ZRN: Přidána poslední věta Viz též heslo postoje v historickém Malém sociologickém slovníku (1970)

2018-11-10T18:18:25Z

Přidána poslední věta Viz též heslo postoje v historickém Malém sociologickém slovníku (1970)

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

2017-12-11T16:03:03Z

finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server

2017-12-10T16:55:21Z

import na produkční server

Nová stránka

postoj – relativně ustálený sklon jedince chovat se v určité situaci určitým způsobem, příp. reagovat pozitivně nebo negativně na podněty s takovou situací spjaté. ''P.'' vyjadřuje souvislost psych. stavů a vnějších objektů či tříd objektů orientace. Poznání podmínek utváření, trvání a změny ''p.'' je předpokladem výkladu individ. jednání. Z jeho pozorovatelných znaků je ''p.'' odvozován. ''P.'' je výsledkem psych. organizace předchozí zkušenosti, s níž jedinec přistupuje ke každé následující obdobné situaci. Trvá tím, že dosavadní zkušenost je přenášena na nové situace, a mění se s novou zkušeností, získanou ve změněné situaci. V s-gii zdůraznili význam ''p.'' a jeho vztah k soc. [[hodnota|hodnotám]] ''W. I. Thomas'' a ''F. W. Znaniecki'' (1927). Kromě jejich, v s-gii převládajícího pojetí ''p.'' jako individ. protipólu objektivní hodnoty existuje i pojetí, podle něhož ''p.'' hodnotu spoluvytváří. V psychologii je ''p.'' spojován s [[motivace|motivací]], s jejím dynamickým [[ovlivňování|ovlivňováním]] reakce na objekty či události (''G. W. Allport'', 1935). Důraz je kladen na vnitřní propojenost motivačních, emocionálních, perceptuálních a kognitivních procesů spjatých s prostředím, v němž se jedinec nachází. Z metodol. hlediska je ''p.'' hypotetický konstrukt, vyjadřující pravděpodobnost a pravidelnost výskytu určitého [[chování]]. Lze rozlišovat zjevnou a skrytou, uvědomovanou nebo neuvědomovanou složku ''p.'' Skrytá složka zahrnuje kognitivní, afektivní a hodnotící rozměr ''p.'' Předmětem hodnocení je nejčastěji spol. stránka vztahu subjektu a objektu nebo soc. význam či kolekt. uznávaný smysl objektu.

''P.'' se utváří v průběhu činností směřujících k uspokojení [[potřeby|potřeb]]. Je psych. zprostředkováním tendence k vyhledávání určitých podnětů nebo k vyhýbání se určitým situacím, spjaté s příslušnou potřebou. Je reziduem opakovaných odpovědí na podněty stejného typu a jejich psych. integrace, reaktivací dřívějších rozhodnutí jedince a predispozicí k další aktivaci určitých ''motivů''. Od motivů bezprostředně usměrňujících jednání se ''p.'' liší vyšší mírou trvalosti a obecnosti. Motivy se v běžném pojetí vyskytují a tedy existují pouze tehdy, když aktuálně vyvolávají určité chování, zatímco ''p.'' přetrvává i v období nečinnosti. Dílčí různorodé a přechodné motivy mohou působit současně v rámci jednoho zákl. ''p.'' ''P.'' ale může být chápán také jako sekundární motiv. Nevyjadřuje konkrétní program činnosti nebo formu chování. Zaměřenost a výběrovost na něm založená může přerůstat v [[intencionalita|intencionalitu]], kterou postihuje pojetí ''p.'' jako soc. orientace či [[ustanovka|ustanovky]], rozpracované v sov. psychologii. Pozitivní ''p.'' se projevuje [[zájem|zájmem]] (v psychol. smyslu). Zatímco potřeba je v podobě ''p.'' orientována na předmět uspokojení, zájem je orientován především na soc. vztahy či instituce určující rozdělování takových předmětů. Psych. mobilizuje osobnost k uspokojení potřeby a může být chápán jako potřeba, která prošla stadiem motivace a našla svůj výraz v ''p.'' Vzájemné vztahy mezi ''p.'', potřebou a zájmem jsou různými autory definovány zcela rozdílně. Obecně přijatá koncepce souvislosti mezi ''p.'', motivační strukturou osobnosti a její [[orientace hodnotová|hodnotovou orientací]] neexistuje. Verbalizací ''p.'' je názor, [[mínění]]. Součástí ''p.'' je ''přesvědčení'', založené na kognitivním vztahu jedince k objektu ''p.'' Tento vztah se může dále projevovat jako emocionálně podložená [[víra]], jako úsudek vycházející z porozumění a klasifikace příslušného objektu i jako předpojatost, [[předsudek]] nebo [[stereotyp]] vycházející z nesprávné generalizace přijatých informací. Souhrn ''p.'' tvoří referenční rámec nově získávané zkušenosti a výběrového vyhledávání dalších podnětů a kognitivní mapa či schéma prostředí.

