Matějů Petr - Historie editací

imported>Admin: Přidána poslední věta Petr Matějů je autorem některých publikací v Knižní bibliografii české sociologie.

2018-12-08T20:59:40Z

Přidána poslední věta Petr Matějů je autorem některých publikací v Knižní bibliografii české sociologie.

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

2017-12-11T16:04:25Z

finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server

2017-12-10T16:58:27Z

import na produkční server

Nová stránka

Matějů Petr

<time datetime="1950-07-22">22. července 1950</time> v Praze
 <time datetime="2017-06-16">16. června 2017</time> v Praze
<div id="photo">[[Soubor:Matějů_Petr_01.jpg|400px]]</div>

Vystudoval sociologii a teorii kultury na filosofické fakultě [[Karlova univerzita v Praze|Karlovy univerzity v Praze]] (PhDr. 1972). Následně pracoval v [[Ústav pro filosofii a sociologii ČSAV|Ústavu pro filosofii a sociologii ČSAV]] jako odborný pracovník (1972–89), kde se na konci tzv. normalizace v oddělení Blanky [[Filipcová Blanka|Filipcová]] vytvořila silná analytická skupina (spolu s Markem Boguszakem a Ivanem [[Gabal Ivan|Gabalem]]) zaměřující se na sociální stratifikaci. Stáž na University of Wisconsin v roce 1987, uskutečněná díky navázané spolupráci s R. M. Hauserem, posílila jeho orientaci na moderní kvantitativní analýzy. Od roku 1990 pracoval v [[Sociologický ústav AV ČR|Sociologickém ústavu AV ČR]] jako vědecký pracovník a vedoucí oddělení sociální stratifikace (1991–2010). V letech 1994–2003 zároveň působil jako hostující profesor na University of California v Los Angeles, Northwestern University v Evanstonu a na dalších zahraničních univerzitách. Habilitoval se na fakultě sociálních studií [[Masarykova univerzita v Brně|Masarykovy univerzity v Brně]] v roce 1999, roku 2005 byl jmenován profesorem. Působil jako prorektor pro výzkum na Anglo-Americké vysoké škole v Praze (2003–05), byl zakládajícím členem a do 2006 předsedou think-tanku Institut pro sociálně ekonomické analýzy (ISEA). Od roku 2008 je předsedou [[Grantová agentura České republiky|Grantové agentury ČR]]. V roce 2011 založil katedru sociologie na [[Vysoká škola finanční a správní v Praze|Vysoké škole finanční a správní v Praze]].

Od konce 80. let se Matějů orientoval na problémy sociální mobility a stratifikace, zejména pak na vzdělanostní nerovnosti a roli vzdělání v životních šancích. Tuto orientaci na počátku 90. let rozvinul v teoreticky konzistentní analýzu změn v objektivní i subjektivní dimenzi sociální stratifikace v období post-komunistické transformace a reprodukce elit. Zkušeností a poznatků z komparativních analýz nerovného přístupu ke vzdělání později využíval při přípravě a implementaci návrhů reforem v oblasti školského systému, zejména pak financování vysokoškolského studia (finanční pomoc studentům). Tak tomu bylo, když se v politické straně Unie svobody stal jejím místopředsedou a po volbách 1998 poslancem parlamentu a předsedou parlamentního podvýboru pro vědu a vysoké školy (1998–2002). Na reformy vzdělávacího systému bylo rovněž zaměřeno jeho působení na ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy jako náměstka pro vědu a vysoké školství, ředitele analyticko-koncepčního odboru a posléze experta projektu Reforma terciárního vzdělávání (2006–11). V letech 2006–2010 byl členem [[Rada pro výzkum, vývoj a inovace|Rady pro výzkum, vývoj a inovace]], 2006–11 zastupoval Českou republiku ve Výboru pro vzdělávací politiku OECD. V období 2007–08 byl členem mezinárodního týmu Fulbright New Century Scholars: Higher Education in the 21st Century – Access and Equity.

Matějů inicioval zapojení České republiky do významných programů mezinárodních komparativních výzkumů širokého zaměření jako je International Social Survey Programme (ISSP) a Sociální spravedlnost, v oblasti vzdělání a dovedností pak EUROSTUDENT, International Adult Literacy Survey (IALS) a Programme for International Assessment of Adult Competencies (PIAAC). Podílel se na jejich přípravě a také na hlavních výstupech za ČR, spolu s velkými týmy, jejichž práce vyústila do sourhnných kolektivních prací. Inicioval rovněž (spolu s Jiřím [[Večerník Jiří|Večerníkem]]) projekt Sociální trendy: výzkum – archivace – publikace – vzdělávání, v jehož rámci byl mj. založen Sociologický datový archiv (dnes Český sociálněvědní datový archiv při Sociologickém ústavu AV ČR) a který vyústil v syntetizující „zprávu o české společnosti“ vydanou česky a anglicky. Matějů patří ke špičce kvantitativně orientované sociologie u nás, pokud jde o používání nejmodernějších metod analýzy a koncizních modelů, hojně publikuje v domácích odborných a zejména pak ve významných zahraničních časopisech. Je rovněž aktivní jako publicista v oblasti vzdělání a výzkumu, lidských zdrojů a konkurenceschopnosti.

