Gnosticismus - Historie editací

ZRN v 11. 1. 2018, 14:17

2018-01-11T14:17:46Z

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

2017-12-11T16:02:09Z

finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server

2017-12-10T16:53:15Z

import na produkční server

Nová stránka

gnosticismus – (z řec. gnósis = poznání) – spekulativní učení a [[hnutí náboženské|náboženské hnutí]] z počátku n. l., označované původně jako gnose, které ovlivnilo nejen středověké náb. [[sekta|sekty]] (viz též [[hereze]]), ale také dualistické fil. systémy. Doklady nejranější gnose jsou známy ze Sýrie a Egypta. Tradičně, ale neprokázaně, jsou za zakladatele tohoto učení považováni ''Šimon Mág'' (''Simón'' zmiňovaný v ''Novém Zákoně'') a jeho družka ''Helena''. Pozadí vzniku gnose tvoří [[platonismus]] a židovské náboženství. ''G.'' vznikl současně s [[křesťanství|křesťanstvím]] (nikoliv z něho) a tyto dva myšlenkové proudy se vzájemně silně ovlivňovaly. Gnostické učení není jednolité, skládá se z řady poměrně odlišných variant, zastoupených sektami ohraničenými místně nebo časově. Některé byly v přímém rozporu s křesťanstvím (např. Ofité, ctitelé biblického hada), jiné (pozdější) se rozvíjely už v rámci křesťanství (např. Valentinisté). Zákl. tématem gnostického myšlení je najít odpovědi na tyto otázky: odkud jsme a čím jsme se stali; odkud pocházíme a kde jsme se octli; kam spěcháme a z čeho jsme vykoupeni; jak je to s naším narozením a jak je to s naším znovuzrozením (citováno ''Clemensem Alexandrijským'' kolem r. 200 ze staršího gnostického spisu). Dualistická podoba světa a člověka není podle gnostiků věčná, má být zrušena návratem k původní božské jednotě, ze které vše vyšlo, splynutím s prazákladem, s prvotním Bohem. Návrat člověka k původní jednotě se má dít cestou „pravého“, tj. nadsmyslového poznání, které povede ke spojení rozdělené podstaty člověka. Gnostické sekty rozvinuly různé složité spekulace o vzniku světa i o „posmrtném životě“, tj. o „cestě duše k Bohu“. V zásadě tato cesta prochází mnoha sférami neboli aióny, vzniklými božskými emanacemi, a hlídači aiónů, archonti, se snaží duším v cestě bránit; pouze gnostici jako nositelé pravého poznání mohou projít a vymanit se z věčného koloběhu života, ostatní duše jsou stále vraceny na zem. Je to svérázné pojetí dvojího typu nesmrtelnosti. Z hlediska gnostického učení jsou dějiny pouze bezcílným chaosem, z kterého je třeba uniknout – proto se gnostikové nikdy nesnažili dějiny napravovat. Dobro je prapůvodní idea, zlo vzniká v důsledku omylu. Určité prvky ''g.'' obsahuje ''Evangelium sv. Jana'' a ''Zjevení sv. Jana''([[Apokalypsa]]). ''G.'' zanikl ve 4. st., ale přímo na něj navázal [[manicheismus]], ve středověku pak ''bogomilové'', ''kataři'' a ''paulikiáni''. Jedinou dosud žijící gnostickou sektou jsou Mandejci (asi 5 tis. osob žijících na toku Dolního Eufratu). Gnose nepřímo ovlivnila např. ''J. G. Fichteho'' a ''C. G. Junga'', zejm. však ''G. W. F. Hegela'', resp. jeho dialektiku.

<div class="translations">
gnosticism
gnosticisme
Gnostik
gnosticismo
</div>

Literatura: ''Matoušek, J.'': Gnose. Praha 1994; ''Pokorný, P.'': Píseň o perle. Praha 1986; ''Nakonečný, M.'': (1993) Lexikon magie. Praha 1995; viz též [[hereze]].

