Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

2017-12-11T16:04:24Z

finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server

2017-12-10T16:58:25Z

import na produkční server

Nová stránka

Machotka Otakar

<time datetime="1899-10-29">29. října 1899</time> v Praze
 <time datetime="1970-07-29">29. července 1970</time> v Edincottu (USA)
<div id="photo">[[Soubor:Machotka_Otakar_01.jpg|400px]]</div>

Absolvoval klasické gymnázium v Praze a dále studoval filosofii a estetiku na filosofické fakultě [[Karlova univerzita v Praze|Karlovy univerzity v Praze]], navštěvoval také sociologické přednášky Břetislava [[Foustka Břetislav|Foustky]] (absolv. 1923, PhDr. 1926). V letech 1923–25 studoval sociologii ve Štrasburku a na Sorbonně v Paříži, mezi jeho učitele patřili Maurice Halbwachs, Paul Fauconnet, Albert Bayet a Marcel Mauss; zároveň absolvoval École libre des sciences politiques v Paříži (1925). V roce 1929 nastoupil jako vědecký pracovník [[Státní úřad statistický|Státního úřadu statistického]] v Praze, nejprve do oddělení sociální statistiky a později populační statistiky; 1929–30 současně vedl sociologické semináře na Ženevské škole mezinárodních studií. Roku 1933 se habilitoval ze sociologie na filosofické fakultě [[Komenského univerzita v Bratislavě|Komenského univerzity v Bratislavě]], nicméně v letech 1934–35 stážoval na University of Chicago (mj. u E. W. Burgese a R. Parka) a u E. S. Bogarduse na University of South California (Los Angeles) ve Spojených státech, takže v Bratislavě začal přednášet až v roce 1936. Téhož roku byl navržen na jmenování mimořádným profesorem, jmenování však bylo oddalováno a ač je údajně prezident [[Beneš Edvard|Beneš]] podepsal 23. září 1938, již nebylo provedeno. Po rozdělení Česko-Slovenska Machotka v roce 1939 přešel jako soukromý docent na filosofickou fakultu UK (místo E. [[Beneš Edvard|Beneše]], který odešel do emigrace), vzápětí však došlo k uzavření českých vysokých škol. Do roku 1943 Machotka zůstal pracovníkem [[Státní úřad statistický|Státního úřadu statistického]] a v letech 1943–45 pracoval jako úředník na ministerstvu sociální péče (vedoucí sociolog Ústavu lidské práce, 1945 vrchní odborový rada). V roce 1946 byl jmenován řádným profesorem filosofické fakulty UK (s účinností od 1939), v letech 1946–48 přednášel také na [[Vysoká škola politická a sociální v Praze|Vysoké škole politické a sociální v Praze]], byl děkanem její politické fakulty a 1947–48 také prorektorem celé vysoké školy.