Odborné dílo Matějů je konzistentní tematicky i ideově. Ve výrazném ovlivnění generací amerických sociologů kriticky rozvíjejících klasický Blau-Duncanův model procesu sociální stratifikace (Sewell, Haller, Portes, Hauser) se již na počátku své dráhy stal stoupencem „sociálně-psychologického modelu sociální stratifikace“, v jehož centru stojí jak sociálně-ekonomické, tak zejména sociálně-psychologické faktory „predikující“ dosažení vyššího vzdělání, jež je pak dominantním prvkem modelu vysvětlujícím sociálně-ekonomický status. Právě snaha aplikovat tento teoretický koncept, úzce spjatý s rozvojem strukturního modelování, ho již na konci 80. let přivedla k analýze stratifikačních procesů české společnosti, a to zejména v transformačním období. Do tohoto období lze zasadit i kritiku (zejména metodologickou) aplikace klasického Blau-Duncanova stratifikačního modelu na analýzu sociálního rozvrstvení české společnosti v pozdně komunistickém období.

V analýze společenských změn v transformačním období se pak projevila i druhá výrazná teoretická inspirace, kterou Matějů našel v díle Pierra Bourdieu, zejména pak v jeho teorii různých forem kapitálu. O tuto teorii opřel zejména analýzy cirkulace a reprodukce ekonomických, politických a kulturních elit provedené zejména na datech z projektu Social Stratification in Eastern Europe after 1989 and Circulation of Elites, na jehož přípravě a realizaci se společně s D. Treimanem a I. Szelényim a dalšími výrazně podílel. V této době, právě ve vazbě na koncepci více forem kapitálu, též formuluje a testuje tezi o konverzi sociálního a politického kapitálu na kapitál ekonomický jako dominantní strategie úspěchu v období post-komunistické transformace, a to zejména v oblasti reprodukce elit. K tomuto závěru dospívá Matějů ve stejné době jako [[Možný Ivo|Možný]] v jeho knížce ''Proč tak snadno?'' (1991), byť s aplikací odlišné metodologie a historické perspektivy. Teze o konverzi kapitálů se později ukázala být jedním z nejnosnějších (dokonce i popularizovaných) výkladů počátků postkomunistické transformace. V tomto období a ve stejném kontextu Matějů vnáší do mobilitní analýzy koncept subjektivní sociální mobility, jejíž analýzou se snaží přispět k pochopení proměn v životních šancích sociálních skupin a tříd, v jejichž objektivních charakteristikách v období transformace k žádným velkým změnám nedošlo. Zde lze vysledovat inspiraci v Dahrendorfově konceptu životních šancí, k němuž se Matějů též otevřeně hlásí.

Třetí teoretická inspirace, z níž Matějů dodnes vychází ve svých analýzách vývoje v subjektivní dimenzi sociální stratifikace české společnosti, spadá do oblasti krystalizace norem distributivní spravedlnosti. Tato opět spíše sociálně-psychologická inspirace (teorie rozdvojeného vědomí - split-consciousness theory), kterou společně s americkým sociologem Klugelem „přeložili“ do sociologického pojmosloví a zejména pak do testovatelné podoby (byl vyvinut model měření pro ideologie distributivní spravedlnosti), Matějů umožnila přispět k poznání vývoje představ o distributivní spravedlnosti v období postkomunistické transformace a peripetií přechodu od dominantní rovnostářské ideologie k ideologii zásluhové.

V souhrnu lze říci, že podle Matějů se po komunistické „destratifikaci“ společnost „restratifikuje“, to v zásadě podle meritokratického vzorce, který postupně krystalizuje a prosazuje se jako dominanta společenského vnímání distributivní spravedlnosti. S tím je spojena prvořadá důležitost vzdělání a vzdělávacího procesu, který by měl být racionální kapitalizační investicí jedince. Prostupnost a otevřenost vzdělávacího systému, klíčová podmínka dosažení sociální spravedlnosti chápané jako důsledné uplatňování principu rovných šancí, má tedy nejen význam ekonomický (pro podporu konkurenceschopnosti), ale rovněž sociální (pro ohled k sociální spravedlnosti) a politický (v zájmu racionalizace politických postojů a jako podmínka hlubšího zakořenění demokracie).

