imported>Admin: Přidána poslední věta Josef Král je autorem některých publikací v Knižní bibliografii české sociologie.

2018-12-08T20:59:37Z

Přidána poslední věta Josef Král je autorem některých publikací v Knižní bibliografii české sociologie.

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

2017-12-11T16:04:22Z

finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server

2017-12-10T16:58:22Z

import na produkční server

Nová stránka

Král Josef

<time datetime="1882-10-31">31. října 1882</time> v Peřimově (okr. Semily)
 <time datetime="1978-02-22">22. února 1978</time> v Praze
<div id="photo">[[Soubor:Král_Josef_01.jpg|400px]]</div>

Gymnaziální studia absolvoval v Čáslavi a v Jičíně, pak studoval slovanskou, germánskou a románskou filologii na filosofické fakultě české Karlo-Ferdinandovy univerzity (viz [[Karlova univerzita v Praze]]). Ještě v prvním ročníku však přešel na filosofii, kde byl mj. žákem T. G. [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masaryka]] (absolv. 1905, PhDr. 1908). Disertaci věnoval sociologickému rozboru díla G. A. [[Lindner Gustav Adolf|Lindnera]]. Po absolutoriu působil jako středoškolský profesor v Lounech, Sušici a Nymburce (do 1923), v roce 1920 se habilitoval z dějin filosofie na filosofické fakultě UK, na níž přednášel do roku 1923. V tomto roce byl pověřen přednášením filosofie a sociologie na filosofické fakultě [[Komenského univerzita v Bratislavě|Komenského univerzity v Bratislavě]], kde byl v roce 1924 jmenován řádným profesorem filosofie a sociologie (1930–31 byl rovněž děkanem fakulty). Od roku 1928 zároveň na filosofické fakultě UK suploval výuku dějin filosofie za odcházejícího [[Krejčí František|Františka Krejčího]], přenesení řádné profesury však bylo oddalováno až do roku 1932 (penzionování B. [[Foustka Břetislav|Foustky]]). V roce 1932 byl Král jmenován řádným profesorem dějin filosofie na filosofické fakultě UK (roku 1933 byla profesura rozšířena také na sociologii) a stal se ředitelem sociologického semináře, do habilitace Otakara [[Machotka Otakar|Machotky]] (1933) zároveň přednášel také na [[Komenského univerzita v Bratislavě|Komenského univerzitě v Bratislavě]]. Na filosofické fakultě UK působil s výjimkou období uzavření českých vysokých škol (1939–45) až do roku 1951, v letech 1946–47 byl děkanem fakulty. Filosofii přednášel také na [[České vysoké učení technické v Praze|Českém vysokém učení technickém v Praze]] a po druhé světové válce na [[Vysoká škola politická a sociální v Praze|Vysoké škole politické a sociální v Praze]] (1948 zbaven pověření přednášet). Po roce 1948 marně bojoval proti zrušení sociologie jakožto vyučovacího oboru, od roku 1949 byla jeho akademická činnost výrazně omezována a v akademickém roce 1950–51 již nesměl přednášet. V roce 1951 byl přes svůj odpor penzionován a nadále působil jako soukromník. V 50. a 60. letech se věnoval především přípravě kritických edic díla T. G. [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masaryka]], o jejichž vydání usiloval ve druhé polovině 60. let, nakonec však zůstaly v rukopisech, dnes uložených v Archivu Akademie věd ČR.

