Masarykismus - Historie editací

ZRN v 2. 2. 2018, 20:01

2018-02-02T20:01:22Z

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

2017-12-11T16:02:38Z

finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server

2017-12-10T16:54:24Z

import na produkční server

Nová stránka

masarykismus – pejorativní označení pro fil., s-gickou a polit. koncepci ''[[Masaryk Tomáš Garrigue|T. G. Masaryka]]'', pro teor. a praktickopolit. koncepce na ''[[Masaryk Tomáš Garrigue|Masaryka]]'' navazující a pro promasarykovské postoje a nálady čsl. (zejm. čes.) veřejnosti. Pojem byl zaveden do obecnějšího užívání v r. 1953, kdy vedení KSČ a její ideologové (především ''Václav Kopecký'') začali programový a systematický boj proti ''[[Masaryk Tomáš Garrigue|Masarykovi]]'' a jeho duchovnímu a polit. odkazu. Přímým impulsem k této kampani byla publikace ''Dokumenty o protilidové a protinárodní politice T. G. Masaryka'' (editovali ''Jan Pachta'', ''František Nečásek'' a ''Eva Raisová''), kde byl ''[[Masaryk Tomáš Garrigue|Masaryk]]'' poprvé označen výslovně za vedoucího exponenta velkokapitalistů a hlavu vykořisťovatelských a fašistických sil, dokonce za válečného štváče, který nese plnou odpovědnost za zločiny předmnichovské republiky. O ''[[Masaryk Tomáš Garrigue|Masarykovi]]'' se zde mluví jako o farizejském hlasateli pobožnůstkářského humanismu a o prototypu lživosti a licoměrnosti úpadkové buržoazie. Tato antimasarykovská komponenta kom. ideologie 50. l. sice vycházela z ''Gottwaldova'' označení ''[[Masaryk Tomáš Garrigue|Masaryka]]'' za „kapitána československého imperialismu“ a navazovala na předválečnou kom. agitační tezi „Ne Masaryk, ale Lenin“, byla nicméně v rozporu se snahou formulovanou explicite v době válečné a v době boje o uchvácení polit. moci – ''[[Masaryk Tomáš Garrigue|Masaryka]]'' si nějak přisvojit a KSČ prezentovat jako dědice masarykovské tradice (viz např. ''Gottwaldův'' projev k 10. výročí úmrtí TGM ''Masaryk k dnešku''). V tomto směru bylo zaměřeno úsilí ''[[Nejedlý Zdeněk|Zdeňka Nejedlého]]'', který je autorem vůbec nejlepšího (ovšem nedokončeného) životopisu ''[[Masaryk Tomáš Garrigue|T. G. Masaryka]]'' (''[[Masaryk Tomáš Garrigue|T. G. Masaryk]]'', sv. 1–4, 1930–1937). ''[[Nejedlý Zdeněk|Nejedlý]]'' se u příležitosti 100. výročí narození ''[[Masaryk Tomáš Garrigue|T. G. Masaryka]]'' ještě naposledy pokusil „zachránit“ aspoň jakési minimum, když rozdělil ''[[Masaryk Tomáš Garrigue|Masarykovo]]'' životní dílo na etapu pokrokovou do Října 1917 a etapu reakční, která spočívala v nepochopení významu a smyslu bolševické revoluce. Bylo projevem mocenské sebejistoty KSČ, když zahájila antimasarykovskou kampaň provázenou likvidací všech vnějších připomínek jeho osobnosti s jasným vědomím, že narazí na vnitřní odpor většiny občanů.

