ZRN: Přidána poslední věta Viz též heslo motivace v historickém Malém sociologickém slovníku (1970)

2018-11-10T18:18:21Z

Přidána poslední věta Viz též heslo motivace v historickém Malém sociologickém slovníku (1970)

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

2017-12-11T16:02:45Z

finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server

2017-12-10T16:54:39Z

import na produkční server

Nová stránka

motivace – (z lat. motus = pohyb, hnutí, nepokoj) – psych. stav vyvolávající aktivitu, [[chování]] či [[jednání]] a zaměřující je určitým směrem. Nemotivované, reaktivní nebo reflexivní [[chování návykové|návykové chování]] se od motivovaného liší tím, že postrádá rysy výběrovosti. Na rozdíl od behavioristické teorie „podnět – reakce“ považuje ''teorie motivace'' zmíněný psych. stav za intervenující proměnnou mezi podněty z vnějšího i vnitřního prostředí organismu a výsledným jednáním. Na rozdíl od teorie [[instinkt|instinktů]], zdůrazňující vrozené a dědičné mechanismy zprostředkování mezi pudy a incentivami, vychází teorie ''m.'' z procesu celoživotního [[učení]], v jehož průběhu jedinec zpracovává nejrůznější podněty a přetváří je v pohnutky, ''motivy'' vlastní činnosti. ''M.'' je ustavující složkou [[osobnost|osobnosti]]. V současné době převládající pojetí ''m.'' jako specif. lidského znaku chování je v souladu s obecně psychol. výkladem duševního života a osobnosti jako prizmatu, v němž se individuálně, se soc. neopakovatelností lomí vnější vlivy a proměňují ve vnitřní příčiny jednání. V původním smyslu se pojem ''m.'' vztahuje pouze k lidskému jedinci. Výklad zvířecího chování pomocí ''m.'' je nanejvýš sporný. Označení „skupinová motivace“ je nutno chápat metaforicky. Členové skupiny mohou nicméně sdílet stejné motivy a jejich interakce může vést k utváření obdobných individ. ''m.'' Podobně jako mnohé další zákl. psychol. pojmy je i ''m.'' hypotetickou konstrukcí mechanismů, které jsou vyvozeny z pozorovatelných změn v chování, příp. ze subjektivních výpovědí o nich, a toto chování naopak umožňují kauzálně vysvětlit, příp. učinit srozumitelným jiným jedincům. Kritikové teorie ''m.'' ji proto považují za nadbytečnou.

''M.'' se může projevovat jako: ''1.'' konkrétní pohnutka nebo bezprostřední příčina určitého jednání; ''2.'' průběžná aktivace jednání; ''3.'' směrová determinace jednání; ''4.'' smysluplná struktura jednání; ''5.'' důvod pro rozhodnutí k určitému jednání v situaci volby. Pojem ''m.'' se může vztahovat buď k souhrnu aktualizovaných a chování okamžitě usměrňujících pohnutek, nebo k souhrnu všech pohnutek vzniklých v průběhu života jedince, latentně přetrvávajících a v příslušné podnětové situaci schopných znovuoživení. V druhém významu se překrývá s pojmem ''motivační struktura'', označujícím relativně ustálenou organizaci pohnutek, kterou si jedinec osvojil v procesu učení. V užším smyslu jsou ustavujícím prvkem této struktury jednotlivé motivy, v širším smyslu tato struktura zahrnuje též [[potřeby]], [[postoj|postoje]], individ. [[hodnota|hodnoty]] a [[zájem|zájmy]], příp. [[orientace hodnotová|orientace hodnotové]] nebo zájmové. Označení ''m.'', motiv a motivační struktura jsou v literatuře používána nejednoznačně a často alternativně. Žádné z autorských vymezení vztahů mezi prvky motivační struktury v širším smyslu není obecně přijato. Pro další rozpracování teorie ''m.'' by mohla být podnětná např. pojetí postoje jako zobecněného a ustáleného sekundárního motivu (''T. M. Newcomb'', 1950), pojetí zájmu jako potřeby, která prošla stadiem motivace (''D. A. Kiknadze'', 1968), nebo rozlišení normativních a motivačních hodnot (''J. Vláčil'', 1977).