Jako člen [[Foustka Břetislav|Foustkova]] sociologického semináře na filosofické fakultě UK vstoupil do [[Masarykova sociologická společnost|Masarykovy sociologické společnosti]] a stal se členem jejího výboru, byl také jmenován členem [[Sociální ústav ČSR|Sociálního ústavu ČSR]]. Kvůli neshodám s dalšími členy vedení společnosti – důvodem bylo především Machotkovo empiricistické pojetí sociologie a upřednostňování zahraničních sociologických vzorů před domácí tradicí – v roce 1935 [[Masarykova sociologická společnost|Masarykovu sociologickou společnost]] opustil. Spolu s Janem [[Mertl Jan|Mertlem]] a Zdeňkem [[Ullrich Zdeněk|Ullrichem]] patřil mezi klíčové osobnosti tzv. pražské sociologické školy, v roce 1937 byl spoluzakladatelem Společnosti pro sociální badání (viz [[Společnost pro sociální bádání]])a stal se jejím místopředsedou. Roku 1935 se stal členem Královské české společnosti nauk, později také [[Česká akademie věd a umění|České akademie věd a umění]]. Za významný podíl na rozvoji česko-francouzských styků obdržel již v roce 1930 hodnost rytíře Řádu akademických palem, udělovanou francouzskou vládou. Politicky byl činný v národně socialistické straně (od 1927), psal do ''Českého slova'' a ''Tribuny''. S národně socialistickou stranou po Mnichovu vstoupil do Strany národní jednoty a posléze do Národního souručenství, současně se však během druhé světové války aktivně zapojil do odbojové činnosti (Petiční výbor Věrni zůstaneme aj.). V dubnu a květnu 1945 byl místopředsedou České národní rady, 1945–48 místopředsedou českého Zemského národního výboru. V tomto období patřil mezi hlavní ideology národně socialistické strany, zpracoval podstatnou část jejího ideového programu a v roce 1947 se stal členem předsednictva strany. Patřil mezi první oběti komunistického převratu v únoru 1948: dne 4. března 1948 byl z rozhodnutí akčního výboru ministerstva školství a osvěty zbaven všech funkcí a možnosti vyučovat na filosofické fakultě UK (v první vlně likvidace „protilidových živlů“ byl stejně poškozen ještě jeden sociolog, Zdeněk [[Ullrich Zdeněk|Ullrich]]), což následujícího dne potvrdil ministr školství Zdeněk [[Nejedlý Zdeněk|Nejedlý]].

Machotka v březnu 1948 odešel do exilu ve Spojených státech, kde jako hostující profesor přednášel sociologii a sociální psychologii na univerzitách v Chicagu (1948), Syrakusách (1948–49) a na Cornellově univerzitě (1949–50). Trvalé místo získal v roce 1950 na Státní univerzitě New York v Binghamtonu, kde byl roku 1952 jmenován profesorem sociologie a zůstal až do své smrti. Stal se členem (od 1953) a předsedou (1955–56) výboru Rady svobodného Československa. V exilu byl členem české Společnosti pro vědy a umění, vstoupil také do American Sociological Association.

Machotkovo odborné dílo před rokem 1948 můžeme rozdělit do tří okruhů, jde o práce věnované (1.) metodologickému vymezení sociologie a jejímu přehledu, (2.) metodám a technikám empirického sběru a analýzy dat a (3.) sociologii rodiny a sociální politice. Volněji s nimi souvisí také (4.) jeho veřejné a politické působení, zejména v období limitované demokracie v letech 1945–48.

Ačkoli Machotka vyšel z [[Foustka Břetislav|Foustkova]] sociologického semináře a v počátcích své akademické dráhy mu projevoval značnou, přinejmenším formální oddanost, mnohem výraznější vliv na formování jeho sociologických názorů mělo studium a stáže ve Francii a ve Spojených státech, kde se seznámil s aktuálním empirickým pojetím sociologie. Podle vzpomínek své pozdější manželky trval na tom, že „sociologie musí být empirickou vědou, založenou na skutečnosti. Musí popisovat společnost přesně tak, jak je, a neuvádět, jak má být. Naši sociologové tehdejší doby moralizovali, poukazovali na to, jak se má společnost napravit. Proti tomu se ‚naši mladí sociologové‘ [= Machotka, Mertl a Ullrich] přísně postavili, ponechávajíce tuto úlohu kněžím.“ Své pojetí sociologie Machotka sdílel se členy pražské sociologické školy, především se Zdeňkem [[Ullrich Zdeněk|Ullrichem]], s nímž napsal jak programové prohlášení do sociologické tribuny časopisu ''[[Parlament]]'' (1928–29), tak základní „propagační“ dílo ''Sociologie v moderním životě'' (1928). Jedná se o populárně psaný přehled dosavadního vývoje sociologie (se samostatnými kapitolami o české sociologii a jejím institucionálním zázemí) a možností jejího praktického využití v akademické sféře, ale především v oblasti sociální politiky, plánování a ve veřejném životě. Proti tomuto pojetí sociologie se postavil Emanuel [[Chalupný Emanuel|Chalupný]], dotčený také nedostatečně pozitivním hodnocením svého vlastního díla, a později celá brněnská sociologická škola, respektive velká většina tehdejších českých sociologů. Ke konfliktu s [[Foustka Břetislav|Foustkou]] vedla kritika jeho hesla „Sociologie“ v ''Ottově slovníku naučném nové doby'', další autoři se nemohli smířit s negativními recenzemi svých děl na stránkách ''[[Sociální problémy|Sociálních problémů]]'' (autorem některých z nich byl i Machotka). Vyvrcholením vzájemných sporů mezi „pražskými“ a „brněnskými“ sociology se stalo denunciační číslo ''[[Sociologická revue|Sociologické revue]]'' (1940).

