Magie - Historie editací

ZRN v 2. 2. 2018, 19:44

2018-02-02T19:44:08Z

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

2017-12-11T16:02:37Z

finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server

2017-12-10T16:54:21Z

import na produkční server

Nová stránka

magie – (původ termínu je nejasný, snad je jeho kořenem staroperské označení osoby nadané nadpřirozenými schopnostmi) – ponecháme-li stranou, že tímto termínem je také označován jevištní iluzionismus (varietní kouzelnictví, eskamotáž) a lidově pak tajuplné, nevysvětlitelné čarodějnictví, vystupuje pojem ve třech významových rovinách – kult.-antropol., resp. etnologické, fil. a liter. romantismu a okultistické. ''1.'' Klasikem pojetí ''m.'' v [[antropologie kulturní|kulturní antropologii]] je ''J. G. Frazer'' (viz ''Zlatá ratolest'' z r. 1911–1915), který své evolucionistické pojetí založil na srovnávacím studiu různých pověrečných [[rituál|rituálů]], doloženém bohatým materiálem. Jeho východiskem je analýza ''magického myšlení'', které chápe jako vývojově nejranější, primitivistickou fázi lidského myšlení, resp. jako nesprávnou aplikaci zákl. principů asociace představ, principu podobnosti a vzájemného doteku. Za společného jmenovatele považoval „sympatetický vztah“ (vnitřní soulad). Zákon podobnosti vedl podle něho ke vzniku homeopatické ''m.'', založené na tom, že podobné vytváří podobné a výsledek se rovná příčině. Zákon doteku vedl ke vzniku kontaktní ''m.'', podle které věci, které byly ve vzájemném styku, na sebe působí (např. cokoli se činí s předmětem, který byl ve styku s určitou osobou, děje se také s touto osobou, což je případ tzv. voltu, čarodějnické praktiky rozšířené ve všech kulturách: probodne-li se stopa určité osoby, působí se jí tím bolest apod.). Uplatňuje se zde princip „pars pro toto“, tzn. část zastupuje celek (volt byl impregnován např. vlasy osoby, na niž měl působit). ''Frazer'' dospěl k závěru, že ''m.'' je falešným systémem přír. zákonitostí a klamným návodem k jednání, že je nepravou vědou stejně jako neplodným uměním. Protože podle něj [[náboženství]] představuje vyšší úroveň lidského myšlení, vznikla ''m.'' hist. před náboženstvím a liší se od něj tím, že přinucuje nebo omezuje nadpřirozené síly, kdežto náboženství se je snaží získat na svou stranu (rozdíl rituálu v ''m.'' a náb. kultu zaklínání a modlitby). ''Frazer'' tvrdí, že náboženství vzniklo, když se začalo pochybovat o praktických výsledcích ''m.'', ale nevysvětluje, proč se ''m.'' vzdor těmto pochybám udržela, a to i ve vyspělých kulturách. Této teorii bylo vytýkáno, že nezahrnuje celou fenomenologii ''m.'', zejm. pak praxi šamanismu (viz [[šaman]]).

''É. Durkheim'' (1912) pokládá ''m.'' za individualistickou, náboženství za kolektivistické, obojí pak za dva póly téhož jevu, [[víra|víry]]. Existují však také kolekt. magické [[obřad|obřady]] (např. lovecké nebo válečnické tance před započetím lovu nebo válečného tažení), představující princip homeopatické imitativní ''m.''. V jiných teoriích se uvádějí jiná třídění ''m.'', např. agresivní a prevenční (k druhému patří zažehnávání nemocí, nošení amuletů a talismanů apod.). Někteří funkcionalističtí autoři (např. ''B. Malinowski'' v ''Magic, science and religion'', 1926) soudí, že magický rituál vzniká z úzkostné tenze, kterou umožňuje odreagovat, a že nahrazuje praxi. Magický obřad má zajistit úspěch, o jehož dosažení se pochybuje, který je nejistý. V mysli primitiva vzniká ve stavu úzkosti tendence k expresi a časem je tato akce symbolizována (viz např. magické rity Trobriandů, které mají zajistit úspěch při lovu ryb). Této teorii však odporuje např. ''A. R. Radcliffe-Brown'' (1930 a jindy), který celý tento výklad obrací: rituál naopak vytváří úzkost, která zajišťuje účelné chování (např. rituály po narození dítěte u Andamanů, které mají zajistit větší péči o novorozence, navozují strach, aby narození proběhlo bez komplikací). ''C. Lévi-Strauss'' (1962) nestaví ''m.'' a [[věda|vědu]] do protikladu a nechápe magické myšlení jako zásadně insuficientní, resp. inferiorní, ale prostě jako jiný druh myšlení, který je s věd. myšlením paralelní a osvědčuje se u [[národy přírodní|přírodních národů]] (např. v klasifikaci bylin podle jejich léčebných účinků). ''W. E. Mühlmann'' (1969) soudí, že by bylo chybné převádět veškeré fenomény ''m.'' jen na primitivní stupně kultury; magické podle něj zůstává obecným lidským potenciálem.

