Náboženství - Historie editací

imported>Admin: Přidána poslední věta Viz též heslo společnost postsekulární nebo společnost sekularizovaná v Petruskových Společnostech (2006)

2020-09-21T06:16:57Z

Přidána poslední věta Viz též heslo společnost postsekulární nebo společnost sekularizovaná v Petruskových Společnostech (2006)

ZRN: Přidána poslední věta Viz též heslo náboženství v historickém Malém sociologickém slovníku (1970)

2018-11-10T18:18:21Z

Přidána poslední věta Viz též heslo náboženství v historickém Malém sociologickém slovníku (1970)

ZRN v 7. 2. 2018, 09:42

2018-02-07T09:42:22Z

ZRN v 7. 2. 2018, 09:42

2018-02-07T09:42:02Z

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

2017-12-11T16:02:46Z

finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server

2017-12-10T16:54:41Z

import na produkční server

Nová stránka

náboženství – v nejobecnějším smyslu vztah člověka k tomu, co ho přesahuje, představa nebo jen pocit, že vedle světa přirozeného existuje nadpřirozený svět (síly, bytosti, mocnosti), a [[víra]], že je člověk na této transcendentní skutečnosti nějakým způsobem závislý. Tato víra implikuje snahu navázat s [[nadpřirozeno|nadpřirozenem]] přímý nebo zprostředkovaný styk. Čes. termín ''n.'' je poněkud zužující: je odvozen od adjektiva „nábožný“ ve smyslu zbožný, což je ten, kdo projevuje navenek své přesvědčení (''J.Á. Komenský''), a vyplývá z něho předpoklad [[bůh|boha]], který se vyskytuje jen u teistických systémů (podle tzv. responzívní teorie nelze vycházet při studiu ''n.'' od pojmu bůh, neboť tento pojem je v ''n.'' pozdním jevem, někdy se nevyskytuje vůbec). Většina evrop. jazyků používá nějakou variantu pojmu „religio“ (religion, religija apod.), který přes etymologicky sporný původ má větší významový rozsah odpovídající výše uvedenému vymezení ''n.'' (v mimoevrop. jazycích souhrnný pojem pro ''n.'' vůbec chybí). K tomuto vymezení se jako obecný znak váže obřadné uctívání ([[kult]]) a různé formy působení na nadpřirozenou mocnost, aby napomáhala při zajištění životních potřeb a tužeb včetně potřeby hodnotové orientace ve světě. Zároveň je ''n.'' vyjádřením vzájemné sounáležitosti lidí i jejich vědomí nedostatečnosti (zejm. časové omezenosti lidského života).Při studiu ''n.'' se lze zaměřit buď spíše na subjekt, na to, že ''n.'' je výrazem individ. a soc. potřeb, nebo hlavně na předmět, příp. výtvor náb. víry (''[[Bláha Inocenc Arnošt|I. A. Bláha]]'').

''1.'' Přístup z hlediska subjektu si všímá toho, že ''n.'' se týká všech psych. a činnostních stránek lidské osobnosti (rozumu, chtění, citu, jednání, postojů apod.), ale že k primárním znakům ''n.'' patří [[emoce]] a že v náb. postojích převažuje složka hodnoticí nad informačně poznávací. Věřící se ptá, jaký je poměr nadpřirozené síly k člověku, jak tato síla ovlivňuje tento svět, a hledá způsob, jak získat její zájem, lásku, ochranu. Cítí, že touto „komunikací“ může přesáhnout sama sebe, překročit meze pozemské reality. Různá ''n.'' vyvinula spec. praktiky umožňující navázat, upevnit a využít styk s nadpřirozenou silou. Ten může být navázán i bez stanovených [[rituál|rituálů]] (např. individ. či skup. meditací, pomocí amuletů, magických zaklínadel, ve chvílích mystické extáze apod.). Nicméně k primárním znakům ''n.'' patří i role mediátora (prostředníka), který má věřícím pomáhat navázat kontakt s nadpřirozeným světem nebo k tomu dokonce má zcela výhradní právo. Je to [[kněz]], který je většinou též vykonavatelem kultických obřadů, přičemž jednak zastupuje věřícího i celou náb. pospolitost (předkládáním obětí, předáváním proseb, výrazů úcty i obav), jednak plní funkci interpreta či vykonavatele božských úmyslů či příkazů. Úloha prostředníka či kněze není v jednotlivých konfesích pojímána stejně a prochází též vývojovými modifikacemi. Od sakralizace, příp. i deifikace, po akcent na pouhou učitelskou funkci nebo dokonce odmítnutí jakéhokoliv prostředníka (viz např. individ. cesty vysvobození v hínájánském buddhismu, mystická cesta ke ztotožnění s božstvem v panteistickém duchu, částečně i požadavek tzv. všeobecného kněžství atd.).

