Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

2017-12-11T16:02:35Z

finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server

2017-12-10T16:54:17Z

import na produkční server

Nová stránka

leninismus – specif. interpretace [[marxismus|marxismu]] vypracovaná ''V. I. Leninem'', součást oficiální státní doktríny zemí [[socialismus reálný|reálného socialismu]]. Termín ''l.'' poprvé použil pravděpodobně ''G. V. Plechanov'' již v r. 1918 pro označení ''Leninova'' programu realizace rus. revoluce, s nímž on sám nesouhlasil. V r. 1920 navrhl ''L. Suvorov'' v článku dedikovaném ''Leninovým'' narozeninám používat označení ''l.'' pro ''Leninovo'' učení, termín však byl ''Leninem'' odmítnut. Znovu se objevuje ve stati ''M. Babachana'' v r. 1923 v souvislosti s tzv. sporem o ''Plechanova''. Proti ''Plechanovovi'' a jeho žákům, kteří byli označováni za tzv. abstraktní teoretiky, bylo stavěno ''Leninovo'' dílo jako příklad promyšlené a systematické praktické aplikace marx. teorie. V ''Bucharinově'' formulaci ''Lenin'' rozpoznal praktický smysl každé teor. konstrukce a každého teor. tvrzení. ''L.'' je v tomto období chápán výhradně jako teor. vyjádření a zobecnění revol. praxe, jako strategická a taktická aplikace marxismu v podmínkách rus. revoluce. V r. 1924 přednesl ''J. V. Stalin'' přednášku ''O základech leninismu'', v níž navrhl vymezovat ''l.'' jako marxismus epochy imperialismu a proletářské revoluce. V r. 1926 tuto definici ''l.'' obhajuje v polemice se ''Zinovjevem'' a dalšími, zejm. odmítá tehdy i později dosti běžné pojetí ''l.'' jako aplikace marxismu na nevyzrálé rus. poměry nebo jako návrat k revol. tradici marxismu 40. l. 19. st., která byla revidována tzv. reformisty. Je zajímavé, že právě toto ''Stalinem'' odmítané pojetí ''l.'' sdílel u nás ''[[Masaryk Tomáš Garrigue|T. G. Masaryk]]'', který v sérii statí z r. 1920 přesně postřehl, že jádrem ''l.'' je koncepce [[diktatura proletariátu|diktatury proletariátu]] a elitářské pojetí vedoucí úlohy strany. Syn prominentního kom. funkcionáře ''A. Mikojana'' v r. 1987 tvrdil, že existují důkazy, že ''Stalinova'' koncepce ''l.'' je dílem mladého stranického teoretika ''Ksenofontova'', který však byl již ve 20. l. fyzicky zlikvidován. Do diskusí o podstatě ''l.'' se zapojil také ''N. Bucharin'', jehož definice ''l.'' je se ''Stalinovou'' téměř shodná: ''l.'' je pro ''N. I. Bucharina'' logické a hist. dovršení marxismu ve změněných hist. podmínkách (vznik imperialismu, rozpad kapitalismu v souvislosti se svět. válkou, děl. povstání a počátek epochy vlády děl. třídy).

