Politika vědní - Historie editací

ZRN v 28. 2. 2018, 14:01

2018-02-28T14:01:19Z

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

2017-12-11T16:03:01Z

finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server

2017-12-10T16:55:16Z

import na produkční server

Nová stránka

politika vědní – specif. sféra veř. (státní či vládní) [[politika|politiky]], jejímž cílem je formulovat pojetí, cíle a prostředky podpory rozvoje a uplatnění [[věda|vědy]] ve společnosti. Povaha i formy ''p.v.'' jsou spojovány s úlohou státu v rozvoji vědy, s aktivitou vládních orgánů, které jsou pověřeny usměrňováním vědy, s povahou vlád a jejich polit. i zákonodárných zdrojů, které legitimizují vědu a využívají vědu i k legitimaci svých cílů, s aktivitou [[veřejnost|veřejnosti]] ve vztahu k důsledkům i smyslu vědy. V uvedeném širším pojetí ''p.v.'' lze specifikovat její aspekty, např. ve vztahu k rozvoji výzkumu jako výzk. politiku nebo ve vztahu k převažujícímu uplatnění vědy jako věd.-tech. politiku. Současné pojetí ''p.v.'' vychází z praktických zkušeností aktivní podpory vědy ve prospěch tech. aplikací a mocenských cílů, které byly získány během 2. svět. války (''Manhattan projekt'' v USA). Pojetí ''p.v.'' jako pouhého usměrňování a podpory výzkumu se dnes vyčerpalo a formují se kvalitativně nová východiska pro regulaci vztahů vědy a [[moc|moci]].

Kořeny překonávaného pojetí vědy a moci leží v [[osvícenství]]. V pojetí ''F. Bacona'' ''Šalamounova domu'' je formulována perspektiva pojetí vědy jako moci, jež je s to osvobodit člověka od fyzických a morálních mezí. Je tak sledována možnost založit politiku na teor. vědění. Tento ideál je však vždy korigován reálným vztahem mezi povahou a cíli věd. institucí a povahou a cíli vládnoucí moci. První tvary tohoto vztahu – a tedy zárodky ''p.v.'' – lze pozorovat při vzniku akademií věd v 17. a 18. st. Jde o „kompromis“ mezi absolutistickou mocí a vědou: věda se uchyluje do nových, státem uznaných hranic, opouští tíživé klima středověkých univerzit, ale s tím i své sociálně reformní cíle; cestu k moci spatřuje přes možnost vzdělanosti suveréna. Rozvinutější vztah vědy k moci se uskutečňuje v 19. st.: věda se opětovně vrací na univerzity, které se mezitím staly prostředkem všeobecného a praktického vzdělání (a moci) lidí pro potřeby industrialismu a demokratizace společnosti. Vyhraněné podoby ''p.v.'' vystupují v obdobích revolucí a válek, kdy se obvykle transformují zdroje vládnoucí moci. K takové principiální interakci vědy a moci dochází v období 2. svět. války a studené války. Lidstvo vytvořilo v polovině 20. st. takové síly, které mohou zničit vše, co bylo doposud vytvořeno, zároveň ale reflektuje svoji moc a uvědomuje si nutnost hist. volby. Koncepce poválečné ''p.v.'' vyjadřují zrání této volby. Projevují se v jejích formách, cílech i prostředcích. Na válečné zkušenosti navazující představa o autonomním růstu techniky podporovaném stálým přílivem věd. poznatků měla v 50. a 60. l. příznivé podmínky v dostupnosti přír. zdrojů, v masové výrobě a spotřebě. Cílem ''p.v.'' byla výrazná podpora výzkumu a transferu jeho výsledků do praxe; jejím viditelným subjektem byl stát dotující vědu a [[komunita vědecká|vědecká komunita]], autonomně rozhodující o prioritách výzkumu. Zprostředkovaným subjektem byla veř. politika opírající se o důvěru ve vědu a její pozitivní důsledky v uspokojování zákl. potřeb. V tomto pojetí ''p.v.'' převažovaly technokratické rysy. Formy a prostředky ''p.v.'' v zemích bývalého social. bloku mohly být rozvíjeny v důsledku jejich polit. režimu jen v rámci tohoto pojetí.