Po 20. sjezdu KSSS, tedy v souvislosti s celkovou liberalizací, se objevuje první věcný pokus analyzovat ''[[Masaryk Tomáš Garrigue|Masaryka]]'' a ''m.'' v kontextu vývoje fil. myšlení konce 19. st., a to z pera ''[[Richta Radovan|Radovana Richty]]'' (1958). Po něm následují téměř již deideologizované práce, zvl. ''Theodora Syllaby'' ''T. G. Masaryk a revoluce v Rusku'' (1959), ''[[Nový Lubomír|Lubomíra Nového]]'' ''Filosofie T. G. Masaryka'' (1962), ''Olgy Loužilové'' ''Masarykova filosofie člověka'' (1967) a ''Milana Machovce'' ''[[Masaryk Tomáš Garrigue|Tomáš G. Masaryk]]'' (1968). Je příznačné, že okamžitě po r. 1968, v přímé souvislosti s normalizací, se ''m.'' stává opět ideol. nepřítelem číslo jedna, a to dokonce i v s-gických kontextech (''[[Vaněk Antonín|A. Vaněk]]''), teor. exponenty jsou však autoři třetího řádu, např. ''Miroslav Šolc'' a ministr vnitra ''Jaromír Obzina''. Paralelně v samizdatu vycházejí nové masarykovské studie, např. význ. studie ''Jana Patočky'', je připraven a samizdatově vydán sborník k ''[[Masaryk Tomáš Garrigue|Masarykovu]]'' výročí (1980). Řada „masarykian“ vychází v exilu, např. práce ''Erazima Koháka'' aj. Příznakem únavy pozdního totalitarismu bylo to, že se v druhé polovině 80. l. objevily, event. byly připuštěny pokusy „rehabilitovat“ ''[[Masaryk Tomáš Garrigue|Masaryka]]'', tedy přiznat mu jakési hist. místo (''J. Galandauer'', ''O. Urban''), paradoxně nezřídka ovšem právě těmi, kteří mu je původně odepřeli. Pojem ''m.'' dnes samozřejmě žádný poznávací význam nemá. ''[[Masaryk Tomáš Garrigue|Masaryk]]'' totiž nevytvořil ani ideologii, ani směr, snad dokonce ani ne školu ve smyslu -ismu, ačkoliv měl řadu následovníků a obdivných kritiků, nikoliv však žáků v užším slova smyslu.

<div class="translations">
masarykism
masarykisme
Masarykismus
masarykismo
</div>

Literatura: ''Kosík, K.'': O sociálních kořenech a filosofické podstatě masarykismu. ''Filosofický'' časopis, 1954, č. 3; ''Křížek, J.'': T. G. Masaryk a naše dělnická třída. Praha 1955; ''Křížek, J.'': T. G. Masaryk a česká politika. Praha 1959; ''Masarykův'' sborník, sv. VII., Praha 1992 (samizdat 1980); ''Richta, R.'': O podstatě sociologické a filosofické soustavy masarykismu. In: ''Filosofie'' v dějinách českého národa. Praha 1958.

-- ''[[:Kategorie:Aut: Petrusek Miloslav|Miloslav Petrusek]]'' 
[[Kategorie:Aut: Petrusek Miloslav]]
[[Kategorie:Směry, školy, teorie a koncepce sociologického a sociálního myšlení]]
[[Kategorie:VSgS]]