''2.'' Studium ''n.'' z hlediska předmětu náb. víry se týká představ nadpřirozené síly nebo bytosti, jejich podob. V náb. směrech, v nichž se ještě blíže nespecifikoval pojem transcendentna, může být tento fenomén chápán pouze jako tajemná síla ukrytá v konkrétní věci či jevu, nebo jako energie obsažená ve vlastnostech různých předmětů, živočichů a lidských bytostí (viz [[animismus]], [[fetišismus]], [[totem]] aj.). Tyto jsou často vydělovány ze světa profánního a získávají atribut posvátna, svatosti. ''É. Durkheim'' odlišnost [[posvátné a profánní|posvátného a profánního]] přičítá k hlavním znakům ''n.'' Podle ''R. Otty'' aj. je zákl. pojmem i „svatost“ (das Heilige). Předpokládá se buď propastná odlišnost a neslučitelnost obou poloh (důsledný dualismus), nebo možnost překlenutí ze strany božstva nebo člověka. V některých náb. systémech není vytvořena představa osobního boha, transcendentno je vymezováno jako kosmický řád, svět. duch, svět. duše, karman, Nejvyšší inteligence, Prozřetelnost apod. Představa božstva se vyvíjí v sociokult. kontextu. Podle teorie tzv. ''přirozeného náboženství'' je ale každému člověku vlastní určité „tušení transcendentna“.

Podobu jednotlivých ''n.'' studuje a srovnává ''komparativní religionistika'', která se též pokouší o typologie ''n.''. Nejběžnější typologická hlediska: ''a)'' genetické hledisko posuzuje ''n.'' podle doby vzniku, vývoje náb. představ, symboliky a kultu, přičemž není vždy shoda v pojetí tzv. přednáb. period a prvků (fetišismu, totemismu, [[kult předků|kultu předků]], [[magie]] apod.), ''b)'' třídění podle kult. typu, resp. stupně kult. rozvoje rozlišuje zejm. typ neliter. a „vyspělý“ (s vypracovanými posvátnými, závaznými texty), přičemž potíže vznikají při vymezení alternativních náb. jevů, synkretických proudů, ''c)'' hledisko sociologizující a psychologizující klade důraz na otázky struktury a funkcí náb. fenoménů, ''d)'' geogr. hledisko je přehledné, často používané a dělí ''n.'' podle rozšíření (''n.'' kmenová, nár., svět., univerzalistická apod.), ''e)'' třídění podle předmětu náb. víry rozlišuje ''n.'' v podstatě na teistická a neteistická, přičemž ta první se dále člení na [[polyteismus]], henoteismus, [[monoteismus]] ([[křesťanství]], [[judaismus]], [[islám]], příp. ještě [[zoroastrismus]], resp. [[mazdaznan]]); k neteistickým systémům, které jsou již rozpornější, bývá řazen [[taoismus]] a [[konfucianismus]], problematicky [[hinduismus]] a z něho vyrůstající [[buddhismus]], džinismus a [[lámaismus]] (v uvedeném třídění se opomíjejí náb. víry užšího rozsahu, např. šintoismus, kmenová ''n.'' a kulty, odnože svět. systémů, náb. projevy, které zanikly nebo se transformovaly do jiných systémů; diskutabilní je [[deismus]], pokládaný v této souvislosti za jev na hranici ''n.''). V zásadě se ''n.'' studuje deskriptivně, komparačně a geneticky, analyzuje se též z hlediska [[fenomenologie]] (zejm. symbolika konkrétního náb. projevu). Maximalistickým požadavkem je typologie spojující diachronická a synchronická hlediska, kompromisním řešením je uvedené třídění podle předmětu náb. víry s přihlédnutím k zákl. vývojovým proměnám (studuje se např. přerod buddhismu v polyteistickou tradici, institucionalizace fil. konfucianismu ve státní ''n.'', narušení křesťanského monoteismu v tzv. lidovém ''n.'' apod.).

