Macků Jan - Historie editací

imported>Admin: Přidána poslední věta Jan Macků je autorem některých publikací v Knižní bibliografii české sociologie.

2018-12-08T20:59:39Z

Přidána poslední věta Jan Macků je autorem některých publikací v Knižní bibliografii české sociologie.

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

2017-12-11T16:04:24Z

finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server

2017-12-10T16:58:24Z

import na produkční server

Nová stránka

Macků Jan

<time datetime="1919-05-24">24. května 1919</time> v Brně
 <time datetime="1983-09-28">28. září 1983</time> v Brně
<div id="photo">[[Soubor:Macků_Jan_01.jpg|400px]]</div>

Po absolvování klasického gymnázia v Brně (1939) započal studia sociologie, historie a filosofie na filosofické fakultě [[Masarykova univerzita v Brně|Masarykovy univerzity v Brně]]. Vinou uzavření českých vysokých škol je mohl dokončit až po válce, za které strávil půl roku ve vězení, v roce 1947. Od června 1945 byl členem KSČ. Po studiích působil jako novinář (''Mladá fronta'', ''Rovnost'') a od roku 1953, kdy získal doktorát (PhDr.) z historie a filosofie; disertace o národnostních otázkách v době národního obrození), působil do roku 1970 na různých fakultách brněnské univerzity. Nejvýznamnější je vedení katedry marxistické filosofie na lékařské fakultě (od roku 1965). V roce 1962 se habilitoval na základě prací o inteligenci. Po nuceném odchodu z univerzity v době tzv. normalizace pracoval v redakci časopisu ''Věda a život'' (1970–81).

Macků se zasloužil o obnovení brněnské sociologie v 60. letech. Ačkoli nebyl formálně členem katedry sociologie, měl úzké osobní kontakty s Josefem [[Solař Josef|Solařem]] a Julianou [[Obrdlíková Juliana|Obrdlíkovou]] a aktivně se podílel na sociologickém dění organizačně (semináře, konference, editorství sborníků) i autorsky. Vedle sociálněfilosofických témat a výuky sociologie se specializoval na sociologii inteligence a dějiny československé sociologie, v jejich rámci zejména na tradici brněnské sociologie, jmenovitě dílo I. A. [[Bláha Inocenc Arnošt|Bláhy]] a J. L. [[Fischer Josef Ludvík|Fischera]] v jejich vazbě na strukturalistické koncepce filosofické i sociologické. Trvalou informační hodnotu mají jeho studie k českému strukturalismu, k jehož důležitým zdrojům patří podle něj kromě ruských formalistů a české estetiky právě koncepce [[Bláha Inocenc Arnošt|Bláhova]] (jež strukturalistickým úvahám estetiků předcházela) a po něm [[Fischer Josef Ludvík|Fischerova]], i když strukturalismus v sociologii se naplno rozvinul až po psychologii a filosofii. Oba sociologové však své strukturalistické koncepce formulovali nezávisle na sobě a na základě odlišných myšlenkových linií. Hlavní smysl strukturalismu spočívá podle Macků v překonávání mechanistických názorů.

V otázkách zkoumání inteligence Macků v zásadě přijal [[Bláha Inocenc Arnošt|Bláhovo]] angažované stanovisko, ovšem bez moralizujících konotací, za což si za normalizace vysloužil nálepku pravicového úchylkáře, který nesprávně chápe úlohu inteligence v socialistické společnosti. Vedle sociologie se věnoval také filosofii a metodologii přírodních věd. Mezi oblasti jeho teoretického zájmu patřila i mykologie (byl synem mykologa a botanika Jana Macků (1881–1964)) v historické a sociologické perspektivě.

Knihy: ''Vybrané kapitoly z dějin československé sociologie'' (Socialistická akademie, Praha 1968); ''Repetitorium vybraných otázek z filosofie dějin a obecné sociologie pro mediky'' (Univerzita J. E. Purkyně, Brno 1967); ''Spolky a společnost'' (Brno 1969).