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 <span id="entry">masarykismus</span> – pejorativní označení pro fil., s-gickou a polit. koncepci ''[[Masaryk Tomáš Garrigue|T. G. Masaryka]]'', pro teor. a praktickopolit. koncepce na ''[[Masaryk Tomáš Garrigue|Masaryka]]'' navazující a pro promasarykovské postoje a nálady čsl. (zejm. čes.) veřejnosti. Pojem byl zaveden do obecnějšího užívání v r. 1953, kdy vedení KSČ a její ideologové (především ''Václav Kopecký'') začali programový a systematický boj proti ''[[Masaryk Tomáš Garrigue|Masarykovi]]'' a jeho duchovnímu a polit. odkazu. Přímým impulsem k této kampani byla publikace ''Dokumenty o protilidové a protinárodní politice T. G. Masaryka'' (editovali ''Jan Pachta'', ''František Nečásek'' a ''Eva Raisová''), kde byl ''[[Masaryk Tomáš Garrigue|Masaryk]]'' poprvé označen výslovně za vedoucího exponenta velkokapitalistů a hlavu vykořisťovatelských a fašistických sil, dokonce za válečného štváče, který nese plnou odpovědnost za zločiny předmnichovské republiky. O ''[[Masaryk Tomáš Garrigue|Masarykovi]]'' se zde mluví jako o farizejském hlasateli pobožnůstkářského humanismu a o prototypu lživosti a licoměrnosti úpadkové buržoazie. Tato antimasarykovská komponenta kom. ideologie 50. l. sice vycházela z ''Gottwaldova'' označení ''[[Masaryk Tomáš Garrigue|Masaryka]]'' za „kapitána československého imperialismu“ a navazovala na předválečnou kom. agitační tezi „Ne Masaryk, ale Lenin“, byla nicméně v rozporu se snahou formulovanou explicite v době válečné a v době boje o uchvácení polit. moci – ''[[Masaryk Tomáš Garrigue|Masaryka]]'' si nějak přisvojit a KSČ prezentovat jako dědice masarykovské tradice (viz např. ''Gottwaldův'' projev k 10. výročí úmrtí TGM ''Masaryk k dnešku''). V tomto směru bylo zaměřeno úsilí ''[[Nejedlý Zdeněk|Zdeňka Nejedlého]]'', který je autorem vůbec nejlepšího (ovšem nedokončeného) životopisu ''[[Masaryk Tomáš Garrigue|T. G. Masaryka]]'' (''[[Masaryk Tomáš Garrigue|T. G. Masaryk]]'', sv. 1–4, 1930–1937). ''[[Nejedlý Zdeněk|Nejedlý]]'' se u příležitosti 100. výročí narození ''[[Masaryk Tomáš Garrigue|T. G. Masaryka]]'' ještě naposledy pokusil „zachránit“ aspoň jakési minimum, když rozdělil ''[[Masaryk Tomáš Garrigue|Masarykovo]]'' životní dílo na etapu pokrokovou do Října 1917 a etapu reakční, která spočívala v nepochopení významu a smyslu bolševické revoluce. Bylo projevem mocenské sebejistoty KSČ, když zahájila antimasarykovskou kampaň provázenou likvidací všech vnějších připomínek jeho osobnosti s jasným vědomím, že narazí na vnitřní odpor většiny občanů.
-Po 20. sjezdu KSSS, tedy v souvislosti s celkovou liberalizací, se objevuje první věcný pokus analyzovat ''[[Masaryk Tomáš Garrigue|Masaryka]]'' a ''m.'' v kontextu vývoje fil. myšlení konce 19. st., a to z pera ''[[Richta Radovan|Radovana Richty]]'' (1958). Po něm následují téměř již deideologizované práce, zvl. ''Theodora Syllaby'' ''T. G. Masaryk a revoluce v Rusku'' (1959), ''[[Nový Lubomír|Lubomíra Nového]]'' ''Filosofie T. G. Masaryka'' (1962), ''Olgy Loužilové'' ''Masarykova filosofie člověka'' (1967) a ''Milana Machovce'' ''[[Masaryk Tomáš Garrigue|Tomáš G. Masaryk]]'' (1968). Je příznačné, že okamžitě po r. 1968, v přímé souvislosti s normalizací, se ''m.'' stává opět ideol. nepřítelem číslo jedna, a to dokonce i v s-gických kontextech (''[[Vaněk Antonín|A. Vaněk]]''), teor. exponenty jsou však autoři třetího řádu, např. ''Miroslav Šolc'' a ministr vnitra ''Jaromír Obzina''. Paralelně v samizdatu vycházejí nové masarykovské studie, např. význ. studie ''Jana Patočky'', je připraven a samizdatově vydán sborník k ''[[Masaryk Tomáš Garrigue|Masarykovu]]'' výročí (1980). Řada „masarykian“ vychází v exilu, např. práce ''Erazima Koháka'' aj. Příznakem únavy pozdního totalitarismu bylo to, že se v druhé polovině 80. l. objevily, event. byly připuštěny pokusy „rehabilitovat“ ''[[Masaryk Tomáš Garrigue|Masaryka]]'', tedy přiznat mu jakési hist. místo (''J. Galandauer'', ''O. Urban''), paradoxně nezřídka ovšem právě těmi, kteří mu je původně odepřeli. Pojem ''m.'' dnes samozřejmě žádný poznávací význam nemá. ''[[Masaryk Tomáš Garrigue|Masaryk]]'' totiž nevytvořil ani ideologii, ani směr, snad dokonce ani ne školu ve smyslu -ismu, ačkoliv měl řadu následovníků a obdivných kritiků, nikoliv však žáků v užším slova smyslu.