Vymezením náb. fenoménu, jeho příčinami a vývojem se lidé zabývali odedávna. Jednoduché pokusy existovaly již v antice, a to v kritickém tónu: podle ''Prodika'' je ''n.'' zbožštění toho, co člověku nejvíce prospívá, podle ''Epikura'' je to víra z lidského strachu, ''Euhémeros'' ztotožňoval ''n.'' se zbožněním hrdinů a využitím této skutečnosti držiteli moci atd. Křesťanští apologeti se snažili třídit ''n.'' především tak, že křesťanství stavěli do protikladu k „nepravým“ kultům a představám. Základy vědy o ''n.'', [[religionistika|religionistiky]], vznikly údajně v [[osvícenství]]. S nárokem na ucelený výklad ''n.'' z fil. hlediska přišel ''G. W. F. Hegel''. ''N.'' rozčlenil do 3 zákl. skupin: přírodní ''n.'' (řadil mezi ně vedle magie i čínské a indické ''n.''), ''n.'' duchovní individuality (židovské, řec. a římské) a vrcholné, absolutní ''n.'' křesťanské. V souladu s ideou vývoje absolutního ducha dokládá ''Hegel'' oprávněnost všech ''n.'', ale ''n.'' jako takové považuje za nižší formu [[filozofie]]. Podle ''L. Feuerbacha'' je ''n.'' sebezobrazením člověka, bůh je projekcí lidských tužeb a ideálů do nadpřirozeného světa, hlavním obsahem víry je člověk se svými vnitřními potřebami, zákl. význam pro tvorbu náb. představ má lidské společenství. ''E. B. Tylor'' na základě rozboru animismu podal tzv. minimalistickou definici ''n.'' jako víry v duchovní bytosti. Z pozic etiky se ''n.'' zabýval ''I. Kant'', který odmítl názor, že boha lze poznat teor., neboť pramenem ''n.'' je praktický rozum a ''n.'' je ve své podstatě [[mravnost|mravností]].

S-gická vysvětlení ''n.'' se zaměřují hlavně na jeho spol. funkci, na působení víry na lidi. Podle ''A. Comta'' je ''n.'' věcí kolektivu a jeho dosavadní podoba bude překonána (viz [[náboženství pozitivistické]]). Podle ''É. Durkheima'' je ''n.'' podstatnou složkou kolekt. představ a má integrující úlohu ve společnosti. ''K. Marx'' ovšem tuto úlohu kritizoval jako iluzívní, zastírající reálné soc. potřeby lidí. S-gická hlediska dále rozvíjeli funkcionalisté. Podle ''B. Malinowského'' je ''n.'' citem provázená odpověď na potřeby daného společenství, podle ''R. H. Lowieho'' je to nedílný prvek kultury, ''A. R. Radcliffe-Brown'' zdůrazňoval vedle morálky a práva ''n.'' pro jeho integrační funkci. Na nutnost chápat i odlišnou funkci jen zdánlivě primitivních náb. projevů tzv. přírodních národů upozorňoval ''C. Lévi-Strauss''. ''T. Parsons'' a pak ''R. K. Merton'', ''J. H. Yinger'', ''K. Davis'', ''T. O'Dea'' uvažovali o ''n.'' v rámci celkové soc. struktury, v níž plní stabilizační úlohu prostřednictvím sakralizovaných hodnot a norem, udržuje rovnováhu systému a zároveň umožňuje sebepotvrzení individua. V linii psychol. analýz ''S. Freud'' chápal ''n.'' jako projekci; jeho příčiny vysvětloval z potlačených pudů jako sublimaci [[libido|libida]]. Podle ''W. Wundta'' je náb. vnímání dáno nár. specifikou. Základem pragmatického pojetí ''n.'' byl pojem „náboženská zkušenost“ (''W. James''). Další psychologizující autoři nalézali příčiny ''n.'' především v emocionální sféře psychiky – ''G. van der Leeuw'' v pocitu úzkosti, ''A. Reville'' v citu závislosti, ''T. O'Dea'' v nejistotě atd.

