ZRN: Přidána poslední věta Viz též heslo inteligence v historickém Malém sociologickém slovníku (1970)

2018-11-10T18:18:14Z

Přidána poslední věta Viz též heslo inteligence v historickém Malém sociologickém slovníku (1970)

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

2017-12-11T16:02:20Z

finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server

2017-12-10T16:53:42Z

import na produkční server

Nová stránka

inteligence – (z lat. intelligens = chápající, znalý něčeho) – s-gie tento termín používá především k označení vnitřně velmi diferencované [[skupina společenská|společenské skupiny]], resp. [[vrstva|vrstvy]], jejíž členové mají jediný společný znak, a to duševní práci (viz [[práce fyzická a duševní]]), resp. vzdělání jako schopnost, předpoklad k vykonávání duševní práce. V užším pojetí jsou mezi ''i.'' počítáni jen lidé s vyšším, většinou vysokoškolským vzděláním, resp. ti, kteří vykonávají práci s touto požadovanou kvalifikací. Pro empir. zkoumání je ''i.'' nepřesně a variabilně vymezovaná kategorie, se kterou se špatně pracuje. V Čechách se dříve používal zhruba ve zmíněném užším významu ''i.'' pojem [[vzdělanec]]. Jiné užší pojetí ztotožňuje ''i.'' a [[intelektuál|intelektuály]], v jejichž vymezení se objevuje aspekt kritického myšlení a morální kritérium jednání. V této souvislosti bývají pojem ''i.'' i postoj k této kategorii politizovány. V podtextu dnešního vymezování ''i.'' a jejího odlišování od intelektuálů je také psychol. koncept ''i.'' jako rysu [[osobnost|osobnosti]] (viz [[intelekt a inteligence]], [[testy inteligence]]).

Slovo ''i.'' je odvozeno od rus. termínu intělligencija, který do literatury zavedli ruští narodnici ''P. D. Boborykin'' a ''D. I. Pisarev'' v 60. l. 19. st., a bylo popularizováno rus. marxisty. V marx. tradici je ''i.'' charakterizována tím, že si uvědomuje své skup. [[zájem|zájmy]], ale hájí a vyjadřuje zároveň zájmy různých [[třída|tříd]], jejichž část objektivně tvoří. K ''i.'' jako ke zvl. jednotné skupině se většinou přistupovalo v zemích, kde se kapitalismus začal rozvíjet poměrně pozdě, kde nebyly odstraněny bariéry feudální polit. moci, kde existoval nár. útlak a kde působily překážky v přístupu ke vzdělání (v předrevol. Rusku a následně v SSSR, dále v Polsku, balkánských zemích, Pobaltí, Skandinávii a částečně i v Německu). Lidé zabývající se duševní prací zde tvořili málo četné skupiny a mnozí z nich sehráli význ. aktivní roli v polit. boji za emancipaci národa a pokrok ve společnosti. Tuto výlučnost lze srovnávat se specif., i když zčásti jinak definovanou rolí intelektuálů, jak byli vymezeni ve Francii na konci 19. st. Tehdy ale společnost vnímala vzdělané lidi, tedy zhruba ''i.'', jako svou „kvalitnější“, schopnější část, která by měla mít vůdčí postavení. Tento požadavek se objevuje už u ''Platóna''. Otázka ''i.'' se vždy poněkud překrývala s otázkou spol. [[elita|elity]].

Vedle marx. přesvědčení o služebném postavení ''i.'' existuje představa ''i.'' volně se vznášející v soc. prostoru (sozial freischwebende Intelligenz), neomezované partikulárními zájmy a vyjadřující zájmy celé společnosti (''K. Mannheim'', v čes. zemích např. ''[[Bláha Inocenc Arnošt|I. A. Bláha]]''). Se zmíněným překrýváním s pojmem intelektuál souvisí vymezování ''i.'' prostřednictvím morálních vlastností (''P. L. Lavrov'', ''Ivanov-Razumnik'' a další) a teorie tzv. krize inteligence (v období mezi dvěma svět. válkami ''J. Benda'', ''J. Ortega y Gasset'', v Čechách mj. ''[[Rádl Emanuel|E. Rádl]]''). Někteří autoři vymezují ''i.'' jejím blízkým vztahem ke [[kultura|kultuře]] (''T. Geiger'', ''R. Aron'', ''S. M. Lipset'' a další), přičemž se většinou zabývají pouze její tvůrčí částí, která produkuje kult. hodnoty, chápané jako nadčasové, univerzální. Této části ''i.'' se týká kritika „mytologizace intelektuálů“ prováděná [[postmodernismus|postmodernismem]] (viz ''J. F. Lyotard''). Jde ovšem o jiné kritické zkoumání ''i.'', než jaké provádí teorie tzv. machajevštiny, která chápe ''i.'' jako parazitní třídu, kterou je třeba zničit. Tuto ideu v praxi prováděl [[stalinismus]]. Všechny totalitní režimy považují ''i.'' za nebezpečnou skupinu, protože je schopna samostatně produkovat „nezávislé“ myšlenky. Tradičně tyto režimy používají ve vztahu k ''i.'' metody „hlídání“, zastrašování a [[korupce]].