Usiloval-li Machotka o „odfilosofování“ české sociologie a její přiblížení zahraniční, především francouzské a americké sociologii, projevilo se to v jeho díle soustavnými pokusy o podávání přehledů zahraničních sociologických teorií. Tuto povahu měla již jeho disertace pojednávající o francouzské, německé a britské sociologii morálky (A. Comte, W. Wundt, H. Spencer, E. Wastermark, G. Simmel, É. Durkheim, L. Lévy-Bruhl, A. Bayet), ve které se přiklonil k důsledně ne-normativnímu, nikoli však ne-moralistnímu pojetí durkheimovské školy. Dále shrnutí teoretických přístupů k sociologii rodiny (''K sociologii rodiny'', 1932; É. Durkheim, C. H. Cooley, H. Bosanquet, P. Lapie, F. Müller-Lyer, C. A. Elwood, A. Vierkandt, P. Lorskin, E. Westermarck, A. Salomon, M. Baum, G. Krolzig, G. L. Duprat, E. R. Groves, W. F. Ogburn) a především jeho kniha ''Americká sociologie'' (1937), která vedle informací o sociologických teoriích nabízela i jakousi „praktickou sociologii sociologie“, neboť autor prostřednictvím srovnání s evropskými podmínkami analyzoval a hodnotil akademický provoz ve Spojených státech. V řadě případů se ovšem jednalo jen o trefné, někdy i anekdotické postřehy, které si nemohly činit nárok na empirický podklad v té podobě, v jaké jej sám Machotka požadoval (na druhou stranu toto ani nebylo autorovým cílem). Za všechny lze uvést alespoň tvrzení, že ve Spojených státech není možná evropská praxe, kdy „vědec [je] nucen publikovati jen na počátku své dráhy, aby se habilitoval a stal profesorem.“ Na tyto přehledové práce Machotka navázal v poválečném období prostřednictvím skript ''Sociální psychologie'' (1947), která zároveň ukazovala posun jeho odborných zájmů směrem ke kombinaci sociologických a sociálněpsychologických metod. Důvodem patrně bylo velice úzké pojetí sociologie, které sice nehodlal opustit, současně si však byl vědom jeho omezení.

Machotkovo empiricistické pojetí sociologie se plně projevilo v metodologické práci ''K sociologii rodiny'' (1932). Užší zaměření na sociologii rodiny se v knize projevuje jednak již zmíněným teoretickým úvodem, výběrem příkladů a metod a technik sběru dat a konečně funkcionálním vymezením rodiny jednak jako sociální skupiny a zároveň jako instituce. Její jádro nicméně tvoří mnohem obecněji aplikovatelný popis sociologických technik sběru dat, především dotazníkového šetření provedeného po přípravných pozorováních, interview a dalších formách předvýzkumu (jako podpůrné prostředky doplňující nedostatky kvantitativních šetření autor uváděl také případové studie, klinické pozorování a experiment), zatímco zcela odmítl spekulativní metodu vycházející z intelektuální práce s „běžnými pojmy“ (filosofie, teologie, „sociologická“ práce vycházející z beletrie ad.), proti čemuž prosazoval přesné vědecké pojmosloví a jeho zakotvení v empirických výzkumech. Machotka zdůrazňoval nezbytnost vlastního sběru dat, přičemž po technické a organizační stránce se velice blížil „abstraktně empiricistickému“ pojetí sociologie, které se po druhé světové válce ustavilo namnoze jako sociologický mainstream. Zásadním rozdílem byla ovšem skutečnost, že Machotka neuvažoval o možnostech náhodného výběru vzorku, za reprezentativní považoval jen taková šetření, která postihovala celou populaci. V situaci, kdy bylo provádění a zpracování rozsáhlých sociologických šetření neobyčejně obtížné a nákladné, to znamenalo pouze velice úzkou míru uplatnitelnosti jím navrhovaných přístupů a samozřejmě konflikty s jinak orientovanými sociology, kteří se za stávajících podmínek pokoušeli o provádění metodicky méně náročných výzkumů (představitelé brněnské školy, především I. A. [[Bláha Inocenc Arnošt|Bláha]], A. [[Obrdlík Antonín|Obrdlík]], J. [[Šíma Jaroslav|Šíma]] ad.).