Teorii ''n.'' jako pocitu absolutní závislosti na transcendentnu a jako bezprostředního vědomí nekonečna vypracoval ''F. E. D. Schleiermacher'', který podnítil tzv. ''teologický liberalismus'' (neoprotestantskou školu) tím, že křesťanství chápal nikoli jako nadčasovou skutečnost, nýbrž jako dějinný jev. Novoprotestanté (''A. Ritschl'', ''A. Harnack'' a zejm. ''E. Troeltsch'') v tomto duchu rozvíjeli hist.-kritické analýzy ''n.'' s akcentací morálky a zabývali se vrozenými náb. sklony člověka (tzv. prazjevením ve stvoření). Řada autorů spatřuje jádro ''n.'' v zachování hodnot vírou ve vyšší moc, která je jejich pramenem a garancí (''H. Höffding''), ve svět. mravní řád (''L. V. E. Rauwenhof''). Podle ''G. A. Coea'', ''I. Kinga'', ''S. J. Casea'', ''G. F. Moorea'' aj. jde v ''n.'' o smysl života. ''[[Masaryk Tomáš Garrigue|T. G. Masaryk]]'' zdůrazňoval úsilí o vyšší hodnoty pod zorným úhlem věčnosti jako podstatu „nového náboženství“. ''J. Tvrdý'' tvrdí, že ''n.'' je koncentrací lidských hodnot a jejich objektivací, ''[[Bláha Inocenc Arnošt|I. A. Bláha]]'' za podstatu ''n.'' považuje „totalizační touhu po plnosti života“. Podle ''R. Otta'' a ''N. Söderbloma'' je základem ''n.'' propojení bázně s úctou k posvátnému (syntéza úžasu a pokory); podobně i další autoři (např. ''G. Menshing'', ''J. Wach'') vidí podstatu ''n.'' v setkání se „svatým“ nebo v prožívání „svatého“.

Zakladatel komparativní religionistiky ''M. Müller'' rozpoznal u člověka zvl. „schopnost víry“ postihující nekonečno a na podkladě srovnávacího jazykozpytu stanovil tezi, že ''n.'' se vzájemně určitými znaky podobají. Podle ''W. Diltheye'' je potřebné vyhnout se subjektivismu v oceňování a hierarchizaci jednotlivých věroučných systémů. Fenomenologická škola (''G. van der Leeuw'' a další) se zaměřila na postižení vnitřních kvalit, porozumění specif. projevům náb. víry i jejich vzájemným souvislostem. Komparativistické školy ve snaze dokázat společný původ všech ''n.'' docházeli někdy až k extremistickým závěrům (viz např. tzv. panbabylonismus ''H. Wincklera'', podle něhož je pramen všech starověkých kultur i civilizace v Babylónii, nebo analogický panbuddhismus či synkretismus). Zatímco představitelé evolucionismu sledovali postupný vývoj ''n.'' od nejnižších, většinou společných náb. představ směrem k vyšším formám, stoupenci tzv. degenerativní školy naopak předpokládali, že původní je monoteistická víra a teprve díky postupnému úpadku vznikl polyteismus, animismus aj. (''W. Schmidt''). [[neoevolucionismus|Neoevolucionismus]] rozvinul výzkumy ''n.'' a popisnou „náboženskou kartografii“ (''G. Le Bras''). ''M. Weber'' vztahoval ''n.'' k potřebě jistoty a bezpečí. Zakladatel čes. religionistiky ''O. Pertold'' podal definici ''n.'', která byla svého času pokládána za vyčerpávající: je to city provázené a jimi určené vědomí závislosti na něčem, co na daném stupni kult. vývoje přesahuje schopnost poznávací a je pokládáno za nadpřirozené. Ze současných čes. katol. a protestantských teologů se otázkou ''n.'' zabývají např. ''O. Štampach'', ''J. Kubalík'', ''J. Zvěřina'', ''J. Heller'', ''M. Mrázek'', ''Z. Trtík'', ''J. Smolík'' a další. Sociologický přístup lze najít zejm. u ''T. Halíka''. (Viz též [[religionistika]], [[sociologie náboženství]].)

<div class="translations">
religion
religion
Religion
religione
</div>

Literatura: ''Berger, P. L.'': Zur Dialektik von Religion und Gesellschaft. Elemente einer soziologischen Theorie. Frankfurt a.M. 1988; ''Budd, S.'': Sociologists and Religion. London 1969; ''Dhavamony, M.'': Phenomenology of Religion. Rome 1973; ''Eliade, M.'': (1987) Slovník náboženství. Praha 1993; ''Eliade, M.'': Histoire des croyances et des idées religieuses. Paris 1976–1984; ''Pavlincová, H.'' ed.: Judaismus, křesťanství, islám. Praha 1994; ''Robertson, R.'': The Sociological Interpretation of Religion. Oxford 1970; ''Wandenfels, H.'': Světová náboženství. Praha 1992; viz též [[sociologie náboženství]].