Existuje řada s-gicky relevantních teorií ''i.'' Některé vycházejí z uvedeného marx. pojetí ''i.'' jako složky jednotlivých tříd (''S. Volfson'', ''A. Gramsci''), některé ji chápou jako zvl. třídu (''K. Kautsky'', ''S. J. Lozinskij'', ''M. Weber'', ''H. de Man''), některé jako složku buržoazie (''R. Johannet'', ''E. Goblot''), jiné jako složku proletariátu (''Pisarev'', ''P. Lafargue'', ''M. Adler'') a nazývají ji „myslícím proletariátem“ či „duchovním proletariátem“. V souvislosti se zkoumáním [[stratifikace sociální|sociální stratifikace]] je ''i.'' často řazena do [[třída střední|střední třídy]], resp. do tzv. [[třída nová|nové třídy]] (''T. Geiger'', ''A. Touraine'', ''B. Barber'', ''W. L. Warner''). Výší vzdělání vymezují ''i.'' ''K. Mannheim'' a ''R. Aron'', pro jiné je určující soc. postavení, místo v [[struktura sociální|sociální struktuře]], podíl na [[moc|moci]], postavení v systému [[dělba práce|dělby práce]] apod. Někteří autoři se přiklánějí k popisu ''i.'' pomocí psych. vlastností (''A. Cartault''). Ze vzniku a úlohy kybernetiky, informatiky apod. („intelektuálních technologií“) vyvozují teoretikové [[společnost postindustriální|postindustriálních společností]] klíčové postavení ''i.'' v budoucí soc. struktuře (''D. Bell'', ''J. K. Galbraith''). K těmto přístupům má blízko teorie [[kapitál kulturní|kulturního kapitálu]] (''A. W. Gouldner'', ''P. F. Bourdieu''), která zdůvodňuje výsadní postavení ''i.'' v moderní, postindustriální společnosti její schopností disponovat kult. kapitálem, a tak ovládat jiné příslušníky společnosti. K obdobným závěrům došli v 50. a 60. l. někteří představitelé [[škola frankfurtská|frankfurtské školy]], kteří tvrdí, že děl. třída přestala plnit svoji emancipační úlohu ve společnosti a na její místo přichází studenstvo, které představuje rodící se ''i.'' (viz např. ''H. Marcuse'').

<div class="translations">
intelligentsia
intelligentsia
Intelligenz
intelighenzia
</div>

Literatura: ''Bláha, A. I.'': Sociologie inteligence. Praha 1937; ''Hroch, M.'': Evropská národní hnutí v 19. století. Praha 1986; ''Sedláček, J.'': Pojem inteligence v sociologii. Praha 1969.

-- ''[[:Kategorie:Aut: Lužný Dušan|Dušan Lužný]]'' 
[[Kategorie:Aut: Lužný Dušan]]
[[Kategorie:Terminologie/sociální strukturace a diferenciace]]
[[Kategorie:VSgS]]

@@ Řádek 16: / Řádek 16: @@
 <span class="section_title">Literatura:</span> ''Bláha, A. I.'': Sociologie inteligence. Praha 1937; ''Hroch, M.'': Evropská národní hnutí v 19. století. Praha 1986; ''Sedláček, J.'': Pojem inteligence v sociologii. Praha 1969.
--- ''[[:Kategorie:Aut: Lužný Dušan|Dušan Lužný]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Lužný Dušan|Dušan Lužný]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Lužný Dušan]]
 [[Kategorie:Terminologie/sociální strukturace a diferenciace]]
 [[Kategorie:VSgS]]

Inteligence - Historie editací

ZRN: Přidána poslední věta Viz též heslo inteligence v historickém Malém sociologickém slovníku (1970)

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server