''P.'' se vzájemně liší vzhledem k časovému horizontu, k němuž se vztahují, mírou aktivačního potenciálu, kterým působí na výsledné jednání, a specifičností nebo všeobecností zaměření, které poskytují osobnosti. K přítomnosti se vztahující a spíše pasivní ''p.'' se projevují jako osobnostní rysy (např. tolerance) a záliby, k budoucnosti vztažené pasivní ''p.'' jako [[expektace]] a celková psych. naladěnost (např. optimismus). K přítomnosti vztažené direktivní ''p.'' se projevují rovněž jako osobnostní rysy (např. nonkonformismus), nebo zakládají nějaké úsilí o dosažení určitého cíle. K budoucnosti vztažené direktivní ''p.'' představují úmysly a [[aspirace]]. Zatímco záliby, očekávání, usilování a úmysly jsou specif. osobnostní rysy, naladěnost a většinou též aspirace mají obecný charakter. Souhrn ''p.'' je ustavující součástí osobnostních rysů. Může stabilizovat i modifikovat potřeby, na jejichž základě vznikl. ''P.'' představuje zároveň sebedeskripci nebo sebeinstrukci osobnosti. Může být prostředkem i výsledkem řešení konfliktů mezi okamžitými motivy a redukce psych. napětí. Je projevem sklonu osobnosti dosahovat konzistence mezi chováním, dalšími složkami ''p.'' a determinujícími potřebami. Rozpornost v těchto vztazích vyvolává interpsych. neslučitelnost či inkongruitu a intrapsych. nesoulad či inkonzistenci ''p.'' Jejich výsledkem je [[disonance kognitivní|kognitivní disonance]], která dále vede k aktivaci psych. mechanismů reorganizace osobní zkušenosti. Utváření a změna ''p.'' patří k ústředním tématům [[psychologie sociální|sociální psychologie]]. Právě v souvislosti s jejich měřením v ní byly také rozpracovány techniky [[škálování]], které se běžně používají i v s-gii. V současnosti převládá při zkoumání ''p.'' behaviorální přístup, vycházející z teorie učení, a kognitivní přístup, vycházející z teorie vnímání. Kritika zkoumání ''p.'' upozorňuje, že zjištění ''p.'' vyvozeného z chování odvrací pozornost od poznávání motivů jednání.

<div class="translations">
attitude
attitude
Einstellung, Stellung, Haltung
atteggiamento
</div>

Literatura: ''Allport, G.'': Attitudes in the History of Social Psychology. In: ''Lindzey, G.'' ed.: Handbook of Social Psychology, vol. 1. London 1954; ''Jahoda, M.'' – ''Warren, N.'' eds.: Attitudes. London 1966; ''Oppenheim, A. N.'': Questionnaire Design and Attitude Measurement. London 1966; viz též [[psychologie sociální]].

-- ''[[:Kategorie:Aut: Vláčil Jan|Jan Vláčil]]'' 
[[Kategorie:Aut: Vláčil Jan]]
[[Kategorie:Terminologie/akční, interakční a regulativní sociální atributy, mechanismy, role, kompetence]]
[[Kategorie:VSgS]]

@@ Řádek 14: / Řádek 14: @@
 <span class="section_title">Literatura:</span> ''Allport, G.'': Attitudes in the History of Social Psychology. In: ''Lindzey, G.'' ed.: Handbook of Social Psychology, vol. 1. London 1954; ''Jahoda, M.'' – ''Warren, N.'' eds.: Attitudes. London 1966; ''Oppenheim, A. N.'': Questionnaire Design and Attitude Measurement. London 1966; viz též [[psychologie sociální]].
--- ''[[:Kategorie:Aut: Vláčil Jan|Jan Vláčil]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Vláčil Jan|Jan Vláčil]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Vláčil Jan]]
 [[Kategorie:Terminologie/akční, interakční a regulativní sociální atributy, mechanismy, role, kompetence]]
 [[Kategorie:VSgS]]

Postoj - Historie editací

ZRN: Přidána poslední věta Viz též heslo postoje v historickém Malém sociologickém slovníku (1970)

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server