K vyčerpání tohoto přístupu a tvorbě nové koncepce dochází v 60. a 70. l. Jde o přechodné období, ve kterém věda předkládá věd. řešení rostoucích ekon., ekologických a soc. problémů, jež však nesplňují očekávání veřejnosti; politika omezuje zdroje na rozvoj vědy a využívá jen její soc. relevantní výsledky. Jde o ''p.v.'' orientovanou na soc. cíle a nedoceňující její poznávací potřeby. Vzrůstá vliv uživatelů vědy na orientaci výzkumu a metod programového a problémově orientovaného řízení výzkumu, jeho [[prognóza|prognózu]] a usměrňování. Zprostředkovaným subjektem je kritický vztah veřejnosti k vědě i k politice legitimující svou úlohu věd. expertizou. V 80. l. krystalizuje hist. volba mezi vědou a mocí ve prospěch demokr. alternativy. Věd. instituce se adaptovaly k potřebám demokr. kontroly a spol. instituce včetně mocenských reflektují své cíle v kontextu věd. potřeb i důsledků vědy na společnost. Cílem ''p.v.'' je orientace poznávacích a praktických potřeb vědy v kontextu rozvinutých inovačních změn ve společnosti. Jejím subjektem je konsensus vědců, podnikatelů i zainteresované veřejnosti zakládaný na tvorbě soc. orientací ve společnosti; prostředky ''p.v.'' jsou obohaceny o participační aktivity a soc. hodnocení vědy a techniky. Toto pojetí ''p.v.'', které lze nazvat inovační politikou (či politikou orientovanou na soc. změny), signalizuje změnu v kult. úloze věd a v možnostech mobilizace kult. zdrojů společnosti.

<div class="translations">
science policy
politique scientifique
Wissenschaftspolitik
politica della ricerca scientifica
</div>

Literatura: ''Bush, V.'': Science – Endless Frontier. Washington 1945; ''Die gesellschaftliche'' Orientierung des wissenschaftlichen Fortschritts. Starnberger Studien 1, Suhrkamp 1978; ''Krohn, W.'' – ''Küppers, G.'': Die Selbstorganisation der Wissenschaft. Bielefeld 1987; ''Salomon, J. J.'': Science and Politics. London 1973; ''Science'', Growth and Society. A New Perspective. Paris 1973.

-- ''[[:Kategorie:Aut: Müller Karel|Karel Müller]]'' 
[[Kategorie:Aut: Müller Karel]]
[[Kategorie:Terminologie/sebereflexe sociologie a vědy vůbec]]
[[Kategorie:VSgS]]

