Osobnost - Historie editací

ZRN: Přidána poslední věta Viz též heslo osobnost v historickém Malém sociologickém slovníku (1970)

2018-11-10T18:18:22Z

Přidána poslední věta Viz též heslo osobnost v historickém Malém sociologickém slovníku (1970)

ZRN v 7. 2. 2018, 10:42

2018-02-07T10:42:15Z

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

2017-12-11T16:02:53Z

finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server

2017-12-10T16:54:59Z

import na produkční server

Nová stránka

osobnost – koncept, který se ve filozofii, hist. vědách, s-gii a psychologii pojímá a tematizuje odlišně. ''1.'' Fil. pohled je obvykle abstraktní. Rozlišuje se „personalitas“ a „persona“ („osoba“ a „maska“) a v [[psychoanalýza|psychoanalýze]] vystupuje ''o.'' jako dichotomní bytost ovládaná střetáváním „principů slasti“ a „reality“, v [[existencialismus|existencialismu]] jako bytost bez podstaty, utvářející se vždy znovu v konkrétních situacích, v teologickém personalismu jako bytost transcendentní božské podstaty atd. ''O.'' je předmětem zkoumání [[antropologie filozofická|filozofické antropologie]] a zároveň přísného [[empirismus|empirismu]], který se pokouší teorii ''o.'' stavět na zobecněných datech, ať už psychol., s-gické či jiné povahy. Ve fil. rovině se rovněž objevuje metafyzická triáda „tělo-duše-duch“, téma vztahu [[duše]] a [[tělo|těla]], teorie „vrstev osobnosti“, tematizuje se její nadčasové poslání (individuace ''C. G. Junga'', otázky autenticity, seberealizace a další). Některé z fil.-antropol. přístupů k ''o.'' splývají s psychologií, zejm. přístup ''R. Maye'' a dalších představitelů [[psychologie humanistická|humanistické psychologie]], ''M. Bosse'' a představitelů tzv. „daseins-analýzy“, s [[antropologie kulturní|kulturní antropologií]] (viz ''W. La Barre'' : ''The human animal'', 1954) či s [[biosociologie|biosociologií]] (''I. De Vore'', ''D. P. Barash''). V marx. filozofii vystupuje téma ''o.'' především jako problém její spol. podstaty (viz ''Marxova'' teze o lidské podstatě jako „souhrnu společenských vztahů“, která poukazuje současně na hist. podmíněnost podstaty člověka). Marx. pojetí ''o.'' lze konfrontovat na jedné straně s naturalistickým pojetím, podle něhož je ''o.'' ve své podstatě animální, společenské je jen její [[maska|maskou]], na druhé straně se spiritualistickým pojetím, podle něhož je ''o.'' ve své podstatě duchovní bytost.

V hist. vědách vystupuje téma ''o.'' jako úloha jedince v dějinách lidské společnosti. Podle [[materialismus historický|historického materialismu]] je ''o.'' vynikající jedinec, ale jednotlivé ''o.'' dějiny netvoří, nýbrž podle svých způsobilostí (k nimž vedle polit. nadání patří i příslušné motivy a rysy, jako je např. osobní odvaha, rozhodnost, zásadovost atd.) se na tvorbě dějin s větší či menší mírou zásluh podílejí. Proti tomuto pojetí stojí různé varianty teorie [[hrdina|hrdinů]] a hrdinství v dějinách (viz ''T. Carlyle'') a zejm. různá pojetí [[elita|elit]] v historii různých kultur. Tzv. elitologie je součástí [[politologie]]. ''Ch. W. Mills'' (1959) ukázal, že ve společnosti hrají nepochybně důležitou roli velcí podnikatelé, vládnoucí prostřednictvím politiků a představitelů armády. Proti tomu však vystoupili ''T. Parsons'', ''R. A. Dahl'' a další. V teoriích elit bývá polit. vliv elit absolutizován (viz [[machiavelismus]]). V s-gii vystupuje ale ''o.'' zejm. jako element [[systém sociální|sociálního systému]], resp. [[společnost|společnosti]] ve vztahu k pojmům role, prestiž, pozice aj. V určitých souvislostech se dává přednost pojmu [[já]] (viz např. ''G. A. Lundberg'', ''C. C. Schrag'', ''W. R. Catton'' jr., 1968). S-gie se zajímá o ''o.'' proto, že lidé vnášejí do spol. života své vlastnosti, a proto, že si klade otázku možnosti kontroly jejich soc. chování. ''J. Szczepański'' (1966) používá pojem „společenská osobnost“. Chápe ji jako soubor trvalých vlastností jednotlivce působících na jeho jednání, soubor vyrůstající z biol. a psych. vlastností a vyvěrající z vlivů kultury a ze struktury společnosti, ve které byl jedinec vychován a jejíhož života se účastní. Za sociogenní složku ''o.'' pokládá systém osobních hodnot, mezi něž patří kult. ideál ''o.'', její spol. role a „já“ ve smyslu sebepojetí. ''K. Young'' a ''R. W. Mack'' (1962) pojali ''o.'' ve smyslu individ. vzorce vlastností, [[zvyk|zvyků]], [[postoj|postojů]], organizovaného a uplatňovaného ve styku s každodenními požadavky života. V psychologii se rozvinula spec. disciplína [[psychologie osobnosti]].