Jako filosof se Král věnoval především studiu dějin filosofie a organizační činnosti. Od roku 1905 přispíval do ''[[Česká mysl|České mysli]]'', v roce 1932 se stal členem redakčního kruhu a v letech 1940–47 časopis vedl. Výrazně se podílel na organizaci VIII. světového kongresu filosofů v Praze (1934). Psal také do ''Ruchu filosofického'' a řady dalších časopisů. Byl řádným členem Královské české společnosti nauk (1939), [[Česká akademie věd a umění|České akademie věd a umění]] (1934, mimořádný člen 1926) a řady dalších vědeckých společností. Patřil mezi zakládající členy [[Masarykova sociologická společnost|Masarykovy sociologické společnosti]] (1925), jejímž byl zvolen místopředsedou, pro neshody se sociology brněnské školy však společnost v roce 1933 demonstrativně opustil. Již od roku 1931 přitom vydával konkurenční časopis ''[[Sociální problémy]]'' (od 1938 ''Sociologie a sociální problémy''), kolem kterého shromáždil pražskou sociologickou školu (časopis byl zastaven v období druhé světové války a definitivně v roce 1948). Skupina ''[[Sociální problémy|Sociálních problémů]]'', jejíž organizační hlavu tvořil, v letech 1934–35 neúspěšně usilovala o zřízení Sociologického ústavu při filosofické fakultě UK a v roce 1937 založila Společnost pro sociální badání (viz [[Společnost pro sociální bádání]]), v níž byl Král zvolen předsedou a zůstal jím až do své smrti. Činnost společnosti byla během druhé světové války protektorátními úřady zakázána, v roce 1946 byla společnost obnovena (již s názvem [[Společnost pro sociální bádání]]) a přečkala komunistický převrat i celý další vývoj až do 70. let; likvidována byla po smrti Králova nástupce Josefa [[Voráček Josef|Voráčka]] (1980). V období po roce 1948 ovšem společnost fungovala spíše jako soukromý debatní kroužek bez jakéhokoli akademického či společenského ohlasu. V roce 1946 Král navrhoval zřízení Sociologického ústavu při [[Česká akademie věd a umění|České akademii věd a umění]], z realizace však po komunistickém převratu sešlo. Roku 1968 byl zvolen čestným předsedou [[Československá sociologická společnost při ČSAV|Československé sociologické společnosti při ČSAV]], titulární funkce i členství ve společnosti se vzdal v roce 1970.

Filosoficky se Král hlásil k positivismu, ovšem silně ovlivněnému názory T. G. [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masaryka]] a jeho vlastní eklektičností. Filosofii přitom považoval za jakousi obecnou vědu, „jednotný výklad světa a života na základě jednotlivých věd“, od nichž se lišila mírou zobecnění, ne však metodou. Jeho klasifikace věd, časopisecky publikovaná v roce 1931, v zásadě vycházela z [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masaryka]]. Do filosofie v užším smyslu zahrnoval především noetiku, logiku a metafyziku, za speciální filosofické vědy považoval etiku, psychologii, estetiku, filosofii náboženství, pedagogiku, sociologii a dějiny filosofie. Jeho vědecký přínos tkví především v oblasti dějin filosofie, k nimž přispěl detailními studiemi logik z období českého humanismu, herbartismu, českého „sporu o Kanta“ na přelomu 19. a 20. století a rozborem filosofického, pedagogického a sociologického díla G. A. [[Lindner Gustav Adolf|Lindnera]]. Jeho hlavním dílem je historicko-bibliografický přehled ''Československá filosofie'' (1937), původně zpracovávaný pro Československou vlastivědu, ale nakonec publikovaný samostatně. Král v něm prokázal důkladnou znalost historického i současného vývoje české filosofie a všech sociálních věd, záplava faktografických údajů však místy převažuje nad vlastním výkladem a hlubším rozborem jednotlivých autorů a jejich děl, což autorovi na druhou stranu nebránilo, aby v některých případech vynášel velice kritické soudy (z oblasti sociologie třeba o E. [[Chalupný Emanuel|Chalupném]]). Působil také jako editor a překladatel (Š. Gelesius Sušický, T. Hobbes, G. A. [[Lindner Gustav Adolf|Lindner]], J. Locke), jeho překlad Höffdingových ''Přehledných dějin filosofie'', doplněný o vývoj české filosofie, se nadlouho stal vyhledávanou učebnicí (poprvé vyšel 1946).