-- ''[[:Kategorie:Aut: Hora Ladislav|Ladislav Hora]]'' 
[[Kategorie:Aut: Hora Ladislav]]
[[Kategorie:Terminologie/náboženství a magie]]
[[Kategorie:VSgS]]

@@ Řádek 28: / Řádek 28: @@
 [[Kategorie:Terminologie/náboženství a magie]]
 ----
-<span class="see-also">Viz též heslo [[náboženství (MSgS)|náboženství]] v historickém [[MSgS|Malém sociologickém slovníku (1970)]]</span>
+<span class="see-also">Viz též heslo [[náboženství (MSgS)|náboženství]] v historickém [[MSgS|Malém sociologickém slovníku (1970)]]</span><br />
 [[Kategorie:VSgS]]

← Starší verze		Verze z 7. 2. 2018, 09:42
Řádek 1:		Řádek 1:
−	<span id="entry">náboženství</span> – v nejobecnějším smyslu vztah člověka k tomu, co ho přesahuje, představa nebo jen pocit, že vedle světa přirozeného existuje nadpřirozený svět (síly, bytosti, mocnosti), a [[víra]], že je člověk na této transcendentní skutečnosti nějakým způsobem závislý. Tato víra implikuje snahu navázat s [[nadpřirozeno\|nadpřirozenem]] přímý nebo zprostředkovaný styk. Čes. termín ''n.'' je poněkud zužující: je odvozen od adjektiva „nábožný“ ve smyslu zbožný, což je ten, kdo projevuje navenek své přesvědčení (''J. Á. Komenský''), a vyplývá z něho předpoklad [[bůh\|boha]], který se vyskytuje jen u teistických systémů (podle tzv. responzívní teorie nelze vycházet při studiu ''n.'' od pojmu bůh, neboť tento pojem je v ''n.'' pozdním jevem, někdy se nevyskytuje vůbec). Většina evrop. jazyků používá nějakou variantu pojmu „religio“ (religion, religija apod.), který přes etymologicky sporný původ má větší významový rozsah odpovídající výše uvedenému vymezení ''n.'' (v mimoevrop. jazycích souhrnný pojem pro ''n.'' vůbec chybí). K tomuto vymezení se jako obecný znak váže obřadné uctívání ([[kult]]) a různé formy působení na nadpřirozenou mocnost, aby napomáhala při zajištění životních potřeb a tužeb včetně potřeby hodnotové orientace ve světě. Zároveň je ''n.'' vyjádřením vzájemné sounáležitosti lidí i jejich vědomí nedostatečnosti (zejm. časové omezenosti lidského života).Při studiu ''n.'' se lze zaměřit buď spíše na subjekt, na to, že ''n.'' je výrazem individ. a soc. potřeb, nebo hlavně na předmět, příp. výtvor náb. víry (''[[Bláha Inocenc Arnošt\|I. A. Bláha]]'').	+	<span id="entry">náboženství</span> – v nejobecnějším smyslu vztah člověka k tomu, co ho přesahuje, představa nebo jen pocit, že vedle světa přirozeného existuje nadpřirozený svět (síly, bytosti, mocnosti), a [[víra]], že je člověk na této transcendentní skutečnosti nějakým způsobem závislý. Tato víra implikuje snahu navázat s [[nadpřirozeno\|nadpřirozenem]] přímý nebo zprostředkovaný styk. Čes. termín ''n.'' je poněkud zužující: je odvozen od adjektiva „nábožný“ ve smyslu zbožný, což je ten, kdo projevuje navenek své přesvědčení (''J. Á. Komenský''), a vyplývá z něho předpoklad [[bůh\|boha]], který se vyskytuje jen u teistických systémů (podle tzv. responzívní teorie nelze vycházet při studiu ''n.'' od pojmu bůh, neboť tento pojem je v ''n.'' pozdním jevem, někdy se nevyskytuje vůbec). Většina evrop. jazyků používá nějakou variantu pojmu „religio“ (religion, religija apod.), který přes etymologicky sporný původ má větší významový rozsah odpovídající výše uvedenému vymezení ''n.'' (v mimoevrop. jazycích souhrnný pojem pro ''n.'' vůbec chybí). K tomuto vymezení se jako obecný znak váže obřadné uctívání ([[kult]]) a různé formy působení na nadpřirozenou mocnost, aby napomáhala při zajištění životních potřeb a tužeb včetně potřeby hodnotové orientace ve světě. Zároveň je ''n.'' vyjádřením vzájemné sounáležitosti lidí i jejich vědomí nedostatečnosti (zejm. časové omezenosti lidského života). Při studiu ''n.'' se lze zaměřit buď spíše na subjekt, na to, že ''n.'' je výrazem individ. a soc. potřeb, nebo hlavně na předmět, příp. výtvor náb. víry (''[[Bláha Inocenc Arnošt\|I. A. Bláha]]'').