V [[romantismus|romantismu]] je ''m.'' spojována se silami [[nevědomí]] (''C. G. Carus''), je chápána jako výraz dokonalosti a symbol absolutna (např. u ''Novalise'' magické pojetí poezie). Vzniká tzv. magický idealismus, na nějž navazuje ''A. Schopenhauer'', uznávající vedle kauzálních souvislostí též souvislosti magické. Okultistické pojetí ''m.'' (viz [[okultismus]]) vyjádřil již ''R. Bacon'' výrokem, že ''m.'' je praktická metafyzika, interakce mezi transcendentálnem subjektu a transcendentnem reprezentovaným světem tzv. astrálního světla, které je prostředníkem, ale i působcem magické akce. Ta má formu invokativní (prosebnou), resp. evokativní (imperativní), a dynamizujíc astrální světlo, tvoří v něm bytosti, jejichž prostřednictvím může pak operatér působit i v rovině fyzického světa. Klasik evrop. ''m.'' ''H. C. Agrippa von Nettesheim'' (''De occulta philosophia'', 1531) se pokouší sjednotit filozofii ''m.'' s křesťanstvím na bázi neoplatonismu. ''M.'' je pěstována jako metafyzika přírody i jako praktická nauka o využití skrytých sil přírody, zejm. k účelům léčebným (''G. della Porta'': ''Magia naturalis'', 1619) a ke komunikaci s transempir. bytostmi (magia innaturalis). Dělí se na „černou“ (užití prostředků ''m.'' ke zlým účelům) a „bílou“ (její užití k účelům dobrým). Ke vzkříšení středověké ''m.'', zejm. ve spojení s [[hermetismus|hermetismem]] a s [[kabala|kabalou]], dochází koncem 19. st. (''Eliphas Lévi'': ''Dogma a rituál vysoké magie'', 1856, čes. 1918). Obnovuje se alexandrinská theurgie, což je vyšší forma ''m.'' (''J. Kefer'', 1938). V současnosti nechybějí ani teorie chápající ''m.'' jako praxi s personifikovanými silami nevědomí (''I. Regardie'', 1969) nebo jako praktickou metafyziku sexu, tzv. sexuální ''m.'' (satanista ''A. Crowley'', 1929) a nechybějí také pokusy o její experimentální prověřování (římská skupina ''Ur'', londýnská společnost ''The Golden Dawn'', pražská ''Universalia'').

<div class="translations">
magic
magie
Magie
magia
</div>

Literatura: ''Bittner, K. G.'': Magie Mutter aller Kultur. München, Planegg 1930; ''Cavendish, R.'': Praha 1994; ''Eliáš, O.'': Úvod do magie. Praha 1935; ''Kefer, J.'': Syntetická magie. Praha 1938–40; ''Nakonečný, M.'': (1993) Lexikon magie. Praha 1995.

-- ''[[:Kategorie:Aut: Nakonečný Milan|Milan Nakonečný]]'' 
[[Kategorie:Aut: Nakonečný Milan]]
[[Kategorie:Terminologie/náboženství a magie]]
[[Kategorie:VSgS]]