Ve ''Stalinově'' pojetí, které bylo na řadu let kanonizováno a prakticky nebylo nijak revidováno ani po odhalení ''Stalinových'' zločinů na ''XX. sjezdu KSSS'' (1956), jsou zdůrazněny tyto specif. rysy ''l.'': ''1.'' rozlišení krátkodobých a dlouhodobých zájmů [[proletariát|proletariátu]], které umožňuje formulaci teze o avantgardní roli kom. strany, povolání osvěcovat a vzdělávat, vést a organizovat proletářské masy, které samy nemohou dospět k revol. uvědomění, ale pouze k tzv. tradeunionistickému vědomí svých krátkodobých, zejm. ekon. zájmů; ''2.'' požadavek formování avantgardní, výlučné, disciplinované strany spojené principem tzv. [[centralismus demokratický|demokratického centralismu]]; ''3.'' důraz na možnost vzniku proletářské revoluce v několika málo zemích nebo dokonce jen v jedné zemi; proti klasickému marxismu se tedy tvrdí, že kapitalismus se nezhroutí tam, kde je nejvyspělejší průmysl a nejpočetnější děl. třída, nejrozvinutější kultura a nejlépe fungující parlamentní demokracie, ale tam, kde je svět. imperialismus nejslabší (teorie tzv. nejslabšího článku řetězu); ''4.'' vypracování teorie diktatury proletariátu jako specif. státní formy, v níž se sjednocuje moc zákonodárná a výkonná. Kromě toho se poukazuje na ''Leninovy'' ideje o národnostní otázce, na jeho teorii [[imperialismus|imperialismu]], návrh řešení tzv. rolnické otázky atd. Až do počátku 30. l. se o ''l.'' diskutovalo výhradně jako o otázce praktickopolit. a teoretickoideol., zásadně však nikoliv jako o otázce fil. či s-gické. Za legitimního dědice a pokračovatele v rozvoji marx. teorie, zejm. filozofie, byl totiž pokládán ''Plechanov'', nikoliv ''Lenin''. Až do r. 1930 nebyla ani ''Stalinova'' stať o ''l.'' příliš citována. Na konci r. 1930 však mladí marxisté, pracovníci institutu tzv. rudé profesury ''M. B. Mitin'' a ''P. F. Judin'', v kontextu tehdy vedené fil. diskuse mezi tzv. dialektiky reprezentovanými ''A. M. Děborinem'' a mechanicisty navrhli uvažovat o tzv. leninské etapě v dějinách filozofie. Od této doby je již pojem ''l.'' vztahován na všechny 3 tzv. zákl. součásti marxismu, tedy na polit. teorii, tzv. věd. socialismus či [[komunismus vědecký|vědecký komunismus]], na filozofii a dokonce i na ekon. teorii. Prostřednictvím tohoto ideol. manévru byla zrušena původní řada „klasiků“: ''Marx'' – ''Engels'' – ''Plechanov'' – ''Lenin'' a nahrazena řadou: ''K. Marx'' – ''F. Engels'' – ''Lenin'' – ''Stalin''. Za nejvýzn. teoretika ''l.'' a největšího ''Leninova'' žáka byl prohlášen ''Stalin''.

Celý vývoj oficiálního marxismu v zemích social. typu až do 60. l. byl vývojem leninské interpretace marxismu, která byla kanonizována a institucionalizována ''Stalinem'' a jeho epigony. Proto každý pokus o kritiku stalinského marxismu začíná nikoliv náhodou návratem k tzv. autentickému ''Marxovi'', jakoby oproštěnému od stalinských deformací, ale implicite i od leninských výkladů a zejm. leninských opomenutí. Doktrinální [[marxismus-leninismus]] nicméně lpěl na definici ''l.'', kterou zavedl ''Stalin'', takže ji nacházíme ještě v tezích k 100. výročí narození ''Lenina'' (1970). Nekonečné a nejapné diskuse se vedly o leninské etapě ve filozofii, ekonomii a polit. teorii, ''Lenin'' byl prohlášen za absolutní a nedotknutelnou autoritu. Záp. badatelé však velice brzy rozpoznali, že ''l.'' je svým pojetím strany nejčistším elitářstvím a svým pojetím role a funkcí diktatury proletariátu prokazatelným [[totalitarismus|totalitarismem]]. Všechny pokusy o polit. reformy založené na návratu k jakýmsi čistým leninským normám byly proto ideol. sebemystifikací: zákl. teor. chyba je totiž zabudována již v původní verzi ''l.'' Z ''Leninových'' úvah, které měly jistý teor. přesah, se součástí marx. s-gie staly zejm. tyto partikulární koncepce: ''1.'' idea stranickosti vědy, kategorické odmítnutí [[objektivita|objektivity]] a objektivismu (podle ''Lenina'' je společenskovědní poznání tím pravdivější, čím přesnějí vyjadřuje zájmy děl. třídy); ''2.'' pokus o zcela důsledné nahrazení pojmu společnost jako příliš abstraktního pojmem [[formace společenskoekonomická|společenskoekonomická formace]]; ''3.'' definice spol. [[třída|třídy]] navržená v ryze účelovém článku ''Velká iniciativa''; ''4.'' teorie role subjektivního činitele v dějinách a zejm. role strany jako [[avantgarda|avantgardy]]; ''5.'' teorie státu, zejm. diktatury proletariátu jako přechodné formy státu, která má tvořit předpoklady odumírání státu; ''6.'' teorie dvou kultur ve společnosti, jejichž rozlišení odpovídá údajné zákl. třídní dichotomizaci každé společnosti; ''7.'' koncept věd. ideologie. ''L.'' je svou podstatou radikální revizí klasického marxismu, je [[revizionismus|revizionismem]] par excellence. Protože ''l.'' je radikálním zásahem do původní struktury marxismu, je možné tvrdit, že rozdíl mezi ''l.'' a [[stalinismus|stalinismem]] je menší než rozdíl mezi ''l.'' a klasickým marxismem. Pro ''l.'' je charakteristická ideová nesnášenlivost ve vztahu k možným oponentům a tendence k redukci každého teor. problému na problém ideol. a polit. ''L.'' je završením marx. vize, že je možné věd. zdůvodnit jedinou možnou alternativu budoucnosti a že je žádoucí budovat nový spol. systém na základě předem dané racionální konstrukce.