Sociologický výzkum, provedený na základě naznačených požadavků, Machotka realizoval s kolektivem spolupracovníků v roce 1931 na populaci pražské chudiny, arbitrárně určené výší rodinných příjmů (téměř 14 tis. rodin, statistické analýzy byly provedeny v případě 12 tis. rodin, jejichž příjmy nedosahovaly minimální stanovené hranice) (''Sociálně potřebné rodiny v hlavním městě Praze'', 1936). Cílem šetření bylo zjištění struktury sociálně potřebných rodin, jejich bytových poměrů, ekonomické situace a zapojení do výdělečné činnosti, stejně jako prostorové dislokace chudiny, její populační, vzdělanostní a zaměstnanecké charakteristiky či církevní příslušnost. Jako hlavní příčiny chudoby autor shledal celospolečenské podmínky (důsledky hospodářské krize, náklady na bydlení) a jejich těžší dopad na určité sociální vrstvy související s jejich vzděláním, sociálním původem, výchovou a pracovními podmínkami. Současně však zdůrazňoval také „mravní a intelektuální inferioritu“ chudých v porovnání se střední třídou a jejími hodnotami a slabá rodinná pouta v kombinaci s vysokým počtem dětí. Uvědomoval si také relativitu a význam subjektivního chápání sociální potřebnosti/chudoby. Výsledky výzkumu měly být a částečně snad také byly použity při plánování veřejné sociální péče, autor z nich vytěžil řadu empirických závěrů o sociologii nejnižších vrstev společnosti a o sociologii rodiny. Shledal kupř. základní rozdíly v sociálním jednání kvalifikovaných a nekvalifikovaných osob, zajímavé byly jeho úvahy o vyšší hospodářské úrovni evangelického obyvatelstva, pokud současně bylo jeho zastoupení mezi sociálně potřebnými rodinami vyšší než v případě římských katolíků. Weberovu teorii protestantské etiky uplatnil také v hodnocení nízké míry „kapitalistického étosu“ mezi sociálně potřebnými. Vedle toto výzkumu Machotka spolupracoval na [[Ullrich Zdeněk|Ullrichově]] výzkumu středoškolských profesorů (1934) a na rozsáhlém šetření pražské sociologické školy o poměšťování pražského okolí (1936). V období druhé světové války, kdy obdobné výzkumy přestaly být možné, se věnoval užší problematice fungování rodiny (''Manželské štěstí ve světle čísel'', 1942), v roce 1940 v Praze založil vůbec první manželskou poradnu (v rámci Ústředního sociálního úřadu hl. m. Prahy).