Sociologii Král vymezoval jako „vědu o skladbě a vývoji společnosti a o kultuře jako soustavě vytvořené lidskou činností“ a zejména ve 30. letech se přikláněl k objektivistickému a empiricistickému pojetí sociologie. V těchto intencích redigoval časopis ''[[Sociální problémy]]'' a sám do něj přispíval řadou recenzí a glos, empirický sociologický výzkum však prakticky neprováděl a na [[Ullrich Zdeněk|Ullrichově]] a [[Machotka Otakar|Machotkově]] výzkumu poměšťování pražského okolí se podílel jen zcela okrajově. Jeho „nejempiričtější“ studií byla obsáhlá úvaha o rizicích růstu nezaměstnanosti české inteligence, publikovaná časopisecky v letech 1938–39. Jde vlastně o kritické zhodnocení práce Waltera M. Kotschniga, na jejíž statistický materiál Král navázal vlastními úvahami opírajícími se o kritické pozorování společnosti (např. o tzv. mechanické kariéře, fetišismu diplomů apod.). Mezi příčinami nezaměstnanosti inteligence zdůrazňoval živelný charakter volby vzdělání, již navrhoval regulovat podle sociologicky zjišťovaných společenských potřeb, diskutoval však i celou řadu dalších sociálně-politických a ochranných opatření. Také v případě sociologie proto Králův význam tkví především v oblasti studia oborových dějin, včetně již zmiňovaného herbartismu (''Herbartovská sociologie'', 1921), díla Gustava A. [[Lindner Gustav Adolf|Lindnera]] (''Studie o G. A. Lindnerovi'', 1930; úvodní studie k překladům) a T. G. [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masaryka]] (''Na okraj Masarykovy „Sebevraždy“'', 1927; ''Masaryk jako filosof a sociolog'', 1931; ''Masaryk, filosof humanity a demokracie'', 1947). Teoretické sociologii se kromě jejího vřazení do celku filosofických věd prakticky nevěnoval, jedinou podstatnější výjimku představuje jeho heslo „Sociologie“ v ''Ottově slovníku naučném nové doby'' a poválečný soubor přednášek ''Nástin sociologie'' (1945). Byl však s to sledovat a pregnantně kriticky komentovat veškerou domácí a značnou část dobové zahraniční sociologické produkce a provozu, po druhé světové válce například okamžitě nastudoval „marxisticko-leninskou“ sociologii (resp. to, co za ni šlo považovat) – včetně veškeré kritiky oficiální stalinistické linie, ať už z řad jiných marxistů nebo mimo ně.

Pro Krále byla charakteristická kritičnost k pracím jeho současníků, které velice často negativně recenzoval a s jejichž autory proto vstupoval do ostrých polemiky. Již v roce 1914 v recenzi pro ''[[Česká mysl|Českou mysl]]'' ostře napadl habilitační spis Edvarda [[Beneš Edvard|Beneše]] ''Strannictví'', který označil přímo za plagiát, a později velice kriticky hodnotil také [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masarykovu]] ''Sebevraždu'' (1927), ačkoli se sám považoval za [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masarykova]] žáka a věnoval mu řadu oslavných děl. Ve 30. a 40. letech se staly charakteristické ostré spory Krále a dalších členů pražské školy s brněnskými sociology, publikované především na stránkách ''[[Sociální problémy|Sociálních problémů]]'' a ''[[Sociologická revue|Sociologické revue]]'', které vyústily dokonce v několik soudních procesů a nakonec ve faktickou vzájemnou ignoranci (Královi to nebránilo v prosazení volby I. A. [[Bláha Inocenc Arnošt|Bláhy]] a J. L. [[Fischer Josef Ludvík|Fischera]] členy [[Česká akademie věd a umění|České akademie věd a umění]] v roce 1945). Tyto spory uzavřel soubor denunciačních článků proti pražským sociologům v ''[[Sociologická revue|Sociologické revui]]'' (1940), na něž postižení již nemohli odpovědět (obzvlášť negativně přitom vyzníval příspěvek J. [[Šíma Jaroslav|Šímy]], publikovaný také samostatně). V období 1945–48, kdy sociologie prožívala nebývalý institucionální rozkvět, Král kritizoval nedostatečnou odbornou úroveň nových vysokoškolských učitelů sociologie a současně polemizoval s marxistickými autory, kteří chtěli obor zlikvidovat (A. Kolman, R. N. Foustka). S marxismem ostře nesouhlasil, zastával se [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masarykova]] humanismu a ani po roce 1948 nikdy nepřijal marxistickou rétoriku. V roce 1959 proti Královi vyšel denunciační článek Dušana Prokopa ve ''[[Filosofický časopis|Filosofickém časopise]]'', ve kterém byl obviněn z protimarxistických stanovisek, Králova odpověď však pochopitelně nebyla otištěna. V 60. letech Král jako jeden z posledních v Československu žijících představitelů pražské školy hájil její stanoviska a vědecké přístupy, mj. proti Karlu [[Galla Karel|Gallovi]] (Králova odpověď v ''Sociologickém časopise'' 1969 sice mohla vyjít, ovšem jen s „vysvětlujícím“ komentářem P. [[Machonin Pavel|Machonina]]) a Jiřině [[Šiklová Jiřina|Šiklové]] (tato polemika již zůstala jen v rukopise).