-- ''[[:Kategorie:Aut: Vodáková Olga|Olga Vodáková]]'' 
[[Kategorie:Aut: Vodáková Olga]]
[[Kategorie:Terminologie/náboženství a magie]]
[[Kategorie:VSgS]]

← Starší verze		Verze z 11. 1. 2018, 14:17
Řádek 1:		Řádek 1:
−	<span id="entry">gnosticismus</span> – (z řec. gnósis = poznání) – spekulativní učení a [[hnutí náboženské\|náboženské hnutí]] z počátku n. l., označované původně jako gnose, které ovlivnilo nejen středověké náb. [[sekta\|sekty]] (viz též [[hereze]]), ale také dualistické fil. systémy. Doklady nejranější gnose jsou známy ze Sýrie a Egypta. Tradičně, ale neprokázaně, jsou za zakladatele tohoto učení považováni ''Šimon Mág'' (''Simón'' zmiňovaný v ''Novém Zákoně'') a jeho družka ''Helena''. Pozadí vzniku gnose tvoří [[platonismus]] a židovské náboženství. ''G.'' vznikl současně s [[křesťanství\|křesťanstvím]] (nikoliv z něho) a tyto dva myšlenkové proudy se vzájemně silně ovlivňovaly. Gnostické učení není jednolité, skládá se z řady poměrně odlišných variant, zastoupených sektami ohraničenými místně nebo časově. Některé byly v přímém rozporu s křesťanstvím (např. Ofité, ctitelé biblického hada), jiné (pozdější) se rozvíjely už v rámci křesťanství (např. Valentinisté). Zákl. tématem gnostického myšlení je najít odpovědi na tyto otázky: odkud jsme a čím jsme se stali; odkud pocházíme a kde jsme se octli; kam spěcháme a z čeho jsme vykoupeni; jak je to s naším narozením a jak je to s naším znovuzrozením (citováno ''Clemensem Alexandrijským'' kolem r. 200 ze staršího gnostického spisu). Dualistická podoba světa a člověka není podle gnostiků věčná, má být zrušena návratem k původní božské jednotě, ze které vše vyšlo, splynutím s prazákladem, s prvotním Bohem. Návrat člověka k původní jednotě se má dít cestou „pravého“, tj. nadsmyslového poznání, které povede ke spojení rozdělené podstaty člověka. Gnostické sekty rozvinuly různé složité spekulace o vzniku světa i o „posmrtném životě“, tj. o „cestě duše k Bohu“. V zásadě tato cesta prochází mnoha sférami neboli aióny, vzniklými božskými emanacemi, a hlídači aiónů, archonti, se snaží duším v cestě bránit; pouze gnostici jako nositelé pravého poznání mohou projít a vymanit se z věčného koloběhu života, ostatní duše jsou stále vraceny na zem. Je to svérázné pojetí dvojího typu nesmrtelnosti. Z hlediska gnostického učení jsou dějiny pouze bezcílným chaosem, z kterého je třeba uniknout – proto se gnostikové nikdy nesnažili dějiny napravovat. Dobro je prapůvodní idea, zlo vzniká v důsledku omylu. Určité prvky ''g.'' obsahuje ''Evangelium sv. Jana'' a ''Zjevení sv. Jana''([[Apokalypsa]]). ''G.'' zanikl ve 4. st., ale přímo na něj navázal [[manicheismus]], ve středověku pak ''bogomilové'', ''kataři'' a ''paulikiáni''. Jedinou dosud žijící gnostickou sektou jsou Mandejci (asi 5 tis. osob žijících na toku Dolního Eufratu). Gnose nepřímo ovlivnila např. ''J. G. Fichteho'' a ''C. G. Junga'', zejm. však ''G. W. F. Hegela'', resp. jeho dialektiku.	