V poválečném období Machotka vydal již po Mnichovu napsanou monografii o Spojených státech, fungování americké společnosti a tamní každodennosti: jídle, oděvu, ideálu člověka, lásce a rodině, mezilidských vztazích, sociálním životě, zaměstnání, reklamě, filmu, umění, vědě, náboženství, gangsterech, Indiánech (''Amerika'', 1946). Šlo o populárně psané dílo určené širšímu publiku, které jeho autor rozhodně nepovažoval za odbornou sociologickou práci, ukázal se však jako vynikající pozorovatel a čtenářům zprostředkoval také řadu sociologických teorií a výzkumů o fungování moderní americké společnosti. Ještě závažnější společenský dopad měl mít jeho programový spis ''Socialism českého člověka'' (1947), tvořící ideový základ volebního programu národně socialistické strany k volbám v roce 1948. Machotka byl k vypracování programu vyzván po relativním volebním neúspěchu strany v roce 1946, jeho program nemarxistického socialismu s výrazným ohledem na stav tehdejší české společnosti již nicméně nebyl v praxi uplatněn, protože komunistický převrat zcela změnil politickou situaci v zemi i v národně socialistické straně. Autor v něm ostře odmítl marxismus, kterému vytýkal pomíjení národních zájmů a hodnot, „nenávistný charakter“ třídního boje, nedemokratičnost diktatury proletariátu, neschopnost vybudování proponované nové morálky a přehlížení duchovních hodnot. Jeho vlastní program spočíval především na propojení osobní podnikavosti a sociální spravedlnosti, obhajoval státem řízenou socializaci velkých majetků a státní plánování při současném zachování demokratických principů a (západo)evropské orientace české společnosti.

Machotkovo akademické uplatnění v exilu bylo snazší než v případě řady jeho kolegů díky jeho dřívějším zkušenostem a kontaktům s americkým prostředím, i kvůli jeho relativně vysokému politickému postavení v předúnorovém Československu. Zakotvit na prestižních amerických univerzitách se mu nicméně nepodařilo a jeho odborná činnost spíše stagnovala. Kromě několika studií z obecné sociologie se zabýval především sociální psychologií, jeho nejvýznamnějším dílem byl pokus o analýzu nevědomých procesů v každodenním životě, tvorbě sociálních norem a v adaptačních a motivačních procesech, motivovaný mj. snahou porozumět fenoménu kolaborace za druhé světové války (''The Unconscious in Social Relations'', 1964). Autor v něm klasifikoval typy nevědomých zkušeností a zdůraznil jejich význam pro osobnostní charakteristiky, emocionální stavy, sociální vztahy, povinnosti, normy, postoje a hodnoty, včetně možnosti jejich výrazných změn, obvykle v důsledku působení sociálního tlaku. Podtrhl význam nevědomých procesů v mechanismech imitace, učení a myšlení, respektive v sociálním jednání vůbec; Machotka tím fakticky opustil předválečný projekt objektivistické sociologie. Dílo však nezískalo větší ohlas, možná i proto že vycházelo primárně ze sociologických pozic a téměř absolutně opomíjelo aktuální psychologické přístupy (behaviorismus a především psychoanalýzu). Poslední Machotkův spis ''Computing Unconscious Social Experiences'' zůstal již jen v rukopise. Pro české exilové prostředí měly větší význam esejisticky a vzpomínkově laděné práce, naopak Machotkův vliv na exilovou politiku byl podle V. M. Fice prakticky zanedbatelný.

Machotka patřil mezi nejvýznamnější představitele české předmarxistické sociologie, byl jednou z vůdčích osobností pražské sociologické školy. Spolu se svými kolegy prosazoval úzce empiricistické vymezení sociologie, která měla stavět na statistických šetřeních a jejich metodicky adekvátním zpracování a hledat poučení nikoli v domácí sociologické tradici, nýbrž v aktuálním vývoji velkých světových sociologií. Podstatou část Machotkova díla představovaly informace o zahraničních sociologických teoriích, případně o zahraniční (severoamerické) společnosti, které sice sám za sociologické nepovažoval, avšak v nichž dokázal pregnantně vyložit společenské instituce a procesy. Machotkovo vlastní sociologické dílo vycházelo z empirických výzkumů, především v oblasti sociologie rodiny, sociologie chudoby a sociální politiky, okrajově se věnoval také sociologii náboženství. Svým učitelským působením v Bratislavě ovlivnil mladší slovenské sociology, kteří po druhé světové válce založili Sociologický odbor Matice slovenskej v Martině (P. Gula, A. [[Hirner Alexander|Hirner]]). Po druhé světové válce se Machotka výrazněji orientoval na oblast sociální psychologie, kterou přednášel také v americkém exilu, avšak jeho práce z tohoto období již nezískaly větší ohlas (v rámci americké sociologie, v českém prostředí bylo Machotkovo jméno namnoze „tabu“: v 60. letech se k němu, respektive k jeho esejům o americké společnosti ze sociologů přihlásila pouze I. [[Dubská Irena|Dubská]], a jeho aktuální dílo v dobové recenzi z důvodů pomíjení psychologických zdrojů kritizoval Z. Helus).