Studie: Několik poznámek k postavení naší inteligence (''Host do domu'' 1956); O změnách v sociální struktuře socialistické společnosti (''Věda a život'' 1964); Sedmkrát o smyslu filosofie (''Věda a život'' 1965); Sociologie (''Věda a život'' 1965); Svobodná sociologie (''Věda a život'' 1966); Ke sborníku sociální struktura sociální společnosti (''Sociologický časopis'' 1967); Brněnská sociologická škola a její tradice (''Sociologický časopis'' 1968); Brněnská sociologická škola a její místo v dějinách české sociologie (''Sociologický časopis'' 1968); K sociálně kritické funkci inteligence (''Universitas'' 1968); K vývoji strukturalismu v české filosofii a humanitních vědách (''Sociologický časopis'' 1969); Významné dílo českého sociologického strukturalismu (''Věda a život'' 1969); K sociologii – sociologické myšlení v Československu (''Sociológia'' 1969); K vývoji strukturalismu v české sociologii (''Filosofický časopis'' 1969).

Příspěvky ve sbornících: K otázce názorové diference inteligence v předmnichovské republice (''Inteligence za kapitalismu a socialismu''. Ústav pro výuku a vědeckou práci kateder marxismu-leninismu, Praha 1962); Příspěvkem k diskusi o otázkách pravdy (''Sborník prací FF brněnské university'' 1963); Zur Diskusion űber den Begriff „Inteligenz“ auf der Konferenz in Hrazany (''Sborník prací FF brněnské university'' 1965); Poznámky k strukturálnímu determinismu v díle I. A. Bláhy (''Sborník prací FF brněnské university'' 1966); Progressive Traditions of the Czech Sociology (''Sborník prací FF brněnské university'' 1966); Hlavní etapy a směry ve vývoji československé sociologie (''Sborník prací FF brněnské university'' 1967); K vývoji strukturalisu v české filosofii a humanitních vědách (''Sborník prací FF brněnské university'' 1968); Les tendances principales de la sociologie astuelle en Tchécoslovaquie (''Cahiers Internarionaux de Sociologie'' 1968); K postavení socioprofesionálních pracovníků (''Sborník prací FF brněnské university'' 1969); K pojetí marxistické sociologie, K tradicím marxistické sociologie v československu, K některým stránkám vývoje strukturalismu v české sociologii (J. Obrdlíková – D. Slávik, eds.: ''O koncepci dějin české sociologie''. Socialistická akademie, Brno 1969); K úloze Milana Hodži v československé sociologii venkova (J. Tauber – J. Kolařík, eds.: ''Historie české a slovenské sociologie venkova''. ČAZ, Praha 1969); K úloze inteligence v procesu sociálních změn (''Sborník prací FF brněnské university'' 1970); Profesor I. A. Bláha (''Sborník prací FF brněnské university'' 1970).

Sborníky: ''Věda, víra, pokrok'' (Krajské nakladatelství, Brno 1961); ''Inteligence v soudobé industriální společnosti'' (Universita Karlova, Praha 1968).

Literatura: J. Rambousek: Sociolog a filozof doc. PhDr. Jan Macků (''Universitas'' 1994: 56–59).

-- ''[[:Kategorie:Aut: Janák Dušan|Dušan Janák]]'' 
[[Kategorie:Aut: Janák Dušan]]
[[Kategorie:SCSg]]
----
Jan Macků se podílel na [[:Kategorie:Aut: Macků Jan|některých heslech]] této encyklopedie.

@@ Řádek 21: / Řádek 21: @@
 <span class="section_title">Literatura:</span> J. Rambousek: Sociolog a filozof doc. PhDr. Jan Macků (''Universitas'' 1994: 56–59).
--- ''[[:Kategorie:Aut: Janák Dušan|Dušan Janák]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Janák Dušan|Dušan Janák]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Janák Dušan]]
 [[Kategorie:SCSg]]
 ----
 Jan Macků se podílel na [[:Kategorie:Aut: Macků Jan|některých heslech]] této encyklopedie.

