Puritanismus - Historie editací

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

2017-12-11T16:03:14Z

finalizován tvar zápisu autorů hesel

JD: opraven odkaz na pietismus

2017-12-11T11:24:40Z

opraven odkaz na pietismus

Admin: import na produkční server

2017-12-10T16:55:46Z

import na produkční server

Nová stránka

puritanismus – (z lat. purus = čistý; pure = čistě) – termín nejprve polemicky použitý (kolem r. 1570) k označení reformního hnutí v [[anglikanismus|anglikanismu]], charakterizovaného radikálním požadavkem dokončení [[reformace]]. Puritáni vystupovali jako protivníci státní anglikánské církve, kterou chtěli očistit od papežských pozůstatků. Později se vyskytuje ''p.'' ve dvojím významu: puritány v užším slova myslu jsou anglosaští ''presbyteriáni'', zastánci církevního zřízení postaveného na správě církevních obcí volenými zástupci (jejich prvním předákem byl ''Th. Cartwright''); v širším smyslu jsou puritány jednak zmínění polit. odpůrci stuartovského absolutismu, jednak všichni angl. protestanti, dodržující mravně přísný životní styl, opírající se každodenně o biblická měřítka (i se zřetelem ke starozákonním pokynům). Pobyt angl. uprchlíků ve Švýcarsku a ''Kalvínova'' pozornost věnovaná Anglii propojily obě reformované teologie (''H. Bullinger'', ''T. Beza'' – ''J. Hooper''), takže věroučně jsou puritáni vlastně představiteli [[kalvinismus|kalvinismu]] (šíření [[luterství]] bylo v Anglii zastaveno popravou ''W. Tyndala'' v r. 1536). Osobitou teologickou školu ''p.'' založil v Cambridgi ''W. Perkins'', který svýmy analýzami duše člověka putujícího ke spáse naznačil cesty i budoucímu ''--''pietismu. Jako pronásledovaná opozice, trvající na svobodě svědomí poslušného Bohu, se tzv. nonkonformisté či dissenters stali předchůdci zastánců polit. svobody a byli také posléze nositeli občanské angl. revoluce. ''Cromwellovým'' vítězstvím dosáhli krátké vlády a uskutečnili některé církevní i spol. reformy, např. odstranění knihy předepsaných modliteb ''Book of Common Prayer'', biskupského úřadu, varhan z kostelů, přísného svěcení neděle (pro Británii dlouho charakteristického), zavření divadel.

Při tomto posledním evrop. pokusu prodchnout celý kult. život čistě náb. zásadami došlo ovšem i k fanatickým extrémům. Právě strach z násilně obrazoboreckého radikalismu (kromě sporů ve vlastním táboře) způsobil návrat většiny obyvatel k anglikánství (r. 1660). Než došlo k jistému vyrovnání poměrů, zažili puritáni novou vlnu pronásledování. ''P.'' se proto dále vyvíjel spíše prostřednictvím postav smířlivých (''J. Bunyan''). Jeho dlouhodobé kult.-soc. působení zanechalo stopy i v dnešní sekulární oblasti, např. důraz na sebekontrolu, péči o svědomí, subjektivismus, pracovní morálku a filantropii. Zvl. výrazné, byť i modifikované jsou tyto stopy v USA, kam se řada puritánů vystěhovala. ''P.'' se rozhodujícím způsobem podílel na vytváření základů am. kultury svým úsilím o vybudování společnosti na biblických základech. Termín „puritán“ se běžně používá pro člověka přísných, rigidních mravů. ''P.'' je často chápán především jako praktické plnění požadavků [[askeze]]. Puritánský příspěvek k vývoji [[kapitalismus|kapitalismu]] analyzuje ''M. Weber'' v práci ''Die protestantische Ethik und Geist des Kapitalismus'' ([[etika protestantská|protestantská etika]] bývá nazývána ''puritánskou etikou''). Puritánské myšlenky odluky církve od státu, postulátu čistě světského státu, tolerance a náb. svobody působí i v některých dnešních protestantských konfesích.

<div class="translations">
puritanism
puritanisme
Puritanismus
puritanesimo
</div>

Literatura: ''Haller, W.'': The Rise of Puritanism. 1938, 1956; ''Chambon, J.'': Der Puritanismus. Sein Weg von der Reformation bis zum Ende Der Stuarts. 1944; ''Marlow, J.'': The Puritanitradition in English Life. 1957; ''Prall, S. E.'' ed.: The Puritan Revolution. A Documentary History. London 1968; ''Prothers, G. W.'': Statutes and Political Documents of the Puritans 1558–1625. 1958.