Vědecký význam Králův můžeme spatřovat především v jeho výzkumu dějin české filosofie a sociologie: „Prof. Král nevytváří nějaký nový originální a průbojný filosofický a sociologický systém; jde spíše o promyšlený a kriticky utříděný výběr z předních světových i našich myslitelů positivistického zaměření, který prof. Král celý život trpělivě zdokonaluje, precizuje a tolerantně obhajuje“ (D. Prokop). Vlastní působení na českou sociologii, respektive pro její pražskou školu, spočívalo především v jeho integračních a organizačních schopnostech (J. [[Šiklová Jiřina|Šiklová]]), které ovšem na druhou stranu uvedenou skupinu výrazně distancovaly od všech ostatních českých sociologů. Svým pedagogickým působením, časopisem ''[[Sociální problémy]]'' a nakonec i [[Společnost pro sociální bádání|Společností pro sociální bádání]] Král vytvořil prostor mladším kolegům Otakaru [[Machotka Otakar|Machotkovi]], Janu [[Mertl Jan|Mertlovi]] a Zdeňku [[Ullrich Zdeněk|Ullrichovi]], aby mohli prosazovat empiricky pojatou sociologii, která se odvolávala na aktuální zahraniční vzory typu Émila Durkheima, Maxe Webera či Leopolda von Wiese. Sám Král se však podobných snah účastnil především rétoricky. Jeho sociologické uvažování bylo neoddělitelné od jeho filosofie a zůstalo ve vleku přístupu T. G. [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masaryka]]; Král o sobě ostatně zdůrazňoval, že je jeho celoživotním „neortodoxním žákem“.

Knihy: ''Herbartovská sociologie'' (ČAVU, Praha 1921); ''Státní zřízení zemské'' (Jednota českých filologů, Praha 1921); ''Vztahy sociologie k psychologii a pedagogice'' (Praha 1923); ''Filosofický slovníček: Výklad hlavních termínů cizích'' (Vesmír, Praha 1924); ''Na okraj Masarykovy „Sebevraždy“'' (FF UKo, Bratislava 1927); ''Studie o G. A. Lindnerovi'' (FF UKo, Bratislava 1930); ''Masaryk jako filosof a sociolog'' (Slovanský ústav, Praha 1931; německy 1937); ''La Philosophie en Tchéchoslovaquie'' (Praha 1934); František Krejčí (ČAVU, Praha 1935); ''Československá filosofie: Nástin vývoje podle disciplín'' (Melantrich, Praha 1937); ''Otakar Kádner'' (ČAVU, Praha 1940); ''Nástin sociologie I''. (Spolek posluchačů filosofie, Praha 1945); ''Nad člověkem a společností: Úvahy z rozhlasu'' (A. Svoboda, Praha 1946); ''Masaryk, filosof humanity a demokracie'' (Orbis, Praha 1947); ''Úvod do filosofie'' (Bursík a Kohout, Praha 1947); ''Ze základních problémů přirozené morálky'' (Život a práce, Praha 1948).