Knihy: ''Mravní problém ve světle sociologie: Názory, methody, kritika'' (Orbis, Praha 1927); ''Sociologie v moderním životě: Směry, organisace, úkoly'' (Orbis, Praha 1928; spoluautor Z. Ullrich); ''K sociologii rodiny: Příspěvek k metodám empirické sociologie – metoda statistická a individuální'' (Státní úřad statistický, Praha 1932); ''Sociálně potřebné rodiny v hlavním městě Praze'' (Orbis, Praha 1936); ''Americká sociologie: Sociální podmínky vzniku a rozvoje'' (Melantrich, Praha 1937); ''Rodinná pouta v městě a na venkově'' (Praha 1939); ''Manželské štěstí ve světle čísel'' (Praha 1942); ''Amerika: Její duch a život'' (Melantrich, Praha 1946); ''Socialism českého člověka'' (ČSNS, Praha 1946); ''Sociální psychologie I.-II''. (Spolek posluchačů VŠPS, Praha 1947); ''T. G. Masaryk'' (Council of Free Czechoslovakia, Washington 1950; 2. vyd. 1960); ''Our Masaryk'' (Free Tomorrow, New York 1950); ''Poučení z exilu'' (Strana čs. národních socialistů v exilu, New York 1952); ''The Unconscious in Social Relations: An Analysis of Unconscious Processes in Personalitym Society and Culture'' (Philosphical Library, New York 1964); ''Pražské povstání'' (RSČ, Washington 1965; s kolektivem).

Studie: O programu sociologickém (''Sociální pracovnice'' 1924); Sociologie a sociální vědy (''Parlament'' 1928–29; spoluautor Z. Ullrich); Význam sociologie pro studium theologické (''Kalich'' 1929); Statistika a vývoj společenského života (''Parlament'' 1930); Sociální podklad hospodaření (''Parlament'' 1930); K novým hodnotám a k nové struktuře společnosti (''Sociální problémy'' 1932); K diskusi o návrhu na restrikci našich vysokých škol (''Sociální problémy'' 1934); Sociologie na ústavech pro výchovu sociálních pracovnic (''Sociální pracovnice'' 1934); Sociální podmínky americké sociologie (''Sociální problémy'' 1937); Návrh na zřízení Vysoké školy sociálních věd (''Sociální problémy'' 1937); Naše populační problémy (''Brázda'' 1938); Rodinná pouta ve městě a na venkově (''Statistický obzor'' 1939); Manželské poradenství (''Sociální pracovník'' 1940); Manželské štěstí ve světle čísel (''Statistický obzor'' 1941); Zkušenosti s manželskou poradnou v Praze (''Sociální pracovník'' 1943); Úloha podvědomého činitele ve společenském chování (''Sociologie a sociální problémy'' 1947; nedokončeno); Sociology and Natural Science (''American Journal of Sociology'' 1949); A Contribution to the Theory of Culture Change (''Sociology and Social Research'' 1959).

Příspěvky ve sbornících: Racionalisace s hlediska etického (V. Verunáč, ed.: ''Racionalisace, vědecká organisace a otázka sociální''. Sociální ústav, Praha 1930); Nová etika a hospodářství (V. Verunáč, ed.: ''Encyklopedie výkonnosti I''. Sfinx, Praha 1934); Sittliche Erscheinungen, Konfession und Religiosität (Zdeněk Ullrich, ed.: ''Soziologische Studien zur Vestädterung der Prager Umgebung'', SSP, Prag 1938; ve druhém případě spoluautor Z. Ullrich); The Character of Czech Scholarship: A Contribution to the Sociology of Knowledge (''Czechoslovak Contribution to World Culture''. Mouton, The Hague 1964).