-- ''[[:Kategorie:Aut: Ebertová Anežka|Anežka Ebertová]]'' 
[[Kategorie:Aut: Ebertová Anežka]]
[[Kategorie:Terminologie/náboženství a magie]]
[[Kategorie:VSgS]]

@@ Řádek 12: / Řádek 12: @@
 <span class="section_title">Literatura:</span> ''Haller, W.'': The Rise of Puritanism. 1938, 1956; ''Chambon, J.'': Der Puritanismus. Sein Weg von der Reformation bis zum Ende Der Stuarts. 1944; ''Marlow, J.'': The Puritanitradition in English Life. 1957; ''Prall, S. E.'' ed.: The Puritan Revolution. A Documentary History. London 1968; ''Prothers, G. W.'': Statutes and Political Documents of the Puritans 1558–1625. 1958.
--- ''[[:Kategorie:Aut: Ebertová Anežka|Anežka Ebertová]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Ebertová Anežka|Anežka Ebertová]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Ebertová Anežka]]
 [[Kategorie:Terminologie/náboženství a magie]]
 [[Kategorie:VSgS]]

← Starší verze		Verze z 11. 12. 2017, 11:24
Řádek 1:		Řádek 1:
−	<span id="entry">puritanismus</span> – (z lat. purus = čistý; pure = čistě) – termín nejprve polemicky použitý (kolem r. 1570) k označení reformního hnutí v [[anglikanismus\|anglikanismu]], charakterizovaného radikálním požadavkem dokončení [[reformace]]. Puritáni vystupovali jako protivníci státní anglikánské církve, kterou chtěli očistit od papežských pozůstatků. Později se vyskytuje ''p.'' ve dvojím významu: puritány v užším slova myslu jsou anglosaští ''presbyteriáni'', zastánci církevního zřízení postaveného na správě církevních obcí volenými zástupci (jejich prvním předákem byl ''Th. Cartwright''); v širším smyslu jsou puritány jednak zmínění polit. odpůrci stuartovského absolutismu, jednak všichni angl. protestanti, dodržující mravně přísný životní styl, opírající se každodenně o biblická měřítka (i se zřetelem ke starozákonním pokynům). Pobyt angl. uprchlíků ve Švýcarsku a ''Kalvínova'' pozornost věnovaná Anglii propojily obě reformované teologie (''H. Bullinger'', ''T. Beza'' – ''J. Hooper''), takže věroučně jsou puritáni vlastně představiteli [[kalvinismus\|kalvinismu]] (šíření [[luterství]] bylo v Anglii zastaveno popravou ''W. Tyndala'' v r. 1536). Osobitou teologickou školu ''p.'' založil v Cambridgi ''W. Perkins'', který svýmy analýzami duše člověka putujícího ke spáse naznačil cesty i budoucímu ~~''--''~~pietismu. Jako pronásledovaná opozice, trvající na svobodě svědomí poslušného Bohu, se tzv. nonkonformisté či dissenters stali předchůdci zastánců polit. svobody a byli také posléze nositeli občanské angl. revoluce. ''Cromwellovým'' vítězstvím dosáhli krátké vlády a uskutečnili některé církevní i spol. reformy, např. odstranění knihy předepsaných modliteb ''Book of Common Prayer'', biskupského úřadu, varhan z kostelů, přísného svěcení neděle (pro Británii dlouho charakteristického), zavření divadel.	+	<span id="entry">puritanismus</span> – (z lat. purus = čistý; pure = čistě) – termín nejprve polemicky použitý (kolem r. 1570) k označení reformního hnutí v [[anglikanismus\|anglikanismu]], charakterizovaného radikálním požadavkem dokončení [[reformace]]. Puritáni vystupovali jako protivníci státní anglikánské církve, kterou chtěli očistit od papežských pozůstatků. Později se vyskytuje ''p.'' ve dvojím významu: puritány v užším slova myslu jsou anglosaští ''presbyteriáni'', zastánci církevního zřízení postaveného na správě církevních obcí volenými zástupci (jejich prvním předákem byl ''Th. Cartwright''); v širším smyslu jsou puritány jednak zmínění polit. odpůrci stuartovského absolutismu, jednak všichni angl. protestanti, dodržující mravně přísný životní styl, opírající se každodenně o biblická měřítka (i se zřetelem ke starozákonním pokynům). Pobyt angl. uprchlíků ve Švýcarsku a ''Kalvínova'' pozornost věnovaná Anglii propojily obě reformované teologie (''H. Bullinger'', ''T. Beza'' – ''J. Hooper''), takže věroučně jsou puritáni vlastně představiteli [[kalvinismus\|kalvinismu]] (šíření [[luterství]] bylo v Anglii zastaveno popravou ''W. Tyndala'' v r. 1536). Osobitou teologickou školu ''p.'' založil v Cambridgi ''W. Perkins'', který svýmy analýzami duše člověka putujícího ke spáse naznačil cesty i budoucímu [[pietismus\|pietismu]]. Jako pronásledovaná opozice, trvající na svobodě svědomí poslušného Bohu, se tzv. nonkonformisté či dissenters stali předchůdci zastánců polit. svobody a byli také posléze nositeli občanské angl. revoluce. ''Cromwellovým'' vítězstvím dosáhli krátké vlády a uskutečnili některé církevní i spol. reformy, např. odstranění knihy předepsaných modliteb ''Book of Common Prayer'', biskupského úřadu, varhan z kostelů, přísného svěcení neděle (pro Británii dlouho charakteristického), zavření divadel.