+Po 20. sjezdu KSSS, tedy v souvislosti s celkovou liberalizací, se objevuje první věcný pokus analyzovat ''[[Masaryk Tomáš Garrigue|Masaryka]]'' a ''m.'' v kontextu vývoje fil. myšlení konce 19. st., a to z pera ''[[Richta Radovan|Radovana Richty]]'' (1958). Po něm následují téměř již deideologizované práce, zvl. ''Theodora Syllaby'' ''T. G. Masaryk a revoluce v Rusku'' (1959), ''[[Nový Lubomír|Lubomíra Nového]]'' ''Filosofie T. G. Masaryka'' (1962), ''Olgy Loužilové'' ''Masarykova filosofie člověka'' (1967) a ''Milana Machovce'' ''Tomáš G. Masaryk'' (1968). Je příznačné, že okamžitě po r. 1968, v přímé souvislosti s normalizací, se ''m.'' stává opět ideol. nepřítelem číslo jedna, a to dokonce i v s-gických kontextech (''[[Vaněk Antonín|A. Vaněk]]''), teor. exponenty jsou však autoři třetího řádu, např. ''Miroslav Šolc'' a ministr vnitra ''Jaromír Obzina''. Paralelně v samizdatu vycházejí nové masarykovské studie, např. význ. studie ''Jana Patočky'', je připraven a samizdatově vydán sborník k ''[[Masaryk Tomáš Garrigue|Masarykovu]]'' výročí (1980). Řada „masarykian“ vychází v exilu, např. práce ''Erazima Koháka'' aj. Příznakem únavy pozdního totalitarismu bylo to, že se v druhé polovině 80. l. objevily, event. byly připuštěny pokusy „rehabilitovat“ ''[[Masaryk Tomáš Garrigue|Masaryka]]'', tedy přiznat mu jakési hist. místo (''J. Galandauer'', ''O. Urban''), paradoxně nezřídka ovšem právě těmi, kteří mu je původně odepřeli. Pojem ''m.'' dnes samozřejmě žádný poznávací význam nemá. ''[[Masaryk Tomáš Garrigue|Masaryk]]'' totiž nevytvořil ani ideologii, ani směr, snad dokonce ani ne školu ve smyslu -ismu, ačkoliv měl řadu následovníků a obdivných kritiků, nikoliv však žáků v užším slova smyslu.
 <div class="translations">
@@ Řádek 10: / Řádek 10: @@
 </div>
-<span class="section_title">Literatura:</span> ''Kosík, K.'': O sociálních kořenech a filosofické podstatě masarykismu. ''Filosofický'' časopis, 1954, č. 3; ''Křížek, J.'': T. G. Masaryk a naše dělnická třída. Praha 1955; ''Křížek, J.'': T. G. Masaryk a česká politika. Praha 1959; ''Masarykův'' sborník, sv. VII., Praha 1992 (samizdat 1980); ''Richta, R.'': O podstatě sociologické a filosofické soustavy masarykismu. In: ''Filosofie'' v dějinách českého národa. Praha 1958.
+<span class="section_title">Literatura:</span> ''Kosík, K.'': O sociálních kořenech a filosofické podstatě masarykismu. ''Filosofický časopis'', 1954, č. 3; ''Křížek, J.'': T. G. Masaryk a naše dělnická třída. Praha 1955; ''Křížek, J.'': T. G. Masaryk a česká politika. Praha 1959; ''Masarykův sborník'', sv. VII., Praha 1992 (samizdat 1980); ''Richta, R.'': O podstatě sociologické a filosofické soustavy masarykismu. In: ''Filosofie v dějinách českého národa''. Praha 1958.
 ''[[:Kategorie:Aut: Petrusek Miloslav|Miloslav Petrusek]]''<br />

@@ Řádek 12: / Řádek 12: @@
 <span class="section_title">Literatura:</span> ''Kosík, K.'': O sociálních kořenech a filosofické podstatě masarykismu. ''Filosofický'' časopis, 1954, č. 3; ''Křížek, J.'': T. G. Masaryk a naše dělnická třída. Praha 1955; ''Křížek, J.'': T. G. Masaryk a česká politika. Praha 1959; ''Masarykův'' sborník, sv. VII., Praha 1992 (samizdat 1980); ''Richta, R.'': O podstatě sociologické a filosofické soustavy masarykismu. In: ''Filosofie'' v dějinách českého národa. Praha 1958.
--- ''[[:Kategorie:Aut: Petrusek Miloslav|Miloslav Petrusek]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Petrusek Miloslav|Miloslav Petrusek]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Petrusek Miloslav]]
 [[Kategorie:Směry, školy, teorie a koncepce sociologického a sociálního myšlení]]
 [[Kategorie:VSgS]]