<div class="translations">
personality
personnalité
Persönlichkeit, Person
personalità
</div>

Literatura: ''Grulich, V.'': Osobnost a její společenský rozvoj. Praha 1983; ''Kon, I. S.'': (1967) Sociologie osobnosti. Praha 1971; ''Šorochova, E. V.'': Těoretičeskije problemy psichologii ličnosti. Moskva 1974.

-- ''[[:Kategorie:Aut: Nakonečný Milan|Milan Nakonečný]]'' 
[[Kategorie:Aut: Nakonečný Milan]]
[[Kategorie:Terminologie/osobnost a psychika]]
[[Kategorie:VSgS]]

← Starší verze		Verze z 7. 2. 2018, 10:42
Řádek 1:		Řádek 1:
−	<span id="entry">osobnost</span> – koncept, který se ve filozofii, hist. vědách, s-gii a psychologii pojímá a tematizuje odlišně. ''1.'' Fil. pohled je obvykle abstraktní. Rozlišuje se „personalitas“ a „persona“ („osoba“ a „maska“) a v [[psychoanalýza\|psychoanalýze]] vystupuje ''o.'' jako dichotomní bytost ovládaná střetáváním „principů slasti“ a „reality“, v [[existencialismus\|existencialismu]] jako bytost bez podstaty, utvářející se vždy znovu v konkrétních situacích, v teologickém personalismu jako bytost transcendentní božské podstaty atd. ''O.'' je předmětem zkoumání [[antropologie filozofická\|filozofické antropologie]] a zároveň přísného [[empirismus\|empirismu]], který se pokouší teorii ''o.'' stavět na zobecněných datech, ať už psychol., s-gické či jiné povahy. Ve fil. rovině se rovněž objevuje metafyzická triáda „tělo-duše-duch“, téma vztahu [[duše]] a [[tělo\|těla]], teorie „vrstev osobnosti“, tematizuje se její nadčasové poslání (individuace ''C. G. Junga'', otázky autenticity, seberealizace a další). Některé z fil.-antropol. přístupů k ''o.'' splývají s psychologií, zejm. přístup ''R. Maye'' a dalších představitelů [[psychologie humanistická\|humanistické psychologie]], ''M. Bosse'' a představitelů tzv. „daseins-analýzy“, s [[antropologie kulturní\|kulturní antropologií]] (viz ''W. La Barre'' : ''The human animal'', 1954) či s [[biosociologie\|biosociologií]] (''I. De Vore'', ''D. P. Barash''). V marx. filozofii vystupuje téma ''o.'' především jako problém její spol. podstaty (viz ''Marxova'' teze o lidské podstatě jako „souhrnu společenských vztahů“, která poukazuje současně na hist. podmíněnost podstaty člověka). Marx. pojetí ''o.'' lze konfrontovat na jedné straně s naturalistickým pojetím, podle něhož je ''o.'' ve své podstatě animální, společenské je jen její [[maska\|maskou]], na druhé straně se spiritualistickým pojetím, podle něhož je ''o.'' ve své podstatě duchovní bytost.	+	<span id="entry">osobnost</span> – koncept, který se ve filozofii, hist. vědách, s-gii a psychologii pojímá a tematizuje odlišně. ''1.'' Fil. pohled je obvykle abstraktní. Rozlišuje se „personalitas“ a „persona“ („osoba“ a „maska“) a v [[psychoanalýza\|psychoanalýze]] vystupuje ''o.'' jako dichotomní bytost ovládaná střetáváním „principů slasti“ a „reality“, v [[existencialismus\|existencialismu]] jako bytost bez podstaty, utvářející se vždy znovu v konkrétních situacích, v teologickém personalismu jako bytost transcendentní božské podstaty atd. ''O.'' je předmětem zkoumání [[antropologie filozofická\|filozofické antropologie]] a zároveň přísného [[empirismus\|empirismu]], který se pokouší teorii ''o.'' stavět na zobecněných datech, ať už psychol., s-gické či jiné povahy. Ve fil. rovině se rovněž objevuje metafyzická triáda „tělo-duše-duch“, téma vztahu [[duše]] a [[tělo\|těla]], teorie „vrstev osobnosti“, tematizuje se její nadčasové poslání (individuace ''C. G. Junga'', otázky autenticity, seberealizace a další). Některé z fil.-antropol. přístupů k ''o.'' splývají s psychologií, zejm. přístup ''R. Maye'' a dalších představitelů [[psychologie humanistická\|humanistické psychologie]], ''M. Bosse'' a představitelů tzv. „daseins-analýzy“, s [[antropologie kulturní\|kulturní antropologií]] (viz ''W. La Barre'': ''The human animal'', 1954) či s [[biosociologie\|biosociologií]] (''I. De Vore'', ''D. P. Barash''). V marx. filozofii vystupuje téma ''o.'' především jako problém její spol. podstaty (viz ''Marxova'' teze o lidské podstatě jako „souhrnu společenských vztahů“, která poukazuje současně na hist. podmíněnost podstaty člověka). Marx. pojetí ''o.'' lze konfrontovat na jedné straně s naturalistickým pojetím, podle něhož je ''o.'' ve své podstatě animální, společenské je jen její [[maska\|maskou]], na druhé straně se spiritualistickým pojetím, podle něhož je ''o.'' ve své podstatě duchovní bytost.