Mimo sociologii: ''Pražské povstání 1945'' (RSČ, Washington 1965; 2. vyd. 1995; s kolektivem – memoárová svědectví), ''Povídky exulantovy'' (SVU, New York 1968); ''Mezi domovem a exilem'' (Maroli, Praha 2001).

Literatura: Victor M. Fic: ''Československá strana národně sociální v exilu: Nástin vývoje její organizační struktury a strategie boje za demokracii ve vlasti'' (Prius, Brno 2002); Jiří Kocian: ''Československá strana národně socialistická v letech 1945–1948: Organizace, program, politika'' (Doplněk, Brno 2002); Josef Král: Několik poznámek k číslu 3/IV 1968 Sociologického časopisu o československé sociologii (''Sociologický časopis'' 5, 1969, 4: 393–402); Zdeněk R. Nešpor: ''Ne/náboženské naděje intelektuálů: Vývoj české sociologie náboženství v mezinárodním a interdisciplinárním kontextu'' (Scriptorium, Praha 2008); Jiřina Šiklová: K dějinám pražské sociologické školy mezi dvěma světovými válkami (''Acta Universitatis Carolinae – Phil. et His''. 4/1968: 13–25); Miloslav Petrusek: ''České sociální vědy v exilu 1948 až 1989'' (Sociologické nakladatelství, Praha 2011).

-- ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]'' 
[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.]]
[[Kategorie:SCSg]]

@@ Řádek 2: / Řádek 2: @@
 <span class="PERSON_BORN"><time datetime="1899-10-29">29. října 1899</time> v Praze</span>
-<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1970-07-29">29. července 1970</time> v Edincottu (USA)</span>
+<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1970-07-29">29. července 1970</time> v Endicottu (USA)</span>
 <div id="photo">[[Soubor:Machotka_Otakar_01.jpg|400px]]</div>

← Starší verze		Verze z 8. 12. 2018, 20:59
Řádek 40:		Řádek 40:
	[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.]]		[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.]]
	[[Kategorie:SCSg]]		[[Kategorie:SCSg]]
		+	----
		+	Otakar Machotka je autorem [[KBCSg:Machotka Otakar\|některých publikací]] v [[KBCSg\|Knižní bibliografii české sociologie]].

@@ Řádek 37: / Řádek 37: @@
 <span class="section_title">Literatura:</span> Victor M. Fic: ''Československá strana národně sociální v exilu: Nástin vývoje její organizační struktury a strategie boje za demokracii ve vlasti'' (Prius, Brno 2002); Jiří Kocian: ''Československá strana národně socialistická v letech 1945–1948: Organizace, program, politika'' (Doplněk, Brno 2002); Josef Král: Několik poznámek k číslu 3/IV 1968 Sociologického časopisu o československé sociologii (''Sociologický časopis'' 5, 1969, 4: 393–402); Zdeněk R. Nešpor: ''Ne/náboženské naděje intelektuálů: Vývoj české sociologie náboženství v mezinárodním a interdisciplinárním kontextu'' (Scriptorium, Praha 2008); Jiřina Šiklová: K dějinám pražské sociologické školy mezi dvěma světovými válkami (''Acta Universitatis Carolinae – Phil. et His''. 4/1968: 13–25); Miloslav Petrusek: ''České sociální vědy v exilu 1948 až 1989'' (Sociologické nakladatelství, Praha 2011).
--- ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.]]
 [[Kategorie:SCSg]]

Machotka Otakar - Historie editací

ZRN v 10. 10. 2019, 06:05

imported>Admin: Přidána poslední věta Otakar Machotka je autorem některých publikací v Knižní bibliografii české sociologie.

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server