ZRN v 18. 1. 2018, 12:08

2018-01-18T12:08:21Z

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

2017-12-11T16:02:17Z

finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server

2017-12-10T16:53:36Z

import na produkční server

Nová stránka

imaginace – (z lat. imago = obraz, podoba, vzor, představa) – též ''obrazotvornost'', ''fantazie'' – psych. proces a zároveň dispozice osobnosti, specif. schopnost provázející [[kreativita|kreativitu]], která bývá stavěna do protikladu k abstraktnímu myšlení. ''H. B. English'' a ''A. C. Englishová'' (1958) považují ''i.'' za rekombinaci mentálních obrazů z minulé zkušenosti do nových vzorců a přisuzují jí funkci „imaginování“ (imagining), vystupující ve formě anticipační, podnětové (obraz dosahování cíle), konstruktivní nebo kreativní, blouznivé (fanciful) a reproduktivní nebo pamětní. Neodlišují ''i.'' od ''představ''. Relevantnější je pojetí představ jako pouhé reprodukce kdysi vnímaného (jednoduché nebo komplexní vzpomínky atd.) a ''i.'' jako procesu přetváření představ v obrazy s určitým odklonem od skutečnosti. ''I.'' přechází v tzv. ''vizuální myšlení'', které se ovšem může omezovat jen na operace s představami a vjemy. Jako vlastnost dispozice či [[osobnost|osobnosti]] se ''i.'' uplatňuje ve všech oborech lidské činnosti, zejm. v [[umění]], ale i ve [[věda|vědě]] aj., a vstupuje do každodenního života. Vytváření imaginárního světa má i význ. funkci únikovou. ''J. Viewegh'' (1986) zdůrazňuje, že ''i.'' (fantazie) není kognitivní funkce, ale [[prožitek]], který funguje jako určitá alternativa skutečnosti, jako její obsahově-mentální obraz. Již ''Platón'' a ''Aristoteles'' rozlišovali „phantasia“ a „dianoia“ (diskurzívní myšlení), přičemž ''Aristoteles'' (''O duši III'') užívá pojem „vis imaginativa“, aby vyjádřil svéráznost zákonitostí tvorby fantazijních obrazů (fantasmat). Ve středověku se odlišovalo: imaginatio (obrazotvornost), ratio (logické pojmové myšlení) a fides (víra). Také ''R. Descartes'' odlišil ostře fantazii a myšlení. Ke zdůraznění svéráznosti ''i.'' dospěli ''I. Kant'', ''D. Hume'' a další. ''S. Freud'' (1908, 1933) uvádí, že hnací silou fantazie jsou nesplněná přání, která jsou symbolicky objektivizována v různých fantazijních produktech, jimiž jsou zejm. sny, [[mýtus|mýty]] a [[hra]].

''P. Lersch'' (1951) a po něm ''H. Remplein'' (1965) uvádějí jako zákl. vztažné oblasti ''i.'' hru, přání, ale i plánování, tvořivost a [[strach]]. ''Lersch'' odlišuje „prafantazii“ (Urphantasie), duševního činitele, který z podnětů vytváří obrazy mající funkci únikovou a tvořivou. Podle tohoto autora ''i.'' vždy obsahuje anticipaci, tzn. že prožívání přítomnosti je vždy pronikáno vztahem k budoucnosti. Ačkoli většina autorů považuje ''i.'' a fantazii (obrazotvornost) za významová synonyma, objevuje se i pojetí ''i.'' přesahující fantazii. Např. ''W. Toman'' (1987) uvádí, že ''i.'' je schopnost zpřítomnit si nepřítomné situace, procesy, objekty a osoby. Existuje však i pojetí užší, vydělující ''i.'' jako zcela specif. jev (např. ''G. K. Mainberger'', 1982). ''Rozet'' označuje ''i.'' za druh fantazie, omezující se na práci s obrazy. ''T. A. Ribot'' (1900) rozlišuje reproduktivní a tvořivou ''i.'' Antropol.-existenciální význam ''i.'' podrobně analyzoval ''H. Kunz'' (1946) a podrobnou afenomenologicko-psychol. analýzu tohoto jevu publikoval ''J.-P. Sartre'' (1940), který používá termín ''imaginativní vědomí''. Za jeho podstatný znak pokládá negaci skutečnosti (neantizaci), projevující se jak v zaměření únikovém, tak i v zaměření tvořivém, neboť obojímu je společné popření a přetvoření stávajícího, přítomného. Proto je také struktura ''i.'' výrazně intencionální. Jejím typickým produktem jsou však sny, které se utvářejí spontánně a jejichž obsah je symbolický, takže nevědomá, skrytá intence musí být interpretem snu teprve identifikována (viz též [[psychoanalýza]]).

