Kunte Ladislav - Historie editací

imported>Admin: Přidána poslední věta Ladislav Kunte je autorem některých publikací v Knižní bibliografii české sociologie.

2018-12-08T20:59:38Z

Přidána poslední věta Ladislav Kunte je autorem některých publikací v Knižní bibliografii české sociologie.

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

2017-12-11T16:04:23Z

finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server

2017-12-10T16:58:23Z

import na produkční server

Nová stránka

Kunte Ladislav

<time datetime="1874-04-22">22. dubna 1874</time> v Čestíně (okr. Kutná Hora)
 <time datetime="1945-04-19">19. dubna 1945</time> ve Straubingu (Německo)

Po studiích na biskupském semináři v Hradci Králové působil v letech 1896–1905 jako římskokatolický kaplan v Dobrušce a Třebechovicích a jako prefekt koleje Arnošta z Pardubic v Praze. Pod vlivem T. G. [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masaryka]] se však s církví rozešel a stal se redaktorem ''Času'' (do zastavení listu 1915, 1920–23 šéfredaktor obnoveného ''Času''). V roce 1906 se stal spoluzakladatelem české sekce Volné myšlenky, psal do stejnojmenného časopisu a v letech 1912–14 byl spolu s Juliem Myslíkem redaktorem jiného časopisu hnutí, ''Neruda''. Během první světové války se angažoval v protirakouském odboji, v letech 1916–17 byl vězněn. V meziválečném období působil jako redaktor ''Času'' a spolupracovník ''Národního osvobození'', zároveň byl v letech 1924–29 úředníkem na československém vyslanectví ve Vídni. Ve 20. a 30. letech byl členem [[Masarykova sociologická společnost|Masarykovy sociologické společnosti]]. Na počátku druhé světové války přispíval do ilegálního časopisu ''V boj'' (pseudonym Čeněk Věrný), v roce 1940 byl za odbojovou činnost odsouzen k sedmi letům káznice. V letech 1941–45 byl vězněn v koncentračním táboře Dachau, kde počátkem roku 1945 onemocněl a zemřel při evakuaci vězňů před koncem války.

Kunteho myšlenkový vývoj i jeho publicistika byla silně ovlivněna názory T. G. [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masaryka]], v jehož intencích volal po odstranění klerikalismu, aniž se vzdával osobních náboženských představ. Tímto směrem se neslo také Kunteho působení ve Volné myšlence (z hnutí vystoupil v roce 1918, ale podržel si k němu sympatie), v níž se hlásil ke směru, který z organizace chtěl vytvořit jakousi moderní církev. Soudil, že jakkoli nazvaná „psychická skutečnost bude v životě jednotlivců i lidských společností vždy míti funkci touž, jakou mívalo náboženství dřívější a bude tudíž sama zase jen – náboženstvím.“ Podobně hájil členství věřících ve Volné myšlence, již chápal jako společenství všech svobodomyslných lidí odmítajících jakékoli duchovní násilí.

Kunte byl především novinář a publicista, po svém vystoupení z římskokatolické církve silně antiklerikálně a „humanisticky“ orientovaný. Příležitostně se sám označoval za sociologa, věnoval se přitom především otázkám fungování (různých forem) náboženství ve společnosti. Jeho první brožura ''Základ otázky sociální a národnostní'' (1899) důsledně vycházela z dobových pozic římskokatolické církve. Po svém rozchodu s církví ji v brožurách a dalších publikacích Volné myšlenky neméně ostře napadal a kritizoval její společenský vliv v minulosti i současnosti. V časopisecky publikované studii (1903) v návaznosti na Franklina Giddingse hájil tezi o vývoji společnosti od autoritářství k individualismu („reprezentativní společnost“), kdy docházelo k náhradě vnější autority zvnitřněným altruismem.

Sociologicky závažnější je teprve jeho kniha ''Vznik nového náboženství'' (1920), v níž podtrhl individuální a především sociální funkce, které historická náboženství plnila, odvozené z Émila Durkheima a doplněné o transcendentní základ etiky. Zdůraznil existenci náboženskosti jako antropologické konstanty, přičemž církevní formy křesťanství měl nahrazovat nacionalismus a antiklerikální hnutí. Krátkými úvahami o „jakobínské mentalitě“ jako katolicismu obrácenému naruby, o nacionalismech, socialismu a dokonce antiklerikalismu jakožto novodobých náboženských hnutích předjímal funkcionalistické chápání religiozity, již analyzoval také prostřednictvím řečových projevů. Optimisticky doufal ve vznik „humanistismu“, což měl být nacionalismus zbavený šovinistických a imperialistických tendencí, zároveň sociální i subjektivní, osvobozující i podřizující, „doplněný“ i socialismem. Moderní církví měla být „socialisticky organisovaná demokracie, socialisticky organisovaný stát.“ Myšlenky o sociálně integrační úloze náboženství, jehož nová forma se podle jeho názoru aktuálně rodila, shrnul v knize ''Náboženství, socialismus a národ'' (1923), která končila apoteózou společnosti a státu. Podle I. A. [[Bláha Inocenc Arnošt|Bláhy]] na sklonku 30. let připravoval studie o sociologii, psychologii a filosofii národa a o Edvardu [[Beneš Edvard|Benešovi]], rukopisy se však nezachovaly.