	''1.'' Přístup z hlediska subjektu si všímá toho, že ''n.'' se týká všech psych. a činnostních stránek lidské osobnosti (rozumu, chtění, citu, jednání, postojů apod.), ale že k primárním znakům ''n.'' patří [[emoce]] a že v náb. postojích převažuje složka hodnoticí nad informačně poznávací. Věřící se ptá, jaký je poměr nadpřirozené síly k člověku, jak tato síla ovlivňuje tento svět, a hledá způsob, jak získat její zájem, lásku, ochranu. Cítí, že touto „komunikací“ může přesáhnout sama sebe, překročit meze pozemské reality. Různá ''n.'' vyvinula spec. praktiky umožňující navázat, upevnit a využít styk s nadpřirozenou silou. Ten může být navázán i bez stanovených [[rituál\|rituálů]] (např. individ. či skup. meditací, pomocí amuletů, magických zaklínadel, ve chvílích mystické extáze apod.). Nicméně k primárním znakům ''n.'' patří i role mediátora (prostředníka), který má věřícím pomáhat navázat kontakt s nadpřirozeným světem nebo k tomu dokonce má zcela výhradní právo. Je to [[kněz]], který je většinou též vykonavatelem kultických obřadů, přičemž jednak zastupuje věřícího i celou náb. pospolitost (předkládáním obětí, předáváním proseb, výrazů úcty i obav), jednak plní funkci interpreta či vykonavatele božských úmyslů či příkazů. Úloha prostředníka či kněze není v jednotlivých konfesích pojímána stejně a prochází též vývojovými modifikacemi. Od sakralizace, příp. i deifikace, po akcent na pouhou učitelskou funkci nebo dokonce odmítnutí jakéhokoliv prostředníka (viz např. individ. cesty vysvobození v hínájánském buddhismu, mystická cesta ke ztotožnění s božstvem v panteistickém duchu, částečně i požadavek tzv. všeobecného kněžství atd.).		''1.'' Přístup z hlediska subjektu si všímá toho, že ''n.'' se týká všech psych. a činnostních stránek lidské osobnosti (rozumu, chtění, citu, jednání, postojů apod.), ale že k primárním znakům ''n.'' patří [[emoce]] a že v náb. postojích převažuje složka hodnoticí nad informačně poznávací. Věřící se ptá, jaký je poměr nadpřirozené síly k člověku, jak tato síla ovlivňuje tento svět, a hledá způsob, jak získat její zájem, lásku, ochranu. Cítí, že touto „komunikací“ může přesáhnout sama sebe, překročit meze pozemské reality. Různá ''n.'' vyvinula spec. praktiky umožňující navázat, upevnit a využít styk s nadpřirozenou silou. Ten může být navázán i bez stanovených [[rituál\|rituálů]] (např. individ. či skup. meditací, pomocí amuletů, magických zaklínadel, ve chvílích mystické extáze apod.). Nicméně k primárním znakům ''n.'' patří i role mediátora (prostředníka), který má věřícím pomáhat navázat kontakt s nadpřirozeným světem nebo k tomu dokonce má zcela výhradní právo. Je to [[kněz]], který je většinou též vykonavatelem kultických obřadů, přičemž jednak zastupuje věřícího i celou náb. pospolitost (předkládáním obětí, předáváním proseb, výrazů úcty i obav), jednak plní funkci interpreta či vykonavatele božských úmyslů či příkazů. Úloha prostředníka či kněze není v jednotlivých konfesích pojímána stejně a prochází též vývojovými modifikacemi. Od sakralizace, příp. i deifikace, po akcent na pouhou učitelskou funkci nebo dokonce odmítnutí jakéhokoliv prostředníka (viz např. individ. cesty vysvobození v hínájánském buddhismu, mystická cesta ke ztotožnění s božstvem v panteistickém duchu, částečně i požadavek tzv. všeobecného kněžství atd.).

