imported>Admin: Přidána poslední věta Jan Blahoslav Kozák je autorem některých publikací v Knižní bibliografii české sociologie.

2018-12-08T20:59:37Z

Přidána poslední věta Jan Blahoslav Kozák je autorem některých publikací v Knižní bibliografii české sociologie.

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

2017-12-11T16:04:22Z

finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server

2017-12-10T16:58:22Z

import na produkční server

Nová stránka

Kozák Jan Blahoslav

<time datetime="1888-08-04">4. srpna 1888</time> v Čáslavi (okr. Kutná Hora)
 <time datetime="1974-01-09">9. ledna 1974</time> v Praze

Kozák se narodil v rodině významného evangelického faráře Františka Kozáka (1857–1926), jehož celá rodina byla proniknuta duchem českého protestantismu. Není tedy udivující, že Kozák po absolutoriu gymnázia v Čáslavi (1906) studoval evangelickou teologii, nadto na několika evropských univerzitách, v Bonnu, Edinburghu, Vídni a Halle. Seznámil se zde s tzv. liberální školou evropského protestantismu, jemuž zůstal v podstatě věrný v jeho tradiční podobě (neakceptoval radikalizaci protestantismu, jak ji v později formuloval např. Rudolf Bultmann, natož dialektickou teologii Karla Bartha, zůstal v tradicích Adolfa von Harnacka a Alberta Schweitzera a později pod silným vlivem [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masarykovým]]). Krátce působil jako evangelický vikář v Čáslavi (1910–12), pak jako učitel tamního reformovaného učitelského ústavu (1912–14), nicméně kvůli svým liberálním teologickým názorům se s tehdejší českou reformovanou církví fakticky rozešel a v roce 1914 nastoupil jako profesor na obchodní akademii v Kolíně, v letech 1920–26 v Praze. Filosofickou fakultu české Karlo-Ferdinandovy univerzity (viz [[Karlova univerzita v Praze]]) absolvoval prací o vztahu helenismu a paulinismu (PhDr. 1915), což bylo téma pro Kozáka v této době typické – průnik filosofie a teologie. Roku 1921 se habilitoval z filosofie dílem ''O ekonomisaci životních funkcí a jejích důsledcích pro teorii logickou'', v roce 1927 byl jmenován mimořádným profesorem filosofické fakulty [[Karlova univerzita v Praze|Karlovy univerzity v Praze]]. Jako řádný profesor roku 1933 převzal po Františku Drtinovi katedru filosofie a založil fenomenologicky orientovaný Pražský filosofický kroužek. Na počátku třicátých let se pravidelně účastnil schůzek [[Čapek Karel|Čapkových]] pátečníků, v letech 1935–39 se politicky angažoval jako poslanec za národně socialistickou stranu. Po nástupu nacismu emigroval do USA, kde působil na univerzitě v Ohiu a na Oberlin College. Po návratu do vlasti působil opět na Karlově univerzitě (v roce 1948 jako děkan filosofické fakulty, sám se nicméně prověrkových aktivit neúčastnil), a to až do penzionování v roce 1958. V pozdějších letech dával zřetelně najevo svůj absolutní nezájem o marxismus jakéhokoliv druhu, o „stalinském“ ani nemluvě (i v přednáškách a diskusích se studenty), svoji legitimizační úlohu předválečného akademika nadále působícího na univerzitě nicméně hrát nepřestal – stejně jako mnozí další.

Sociologická relevance Kozákova díla je poměrně velmi malá, sám se za sociologa ani vzdáleně nepokládal a ačkoliv byl spřátelen např. s I. A. [[Bláha Inocenc Arnošt|Bláhou]], rozhodně k rozvoji české meziválečné sociologie nijak nepřispěl. Což není výtka – Kozák byl orientován na problémy par excellence filosofické a zejména noetické a filosoficko-teologické; jak píše O. A. Funda, „osou jeho filosofie se stal Bůh ne jako nadosobní veličina náboženské víry, ale jako filosofická otázka po posledním platném, po nedisponovatelné platnosti hodnot.“ Kozák sdílel [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masarykovo]] přesvědčení, že dějiny nejsou beze smyslu, smysl dějin je však transcendentní a nedá se odvodit ani z přírody, ani z „dialektiky dění“. Podobně jako u [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masaryka]] nacházíme i u Kozáka svár či trvalý spor mezi usilováním o exaktnost a apelem na „poslední smysl“, na „trvalost mravních hodnot“, již exaktně vyvodit nelze. Jistou inspirací pro sociologii mohou být Kozákovy úvahy etické (nikoliv všechny), jeho náčrt filosofie dějin a jeho myšlenková souvztažnost s [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masarykem]]. Hledat více by bylo proti duchu Kozákova intelektuálního směřování.

Kozák byl, jak ve svých pamětech přesvědčivě dokládá Ivo Tretera, dvojlomnou osobností: na jedné straně si uchoval svou filosofickou integritu i v době, kdy směl jako profesor s „podivnou minulostí“ přednášet na fakultě, na druhé straně byl až krajně konzervativním ve vztahu k soudobému umění výtvarnému (kubismus) i literárnímu (Joyce, existencialismus). Ačkoliv v letech po roce 1948 již nevstupoval do otevřených ideologických sporů s marxisty (před únorem 1948 ještě veřejně diskutoval s Arnoštem Kolmanem, přišedším ze Sovětského svazu), nikdy se před „ortodoxním marxismem“ stalinského typu nesklonil, ve svých přednáškách jej prostě nebral na vědomí. Jeho osobní postoj je v tomto ohledu jistě příkladem na jedné straně kuriozity „nakládání s kádry“ v stalinském období (výklad „Kozákovým mezinárodním ohlasem“ přitom rozhodně není dostatečný), na druhé straně osobní způsobilosti člověka uchovat si přesvědčení a názor i v dobách nejtěžších duchovních zkoušek.

