Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

2017-12-11T16:03:03Z

finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server

2017-12-10T16:55:23Z

import na produkční server

Nová stránka

povinnost – v běžné komunikaci něco, co se má stát, co někdo má, příp. musí udělat a co je tak výrazem určitého závazku založeného na začlenění člověka či spol. skupiny do sítě spol. vztahů. ''P.'' je zákl. kamenem křesťanské [[teologie]]. Vystupuje jako základ etických teorií, ale je i předmětem zájmu spec. věd, jako matem. a formální logiky, které hledají metodol. prostředky neklasického řešení problémů [[etika|etiky]]. Kromě toho ji zkoumá psychologie, méně již s-gie a jako protiklad práva též právní vědy. V původním významu slova ''p.'' v řadě jazyků se objevuje nutnost pečovat o něco a starat se o něco nebo někoho, ale také něco oplatit, vrátit dluh. ''K. Eisler'' (1930) chápe ''p.'' jako mravní jev, výslednici působení vnitřních determinant (právního a mravního vědomí osobnosti) a vnějších determinant (zvyků a morálky společnosti). V řec. filozofii se s problémem ''p.'' setkáváme např. u ''Platóna'', a to v podobě závazku poslouchat zákony, které člověk dobrovolně přijal, současně však v transcendujícím smyslu (''Sokrates'' umírá, plně ''p.'' založenou mimo tento svět). ''Aristotelův'' pohled na ''p.'' je spojen s dosažením dianoetických ctností – rozumnosti, moudrosti, uměřenosti a spravedlnosti. U stoiků je ''p.'' dosažením uměřeného klidu. Středověké křesťanské myšlení rozlišovalo ''p.'' vůči Bohu, bližnímu a sobě samému. Podle ''Tomáše Akvinského'' je poslušnost ve vztahu k Bohu první ''p.'' člověka. Teprve ''M. Luther'' poněkud zesvětštil pojetí ''p.'', orientoval ji i k pozemskému životu, důraz kladl na ''p.'' pilné práce. Pojem ''p.'' vysoce vyzvedl a hlubokým mravním smyslem obdařil ''I. Kant''. Je pro něj „jednáním ze závaznosti“. Morálního obsahu však jednání z ''p.'' nabývá pouze tehdy, pokud není založeno v žádostivosti či ve strachu. ''P.'' vystupuje jako nutnost jednat z respektu před mravním zákonem, který musí být všeobecný. ''G. W. F. Hegel'' vytýkal ''Kantovi'' traktování ''p.'' kvůli ''p.'' ''J. G. Fichte'' se pokusil o genetickou dedukci ''p.'' se zdůrazněním postulátu [[svoboda|svobody]]. V angloam. ''morální filozofii'' byl pojem ''p.'' naplňován zcela konkrétním obsahem, a to především v teoriích klasického [[utilitarismus|utilitarismu]] ''J. Benthama'' a ''J. S. Milla'', v nichž je ''p.'' ztotožňována s jednáním přinášejícím co největší užitek, jehož podoba je ovšem chápána značně diferencovaně.

Dnes lze rozlišit teorie absolutizující nebo naopak relativizující obsah a funkci etických kategorií a také ''p.'' Absolutizující teorie směřují proti postulátu spol. podmíněnosti a historičnosti ''p.'' Patří k nim koncepty novokantismu a novoprotestantismu (přes pokusy o zesvětštění obsahu ''p.'' relativizací Boha jako věčného zákona a v druhém případě Boha jako subjektu a zdroje svobodné vůle) i soudobého [[intuitivismus|intuitivismu]], k jehož předchůdcům patří i ''G. E. Moore''. Pro intuitivisty je ústředním postulátem buď dobro, z něhož je ''p.'' odvozena, nebo naopak ''p.'', jejíž plnění je nejvyšším dobrem. ''P.'' je tak postavena mimo rámec spol. působení, je prezentována jako zřejmá sama o sobě, jako věčná a nezměnitelná. Paradoxní je, že absolutizující intuitivismus vytvořil předpoklady pro relativizující pohledy na ''p.'', které v posledním období převládají. Především je třeba připomenout emotivismus, jehož stoupenci (např. ''A. J. Ayer'', ''B. Russell'' aj.) vykládají ''p.'' jako výraz aktuálních emocí subjektu a tvrdí, že nemůže nabýt platnosti obecné maximy především proto, že její obsah nelze dokazovat ani vyvracet. ''P.'' relativizuje také [[metaetika]] (''Eoulmin'', ''Hare'', ''P. P. W. Lorenzen'', ''O. Schwemmer'' aj.) ve svých teoriích normativity v jazyce etiky i tzv. ''situační etika'' či „kontextuální etika“, která vychází z toho, že etické normy včetně ''p.'' jsou určovány zcela konkrétní situací a kontextem, v němž člověk vystupuje, a že je proto třeba odmítnout požadavek norem a především ''p.'' na obecnou platnost (viz též některé směry novoprotestantismu a existencialistické teorie). V „etice seberealizace“ je pojetí ''p.'' podřízeno principu realizace niterného, neopakovatelného [[já]], a tak je vytrženo ze spol. kontextu a subsumováno absolutizované podstatě subjektu. Z marx. pozice ''Drobnickij'' (1974) chápe ''p.'' jako výslednici konfliktů motivů vnějších a vnitřních a jako zprostředkovaný výraz konfrontace zájmů individua a společnosti. Málo je rozpracována souvislost ''p.'' a [[orientace hodnotová|hodnotové orientace]]. Individuum je v procesu svých činností konfrontováno jak s hodnotami, které bezprostředně odrážejí i spoluurčují jeho „každodenní život“, tak i s hodnotami, které naopak horizonty tohoto „každodenního života“ překračují. Rozpor mezi normativitou a obsahem těch hodnot, které individuum niterně akceptuje, znemožňuje uvést do souladu vlastní praktické jednání s morálním apelem ''p.'' obsaženém v „transcendentních“ hodnotách (viz např. abstraktní kladný vztah k ochraně životního prostředí kontra životní každodenní praxi).

<div class="translations">
duty
devoir
Verpflichtung
dovere, obbligo
</div>

-- ''[[:Kategorie:Aut: Baran Pavel|Pavel Baran]]'' 
[[Kategorie:Aut: Baran Pavel]]
[[Kategorie:Terminologie/akční, interakční a regulativní sociální atributy, mechanismy, role, kompetence]]
[[Kategorie:VSgS]]

@@ Řádek 10: / Řádek 10: @@
 </div>
--- ''[[:Kategorie:Aut: Baran Pavel|Pavel Baran]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Baran Pavel|Pavel Baran]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Baran Pavel]]
 [[Kategorie:Terminologie/akční, interakční a regulativní sociální atributy, mechanismy, role, kompetence]]
 [[Kategorie:VSgS]]

Povinnost - Historie editací

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server