← Starší verze		Verze z 2. 2. 2018, 19:44
Řádek 1:		Řádek 1:
−	<span id="entry">magie</span> – (původ termínu je nejasný, snad je jeho kořenem staroperské označení osoby nadané nadpřirozenými schopnostmi) – ponecháme-li stranou, že tímto termínem je také označován jevištní iluzionismus (varietní kouzelnictví, eskamotáž) a lidově pak tajuplné, nevysvětlitelné čarodějnictví, vystupuje pojem ve třech významových rovinách – kult.-antropol., resp. etnologické, fil. a liter. romantismu a okultistické. ~~''1.''~~ Klasikem pojetí ''m.'' v [[antropologie kulturní\|kulturní antropologii]] je ''J. G. Frazer'' (viz ''Zlatá ratolest'' z r. 1911–1915), který své evolucionistické pojetí založil na srovnávacím studiu různých pověrečných [[rituál\|rituálů]], doloženém bohatým materiálem. Jeho východiskem je analýza ''magického myšlení'', které chápe jako vývojově nejranější, primitivistickou fázi lidského myšlení, resp. jako nesprávnou aplikaci zákl. principů asociace představ, principu podobnosti a vzájemného doteku. Za společného jmenovatele považoval „sympatetický vztah“ (vnitřní soulad). Zákon podobnosti vedl podle něho ke vzniku homeopatické ''m.'', založené na tom, že podobné vytváří podobné a výsledek se rovná příčině. Zákon doteku vedl ke vzniku kontaktní ''m.'', podle které věci, které byly ve vzájemném styku, na sebe působí (např. cokoli se činí s předmětem, který byl ve styku s určitou osobou, děje se také s touto osobou, což je případ tzv. voltu, čarodějnické praktiky rozšířené ve všech kulturách: probodne-li se stopa určité osoby, působí se jí tím bolest apod.). Uplatňuje se zde princip „pars pro toto“, tzn. část zastupuje celek (volt byl impregnován např. vlasy osoby, na niž měl působit). ''Frazer'' dospěl k závěru, že ''m.'' je falešným systémem přír. zákonitostí a klamným návodem k jednání, že je nepravou vědou stejně jako neplodným uměním. Protože podle něj [[náboženství]] představuje vyšší úroveň lidského myšlení, vznikla ''m.'' hist. před náboženstvím a liší se od něj tím, že přinucuje nebo omezuje nadpřirozené síly, kdežto náboženství se je snaží získat na svou stranu (rozdíl rituálu v ''m.'' a náb. kultu zaklínání a modlitby). ''Frazer'' tvrdí, že náboženství vzniklo, když se začalo pochybovat o praktických výsledcích ''m.'', ale nevysvětluje, proč se ''m.'' vzdor těmto pochybám udržela, a to i ve vyspělých kulturách. Této teorii bylo vytýkáno, že nezahrnuje celou fenomenologii ''m.'', zejm. pak praxi šamanismu (viz [[šaman]]).	+	<span id="entry">magie</span> – (původ termínu je nejasný, snad je jeho kořenem staroperské označení osoby nadané nadpřirozenými schopnostmi) – ponecháme-li stranou, že tímto termínem je také označován jevištní iluzionismus (varietní kouzelnictví, eskamotáž) a lidově pak tajuplné, nevysvětlitelné čarodějnictví, vystupuje pojem ve třech významových rovinách – kult.-antropol., resp. etnologické, fil. a liter. romantismu a okultistické. Klasikem pojetí ''m.'' v [[antropologie kulturní\|kulturní antropologii]] je ''J. G. Frazer'' (viz ''Zlatá ratolest'' z r. 1911–1915), který své evolucionistické pojetí založil na srovnávacím studiu různých pověrečných [[rituál\|rituálů]], doloženém bohatým materiálem. Jeho východiskem je analýza ''magického myšlení'', které chápe jako vývojově nejranější, primitivistickou fázi lidského myšlení, resp. jako nesprávnou aplikaci zákl. principů asociace představ, principu podobnosti a vzájemného doteku. Za společného jmenovatele považoval „sympatetický vztah“ (vnitřní soulad). Zákon podobnosti vedl podle něho ke vzniku homeopatické ''m.'', založené na tom, že podobné vytváří podobné a výsledek se rovná příčině. Zákon doteku vedl ke vzniku kontaktní ''m.'', podle které věci, které byly ve vzájemném styku, na sebe působí (např. cokoli se činí s předmětem, který byl ve styku s určitou osobou, děje se také s touto osobou, což je případ tzv. voltu, čarodějnické praktiky rozšířené ve všech kulturách: probodne-li se stopa určité osoby, působí se jí tím bolest apod.). Uplatňuje se zde princip „pars pro toto“, tzn. část zastupuje celek (volt byl impregnován např. vlasy osoby, na niž měl působit). ''Frazer'' dospěl k závěru, že ''m.'' je falešným systémem přír. zákonitostí a klamným návodem k jednání, že je nepravou vědou stejně jako neplodným uměním. Protože podle něj [[náboženství]] představuje vyšší úroveň lidského myšlení, vznikla ''m.'' hist. před náboženstvím a liší se od něj tím, že přinucuje nebo omezuje nadpřirozené síly, kdežto náboženství se je snaží získat na svou stranu (rozdíl rituálu v ''m.'' a náb. kultu zaklínání a modlitby). ''Frazer'' tvrdí, že náboženství vzniklo, když se začalo pochybovat o praktických výsledcích ''m.'', ale nevysvětluje, proč se ''m.'' vzdor těmto pochybám udržela, a to i ve vyspělých kulturách. Této teorii bylo vytýkáno, že nezahrnuje celou fenomenologii ''m.'', zejm. pak praxi šamanismu (viz [[šaman]]).

