Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

2017-12-11T16:02:57Z

finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server

2017-12-10T16:55:07Z

import na produkční server

Nová stránka

pedagogika – (z řec. paidagogein = vést chlapce, vychovávat) – věda o [[výchova|výchově]] a [[vzdělávání]], která zkoumá, popisuje a objasňuje tyto procesy a činnosti, zabývá se jejich cíli, úkoly, předmětem, obsahem, prostředky, metodami a organizací. Vztahuje se k dětem, mládeži i dospělým. Vedle teor. reflexe a věd. výzkumu výchovy bývají ''p.'' označovány i předvěd. názory na výchovu a někdy i výchovná praxe. Člověk je „animal educandum“ a výchova je mechanismem jeho zespolečenšťování a přenášení kultury, které zprostředkuje, a je podmínkou existence a trvání společnosti. To předznačuje místo ''p.'' v soustavě spol. věd i její vztah k s-gii. Ve vývoji pedagogického myšlení se vyskytuje řada význ. jmen: ''Platón'', Quintilianus v antice, ''sv. Augustin'' a ''Tomáš Akvinský'' se scholastikou pro staré křesťanství, ''Erasmus Rotterdamský'', ''Rabelais'', ''M. E. de Montaigne'' a ''M. Luther'' pro humanismus, renesanci a reformaci. Další podněty přinesli jezuité a [[pietismus]]. Krize a zlomy v evrop. myšlení té doby zrevolucionalizovaly ''p.'' Po starších pokusech ''J. A. Komenského'', ''J. Locka'' a myšlenkách ''Rousseauových'' a ''J. H. Pestalozziho'' i ''I. Kanta'' až ''J. F. Herbart'' založil ''p.'' jako vědu. Moderní věd. orientace ''p.'' sílí s pozitivismem a s rozvojem psychologie a s-gie. Rozvoj ''p.'' je podporován i růstem nároků na vzdělání a naléhavostí i složitostí soc. problematiky. Zprvu byla ''p.'' podřizována psychologii, byla chápána přímo jako aplikovaná psychologie (zvl. pod vlivem ''Millova'' třídění věd), pak ji zvl. ''É. Durkheim'' a ''F. W. Znaniecki'' uvedli do těsného vztahu se s-gií. ''Durkheim'' v podstatě ustavil [[sociologie výchovy|sociologii výchovy]] jako spec. s-gickou disciplínu. Později byl vývoj ''p.'' silně ovlivněn am. empir. s-gií. Základy experimentální ''p.'' položil ''E. Meumann'' začátkem 20. st. Od té doby se také rozvíjí ''hnutí nové výchovy'', reformní ''p.'': ''E. Keyová'', ''M. Montessoriová'', ''E. Claparède'' kladou akcent na dítě (pedocentrismus) a na svobodnou výchovu, ''J. Dewey'' vytváří pragmatickou ''p.'' a s ''G. Kerschensteinerem'' zdůrazňuje pracovní a [[výchova občanská|občanskou výchovu]], vzniká i psychoanalytický směr v ''p.'' (''A. Freudová''), individ. psychol. ''p.'' (''A. Adler''), dynamická ''p.'' (''E. L. Thorndike''). Jiným směrem už dříve působila kult. kritika ''F. Nietzscheho'' a později zvl. metodol. východiska ''W. Diltheye'', který nevylučuje z ''p.'' normativnost, ale uvolňuje její závislost na psychologii a etice. ''Dilthey'' ale hledí víc k celku a smyslu duševního života než ke spol. vlivům. Fenomenologická orientace uplatňuje v ''p.'' svou metodu. Podle ''M. Bubera'' je výchova „dialogická“, podle ''J. Dreschera'' je to pomoc při uskutečňování lidského bytí. V tomto proudu vzniká i ''p.'' kultury (''E. Spranger'', ''Th. Litt''), ''p.'' existencialistická (''O. Kroh'') a esencialistická. Je třeba uvést i fašistickou ''p.'' (''G. Gentile'', ''E. Krieck'') a ''p.'' marx. (''A. S. Makarenko''). ''P.'' se vlastně zabývá záměrným a systematickým působením na člověka tím, aby se změnil v určitém směru. Cílem těchto změn je jeho „dobro“. Výchovné působení je i mravní čin. Co se myslí cílem a dobrem, závisí na spol.-hist. situaci. Výchova i ''p.'' ve svých koncepcích nesou silnou spol. podmíněnost, proto se na půdě ''p.'' setkává [[sociologie]] a [[etika]]. ''P.'' je spojována se svět. názorem, náboženstvím, politikou, ideologií i se zájmy ekon. a celkovou životní praxí. To všechno ovlivňuje nejen cíle, ale i metody výchovy. ''P.'' v sobě nese poměrně silné normativní momenty, a proto se stává tak snadno předmětem kontraverzí a spol. kritiky. V teorii ''p.'' existují 2 zákl. orientace: ''1.'' normativní, zakládající ''p.'' především na etice; ''2.'' empir., která normativnost minimalizuje a zakládá ''p.'' spíše na psychologii a s-gii a jejich výzkumech. S-gie má pro podobu současné ''p.'' velký význam. Nejen pro analýzu soc. podmínek a funkce výchovy, ale také pro rozšíření teorie i praxe výchovy na široké soc. prostředí a v důrazu na tzv. funkcionální pojetí výchovy na rozdíl od intencionálního. Hovoří se o „sociologizaci“ ''p.'' K poznání výchovy v jejím celku slouží [[metoda historická]] a [[metoda srovnávací]]. ''Komenský'' zavedl tzv. metodu synkritickou, která vede k poznání jednoho jevu z vlastností druhého. Mezi další výzk. metody a techniky patří [[pozorování přímé|přímé pozorování]], [[experiment]], [[analýza dokumentů]], [[metoda statistická|statistická metoda]]. Zvl. význam má [[kasuistika]], umožňující kvalitativní analýzu. Výchozím konceptem ''p.'' je vlastně [[kultura]]. V jejím rámci je možno uvažovat o vzdělavatelnosti člověka, sebevýchově, o vzdělávaných generacích a sociokult. skupinách. Pro každou kulturu a společnost jsou typické určité vzdělávací cesty a určitý výchovný styl, určité normy ve výchově a vzdělávání, sledují se určité vzdělanostní cíle a výchovné vzory. To vše vytváří určitý „výchovný ideál“, který se podílí na utváření soc. charakteru, typického pro danou kulturu. Zkoumání této podoby je společné ''p.'' a s-gii.