Studie: Ke koncepcím vývoje sociální struktury (''Sociologický časopis'' 1990; spoluautoři M. Boguszak a I. Gabal); From Equality to Equity? The Czech Republic Between Two Ideologies of Distributive Justice (''Czech Sociological Review'' 1993); Who Has Gotten a Head after the Fall of Communism? The Case of the Czech Republic (''Czech Sociological Review'' 1995; spoluautor: N. Lim); In Search of Explanations for Recent Left-Turns in Post-Communist Countries (''International Review of Comparative Public Policy'' 1996); Education as a Strategy for Life Success in the Post-Communist Transformation: The Case of the Czech Republic (''Komparative Education Review'' 1996; spoluautorka B. Řeháková); Winners and Losers in the Post-Communist Transformation: The Czech Republic in a Comparative Perspective (''Innovation'' 1996); Turning Left or Class Realignment: Analysis of the Changing Relationship Between Class and Party in the Czech Republic, 1992–1996 (''East-European Politics and Societies'' 1997; spoluautorka B. Řeháková); Who Votes Left after the Fall of Communism? The Czech Republic in Comparative Perspective (''International Journal of Comparative Sociology'' 1999); Rebuilding Status Consistency in a Post-Communist Society: The Czech Republic, 1991–1997 (''Innovation'' 2001; spoluautor M. Kreidl); The Role of the Family and the School in the Reproduction of Educational Inequalities in the Post-Communist Czech Republic (''British Journal of Sociology of Education'' 2005; spoluautorka J. Straková); The Perceived Value of Education and Educational Aspirations in the Czech Republic: Changes in the Determination of Educational Aspirations between 1989 and 2003 (''Comparative Education Review'' 2009; spoluautor M. L. Smith); Restratifikace české politiky: Vývoj třídně podmíněného volebního chování v České republice v letech 1992–2010 (''Sociologický časopis/Czech Sociological Review'' 2011; spoluautor M. L. Smith); Kontinuita a změna v přesvědčeních o distributivní spravedlnosti v České republice v letech 1991 a 2009 (''Sociologický časopis/Czech Sociological Review'' 2012; spoluautor M. L. Smith).

Sborníky: ''Zpráva o vývoji české společnosti 1989–1998'' (Academia, Praha 1998; spolueditor J. Večerník); ''Ten Years of Rebuilding Capitalism: Czech Society 1898–1998'' (Academia, Praha 1999; spolueditor J. Večerník); ''Nerovnost, spravedlnost, politika: Česká republika 1991–1998'' (Praha 2000; spolueditorka K. Vlachová); ''Nerovné šance na vzdělání: Vzdělanostní nerovnosti v České republice'' (Praha 2006; spolueditorka J. Straková); ''Nerovné šance na vzdělání: Od měření k řešení'' (Praha 2010; spolueditoři J. Straková a A. Veselý).

-- ''[[:Kategorie:Aut: Večerník Jiří|Jiří Večerník]]'' 
[[Kategorie:Aut: Večerník Jiří]]
[[Kategorie:SCSg]]

@@ Řádek 23: / Řádek 23: @@
 <span class="section_title">Sborníky:</span> ''Zpráva o vývoji české společnosti 1989–1998'' (Academia, Praha 1998; spolueditor J. Večerník); ''Ten Years of Rebuilding Capitalism: Czech Society 1898–1998'' (Academia, Praha 1999; spolueditor J. Večerník); ''Nerovnost, spravedlnost, politika: Česká republika 1991–1998'' (Praha 2000; spolueditorka K. Vlachová); ''Nerovné šance na vzdělání: Vzdělanostní nerovnosti v České republice'' (Praha 2006; spolueditorka J. Straková); ''Nerovné šance na vzdělání: Od měření k řešení'' (Praha 2010; spolueditoři J. Straková a A. Veselý).
--- ''[[:Kategorie:Aut: Večerník Jiří|Jiří Večerník]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Večerník Jiří|Jiří Večerník]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Večerník Jiří]]
 [[Kategorie:SCSg]]