Studie: Distich o Schillerovi (''Česká mysl'' 1905); Sociální pedagogika G. A. Lindnera (''Pedagogické rozhledy'' 1910–11); České znělky Lindnerovy (''Česká mysl'' 1911); Beletrie G. A. Lindnera (''Česká mysl'' 1912); Vztahy sociologie k psychologii a pedagogice (''Ruch filosofický'' 1923); Jesenius – filosof (''Česká mysl'' 1923); Spor o Kanta: K dějinám české filosofie z počátku století (''Ruch filosofický'' 1924); Lindner – eubiotik (''Česká mysl'' 1928); Masaryk – demokratický myslitel (''Naše doba'' 1929/30); Sociální vědy a jejich třídění (''Sociální problémy'' 1931); Sociologický objektivism (''Sociální problémy'' 1932); Filosofie a sociologie v návrhu učebních osnov pro střední školy (''Sociální problémy'' 1934); Aktivism filosofický (''Sociální problémy'' 1935); Metoda a metody v sociálních vědách (''Česká mysl'' 1937); O autonomii vysokoškolské a o svobodě vědy (''Sociální problémy'' 1937); Masaryk sociolog (''Sociologie a sociální problémy'' 1938–39); Nezaměstnanost inteligence, její příčiny a prostředky k její nápravě (''Sociologie a sociální problémy'' 1938–39); Pojem sociálního konsensu u Comta a pojem sociální rovnováhy u Spencera (''Sociologie a sociální problémy'' 1938–39); Rozhledy po filosofii náboženství (''Česká mysl'' 1942); Poslání sociologie (''Kruh'' 1946); Masaryk sociolog (''Kruh'' 1946); Dnešní vesnice očima sociologie (''Kruh'' 1946); Positivism, dialektický materialismus a filosofie (''Česká mysl'' 1947); Demokratism jako Masarykova filosofie ''Sociologie a sociální problémy'' 1947); Na okraj Benešovy „Demokracie dnes a zítra“ (''Sociologie a sociální problémy'' 1947); Rozvoj sociologie a vědecké instituce (''Sociologie a sociální problémy'' 1947); Sociologie a plánování (''Kruh'' 1947/48); Několik poznámek k číslu 3/IV 1968 Sociologického časopisu o československé sociologii (''Sociologický časopis'' 1969).

Příspěvky ve sbornících: První období Masarykovy tvorby filosofické a prostředí vídeňské (''Masarykův almanach''. Akademický spolek, Praha – Vídeň 1925); Sociologické hledisko v Kádnerově filosofii výchovy (''Pedagogický sborník na počest šedesátých narozenin Otakara Kádnera''. Dědictví Komenského, Praha 1930); Tyršova životní a národní filosofie (''Tyršův sborník''. ÚNKUČ, Praha 1932); Tyršovy filosofické pokusy (''Hanušův sborník''. Učená společnost Šafaříkova, Bratislava 1932).

Sborníky: ''Památce Otakara Kádnera: K 10. výročí jeho úmrtí'' (ORO, Kladno 1947; spolueditor V. Sklenář).

Edice a překlady: Šimon Gelesius Sušický: ''Logika'' (ČAVU, Praha 1926; s obsáhlou úvodní studií); Thomas Hobbes: ''Základy filosofie státu a společnosti'' (ČAVU, Praha 1909; překlad spisu De cive s obsáhlou úvodní studií); Harald Höffding: ''Přehledné dějiny filosofie'' (ČGU, Praha 1946; 2. vyd. 1947; Král uváděn jako spoluautor); Gustav A. Lindner: ''Myšlenky k psychologii společnosti jako základ společenské vědy – O utajených představách'' (ČAVU, Praha 1929; s obsáhlou úvodní studií); Gustav A. Lindner: ''Záhada štěstí: Psychologická zkoumání o lidské blaženosti'' (ČAVU, Praha 1931); John Locke: ''Dvě pojednání o vládě'' (Academia, Praha 1965; 2. vyd. 1992).

