zdůrazňovaných jako předpoklad pravého ''g.'', vycházela z [[styl životní\|životního stylu]] šlechty a v zásadě se nezměnila od začátku 16. st. (kdy již lze nalézt její liter. ztvárnění) do začátku 20. st. Ve vzdělání ''g.'' byl kladen důraz na humanitní předměty, nejdříve na latinu a rétoriku, v starším věku také na historii, ekonomii a polit. vědu, nejpozději na filozofii (především morální filozofii). K tomu se přidávala výchova sportem, přičemž nezbytná byla jízda na koni, mezi doporučené sporty patřily např. tenis nebo honitba. Ve volném čase se měl ''g.'' věnovat hře v šachy, příp. malířství a hudbě. V žádném případě nesměl fyzicky pracovat a žít z výdělku vlastní práce (tento rys považoval za určující pro identifikaci ''g.'' např. ''J. S. Mill''). Předpokládalo se ale nehonorované zastávání nějaké záslužné spol. funkce. Uvádí se, že image angl. ''g.'' postavené na životním stylu prošlo výraznějšími změnami až po 2. svět. válce, i když ''Tocqueville'' se domnívá, že obsah pojmu ''g.'' se postupně stále rozšiřoval v závislosti na sbližování životních podmínek lidí různých spol. vrstev, resp. že každé další století se označení ''g.'' začalo používat i pro lidi umístěné na následující nižší příčce soc. žebříčku.

	I když obsah pojmu ''g.'' jako soc. skupiny a životního stylu prošel určitými hist. peripetiemi, zůstal poměrně konstantní ve výčtu vlastností a rysů chování a díky této své významové složce se rozšířil v 19. st. mimo hranice Anglie. ''Ch. Montesquieu'' píše, že ''g.'' jako ideální typ je postaven na „hrdosti“, nikoliv na ctnostech. Hrdost se mj. interpretuje tak, že se ''g.'' nesmí nechat ponižovat, že může „sloužit“ dobré věci, ale nikoliv někomu posluhovat, že má být skromný, ne ale ponížený. Z rytířských vlastností je ''g.'' ještě připisována statečnost a čestnost v jednání, nejsou to však jeho nejcharakterističtější rysy. K těm patří spíše pravdomluvnost spojená s diskrétností, absence jakýchkoliv afektů v jednání, schopnost klidně se vypořádat se všemi životními situacemi, spolehlivost v dodržování závazků a slibů, zdrženlivost v mluvě i jednání. V požadavcích na ''g.'' se někdy objevuje i smysl pro fair play (převzatý z vojenského života), zejm. nevyužívání slabostí protivníka ani v diskusi, smysl pro humor a schopnost improvizovat. U ''g.'' se předpokládá, že dodržuje tradiční [[konvence společenská\|společenské konvence]] (zejm. ty, které se týkají ochrany slabších), a to nikoliv pouze formálně. Při přenosu do kult. poněkud odlišných prostředí došlo k jistým modifikacím obsahu pojmu ''g.'' Např. ''H. D. Taine'' uvádí, že fr. varianta ''g.'', „gentilhomme“, čerpající také z dědictví kurtoazie, staví především na spol. taktu, rytířském chování, elegantnosti a bývá spojena s velkou štědrostí až rozhazovačností. Angl. ''g.'' ''Tainovi'' připadá ve srovnání s jeho fr. analogií vzdělanější, odpovědnější, chladnokrevnější a také opravdovější.		I když obsah pojmu ''g.'' jako soc. skupiny a životního stylu prošel určitými hist. peripetiemi, zůstal poměrně konstantní ve výčtu vlastností a rysů chování a díky této své významové složce se rozšířil v 19. st. mimo hranice Anglie. ''Ch. Montesquieu'' píše, že ''g.'' jako ideální typ je postaven na „hrdosti“, nikoliv na ctnostech. Hrdost se mj. interpretuje tak, že se ''g.'' nesmí nechat ponižovat, že může „sloužit“ dobré věci, ale nikoliv někomu posluhovat, že má být skromný, ne ale ponížený. Z rytířských vlastností je ''g.'' ještě připisována statečnost a čestnost v jednání, nejsou to však jeho nejcharakterističtější rysy. K těm patří spíše pravdomluvnost spojená s diskrétností, absence jakýchkoliv afektů v jednání, schopnost klidně se vypořádat se všemi životními situacemi, spolehlivost v dodržování závazků a slibů, zdrženlivost v mluvě i jednání. V požadavcích na ''g.'' se někdy objevuje i smysl pro fair play (převzatý z vojenského života), zejm. nevyužívání slabostí protivníka ani v diskusi, smysl pro humor a schopnost improvizovat. U ''g.'' se předpokládá, že dodržuje tradiční [[konvence společenská\|společenské konvence]] (zejm. ty, které se týkají ochrany slabších), a to nikoliv pouze formálně. Při přenosu do kult. poněkud odlišných prostředí došlo k jistým modifikacím obsahu pojmu ''g.'' Např. ''H. D. Taine'' uvádí, že fr. varianta ''g.'', „gentilhomme“, čerpající také z dědictví kurtoazie, staví především na spol. taktu, rytířském chování, elegantnosti a bývá spojena s velkou štědrostí až rozhazovačností. Angl. ''g.'' ''Tainovi'' připadá ve srovnání s jeho fr. analogií vzdělanější, odpovědnější, chladnokrevnější a také opravdovější.

@@ Řádek 12: / Řádek 12: @@
 <span class="section_title">Literatura:</span> ''Elyot, T.'': (1531) The Governor. London 1966; ''Ossowska, M.'': Ethos rycerski i jego odmiany. Warszawa 1973; ''Pflaum, G.'': Geschichte der Wortes „Gentleman“ in Deutschen. 1965.
--- ''[[:Kategorie:Aut: Vodáková Alena|Alena Vodáková]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Vodáková Alena|Alena Vodáková]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Vodáková Alena]]
 [[Kategorie:Terminologie/sociální strukturace a diferenciace]]
 [[Kategorie:VSgS]]