@@ Řádek 11: / Řádek 11: @@
 Matějů inicioval zapojení České republiky do významných programů mezinárodních komparativních výzkumů širokého zaměření jako je International Social Survey Programme (ISSP) a Sociální spravedlnost, v oblasti vzdělání a dovedností pak EUROSTUDENT, International Adult Literacy Survey (IALS) a Programme for International Assessment of Adult Competencies (PIAAC). Podílel se na jejich přípravě a také na hlavních výstupech za ČR, spolu s velkými týmy, jejichž práce vyústila do sourhnných kolektivních prací. Inicioval rovněž (spolu s Jiřím [[Večerník Jiří|Večerníkem]]) projekt Sociální trendy: výzkum – archivace – publikace – vzdělávání, v jehož rámci byl mj. založen Sociologický datový archiv (dnes Český sociálněvědní datový archiv při Sociologickém ústavu AV ČR) a který vyústil v syntetizující „zprávu o české společnosti“ vydanou česky a anglicky. Matějů patří ke špičce kvantitativně orientované sociologie u nás, pokud jde o používání nejmodernějších metod analýzy a koncizních modelů, hojně publikuje v domácích odborných a zejména pak ve významných zahraničních časopisech. Je rovněž aktivní jako publicista v oblasti vzdělání a výzkumu, lidských zdrojů a konkurenceschopnosti.
-Odborné dílo Matějů je konzistentní tematicky i ideově. Ve výrazném ovlivnění generací amerických sociologů kriticky rozvíjejících klasický Blau-Duncanův model procesu sociální stratifikace (Sewell, Haller, Portes, Hauser) se již na počátku své dráhy stal stoupencem „sociálně-psychologického modelu sociální stratifikace“, v jehož centru stojí jak sociálně-ekonomické, tak zejména sociálně-psychologické faktory „predikující“ dosažení vyššího vzdělání, jež je pak dominantním prvkem modelu vysvětlujícím sociálně-ekonomický status. Právě snaha aplikovat tento teoretický koncept, úzce spjatý s rozvojem strukturního modelování, ho již na konci 80. let přivedla k analýze stratifikačních procesů české společnosti, a to zejména v transformačním období. Do tohoto období lze zasadit i kritiku (zejména metodologickou) aplikace klasického Blau-Duncanova stratifikačního modelu na analýzu sociálního rozvrstvení české společnosti v pozdně komunistickém období.
+Odborné dílo Matějů je konzistentní tematicky i ideově. Ve výrazném ovlivnění generací amerických sociologů kriticky rozvíjejících klasický Blau-Duncanův model procesu sociální stratifikace (Sewell, Haller, Portes, Hauser) se již na počátku své dráhy stal stoupencem „sociálně-psychologického modelu sociální stratifikace“, v jehož centru stojí jak sociálně-ekonomické, tak zejména sociálně-psychologické faktory „predikující“ dosažení vyšsiho vzdělání, jež je pak dominantním prvkem modelu vysvětlujícím sociálně-ekonomický status. Právě snaha aplikovat tento teoretický koncept, úzce spjatý s rozvojem strukturního modelování, ho již na konci 80. let přivedla k analýze stratifikačních procesů české společnosti, a to zejména v transformačním období. Do tohoto období lze zasadit i kritiku (zejména metodologickou) aplikace klasického Blau-Duncanova stratifikačního modelu na analýzu sociálního rozvrstvení české společnosti v pozdně komunistickém období.
 V analýze společenských změn v transformačním období se pak projevila i druhá výrazná teoretická inspirace, kterou Matějů našel v díle Pierra Bourdieu, zejména pak v jeho teorii různých forem kapitálu. O tuto teorii opřel zejména analýzy cirkulace a reprodukce ekonomických, politických a kulturních elit provedené zejména na datech z projektu Social Stratification in Eastern Europe after 1989 and Circulation of Elites, na jehož přípravě a realizaci se společně s D. Treimanem a I. Szelényim a dalšími výrazně podílel. V této době, právě ve vazbě na koncepci více forem kapitálu, též formuluje a testuje tezi o konverzi sociálního a politického kapitálu na kapitál ekonomický jako dominantní strategie úspěchu v období post-komunistické transformace, a to zejména v oblasti reprodukce elit. K tomuto závěru dospívá Matějů ve stejné době jako [[Možný Ivo|Možný]] v jeho knížce ''Proč tak snadno?'' (1991), byť s aplikací odlišné metodologie a historické perspektivy. Teze o konverzi kapitálů se později ukázala být jedním z nejnosnějších (dokonce i popularizovaných) výkladů počátků postkomunistické transformace. V tomto období a ve stejném kontextu Matějů vnáší do mobilitní analýzy koncept subjektivní sociální mobility, jejíž analýzou se snaží přispět k pochopení proměn v životních šancích sociálních skupin a tříd, v jejichž objektivních charakteristikách v období transformace k žádným velkým změnám nedošlo. Zde lze vysledovat inspiraci v Dahrendorfově konceptu životních šancí, k němuž se Matějů též otevřeně hlásí.
@@ Řádek 26: / Řádek 26: @@
 [[Kategorie:Aut: Večerník Jiří]]
 [[Kategorie:SCSg]]