Literatura: I. Arnošt Bláha: Dr. J. Král (''Sociologická revue'' 4, 1931: 131); Jiří Cetl: ''Český pozitivismus: Příspěvek k jedné z tradic českého buržoazního myšlení'' (Univerzita J. E. Purkyně, Brno 1981); J. B. Kozák: Josef Král – 65let (''Česká mysl'' 1947); Václav Lamser: Profesor Král má 85 let (''Sociologický časopis'' 4, 1968, 1: 104); Zdeněk R. Nešpor: Před ¾ stoletím… Kvantifikovaný esej o časopisecké produkci české sociologie před nástupem marxismu a dnes (''Sociologický časopis/Czech Sociological Review'' 43, 2007, 2: 397–422); Zdeněk R. Nešpor: Znovuzaložení Společnosti pro sociální bádání v 90. letech 20. století (''Lidé města'' 10, 2008, 1: 37–69); Miloslav Petrusek: Co bylo, když sociologie nebyla: Osudy zakázané a zhanobené vědy 1948–1963 (H. Barvíková, ed.: ''Věda v Československu v letech 1953–1963''. Archiv AV ČR, Praha 2000: 35–49); Dušan Prokop: ''Josef Král – Příspěvek ke kritice objektivismu'' (Praha 1952); Dušan Prokop: Filosofické a sociologické názory Josefa Krále (''Filosofický časopis'' 7, 1959, 3: 321–349); Dušan Prokop: K jubileu prof. J. Krále (''Sociologický časopis'' 4, 1968, 1: 104–107); ''Sborník společnosti pro sociální bádání k šedesátinám prof. Josefa Krále'' (SSB, Praha 1942); Jaroslav Šíma: ''Kritika a práce. K poměrům v české sociologii'' (Brno 1940); Jiřina Šiklová: K dějinám pražské sociologické školy mezi dvěma světovými válkami (''Acta Universitatis Carolinae – Phil. et his''. 4/1968: 13–25); Eduard Urx: ''Za pravdu a mír'' (SNPL, Praha 1954).

-- ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]'' 
[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.]]
[[Kategorie:SCSg]]

← Starší verze		Verze z 8. 12. 2018, 20:59
Řádek 32:		Řádek 32:
	[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.]]		[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.]]
	[[Kategorie:SCSg]]		[[Kategorie:SCSg]]
		+	----
		+	Josef Král je autorem [[KBCSg:Král Josef\|některých publikací]] v [[KBCSg\|Knižní bibliografii české sociologie]].

@@ Řádek 29: / Řádek 29: @@
 <span class="section_title">Literatura:</span> I. Arnošt Bláha: Dr. J. Král (''Sociologická revue'' 4, 1931: 131); Jiří Cetl: ''Český pozitivismus: Příspěvek k jedné z tradic českého buržoazního myšlení'' (Univerzita J. E. Purkyně, Brno 1981); J. B. Kozák: Josef Král – 65let (''Česká mysl'' 1947); Václav Lamser: Profesor Král má 85 let (''Sociologický časopis'' 4, 1968, 1: 104); Zdeněk R. Nešpor: Před ¾ stoletím… Kvantifikovaný esej o časopisecké produkci české sociologie před nástupem marxismu a dnes (''Sociologický časopis/Czech Sociological Review'' 43, 2007, 2: 397–422); Zdeněk R. Nešpor: Znovuzaložení Společnosti pro sociální bádání v 90. letech 20. století (''Lidé města'' 10, 2008, 1: 37–69); Miloslav Petrusek: Co bylo, když sociologie nebyla: Osudy zakázané a zhanobené vědy 1948–1963 (H. Barvíková, ed.: ''Věda v Československu v letech 1953–1963''. Archiv AV ČR, Praha 2000: 35–49); Dušan Prokop: ''Josef Král – Příspěvek ke kritice objektivismu'' (Praha 1952); Dušan Prokop: Filosofické a sociologické názory Josefa Krále (''Filosofický časopis'' 7, 1959, 3: 321–349); Dušan Prokop: K jubileu prof. J. Krále (''Sociologický časopis'' 4, 1968, 1: 104–107); ''Sborník společnosti pro sociální bádání k šedesátinám prof. Josefa Krále'' (SSB, Praha 1942); Jaroslav Šíma: ''Kritika a práce. K poměrům v české sociologii'' (Brno 1940); Jiřina Šiklová: K dějinám pražské sociologické školy mezi dvěma světovými válkami (''Acta Universitatis Carolinae – Phil. et his''. 4/1968: 13–25); Eduard Urx: ''Za pravdu a mír'' (SNPL, Praha 1954).
--- ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.]]
 [[Kategorie:SCSg]]

Král Josef - Historie editací

imported>Admin: Přidána poslední věta Josef Král je autorem některých publikací v Knižní bibliografii české sociologie.

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server