	V hist. vědách vystupuje téma ''o.'' jako úloha jedince v dějinách lidské společnosti. Podle [[materialismus historický\|historického materialismu]] je ''o.'' vynikající jedinec, ale jednotlivé ''o.'' dějiny netvoří, nýbrž podle svých způsobilostí (k nimž vedle polit. nadání patří i příslušné motivy a rysy, jako je např. osobní odvaha, rozhodnost, zásadovost atd.) se na tvorbě dějin s větší či menší mírou zásluh podílejí. Proti tomuto pojetí stojí různé varianty teorie [[hrdina\|hrdinů]] a hrdinství v dějinách (viz ''T. Carlyle'') a zejm. různá pojetí [[elita\|elit]] v historii různých kultur. Tzv. elitologie je součástí [[politologie]]. ''Ch. W. Mills'' (1959) ukázal, že ve společnosti hrají nepochybně důležitou roli velcí podnikatelé, vládnoucí prostřednictvím politiků a představitelů armády. Proti tomu však vystoupili ''T. Parsons'', ''R. A. Dahl'' a další. V teoriích elit bývá polit. vliv elit absolutizován (viz [[machiavelismus]]). V s-gii vystupuje ale ''o.'' zejm. jako element [[systém sociální\|sociálního systému]], resp. [[společnost\|společnosti]] ve vztahu k pojmům role, prestiž, pozice aj. V určitých souvislostech se dává přednost pojmu [[já]] (viz např. ''G. A. Lundberg'', ''C. C. Schrag'', ''W. R. Catton'' jr., 1968). S-gie se zajímá o ''o.'' proto, že lidé vnášejí do spol. života své vlastnosti, a proto, že si klade otázku možnosti kontroly jejich soc. chování. ''J. Szczepański'' (1966) používá pojem „společenská osobnost“. Chápe ji jako soubor trvalých vlastností jednotlivce působících na jeho jednání, soubor vyrůstající z biol. a psych. vlastností a vyvěrající z vlivů kultury a ze struktury společnosti, ve které byl jedinec vychován a jejíhož života se účastní. Za sociogenní složku ''o.'' pokládá systém osobních hodnot, mezi něž patří kult. ideál ''o.'', její spol. role a „já“ ve smyslu sebepojetí. ''K. Young'' a ''R. W. Mack'' (1962) pojali ''o.'' ve smyslu individ. vzorce vlastností, [[zvyk\|zvyků]], [[postoj\|postojů]], organizovaného a uplatňovaného ve styku s každodenními požadavky života. V psychologii se rozvinula spec. disciplína [[psychologie osobnosti]].		