Nedorozumění nejčastěji vyvolává nedostatečné rozlišení významu ''m.'' jako stavu nebo spontánního procesu a jako procesu záměrně ovlivňovaného. Okamžitá ''m.'' i trvalá motivační struktura jsou výsledkem předchozí průběžné ''m.'' chápané jako aktivní tvorba pohnutek jednání, jako motivování. Proces ''m.'' ve smyslu soc. ovlivňování všech prvků motivační struktury je neodlučitelnou součástí [[interakce sociální|sociální interakce]]. Zejm. v řídící praxi ale dochází často k opomíjení skutečnosti, že objekt takového ovlivňování již většinou není příslovečná „tabula rasa“ a že výsledný efekt nevyplývá jen z okamžitého motivování, resp. stimulace jako ustavení určitých vnějších podmínek jednání. Stejné podněty mohou být rozdílně a často i protichůdně psych. zpracovány jedinci s různou stávající ''m.'' či motivační strukturou. Soc. žádoucí normativní sjednocení uplatňovaných [[odměna a trest|odměn a trestů]] je v rozporu s poznatky o funkcích osobnosti a ''m.'' Rovněž tak není v praxi dostatečně chápáno, že ovlivňování probíhá neustále, tedy i v časových úsecích, kdy si to účastníci interakce neuvědomují a kdy výsledek jejich nezáměrného vlivu může být protikladný jejich výchozím záměrům. Zvl. případem takového vlivu je [[komunikace neverbální|neverbální komunikace]]. V souvislosti s nežádoucími důsledky lze hovořit o soc. destimulaci a psych. demotivování. Motivy jsou v psychol. teorii mj. pojímány jako zprostředkující článek mezi prvotně nespecif. sklonem změnit situaci neuspokojení nějaké potřeby a určitou, více či méně uvědomovanou představou o postupu, způsobu, směru nebo cíli činnosti potřebné pro uspokojení takové potřeby. Lze rozlišovat motivy primární a sekundární, vycházející z tzv. biol. nebo sociokult. potřeb, motivy apetenční a averzívní, instrumentální a konzumační, relativně autonomní a závislé na výskytu jiných motivů. Energetizující a regulující funkce motivu, poskytující osobnosti konkrétní zaměřenost, se většinou projevuje v celých trsech současně působících a mnohdy vzájemně se vylučujících motivů. ''Motivační konflikt'' je považován za bezprostřední zdroj neuróz.

Metodol. je často nemožné určit v každodenním životě dominantní, pro výsledné jednání rozhodující motiv. Každé takové určení je navíc pouze abstrakcí z kontinua činností. Zákl. výzkum ''m.'' se proto soustředil na vybrané problémy. V souvislosti s teorií instrumentálního učení byla rozpracována „koncepce sekundární motivace“, v níž je podnětová charakteristika výchozí situace jednání dále posilována podnětovou charakteristikou úspěchu v jednání (''C. L. Hull'', 1923). Mezi touto teorií a pojmem sekundární motiv není ale přímá návaznost. V souvislosti s teorií vnímání byla dále rozpracována koncepce, podle níž subjektivní obraz prostředí jedince získává různé akcenty v závislosti na jeho stávající ''m.'' (''G. Murphy'', 1947). Největší výzk. pozornosti se dlouhodobě těší tzv. ''výkonová motivace''e či „motivace ke zvyšování vlastního výkonu“ (''D. C. McClelland'', 1955, 1961). V s-gii je v souvislosti s teorií [[deviace sociální|sociální deviace]] rozpracována koncepce soc. podmíněných slovníků reálných nebo v psych. smyslu dodatečně racionalizovaných motivů, určujících interpretaci chování (''Ch. W. Mills'', 1963), a koncepce motivovaného výběru z repertoáru možných činností, vycházející z předvídaného hodnocení ostatními i ze sebehodnocení jedince (''H. L. Zetterberg'', 1966). V praktické aplikaci je silně rozšířen tzv. ''motivační výzkum'', zvl. v metodol. ohraničitelných oblastech marketingu, reklamy a propagandy, pedagogiky a personálního řízení.

<div class="translations">
motivation
motivation
Motivierung
motivazione
</div>

Literatura: ''Homola, M.'': Motivace lidského chování. Praha 1972; ''Madsen, K. B.'': Teorie motivace. Praha 1972; ''Nakonečný, M.'': Motivace pracovního jednání a její řízení. Praha 1992; ''Pardel, T.'': Motivácia ľudskej činnosti a správania. Bratislava 1977.

-- ''[[:Kategorie:Aut: Vláčil Jan|Jan Vláčil]]'' 
[[Kategorie:Aut: Vláčil Jan]]
[[Kategorie:Terminologie/akční, interakční a regulativní sociální atributy, mechanismy, role, kompetence]]
[[Kategorie:VSgS]]

@@ Řádek 16: / Řádek 16: @@
 <span class="section_title">Literatura:</span> ''Homola, M.'': Motivace lidského chování. Praha 1972; ''Madsen, K. B.'': Teorie motivace. Praha 1972; ''Nakonečný, M.'': Motivace pracovního jednání a její řízení. Praha 1992; ''Pardel, T.'': Motivácia ľudskej činnosti a správania. Bratislava 1977.
--- ''[[:Kategorie:Aut: Vláčil Jan|Jan Vláčil]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Vláčil Jan|Jan Vláčil]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Vláčil Jan]]
 [[Kategorie:Terminologie/akční, interakční a regulativní sociální atributy, mechanismy, role, kompetence]]
 [[Kategorie:VSgS]]

Motivace - Historie editací

ZRN: Přidána poslední věta Viz též heslo motivace v historickém Malém sociologickém slovníku (1970)

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server