''P.'' má svoji vnitřní strukturu. Uvnitř obecné ''p.'' je možno vydělit spec. pedagogické disciplíny. Pedagogická antropologie s význ. podílem kult. antropologie zkoumá výchovné jevy v kooperačním poli různých disciplín (biologie, psychologie, s-gie). Teorie výchovy se zabývá záměrným utvářením hodnotové orientace. Didaktika jako teorie vzdělávání a vyučování analyzuje jejich obsah a metody. Jsou i spec. didaktiky podle předmětů (např. didaktika dějepisu) a typů škol (např. didaktika mateřské školy). Dějiny ''p.'' a výchovy sledují vývoj pedagogických teorií a výchovných institucí i praktik. Srovnávací ''p.'' porovnává národní vzdělanostní systémy a studuje vztahy mezi nimi a spol. strukturou (stojí blízko s-gii výchovy). Lze také rozlišit ''p.'' školního a předškolního věku, ''p.'' dospělých (viz [[vzdělávání dospělých]], [[andragogika]]) a gerontopedagogiku, tj. ''p.'' staršího věku. Děti a mládež vyžadující zvl. výchovnou péči jsou předmětem zájmu spec. pedagogiky. Zvl. význam pro ''p.'' má [[psychologie]], zejm. psychologie pedagogická, vývojová, osobnosti, ale i soc. psychologie. Ze spec. s-gických disciplín jsou to vedle s-gie výchovy a [[sociologie vzdělání]] také s-gie rodiny, mládeže, kultury, volného času, ale i zkoumání soc. stratifikace, deviace, s-gická demografie aj. Vztah mezi s-gií a ''p.'' bývá pojímán různě. Někdy je s-gie chápána jako normativní věda pro ''p.'' (''P. Natorp'', ''L. F. Ward'', ''Ch. A. Ellwood'') nebo jako zákl. věda pro ''p.'' (''Th. Geiger'', ''A. Siemsenová-Vollenweiderová'', ''O. G. Brim''). ''F. W. Znaniecki'' ''p.'' zcela vtahuje do s-gie, kterou považuje za teorii výchovy. Podle ''A. Fischera'' pedagogické vztahy vystupují ze soc. jako autonomní a ''p.'' se liší od s-gie předmětem, metodou i utvářením pojmů; specif. pedagogický vztah je vždy o něco více než soc. struktura. Ve snaze předejít sporům hovoří ''Fischer'' raději o ''pedagogické sociologii'' jako o hraniční disciplíně. Při všech složitostech a rozdílech platí, že ''p.'' a filozofii, psychologii a s-gii, které leží v jejích základech, charakterizuje a spojuje společný existenciální zájem o [[člověk|člověka]].

<div class="translations">
pedagogics
pédagogie
Pädagogik
pedagogia
</div>

Literatura: ''Blížkovský, B.'': Systémová pedagogika. Brno 1992; ''Mialaret, G.'': Úvod do pedagogiky. Praha 1970; ''Pařízek, V.'': Obecná pedagogika. Praha 1991; ''Singule, F.'': Pedagogické směry 20. století. Praha 1966.

-- ''[[:Kategorie:Aut: Vymazal Jiří|Jiří Vymazal]]'' 
[[Kategorie:Aut: Vymazal Jiří]]
[[Kategorie:Příbuzné společenskovědní oblasti a disciplíny a jejich základní směry]]
[[Kategorie:Terminologie/výchova, vzdělání a povolání]]
[[Kategorie:VSgS]]

@@ Řádek 12: / Řádek 12: @@
 <span class="section_title">Literatura:</span> ''Blížkovský, B.'': Systémová pedagogika. Brno 1992; ''Mialaret, G.'': Úvod do pedagogiky. Praha 1970; ''Pařízek, V.'': Obecná pedagogika. Praha 1991; ''Singule, F.'': Pedagogické směry 20. století. Praha 1966.
--- ''[[:Kategorie:Aut: Vymazal Jiří|Jiří Vymazal]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Vymazal Jiří|Jiří Vymazal]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Vymazal Jiří]]
 [[Kategorie:Příbuzné společenskovědní oblasti a disciplíny a jejich základní směry]]
 [[Kategorie:Terminologie/výchova, vzdělání a povolání]]
 [[Kategorie:VSgS]]

Pedagogika - Historie editací

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server