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 <span id="entry">politika vědní</span> – specif. sféra veř. (státní či vládní) [[politika|politiky]], jejímž cílem je formulovat pojetí, cíle a prostředky podpory rozvoje a uplatnění [[věda|vědy]] ve společnosti. Povaha i formy ''p.v.'' jsou spojovány s úlohou státu v rozvoji vědy, s aktivitou vládních orgánů, které jsou pověřeny usměrňováním vědy, s povahou vlád a jejich polit. i zákonodárných zdrojů, které legitimizují vědu a využívají vědu i k legitimaci svých cílů, s aktivitou [[veřejnost|veřejnosti]] ve vztahu k důsledkům i smyslu vědy. V uvedeném širším pojetí ''p.v.'' lze specifikovat její aspekty, např. ve vztahu k rozvoji výzkumu jako výzk. politiku nebo ve vztahu k převažujícímu uplatnění vědy jako věd.-tech. politiku. Současné pojetí ''p.v.'' vychází z praktických zkušeností aktivní podpory vědy ve prospěch tech. aplikací a mocenských cílů, které byly získány během 2. svět. války (''Manhattan projekt'' v USA). Pojetí ''p.v.'' jako pouhého usměrňování a podpory výzkumu se dnes vyčerpalo a formují se kvalitativně nová východiska pro regulaci vztahů vědy a [[moc|moci]].
-Kořeny překonávaného pojetí vědy a moci leží v [[osvícenství]]. V pojetí ''F. Bacona'' ''Šalamounova domu'' je formulována perspektiva pojetí vědy jako moci, jež je s to osvobodit člověka od fyzických a morálních mezí. Je tak sledována možnost založit politiku na teor. vědění. Tento ideál je však vždy korigován reálným vztahem mezi povahou a cíli věd. institucí a povahou a cíli vládnoucí moci. První tvary tohoto vztahu – a tedy zárodky ''p.v.'' – lze pozorovat při vzniku akademií věd v 17. a 18. st. Jde o „kompromis“ mezi absolutistickou mocí a vědou: věda se uchyluje do nových, státem uznaných hranic, opouští tíživé klima středověkých univerzit, ale s tím i své sociálně reformní cíle; cestu k moci spatřuje přes možnost vzdělanosti suveréna. Rozvinutější vztah vědy k moci se uskutečňuje v 19. st.: věda se opětovně vrací na univerzity, které se mezitím staly prostředkem všeobecného a praktického vzdělání (a moci) lidí pro potřeby industrialismu a demokratizace společnosti. Vyhraněné podoby ''p.v.'' vystupují v obdobích revolucí a válek, kdy se obvykle transformují zdroje vládnoucí moci. K takové principiální interakci vědy a moci dochází v období 2. svět. války a studené války. Lidstvo vytvořilo v polovině 20. st. takové síly, které mohou zničit vše, co bylo doposud vytvořeno, zároveň ale reflektuje svoji moc a uvědomuje si nutnost hist. volby. Koncepce poválečné ''p.v.'' vyjadřují zrání této volby. Projevují se v jejích formách, cílech i prostředcích. Na válečné zkušenosti navazující představa o autonomním růstu techniky podporovaném stálým přílivem věd. poznatků měla v 50. a 60. l. příznivé podmínky v dostupnosti přír. zdrojů, v masové výrobě a spotřebě. Cílem ''p.v.'' byla výrazná podpora výzkumu a transferu jeho výsledků do praxe; jejím viditelným subjektem byl stát dotující vědu a [[komunita vědecká|vědecká komunita]], autonomně rozhodující o prioritách výzkumu. Zprostředkovaným subjektem byla veř. politika opírající se o důvěru ve vědu a její pozitivní důsledky v uspokojování zákl. potřeb. V tomto pojetí ''p.v.'' převažovaly technokratické rysy. Formy a prostředky ''p.v.'' v zemích bývalého social. bloku mohly být rozvíjeny v důsledku jejich polit. režimu jen v rámci tohoto pojetí.
+Kořeny překonávaného pojetí vědy a moci leží v [[osvícenství]]. V pojetí ''F. Bacona'' (''Šalamounův dům'') je formulována perspektiva pojetí vědy jako moci, jež je s to osvobodit člověka od fyzických a morálních mezí. Je tak sledována možnost založit politiku na teor. vědění. Tento ideál je však vždy korigován reálným vztahem mezi povahou a cíli věd. institucí a povahou a cíli vládnoucí moci. První tvary tohoto vztahu – a tedy zárodky ''p.v.'' – lze pozorovat při vzniku akademií věd v 17. a 18. st. Jde o „kompromis“ mezi absolutistickou mocí a vědou: věda se uchyluje do nových, státem uznaných hranic, opouští tíživé klima středověkých univerzit, ale s tím i své sociálně reformní cíle; cestu k moci spatřuje přes možnost vzdělanosti suveréna. Rozvinutější vztah vědy k moci se uskutečňuje v 19. st.: věda se opětovně vrací na univerzity, které se mezitím staly prostředkem všeobecného a praktického vzdělání (a moci) lidí pro potřeby industrialismu a demokratizace společnosti. Vyhraněné