@@ Řádek 7: / Řádek 7: @@
 Po absolvování klasického gymnázia v Brně (1939) započal studia sociologie, historie a filosofie na filosofické fakultě [[Masarykova univerzita v Brně|Masarykovy univerzity v Brně]]. Vinou uzavření českých vysokých škol je mohl dokončit až po válce, za které strávil půl roku ve vězení, v roce 1947. Od června 1945 byl členem KSČ. Po studiích působil jako novinář (''Mladá fronta'', ''Rovnost'') a od roku 1953, kdy získal doktorát (PhDr.) z historie a filosofie; disertace o národnostních otázkách v době národního obrození), působil do roku 1970 na různých fakultách brněnské univerzity. Nejvýznamnější je vedení katedry marxistické filosofie na lékařské fakultě (od roku 1965). V roce 1962 se habilitoval na základě prací o inteligenci. Po nuceném odchodu z univerzity v době tzv. normalizace pracoval v redakci časopisu ''Věda a život'' (1970–81).
-Macků se zasloužil o obnovení brněnské sociologie v 60. letech. Ačkoli nebyl formálně členem katedry sociologie, měl úzké osobní kontakty s Josefem [[Solař Josef|Solařem]] a Julianou [[Obrdlíková Juliana|Obrdlíkovou]] a aktivně se podílel na sociologickém dění organizačně (semináře, konference, editorství sborníků) i autorsky. Vedle sociálněfilosofických témat a výuky sociologie se specializoval na sociologii inteligence a dějiny československé sociologie, v jejich rámci zejména na tradici brněnské sociologie, jmenovitě dílo I. A. [[Bláha Inocenc Arnošt|Bláhy]] a J. L. [[Fischer Josef Ludvík|Fischera]] v jejich vazbě na strukturalistické koncepce filosofické i sociologické. Trvalou informační hodnotu mají jeho studie k českému strukturalismu, k jehož důležitým zdrojům patří podle něj kromě ruských formalistů a české estetiky právě koncepce [[Bláha Inocenc Arnošt|Bláhova]] (jež strukturalistickým úvahám estetiků předcházela) a po něm [[Fischer Josef Ludvík|Fischerova]], i když strukturalismus v sociologii se naplno rozvinul až po psychologii a filosofii. Oba sociologové však své strukturalistické koncepce formulovali nezávisle na sobě a na základě odlišných myšlenkových linií. Hlavní smysl strukturalismu spočívá podle Macků v překonávání mechanistických názorů.
+Macků se zasloužil o obnovení brněnské sociologie v 60. letech. Ačkoli nebyl formálně členem katedry sociologie, měl úzké osobní kontakty s Josefem [[Solař Josef|Solařem]] a Julianou [[Obrdlíková Juliana|Obrdlíkovou]] a aktivně se podílel na sociologickém dění organizačně (semináře, konference, editorství sborníků) i autorsky. Vedle sociálněfilosofických témat a výuky sociologie se specializoval na sociologii inteligence a dějiny československé sociologie, v jejich rámci zejména na tradici brněnské sociologie, jmenovitě dílo I. A. [[Bláha Inocenc Arnošt|Bláhy]] a J. L. [[Fischer Josef Ludvík|Fischera]] v jejich vazbě na strukturalistické koncepce filosofické i sociologické. Trvalou informační hodnotu mají jeho studie k českému strukturalismu, k jehož důležitým zdrojům patří podle něj kromě ruských formalistů a české estetiky právě koncepce [[Bláha Inocenc Arnošt|Bláhova]] (jež strukturalistickým úvahám estetiků předcházela) a po něm [[Fischer Josef Ludvík|Fischerova]], i když strukturalismus v sociologii se naplno rozvinul až po psychologii a filosofii. Oba sociologové však své strukturalistické koncepce formulovali nezávisle na sobě a na základě odlišných myšlenkovych linií. Hlavní smysl strukturalismu spočívá podle Macků v překonávání mechanistických názorů.
 V otázkách zkoumání inteligence Macků v zásadě přijal [[Bláha Inocenc Arnošt|Bláhovo]] angažované stanovisko, ovšem bez moralizujících konotací, za což si za normalizace vysloužil nálepku pravicového úchylkáře, který nesprávně chápe úlohu inteligence v socialistické společnosti. Vedle sociologie se věnoval také filosofii a metodologii přírodních věd. Mezi oblasti jeho teoretického zájmu patřila i mykologie (byl synem mykologa a botanika Jana Macků (1881–1964)) v historické a sociologické perspektivě.
@@ Řádek 25: / Řádek 25: @@
 [[Kategorie:SCSg]]
 ----
-Jan Macků se podílel na [[:Kategorie:Aut: Macků Jan|některých heslech]] této encyklopedie.
+Jan Macků se podílel na [[:Kategorie:Aut: Macků Jan|některých heslech]] této encyklopedie.<br />