V obsahu ''i.'' se uplatňuje aktuální [[já]], jáství, tj. v osobnosti jedince přítomné komplexy, potlačená přání, obavy, naděje, ulehčení, tendence, city atd. ''E. Klinger'' (1971) hovoří o „projektivní fantazii“ a rozumí tím symbolickou ''i.'' produkovanou vnitřními konflikty, resp. [[frustrace|frustracemi]], přičemž imaginační komponenty jsou organizovány aktivací afektů, s nimi spojených nevědomých tendencí a jiných „systémů jáství“, resp. nevědomých řídicích vlivů. Proto je mu obsah ''i.'' indikátorem setrvávajících motivačních dispozic. ''Rozet'' za dva fundamentální mechanismy fantazie pokládá dva způsoby „posunu hodnocení“: anaxiomatizaci (oceňování informace neurčitým zaměřením) a hyperaxiomatizaci (emociogenní, resp. subjektivní přeceňování informací); oba mechanismy tvoří jednotu. ''Rozet'' je identifikoval z výsledků vlastních experimentů, ale na jejich existenci byl upozorněn z prací význ. současného teoretika a historika umění ''E. H. J. Gombricha'' (1958). Lze je najít i v tvorbě mýtů, legend apod., kde se však uplatňují i soc. vlivy. Hlavními motivy fantazie jsou podle ''Rozeta'' vyjádření o motivech vlastní tvorby, neuspokojenost a touha po sebevyjádření. Podle ''E. Neumanna'' (1956) souvisí však tvorba mýtů, alegorií a [[symbol|symbolů]] s aktivizací [[archetyp|archetypů]]. ''I.'' jako podstatu tvořivosti dokládá řada dalších autorů, např. ''F. Loeser'' a ''D. Schulze'' (1976), kteří zdůrazňují, že proces fantazie má svou vlastní logiku, která se liší od klasické logiky, že tvořivá fantazie jako jedna z nejvyšších logických forem tvořivého myšlení má svůj specif. „logický formalismus“ (ve strukturách ''i.'' se uplatňují takové principy, jako kombinování, přesouvání relací, aglutinace, variování, transponování, analogizování, polarizování a další). ''I.'' má velký význam v současných praktikách psychoterapie a v metodách relaxace, v nichž se zdůrazňuje léčivá síla „vnitřních obrazů“ (''H. G. Tietze'', 1985, a další). Ve funkci a obsazích ''i.'' se uplatňuje vnitřní a vnější konfliktnost člověka, napětí mezi přítomností a budoucností, skutečností vnímanou a chtěnou, aktualitou a plánem, realitou a ideálem.

<div class="translations">
imagination
imagination
Phantasie, Imagination
immaginazione
</div>

Literatura: ''Rozet, I. M.'': Psichologija fantazii. Minsk 1977; ''Sartre, J. P.'': L' imaginaire: psychologie fénoménologique de l' imagination. Paris 1940; ''Vetter, A.'': Die Erlebnisbedeutung der Phantasie. Stuttgart 1950; ''Viewegh, J.'': Fantazie: teoretická studie. Praha 1986.

-- ''[[:Kategorie:Aut: Nakonečný Milan|Milan Nakonečný]]'' 
[[Kategorie:Aut: Nakonečný Milan]]
[[Kategorie:Terminologie/osobnost a psychika]]
[[Kategorie:VSgS]]

@@ Řádek 12: / Řádek 12: @@
 </div>
-<span class="section_title">Literatura:</span> ''Rozet, I. M.'': Psichologija fantazii. Minsk 1977; ''Sartre, J. P.'': L' imaginaire: psychologie fénoménologique de l' imagination. Paris 1940; ''Vetter, A.'': Die Erlebnisbedeutung der Phantasie. Stuttgart 1950; ''Viewegh, J.'': Fantazie: teoretická studie. Praha 1986.
+<span class="section_title">Literatura:</span> ''Rozet, I. M.'': Psichologija fantazii. Minsk 1977; ''Sartre, J. P.'': L'imaginaire: psychologie fénoménologique de l'imagination. Paris 1940; ''Vetter, A.'': Die Erlebnisbedeutung der Phantasie. Stuttgart 1950; ''Viewegh, J.'': Fantazie: teoretická studie. Praha 1986.
 ''[[:Kategorie:Aut: Nakonečný Milan|Milan Nakonečný]]''<br />

@@ Řádek 14: / Řádek 14: @@
 <span class="section_title">Literatura:</span> ''Rozet, I. M.'': Psichologija fantazii. Minsk 1977; ''Sartre, J. P.'': L' imaginaire: psychologie fénoménologique de l' imagination. Paris 1940; ''Vetter, A.'': Die Erlebnisbedeutung der Phantasie. Stuttgart 1950; ''Viewegh, J.'': Fantazie: teoretická studie. Praha 1986.
--- ''[[:Kategorie:Aut: Nakonečný Milan|Milan Nakonečný]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Nakonečný Milan|Milan Nakonečný]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Nakonečný Milan]]
 [[Kategorie:Terminologie/osobnost a psychika]]
 [[Kategorie:VSgS]]

Imaginace - Historie editací

ZRN v 18. 1. 2018, 12:08

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server