V hist. vědách vystupuje téma ''o.'' jako úloha jedince v dějinách lidské společnosti. Podle [[materialismus historický\|historického materialismu]] je ''o.'' vynikající jedinec, ale jednotlivé ''o.'' dějiny netvoří, nýbrž podle svých způsobilostí (k nimž vedle polit. nadání patří i příslušné motivy a rysy, jako je např. osobní odvaha, rozhodnost, zásadovost atd.) se na tvorbě dějin s větší či menší mírou zásluh podílejí. Proti tomuto pojetí stojí různé varianty teorie [[hrdina\|hrdinů]] a hrdinství v dějinách (viz ''T. Carlyle'') a zejm. různá pojetí [[elita\|elit]] v historii různých kultur. Tzv. elitologie je součástí [[politologie]]. ''Ch. W. Mills'' (1959) ukázal, že ve společnosti hrají nepochybně důležitou roli velcí podnikatelé, vládnoucí prostřednictvím politiků a představitelů armády. Proti tomu však vystoupili ''T. Parsons'', ''R. A. Dahl'' a další. V teoriích elit bývá polit. vliv elit absolutizován (viz [[machiavelismus]]). V s-gii vystupuje ale ''o.'' zejm. jako element [[systém sociální\|sociálního systému]], resp. [[společnost\|společnosti]] ve vztahu k pojmům role, prestiž, pozice aj. V určitých souvislostech se dává přednost pojmu [[já]] (viz např. ''G. A. Lundberg'', ''C. C. Schrag'', ''W. R. Catton'' jr., 1968). S-gie se zajímá o ''o.'' proto, že lidé vnášejí do spol. života své vlastnosti, a proto, že si klade otázku možnosti kontroly jejich soc. chování. ''J. Szczepański'' (1966) používá pojem „společenská osobnost“. Chápe ji jako soubor trvalých vlastností jednotlivce působících na jeho jednání, soubor vyrůstající z biol. a psych. vlastností a vyvěrající z vlivů kultury a ze struktury společnosti, ve které byl jedinec vychován a jejíhož života se účastní. Za sociogenní složku ''o.'' pokládá systém osobních hodnot, mezi něž patří kult. ideál ''o.'', její spol. role a „já“ ve smyslu sebepojetí. ''K. Young'' a ''R. W. Mack'' (1962) pojali ''o.'' ve smyslu individ. vzorce vlastností, [[zvyk\|zvyků]], [[postoj\|postojů]], organizovaného a uplatňovaného ve styku s každodenními požadavky života. V psychologii se rozvinula spec. disciplína [[psychologie osobnosti]].

@@ Řádek 12: / Řádek 12: @@
 <span class="section_title">Literatura:</span> ''Grulich, V.'': Osobnost a její společenský rozvoj. Praha 1983; ''Kon, I. S.'': (1967) Sociologie osobnosti. Praha 1971; ''Šorochova, E. V.'': Těoretičeskije problemy psichologii ličnosti. Moskva 1974.
--- ''[[:Kategorie:Aut: Nakonečný Milan|Milan Nakonečný]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Nakonečný Milan|Milan Nakonečný]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Nakonečný Milan]]
 [[Kategorie:Terminologie/osobnost a psychika]]
 [[Kategorie:VSgS]]