+	<span id="entry">gnosticismus</span> – (z řec. gnósis = poznání) – spekulativní učení a [[hnutí náboženské\|náboženské hnutí]] z počátku n. l., označované původně jako gnose, které ovlivnilo nejen středověké náb. [[sekta\|sekty]] (viz též [[hereze]]), ale také dualistické fil. systémy. Doklady nejranější gnose jsou známy ze Sýrie a Egypta. Tradičně, ale neprokázaně, jsou za zakladatele tohoto učení považováni ''Šimon Mág'' (''Simón'' zmiňovaný v ''Novém Zákoně'') a jeho družka ''Helena''. Pozadí vzniku gnose tvoří [[platonismus]] a židovské náboženství. ''G.'' vznikl současně s [[křesťanství\|křesťanstvím]] (nikoliv z něho) a tyto dva myšlenkové proudy se vzájemně silně ovlivňovaly. Gnostické učení není jednolité, skládá se z řady poměrně odlišných variant, zastoupených sektami ohraničenými místně nebo časově. Některé byly v přímém rozporu s křesťanstvím (např. Ofité, ctitelé biblického hada), jiné (pozdější) se rozvíjely už v rámci křesťanství (např. Valentinisté). Zákl. tématem gnostického myšlení je najít odpovědi na tyto otázky: odkud jsme a čím jsme se stali; odkud pocházíme a kde jsme se octli; kam spěcháme a z čeho jsme vykoupeni; jak je to s naším narozením a jak je to s naším znovuzrozením (citováno ''Clemensem Alexandrijským'' kolem r. 200 ze staršího gnostického spisu). Dualistická podoba světa a člověka není podle gnostiků věčná, má být zrušena návratem k původní božské jednotě, ze které vše vyšlo, splynutím s prazákladem, s prvotním Bohem. Návrat člověka k původní jednotě se má dít cestou „pravého“, tj. nadsmyslového poznání, které povede ke spojení rozdělené podstaty člověka. Gnostické sekty rozvinuly různé složité spekulace o vzniku světa i o „posmrtném životě“, tj. o „cestě duše k Bohu“. V zásadě tato cesta prochází mnoha sférami neboli aióny, vzniklými božskými emanacemi, a hlídači aiónů, archonti, se snaží duším v cestě bránit; pouze gnostici jako nositelé pravého poznání mohou projít a vymanit se z věčného koloběhu života, ostatní duše jsou stále vraceny na zem. Je to svérázné pojetí dvojího typu nesmrtelnosti. Z hlediska gnostického učení jsou dějiny pouze bezcílným chaosem, z kterého je třeba uniknout – proto se gnostikové nikdy nesnažili dějiny napravovat. Dobro je prapůvodní idea, zlo vzniká v důsledku omylu. Určité prvky ''g.'' obsahuje ''Evangelium sv. Jana'' a ''Zjevení sv. Jana'' ([[Apokalypsa]]). ''G.'' zanikl ve 4. st., ale přímo na něj navázal [[manicheismus]], ve středověku pak ''bogomilové'', ''kataři'' a ''paulikiáni''. Jedinou dosud žijící gnostickou sektou jsou Mandejci (asi 5 tis. osob žijících na toku Dolního Eufratu). Gnose nepřímo ovlivnila např. ''J. G. Fichteho'' a ''C. G. Junga'', zejm. však ''G. W. F. Hegela'', resp. jeho dialektiku.

	<div class="translations">		<div class="translations">

@@ Řádek 10: / Řádek 10: @@
 <span class="section_title">Literatura:</span> ''Matoušek, J.'': Gnose. Praha 1994; ''Pokorný, P.'': Píseň o perle. Praha 1986; ''Nakonečný, M.'': (1993) Lexikon magie. Praha 1995; viz též [[hereze]].
--- ''[[:Kategorie:Aut: Vodáková Olga|Olga Vodáková]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Vodáková Olga|Olga Vodáková]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Vodáková Olga]]
 [[Kategorie:Terminologie/náboženství a magie]]
 [[Kategorie:VSgS]]