← Starší verze		Verze z 7. 2. 2018, 09:42
Řádek 1:		Řádek 1:
−	<span id="entry">náboženství</span> – v nejobecnějším smyslu vztah člověka k tomu, co ho přesahuje, představa nebo jen pocit, že vedle světa přirozeného existuje nadpřirozený svět (síly, bytosti, mocnosti), a [[víra]], že je člověk na této transcendentní skutečnosti nějakým způsobem závislý. Tato víra implikuje snahu navázat s [[nadpřirozeno\|nadpřirozenem]] přímý nebo zprostředkovaný styk. Čes. termín ''n.'' je poněkud zužující: je odvozen od adjektiva „nábožný“ ve smyslu zbožný, což je ten, kdo projevuje navenek své přesvědčení (''J.Á. Komenský''), a vyplývá z něho předpoklad [[bůh\|boha]], který se vyskytuje jen u teistických systémů (podle tzv. responzívní teorie nelze vycházet při studiu ''n.'' od pojmu bůh, neboť tento pojem je v ''n.'' pozdním jevem, někdy se nevyskytuje vůbec). Většina evrop. jazyků používá nějakou variantu pojmu „religio“ (religion, religija apod.), který přes etymologicky sporný původ má větší významový rozsah odpovídající výše uvedenému vymezení ''n.'' (v mimoevrop. jazycích souhrnný pojem pro ''n.'' vůbec chybí). K tomuto vymezení se jako obecný znak váže obřadné uctívání ([[kult]]) a různé formy působení na nadpřirozenou mocnost, aby napomáhala při zajištění životních potřeb a tužeb včetně potřeby hodnotové orientace ve světě. Zároveň je ''n.'' vyjádřením vzájemné sounáležitosti lidí i jejich vědomí nedostatečnosti (zejm. časové omezenosti lidského života).Při studiu ''n.'' se lze zaměřit buď spíše na subjekt, na to, že ''n.'' je výrazem individ. a soc. potřeb, nebo hlavně na předmět, příp. výtvor náb. víry (''[[Bláha Inocenc Arnošt\|I. A. Bláha]]'').	+	<span id="entry">náboženství</span> – v nejobecnějším smyslu vztah člověka k tomu, co ho přesahuje, představa nebo jen pocit, že vedle světa přirozeného existuje nadpřirozený svět (síly, bytosti, mocnosti), a [[víra]], že je člověk na této transcendentní skutečnosti nějakým způsobem závislý. Tato víra implikuje snahu navázat s [[nadpřirozeno\|nadpřirozenem]] přímý nebo zprostředkovaný styk. Čes. termín ''n.'' je poněkud zužující: je odvozen od adjektiva „nábožný“ ve smyslu zbožný, což je ten, kdo projevuje navenek své přesvědčení (''J. Á. Komenský''), a vyplývá z něho předpoklad [[bůh\|boha]], který se vyskytuje jen u teistických systémů (podle tzv. responzívní teorie nelze vycházet při studiu ''n.'' od pojmu bůh, neboť tento pojem je v ''n.'' pozdním jevem, někdy se nevyskytuje vůbec). Většina evrop. jazyků používá nějakou variantu pojmu „religio“ (religion, religija apod.), který přes etymologicky sporný původ má větší významový rozsah odpovídající výše uvedenému vymezení ''n.'' (v mimoevrop. jazycích souhrnný pojem pro ''n.'' vůbec chybí). K tomuto vymezení se jako obecný znak váže obřadné uctívání ([[kult]]) a různé formy působení na nadpřirozenou mocnost, aby napomáhala při zajištění životních potřeb a tužeb včetně potřeby hodnotové orientace ve světě. Zároveň je ''n.'' vyjádřením vzájemné sounáležitosti lidí i jejich vědomí nedostatečnosti (zejm. časové omezenosti lidského života).Při studiu ''n.'' se lze zaměřit buď spíše na subjekt, na to, že ''n.'' je výrazem individ. a soc. potřeb, nebo hlavně na předmět, příp. výtvor náb. víry (''[[Bláha Inocenc Arnošt\|I. A. Bláha]]'').