Kunteho dílo bylo nanejvýš „příležitostnou sociologií“, která více pramenila z kritického („realistického“) uvažování, než z metodického studia, a ústila v dosti chaotické postuláty (kriticky se k nim vyjádřil kupř. R. I. Malý). V české intelektuální obci byl nicméně jedním z prvních, kdo se seznámil s dílem Émila Durkheima a svérázným způsobem je rozvíjel, ve svém pojetí (lidské/pozemské stránky) náboženství byl důsledným funkcionalistou.

Knihy: ''Základ otázky sociální a národnostní'' (Politické družstvo tiskové, Hradec Králové 1899); ''Svoboda svědomí'' (Volná myšlenka, Praha 1907); ''O katolickém fetišismu'' (Volná myšlenka, Praha 1908); ''Mistr Jan Hus'' (Volná myšlenka, Praha 1909); ''Církev a škola'' (Volná myšlenka, Praha 1910); ''Socialisace: Zásady reálného socialismu'' (G. Dubský, Praha 1919); ''Vznik nového náboženství'' (S. Minařík, Smíchov 1920); ''Náboženství, socialism, národ: Sociologické stati o podstatě náboženství a jeho praxi ve společenském životě'' (Melantrich, Praha 1923); ''Boj o Hrad'' (Svaz národního osvobození, Praha 1926); ''Pan Vrzalík „rehabilituje“ rukopisy: Příspěvek k charakerisace nejnovější kampaně pro revisi rukopisné otázky'' (Svaz národního osvobození, Praha 1935); ''Osobnost Jana Herbena: Studie o povaze a charakteru velkého novináře'' (Volná myšlenka 1937).

Studie: Sociologie a její praktické použití (''Rozhledy'' 1903; pseudonym Vladimír Nezmar); Ve stranách a mimo strany (''Rozhledy'' 1904; pseudonym Futurus); Povaha katolicismu a potřeby kultury (''Volná myšlenka'' 1904); Demokracie a volná škola (''Volná škola'' 1906); Mistr Jan Hus, Karel Havlíček Borovský (''Havlíček'' 1908–09); Rozmluvy o věcech církevních i necírkevních (''Havlíček'' 1909–10); Kázání o svatém Janu Nepomuckém (''Havlíček'' 1911–12).

Mimo sociologii: ''Cesty, kterými jsem šel'' (E. Beaufort, Praha 1906); Výňatky z deníku zesnulého Lad. Kunteho (''Sociologická revue'' 1, 194, 4: 74–77).

Literatura: In memoriam Ladislava Kunteho (''Sociologická revue'' 13, 1946, 4: 70–72); I. Arnošt Bláha: Lad. Kunte 60 let (''Sociologická revue'' 5, 1934: 224–226); Tomáš Bubík: ''Úvod do české filozofie náboženství'' (Univerzita Pardubice, Pardubice 2009); Antonín K. K. Kudláč: ''Příběh(y) Volné myšlenky'' (NLN, Praha 2005); Zdeněk R. Nešpor: ''Ne/náboženské naděje intelektuálů: Vývoj české sociologie náboženství v mezinárodním a interdisciplinárním kontextu'' (Scriptorium, Praha 2008).

-- ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]'' 
[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.]]
[[Kategorie:SCSg]]

@@ Řádek 22: / Řádek 22: @@
 <span class="section_title">Literatura:</span> In memoriam Ladislava Kunteho (''Sociologická revue'' 13, 1946, 4: 70–72); I. Arnošt Bláha: Lad. Kunte 60 let (''Sociologická revue'' 5, 1934: 224–226); Tomáš Bubík: ''Úvod do české filozofie náboženství'' (Univerzita Pardubice, Pardubice 2009); Antonín K. K. Kudláč: ''Příběh(y) Volné myšlenky'' (NLN, Praha 2005); Zdeněk R. Nešpor: ''Ne/náboženské naděje intelektuálů: Vývoj české sociologie náboženství v mezinárodním a interdisciplinárním kontextu'' (Scriptorium, Praha 2008).
--- ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.]]
 [[Kategorie:SCSg]]