	Při tomto posledním evrop. pokusu prodchnout celý kult. život čistě náb. zásadami došlo ovšem i k fanatickým extrémům. Právě strach z násilně obrazoboreckého radikalismu (kromě sporů ve vlastním táboře) způsobil návrat většiny obyvatel k anglikánství (r. 1660). Než došlo k jistému vyrovnání poměrů, zažili puritáni novou vlnu pronásledování. ''P.'' se proto dále vyvíjel spíše prostřednictvím postav smířlivých (''J. Bunyan''). Jeho dlouhodobé kult.-soc. působení zanechalo stopy i v dnešní sekulární oblasti, např. důraz na sebekontrolu, péči o svědomí, subjektivismus, pracovní morálku a filantropii. Zvl. výrazné, byť i modifikované jsou tyto stopy v USA, kam se řada puritánů vystěhovala. ''P.'' se rozhodujícím způsobem podílel na vytváření základů am. kultury svým úsilím o vybudování společnosti na biblických základech. Termín „puritán“ se běžně používá pro člověka přísných, rigidních mravů. ''P.'' je často chápán především jako praktické plnění požadavků [[askeze]]. Puritánský příspěvek k vývoji [[kapitalismus\|kapitalismu]] analyzuje ''M. Weber'' v práci ''Die protestantische Ethik und Geist des Kapitalismus'' ([[etika protestantská\|protestantská etika]] bývá nazývána ''puritánskou etikou''). Puritánské myšlenky odluky církve od státu, postulátu čistě světského státu, tolerance a náb. svobody působí i v některých dnešních protestantských konfesích.		Při tomto posledním evrop. pokusu prodchnout celý kult. život čistě náb. zásadami došlo ovšem i k fanatickým extrémům. Právě strach z násilně obrazoboreckého radikalismu (kromě sporů ve vlastním táboře) způsobil návrat většiny obyvatel k anglikánství (r. 1660). Než došlo k jistému vyrovnání poměrů, zažili puritáni novou vlnu pronásledování. ''P.'' se proto dále vyvíjel spíše prostřednictvím postav smířlivých (''J. Bunyan''). Jeho dlouhodobé kult.-soc. působení zanechalo stopy i v dnešní sekulární oblasti, např. důraz na sebekontrolu, péči o svědomí, subjektivismus, pracovní morálku a filantropii. Zvl. výrazné, byť i modifikované jsou tyto stopy v USA, kam se řada puritánů vystěhovala. ''P.'' se rozhodujícím způsobem podílel na vytváření základů am. kultury svým úsilím o vybudování společnosti na biblických základech. Termín „puritán“ se běžně používá pro člověka přísných, rigidních mravů. ''P.'' je často chápán především jako praktické plnění požadavků [[askeze]]. Puritánský příspěvek k vývoji [[kapitalismus\|kapitalismu]] analyzuje ''M. Weber'' v práci ''Die protestantische Ethik und Geist des Kapitalismus'' ([[etika protestantská\|protestantská etika]] bývá nazývána ''puritánskou etikou''). Puritánské myšlenky odluky církve od státu, postulátu čistě světského státu, tolerance a náb. svobody působí i v některých dnešních protestantských konfesích.