Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

2017-12-11T16:02:10Z

finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server

2017-12-10T16:53:17Z

import na produkční server

Nová stránka

harmonie – (z řec. slova harmoniá, původně používaného ''Homérem'' k označení svorců, klínů pro stavbu lodí, ale i dohody, souhlasu, smíru apod.) – nejčastěji chápána jako soulad, souzvuk protikladných prvků, jako vyrovnání napětí, obraz celistvosti, projev působení [[řád|řádu]]. Tradičně je ''h.'' důležitým rysem estetična, definičním prvkem krásy. První systematické učení o ''h.'' jako součást antické kosmologie pochází od pythagorejců. Opírá se o jejich pojetí ''čísla'' jako základu uspořádanosti světa, struktury, souměrnosti, rytmu. Číselná ''h.'' vytváří jednak kosmos se symetricky uspořádanými sférami, jež jsou naladěny na určitý hudební tón vyjádřitelný číslem, jednak [[duše|duši]] a ostatní vnitřně strukturované věci. Vnitřní ''h.'' duše se dosahuje katarzí. ''Hérakleitos'' chápal ''h.'' jako shodu protiv a vztahoval ji ke všem „živlům“. ''Empedoklés'' spojoval ''h.'' s [[láska|láskou]], která je jednotou a příčinou dobra. Proti ní stavěl svár, který je rozmanitostí, disharmonií a nutným zlem. ''H.'' tedy byla původně univerzálním kosmologickým principem. ''Sokrates'' a ''Platón'' ji převedli do psychol. roviny, aplikovali na vnitřní život člověka a učinili ji základem krásy. Zdroj a předobraz ''h.'' spatřovali v hudbě. Harmonický stav duše nazýval ''Platón'' ctností a chápal jej i jako souzvuk „vnitřního a vnějšího“, slova a skutku, a jako odraz nebeské ''h.''. Středověká filozofie tyto představy o ''h.'' v podstatě přejala, ale vnesla do nich protiklad mezi „lidským“ a „božím“ a zároveň nedosažitelný ideál odrazu božské dokonalosti a krásy, což má být ta pravá ''h.'' Panteismus období renesance nalézal ''h.'' v [[příroda|přírodě]]. Pro renesančního člověka je ''h.'' [[norma morální|morální normou]] a nedostižným ideálem. Postoj k životu charakteristický pro baroko implikoval naopak přesvědčení, že světu vládne disharmonie a disonance. Ale stoupenci [[racionalismus|racionalismu]] se opět vracejí k ''h.'', kterou spojují s jasností, řádem, [[kauzalita|kauzalitou]] (''R. Descartes'', ''G. W. Leibniz'', ''A. G. Baumgarten'', ''É. B. Condillac'' a další).

[[osvícenství|Osvícenství]] vneslo do zkoumání ''h.'' problém soc. vztahů – uvažovalo o souladu zájmů osobních a spol. a vidělo ''h.'' jako důležitou součást spol. řádu. Otázku [[mravnost|mravnosti]] vnášeli do ''h.'' zejm. angl. estetici (''A. Shaftesbury'', 1727 aj.). Něm. myslitelé období klasicismu volali po návratu k antické ''h.'', jejíž univerzálnost vyzvedali v protikladu k jednostrannosti soudobého [[pokrok|pokroku]]. Ideál ''h.'' spojovali s výchovou [[vkus|vkusu]]. ''F. C. S. Schiller'' viděl záruku budoucnosti ve vytvoření „estetického státu“, který na rozdíl od „státu etické povinnosti“ a „státu práva“ bude státem ''h.''. Ale [[romantismus]] vyrůstal z individ. i spol. konfliktů, byl postaven na neřešitelných protikladech. Podle ''G. W. F. Hegela'' soudobá společnost znemožňuje harmonický rozvoj lidských schopností a ztráta přirozené ''h.'' mezi jedincem a společností je zákonitým, trvalým výsledkem spol. pokroku. 19. a 20. st. kategorii ''h.'' potlačilo ve filozofii i v životě. Pracuje s ní estetika [[pragmatismus|pragmatismu]], která ji chápe jako završenou, úplnou, celistvou zkušenost a činí z ní doménu umělců (''J. Dewey''), a pak zejm. novotomismus, který ''h.'' nadřazuje kategorii cíle (''J. Maritain'' obnovuje učení ''Tomáše Akvinského'' o „jasnosti“ jako zdroji krásy a ''h.'' definuje jako „záření formy na hmotě“). Stoupenci [[existencialismus|existencialismu]] odmítají ''h.'' a naopak estetizují disharmonii, podobně jako řada představitelů [[avantgarda umělecká|umělecké avantgardy]]. Ztráta ''h.'' je symptomem tzv. krize kritérií, jíž je často charakterizována soudobá společnost. V marx. s-gii myšlenka ''h.'' vstupovala do koncepce tzv. harmonicky rozvinutého člověka, kde však slovo „harmonicky“ bývalo vysvětlováno jako „všestranně“, resp. „mnohostranně“. S-gie používá pojem ''h.'' většinou jako synonymum [[rovnováha sociální|sociální rovnováhy]]. Hovoří se o ní v souvislosti se soc. integrací, [[konsensus|konsensem]], koherencí a konzistencí, při vymezování životního stylu, v souvislosti s hodnotovými orientacemi apod. Častěji je však ''h.'' chápána jako termín liter. nebo archaizující.

<div class="translations">
harmony
harmonie
Harmonie
armonia
</div>

Literatura: viz [[morálka]], [[vkus]].

-- ''[[:Kategorie:Aut: Vodáková Alena|Alena Vodáková]]'' 
[[Kategorie:Aut: Vodáková Alena]]
[[Kategorie:Terminologie/akční, interakční a regulativní sociální atributy, mechanismy, role, kompetence]]
[[Kategorie:Terminologie/životní styl a volný čas]]
[[Kategorie:VSgS]]

@@ Řádek 12: / Řádek 12: @@
 <span class="section_title">Literatura:</span> viz [[morálka]], [[vkus]].
--- ''[[:Kategorie:Aut: Vodáková Alena|Alena Vodáková]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Vodáková Alena|Alena Vodáková]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Vodáková Alena]]
 [[Kategorie:Terminologie/akční, interakční a regulativní sociální atributy, mechanismy, role, kompetence]]
 [[Kategorie:Terminologie/životní styl a volný čas]]
 [[Kategorie:VSgS]]

Harmonie - Historie editací

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server