	''1.'' Přístup z hlediska subjektu si všímá toho, že ''n.'' se týká všech psych. a činnostních stránek lidské osobnosti (rozumu, chtění, citu, jednání, postojů apod.), ale že k primárním znakům ''n.'' patří [[emoce]] a že v náb. postojích převažuje složka hodnoticí nad informačně poznávací. Věřící se ptá, jaký je poměr nadpřirozené síly k člověku, jak tato síla ovlivňuje tento svět, a hledá způsob, jak získat její zájem, lásku, ochranu. Cítí, že touto „komunikací“ může přesáhnout sama sebe, překročit meze pozemské reality. Různá ''n.'' vyvinula spec. praktiky umožňující navázat, upevnit a využít styk s nadpřirozenou silou. Ten může být navázán i bez stanovených [[rituál\|rituálů]] (např. individ. či skup. meditací, pomocí amuletů, magických zaklínadel, ve chvílích mystické extáze apod.). Nicméně k primárním znakům ''n.'' patří i role mediátora (prostředníka), který má věřícím pomáhat navázat kontakt s nadpřirozeným světem nebo k tomu dokonce má zcela výhradní právo. Je to [[kněz]], který je většinou též vykonavatelem kultických obřadů, přičemž jednak zastupuje věřícího i celou náb. pospolitost (předkládáním obětí, předáváním proseb, výrazů úcty i obav), jednak plní funkci interpreta či vykonavatele božských úmyslů či příkazů. Úloha prostředníka či kněze není v jednotlivých konfesích pojímána stejně a prochází též vývojovými modifikacemi. Od sakralizace, příp. i deifikace, po akcent na pouhou učitelskou funkci nebo dokonce odmítnutí jakéhokoliv prostředníka (viz např. individ. cesty vysvobození v hínájánském buddhismu, mystická cesta ke ztotožnění s božstvem v panteistickém duchu, částečně i požadavek tzv. všeobecného kněžství atd.).		''1.'' Přístup z hlediska subjektu si všímá toho, že ''n.'' se týká všech psych. a činnostních stránek lidské osobnosti (rozumu, chtění, citu, jednání, postojů apod.), ale že k primárním znakům ''n.'' patří [[emoce]] a že v náb. postojích převažuje složka hodnoticí nad informačně poznávací. Věřící se ptá, jaký je poměr nadpřirozené síly k člověku, jak tato síla ovlivňuje tento svět, a hledá způsob, jak získat její zájem, lásku, ochranu. Cítí, že touto „komunikací“ může přesáhnout sama sebe, překročit meze pozemské reality. Různá ''n.'' vyvinula spec. praktiky umožňující navázat, upevnit a využít styk s nadpřirozenou silou. Ten může být navázán i bez stanovených [[rituál\|rituálů]] (např. individ. či skup. meditací, pomocí amuletů, magických zaklínadel, ve chvílích mystické extáze apod.). Nicméně k primárním znakům ''n.'' patří i role mediátora (prostředníka), který má věřícím pomáhat navázat kontakt s nadpřirozeným světem nebo k tomu dokonce má zcela výhradní právo. Je to [[kněz]], který je většinou též vykonavatelem kultických obřadů, přičemž jednak zastupuje věřícího i celou náb. pospolitost (předkládáním obětí, předáváním proseb, výrazů úcty i obav), jednak plní funkci interpreta či vykonavatele božských úmyslů či příkazů. Úloha prostředníka či kněze není v jednotlivých konfesích pojímána stejně a prochází též vývojovými modifikacemi. Od sakralizace, příp. i deifikace, po akcent na pouhou učitelskou funkci nebo dokonce odmítnutí jakéhokoliv prostředníka (viz např. individ. cesty vysvobození v hínájánském buddhismu, mystická cesta ke ztotožnění s božstvem v panteistickém duchu, částečně i požadavek tzv. všeobecného kněžství atd.).

@@ Řádek 24: / Řádek 24: @@
 <span class="section_title">Literatura:</span> ''Berger, P. L.'': Zur Dialektik von Religion und Gesellschaft. Elemente einer soziologischen Theorie. Frankfurt a.M. 1988; ''Budd, S.'': Sociologists and Religion. London 1969; ''Dhavamony, M.'': Phenomenology of Religion. Rome 1973; ''Eliade, M.'': (1987) Slovník náboženství. Praha 1993; ''Eliade, M.'': Histoire des croyances et des idées religieuses. Paris 1976–1984; ''Pavlincová, H.'' ed.: Judaismus, křesťanství, islám. Praha 1994; ''Robertson, R.'': The Sociological Interpretation of Religion. Oxford 1970; ''Wandenfels, H.'': Světová náboženství. Praha 1992; viz též [[sociologie náboženství]].
--- ''[[:Kategorie:Aut: Hora Ladislav|Ladislav Hora]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Hora Ladislav|Ladislav Hora]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Hora Ladislav]]
 [[Kategorie:Terminologie/náboženství a magie]]
 [[Kategorie:VSgS]]