podoby ''p.v.'' vystupují v obdobích revolucí a válek, kdy se obvykle transformují zdroje vládnoucí moci. K takové principiální interakci vědy a moci dochází v období 2. svět. války a studené války. Lidstvo vytvořilo v polovině 20. st. takové síly, které mohou zničit vše, co bylo doposud vytvořeno, zároveň ale reflektuje svoji moc a uvědomuje si nutnost hist. volby. Koncepce poválečné ''p.v.'' vyjadřují zrání této volby. Projevují se v jejích formách, cílech i prostředcích. Na válečné zkušenosti navazující představa o autonomním růstu techniky podporovaném stálým přílivem věd. poznatků měla v 50. a 60. l. příznivé podmínky v dostupnosti přír. zdrojů, v masové výrobě a spotřebě. Cílem ''p.v.'' byla výrazná podpora výzkumu a transferu jeho výsledků do praxe; jejím viditelným subjektem byl stát dotující vědu a [[komunita vědecká|vědecká komunita]], autonomně rozhodující o prioritách výzkumu. Zprostředkovaným subjektem byla veř. politika opírající se o důvěru ve vědu a její pozitivní důsledky v uspokojování zákl. potřeb. V tomto pojetí ''p.v.'' převažovaly technokratické rysy. Formy a prostředky ''p.v.'' v zemích bývalého social. bloku mohly být rozvíjeny v důsledku jejich polit. režimu jen v rámci tohoto pojetí.
 K vyčerpání tohoto přístupu a tvorbě nové koncepce dochází v 60. a 70. l. Jde o přechodné období, ve kterém věda předkládá věd. řešení rostoucích ekon., ekologických a soc. problémů, jež však nesplňují očekávání veřejnosti; politika omezuje zdroje na rozvoj vědy a využívá jen její soc. relevantní výsledky. Jde o ''p.v.'' orientovanou na soc. cíle a nedoceňující její poznávací potřeby. Vzrůstá vliv uživatelů vědy na orientaci výzkumu a metod programového a problémově orientovaného řízení výzkumu, jeho [[prognóza|prognózu]] a usměrňování. Zprostředkovaným subjektem je kritický vztah veřejnosti k vědě i k politice legitimující svou úlohu věd. expertizou. V 80. l. krystalizuje hist. volba mezi vědou a mocí ve prospěch demokr. alternativy. Věd. instituce se adaptovaly k potřebám demokr. kontroly a spol. instituce včetně mocenských reflektují své cíle v kontextu věd. potřeb i důsledků vědy na společnost. Cílem ''p.v.'' je orientace poznávacích a praktických potřeb vědy v kontextu rozvinutých inovačních změn ve společnosti. Jejím subjektem je konsensus vědců, podnikatelů i zainteresované veřejnosti zakládaný na tvorbě soc. orientací ve společnosti; prostředky ''p.v.'' jsou obohaceny o participační aktivity a soc. hodnocení vědy a techniky. Toto pojetí ''p.v.'', které lze nazvat inovační politikou (či politikou orientovanou na soc. změny), signalizuje změnu v kult. úloze věd a v možnostech mobilizace kult. zdrojů společnosti.
@@ Řádek 12: / Řádek 12: @@
 </div>
-<span class="section_title">Literatura:</span> ''Bush, V.'': Science – Endless Frontier. Washington 1945; ''Die gesellschaftliche'' Orientierung des wissenschaftlichen Fortschritts. Starnberger Studien 1, Suhrkamp 1978; ''Krohn, W.'' – ''Küppers, G.'': Die Selbstorganisation der Wissenschaft. Bielefeld 1987; ''Salomon, J. J.'': Science and Politics. London 1973; ''Science'', Growth and Society. A New Perspective. Paris 1973.
+<span class="section_title">Literatura:</span> ''Bush, V.'': Science – Endless Frontier. Washington 1945; ''Die gesellschaftliche Orientierung des wissenschaftlichen Fortschritts''. Starnberger Studien 1, Suhrkamp 1978; ''Krohn, W.'' – ''Küppers, G.'': Die Selbstorganisation der Wissenschaft. Bielefeld 1987; ''Salomon, J. J.'': Science and Politics. London 1973; ''Science, Growth and Society. A New Perspective''. Paris 1973.
 ''[[:Kategorie:Aut: Müller Karel|Karel Müller]]''<br />

@@ Řádek 14: / Řádek 14: @@
 <span class="section_title">Literatura:</span> ''Bush, V.'': Science – Endless Frontier. Washington 1945; ''Die gesellschaftliche'' Orientierung des wissenschaftlichen Fortschritts. Starnberger Studien 1, Suhrkamp 1978; ''Krohn, W.'' – ''Küppers, G.'': Die Selbstorganisation der Wissenschaft. Bielefeld 1987; ''Salomon, J. J.'': Science and Politics. London 1973; ''Science'', Growth and Society. A New Perspective. Paris 1973.
--- ''[[:Kategorie:Aut: Müller Karel|Karel Müller]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Müller Karel|Karel Müller]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Müller Karel]]
 [[Kategorie:Terminologie/sebereflexe sociologie a vědy vůbec]]
 [[Kategorie:VSgS]]