	''É. Durkheim'' (1912) pokládá ''m.'' za individualistickou, náboženství za kolektivistické, obojí pak za dva póly téhož jevu, [[víra\|víry]]. Existují však také kolekt. magické [[obřad\|obřady]] (např. lovecké nebo válečnické tance před započetím lovu nebo válečného tažení), představující princip homeopatické imitativní ''m.''. V jiných teoriích se uvádějí jiná třídění ''m.'', např. agresivní a prevenční (k druhému patří zažehnávání nemocí, nošení amuletů a talismanů apod.). Někteří funkcionalističtí autoři (např. ''B. Malinowski'' v ''Magic, science and religion'', 1926) soudí, že magický rituál vzniká z úzkostné tenze, kterou umožňuje odreagovat, a že nahrazuje praxi. Magický obřad má zajistit úspěch, o jehož dosažení se pochybuje, který je nejistý. V mysli primitiva vzniká ve stavu úzkosti tendence k expresi a časem je tato akce symbolizována (viz např. magické rity Trobriandů, které mají zajistit úspěch při lovu ryb). Této teorii však odporuje např. ''A. R. Radcliffe-Brown'' (1930 a jindy), který celý tento výklad obrací: rituál naopak vytváří úzkost, která zajišťuje účelné chování (např. rituály po narození dítěte u Andamanů, které mají zajistit větší péči o novorozence, navozují strach, aby narození proběhlo bez komplikací). ''C. Lévi-Strauss'' (1962) nestaví ''m.'' a [[věda\|vědu]] do protikladu a nechápe magické myšlení jako zásadně insuficientní, resp. inferiorní, ale prostě jako jiný druh myšlení, který je s věd. myšlením paralelní a osvědčuje se u [[národy přírodní\|přírodních národů]] (např. v klasifikaci bylin podle jejich léčebných účinků). ''W. E. Mühlmann'' (1969) soudí, že by bylo chybné převádět veškeré fenomény ''m.'' jen na primitivní stupně kultury; magické podle něj zůstává obecným lidským potenciálem.		''É. Durkheim'' (1912) pokládá ''m.'' za individualistickou, náboženství za kolektivistické, obojí pak za dva póly téhož jevu, [[víra\|víry]]. Existují však také kolekt. magické [[obřad\|obřady]] (např. lovecké nebo válečnické tance před započetím lovu nebo válečného tažení), představující princip homeopatické imitativní ''m.''. V jiných teoriích se uvádějí jiná třídění ''m.'', např. agresivní a prevenční (k druhému patří zažehnávání nemocí, nošení amuletů a talismanů apod.). Někteří funkcionalističtí autoři (např. ''B. Malinowski'' v ''Magic, science and religion'', 1926) soudí, že magický rituál vzniká z úzkostné tenze, kterou umožňuje odreagovat, a že nahrazuje praxi. Magický obřad má zajistit úspěch, o jehož dosažení se pochybuje, který je nejistý. V mysli primitiva vzniká ve stavu úzkosti tendence k expresi a časem je tato akce symbolizována (viz např. magické rity Trobriandů, které mají zajistit úspěch při lovu ryb). Této teorii však odporuje např. ''A. R. Radcliffe-Brown'' (1930 a jindy), který celý tento výklad obrací: rituál naopak vytváří úzkost, která zajišťuje účelné chování (např. rituály po narození dítěte u Andamanů, které mají zajistit větší péči o novorozence, navozují strach, aby narození proběhlo bez komplikací). ''C. Lévi-Strauss'' (1962) nestaví ''m.'' a [[věda\|vědu]] do protikladu a nechápe magické myšlení jako zásadně insuficientní, resp. inferiorní, ale prostě jako jiný druh myšlení, který je s věd. myšlením paralelní a osvědčuje se u [[národy přírodní\|přírodních národů]] (např. v klasifikaci bylin podle jejich léčebných účinků). ''W. E. Mühlmann'' (1969) soudí, že by bylo chybné převádět veškeré fenomény ''m.'' jen na primitivní stupně kultury; magické podle něj zůstává obecným lidským potenciálem.

@@ Řádek 14: / Řádek 14: @@
 <span class="section_title">Literatura:</span> ''Bittner, K. G.'': Magie Mutter aller Kultur. München, Planegg 1930; ''Cavendish, R.'': Praha 1994; ''Eliáš, O.'': Úvod do magie. Praha 1935; ''Kefer, J.'': Syntetická magie. Praha 1938–40; ''Nakonečný, M.'': (1993) Lexikon magie. Praha 1995.
--- ''[[:Kategorie:Aut: Nakonečný Milan|Milan Nakonečný]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Nakonečný Milan|Milan Nakonečný]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Nakonečný Milan]]
 [[Kategorie:Terminologie/náboženství a magie]]
 [[Kategorie:VSgS]]