Bibliografie: J. Komersová: Výběrová bibliografie z díla J. B. Kozáka (''Filosofický časopis'' 1968).

Knihy: ''O myšlení jistém, pravděpodobném a problematickém'' (B. Kočí, Praha 1922); ''O otázce náboženské'' (Okresní sbor osvětový, Kdyně 1922); ''Křesťanství a jeho vývoj'' (Svaz národního osvobození, Praha 1924); ''Demokracie a kultura: Řeč pronesená v cyklu předášek O demokracii'' (Svaz národního osvobození, Praha 1924); ''Essay o vědě a víře: Příspěvek k problému náboženskému'' (G. Voleský, Praha 1924); ''Filosofické a mravní pozadí Husova kacířství'' (Svaz národního osvobození, Praha 1925); ''Naše pokrokovost a Řím'' (Svaz národního osvobození, Praha 1925; spoluautoři F. Žilka, M. Pernot a A. Hajn); ''Masaryk filosof'' (Svaz národního osvobození, Praha 1925; angl. 1931); ''Ježíš ve víře a skepsi'' (Melantrich, Praha 1929); ''Přítomný stav etiky'' (Dědictví Komenského, Praha 1930); ''V boji o duchovní hodnoty'' (Čin, Praha 1930); ''Masaryk jako etik a náboženský myslitel'' (Slovanský ústav, Praha 1931); ''Filosofie a školy'' (Čin, Praha 1933; spoluautoři A. Dratvová a J. Fischer); ''Proslovy k neviděným'' (Svaz národního osvobození, Praha 1935); ''RUP a kongres bruselský'' (Praha 1936); ''Věda a duch'' (J. Laichner, Praha 1938); ''Úvahy'' (Svaz národního osvobození, Praha 1938); ''O vědeckém a filosofickém díle Emanuela Chalupného'' (Melantrich, Praha 1938; spoluautoři T. Čep a J. Kříženecký); ''Rooseveltova Amerika'' (Sociologický kruh, Praha 1946); ''Kulturní jednota a její program'' (Orbis, Praha, 1947; spoluautoři F. Kovárna a L. Štoll); ''Noetika: Přednášky podle zápisu z r. 1932 I.-II.'' (Spolek posluchačů filosofie, Praha 1947); ''Podle cesty'' (Pokrok, Praha 1948); ''O lidu a lidech'' (V. Žikeš, Praha 1948); ''T. G. Masaryk a vznik Washingtonské deklarace'' (Melantrich, Praha 1968).

Studie: Zákon ekonomisace životních funkcí a jeho důsledky pro teorii logickou (''Nové Athenaeum'' 1921); Pojetí apriority u Kanta a Spencera (''Česká mysl'' 1924); O basi objektivních soudů v etice (''Česká mysl'' 1927); Noetické rozhledy, Válka Čechů s Němci (''Česká mysl'' 1928); Problém smyslu (''Česká mysl'' 1930); Demokratický myslitel (''Naše doba'' 1930); Pravda a víra u E. Rádla (''Česká mysl'' 1933); Über das Wesen des menschlichen Geistes (''Philosophia'' 1936); Vychovatel (''Česká mysl'' 1937); Masaryk a dnešek (''Česká mysl'' 1947); Kontextualismus, filosofie objektivní skutečnosti (''Filosofický časopis'' 1995).

Literatura: Sedmdesátiny J. B. Kozáka (''Filosofický časopis'' 1958); J. Bednář – J. Kučera: K osmdesátinám J. B. Kozáka (''Filosofický časopis'' 1968); J. B. Čapek: Na paměť J. B. Kozáka (''Kostnické jiskry'' 1994); Ivan Pfaff: První protifašistický manifest českých intelektuálů (''Časopis Národního muzea'' 1993); Jiřina Popelová: ''Studie o současné české filosofii'' (J. R. Vilímek, Praha 1946).

-- ''[[:Kategorie:Aut: Petrusek Miloslav|Miloslav Petrusek]]'' 
[[Kategorie:Aut: Petrusek Miloslav]]
[[Kategorie:SCSg]]

← Starší verze		Verze z 8. 12. 2018, 20:59
Řádek 21:		Řádek 21:
	[[Kategorie:Aut: Petrusek Miloslav]]		[[Kategorie:Aut: Petrusek Miloslav]]
	[[Kategorie:SCSg]]		[[Kategorie:SCSg]]
		+	----
		+	Jan Blahoslav Kozák je autorem [[KBCSg:Kozák Jan Blahoslav\|některých publikací]] v [[KBCSg\|Knižní bibliografii české sociologie]].

@@ Řádek 18: / Řádek 18: @@
 <span class="section_title">Literatura:</span> Sedmdesátiny J. B. Kozáka (''Filosofický časopis'' 1958); J. Bednář – J. Kučera: K osmdesátinám J. B. Kozáka (''Filosofický časopis'' 1968); J. B. Čapek: Na paměť J. B. Kozáka (''Kostnické jiskry'' 1994); Ivan Pfaff: První protifašistický manifest českých intelektuálů (''Časopis Národního muzea'' 1993); Jiřina Popelová: ''Studie o současné české filosofii'' (J. R. Vilímek, Praha 1946).
--- ''[[:Kategorie:Aut: Petrusek Miloslav|Miloslav Petrusek]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Petrusek Miloslav|Miloslav Petrusek]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Petrusek Miloslav]]
 [[Kategorie:SCSg]]

Kozák Jan Blahoslav - Historie editací

imported>Admin: Přidána poslední věta Jan Blahoslav Kozák je autorem některých publikací v Knižní bibliografii české sociologie.

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server