@@ Řádek 10: / Řádek 10: @@
 Kunte byl především novinář a publicista, po svém vystoupení z římskokatolické církve silně antiklerikálně a „humanisticky“ orientovaný. Příležitostně se sám označoval za sociologa, věnoval se přitom především otázkám fungování (různých forem) náboženství ve společnosti. Jeho první brožura ''Základ otázky sociální a národnostní'' (1899) důsledně vycházela z dobových pozic římskokatolické církve. Po svém rozchodu s církví ji v brožurách a dalších publikacích Volné myšlenky neméně ostře napadal a kritizoval její společenský vliv v minulosti i současnosti. V časopisecky publikované studii (1903) v návaznosti na Franklina Giddingse hájil tezi o vývoji společnosti od autoritářství k individualismu („reprezentativní společnost“), kdy docházelo k náhradě vnější autority zvnitřněným altruismem.
-Sociologicky závažnější je teprve jeho kniha ''Vznik nového náboženství'' (1920), v níž podtrhl individuální a především sociální funkce, které historická náboženství plnila, odvozené z Émila Durkheima a doplněné o transcendentní základ etiky. Zdůraznil existenci náboženskosti jako antropologické konstanty, přičemž církevní formy křesťanství měl nahrazovat nacionalismus a antiklerikální hnutí. Krátkými úvahami o „jakobínské mentalitě“ jako katolicismu obrácenému naruby, o nacionalismech, socialismu a dokonce antiklerikalismu jakožto novodobých náboženských hnutích předjímal funkcionalistické chápání religiozity, již analyzoval také prostřednictvím řečových projevů. Optimisticky doufal ve vznik „humanistismu“, což měl být nacionalismus zbavený šovinistických a imperialistických tendencí, zároveň sociální i subjektivní, osvobozující i podřizující, „doplněný“ i socialismem. Moderní církví měla být „socialisticky organisovaná demokracie, socialisticky organisovaný stát.“ Myšlenky o sociálně integrační úloze náboženství, jehož nová forma se podle jeho názoru aktuálně rodila, shrnul v knize ''Náboženství, socialismus a národ'' (1923), která končila apoteózou společnosti a státu. Podle I. A. [[Bláha Inocenc Arnošt|Bláhy]] na sklonku 30. let připravoval studie o sociologii, psychologii a filosofii národa a o Edvardu [[Beneš Edvard|Benešovi]], rukopisy se však nezachovaly.
+Sociologicky závažnější je teprve jeho kniha ''Vznik nového náboženství'' (1920), v níž podtrhl individuální a především sociální funkce, které historická náboženství plnila, odvozené z Émila Durkheima a doplněné o transcendentní základ etiky. Zdůraznil existenci náboženskosti jako antropologické konstanty, přičemž církevní formy křesťanství měl nahrazovat nacionalismus a antiklerikální hnutí. Krátkými úvahami o „jakobínské mentalitě“ jako katolicismu obrácenému naruby, o nacionalismech, socialismu a dokonce antiklerikalismu jakožto novodobých náboženských hnutích předjímal funkcionalistické chápání religiozity, již analyzoval také prostřednictvím řečových projevů. Optimisticky doufal ve vznik „humanistismu“, což měl být nacionalismus zbavený šovinistických a imperialistických tendencí, zároveň sociální i subjektivní, osvobozující i podřizující, „doplněný“ i socialismem. Moderní církvi měla být „socialisticky organisovaná demokracie, socialisticky organisovaný stát.“ Myšlenky o sociálně integrační úloze náboženství, jehož nová forma se podle jeho názoru aktuálně rodila, shrnul v knize ''Náboženství, socialismus a národ'' (1923), která končila apoteózou společnosti a státu. Podle I. A. [[Bláha Inocenc Arnošt|Bláhy]] na sklonku 30. let připravoval studie o sociologii, psychologii a filosofii národa a o Edvardu [[Beneš Edvard|Benešovi]], rukopisy se však nezachovaly.
 Kunteho dílo bylo nanejvýš „příležitostnou sociologií“, která více pramenila z kritického („realistického“) uvažování, než z metodického studia, a ústila v dosti chaotické postuláty (kriticky se k nim vyjádřil kupř. R. I. Malý). V české intelektuální obci byl nicméně jedním z prvních, kdo se seznámil s dílem Émila Durkheima a svérázným způsobem je rozvíjel, ve svém pojetí (lidské/pozemské stránky) náboženství byl důsledným funkcionalistou.
@@ Řádek 25: / Řádek 25: @@
 [[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.]]
 [[Kategorie:SCSg]]