<div class="translations">
Leninism
léninisme
Leninismus
leninismo
</div>

Literatura: ''Bucharin, N. I.'': Lenin kak marksist. In: ''Izbrannyje'' proizveděnija. Moskva 1988; ''Kołakowski, L.'': Glówne nurty marksizmu, sv. 3, Warszawa 1989; ''Lenin, V. I.'': Co dělat. Vybrané spisy sv. 1. Praha 1975; ''Lenin, V. I.'': Stát a revoluce. Vybrané spisy sv. 3. Praha 1976; ''Lenin, V. I.'': Proletářská revoluce a renegát Kautsky. Vybrané spisy sv. 4. Praha 1980; ''Marcuse, H.'': Soviet Marxism. A Critical Analysis. New York 1958; ''Masaryk, T. G.'': O bolševictví. Praha 1990; ''Stalin, J. V.'': Otázky leninismu. Praha 1950.

-- ''[[:Kategorie:Aut: Petrusek Miloslav|Miloslav Petrusek]]'' 
[[Kategorie:Aut: Petrusek Miloslav]]
[[Kategorie:Terminologie/politika, ideologie, právo, správa]]
[[Kategorie:VSgS]]

@@ Řádek 14: / Řádek 14: @@
 <span class="section_title">Literatura:</span> ''Bucharin, N. I.'': Lenin kak marksist. In: ''Izbrannyje'' proizveděnija. Moskva 1988; ''Kołakowski, L.'': Glówne nurty marksizmu, sv. 3, Warszawa 1989; ''Lenin, V. I.'': Co dělat. Vybrané spisy sv. 1. Praha 1975; ''Lenin, V. I.'': Stát a revoluce. Vybrané spisy sv. 3. Praha 1976; ''Lenin, V. I.'': Proletářská revoluce a renegát Kautsky. Vybrané spisy sv. 4. Praha 1980; ''Marcuse, H.'': Soviet Marxism. A Critical Analysis. New York 1958; ''Masaryk, T. G.'': O bolševictví. Praha 1990; ''Stalin, J. V.'': Otázky leninismu. Praha 1950.
--- ''[[:Kategorie:Aut: Petrusek Miloslav|Miloslav Petrusek]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Petrusek Miloslav|Miloslav Petrusek]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Petrusek Miloslav]]
 [[Kategorie:Terminologie/politika, ideologie, právo, správa]]
 [[Kategorie:VSgS]]

Leninismus - Historie editací

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server