Sociologie absurdity - Historie editací

ZRN v 4. 3. 2018, 10:32

2018-03-04T10:32:56Z

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

2017-12-11T16:03:27Z

finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server

2017-12-10T16:56:18Z

import na produkční server

Nová stránka

sociologie absurdity – pokus o s-gický přepis existencialistické fenomenologie, jedna z dílčích škol [[sociologie existencialistická|existencialistické sociologie]] v USA, která se pokládala za variantu tzv. [[sociologie alternativní|alternativní sociologie]] vůči tehdy převládajícímu strukturálnímu funkcionalismu a je součastí tzv. konstruktivistických teorií v moderní am. s-gii. Tvůrci a hlavní představitelé ''s.a.'' ''S. M. Lyman'' a ''M. B. Scott'' vyložili v r. 1970 v práci pod stejnojmenným názvem její zákl. teze, vycházejíce fil. z ''Husserlovy'' fenomenologie a něm. a fr. [[existencialismus|existencialismu]], s-gicky především z ''Garfinkelovy'' [[etnometodologie]] a ''Goffmanovy'' [[sociologie dramaturgická|dramaturgické sociologie]] (kromě toho využili také podněty z tzv. absurdního divadla ''S. Becketta'', ''E. Ionesca'', ''J. Geneta'' a z krásné literatury). Základem ''s.a.'' je postulování rozporu mezi původní nesmyslností a [[absurdita|absurditou]] světa vůbec a soc. světa zvl. a tím, že lidé jednají cílevědomě, intencionálně, čímž se snaží vnášet do nesmyslného světa řád a tak konstruovat vlastní, smysluplnou soc. realitu. ''S.a.'' není rozpracovaným s-gickým systémem, ani teorií středního dosahu, spíše je pokusem o analýzu některých zvláštních, osobitých jevů moderní společnosti, zejm. ve sféře [[deviace sociální|sociální deviace]]. Předmětně je ''s.a.'' zaměřena především na výzkum statusově problémových a [[osobnost marginální|marginálních osobností]] a skupin a atypických soc. situací.

Podstatu ''s.a.'' lze demonstrovat na výkladu geneze (etiologie) [[chování deviantní|deviantního chování]]. Zatímco v menších, jednodušších společnostech není absurdita soc. světa nijak intenzívně pociťována, protože tyto společnosti jsou přehledné a pravidla soc. chování jsou v nich nepočetná, jednoznačná, a proto srozumitelná, v moderních, tzv. komplexních společnostech jsou naopak objektivně vytvořeny podmínky pro to, aby individua i celé soc. skupiny a vrstvy vnímaly společnost jako absurdní, tj. nesmyslnou, protože nepřehlednou, nesrozumitelnou, nezvládnutelnou a neosvojitelnou. Tento pocit absurdity vzniká ve třech typických situacích: ''1.'' při absenci znalosti pravidel (moderní společnosti jsou zahlceny normami, které variují místně a kult. a jejich osvojení je v úplnosti nemožné); ''2.'' při nepředvídaném vyžadování normy (i když člověk zná pravidlo či normu, nikdy nemůže předvídat, zda bude její dodržování vyžadováno, příp. jak bude norma interpretována pro danou konkrétní situaci); ''3.'' při absenci přemostění mezi pravidlem a situací (není obvykle jasné, jak se abstraktní pravidlo vztahuje ke konkrétní situaci). Tyto typické a vysoce frekventované soc. situace vedou k dezorientaci a umocnění pocitu nesmyslnosti a absurdity soc. světa. ''S.a.'' poukazuje na některé znepokojující stránky života moderních společností a výzkumy provedené v jejím rámci poskytují zajímavý empir. materiál. Jako samostatná škola se však od konce 70. l. už nerozvíjí, její tematika je většinou integrována do ''sociologie každodennosti'' (viz [[každodennost]].

<div class="translations">
sociology of the absurd
sociologie de l'absurdité
Soziologie der Absurdität
sociologia dell' assurdo
</div>

Literatura: ''Lyman, S. M.'' – ''Scott, M. B.'': A Sociology of the Absurd. New York 1970; ''Scott, R. A.'' – ''Douglas, J. D.'': Theoretical Perspectives on Deviance. New York, London 1972.

-- ''[[:Kategorie:Aut: Petrusek Miloslav|Miloslav Petrusek]]'' 
[[Kategorie:Aut: Petrusek Miloslav]]
[[Kategorie:Oblasti a disciplíny sociologie]]
[[Kategorie:VSgS]]

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 <span id="entry">sociologie absurdity</span> – pokus o s-gický přepis existencialistické fenomenologie, jedna z dílčích škol [[sociologie existencialistická|existencialistické sociologie]] v USA, která se pokládala za variantu tzv. [[sociologie alternativní|alternativní sociologie]] vůči tehdy převládajícímu strukturálnímu funkcionalismu a je součastí tzv. konstruktivistických teorií v moderní am. s-gii. Tvůrci a hlavní představitelé ''s.a.'' ''S. M. Lyman'' a ''M. B. Scott'' vyložili v r. 1970 v práci pod stejnojmenným názvem její zákl. teze, vycházejíce fil. z ''Husserlovy'' fenomenologie a něm. a fr. [[existencialismus|existencialismu]], s-gicky především z ''Garfinkelovy'' [[etnometodologie]] a ''Goffmanovy'' [[sociologie dramaturgická|dramaturgické sociologie]] (kromě toho využili také podněty z tzv. absurdního divadla ''S. Becketta'', ''E. Ionesca'', ''J. Geneta'' a z krásné literatury). Základem ''s.a.'' je postulování rozporu mezi původní nesmyslností a [[absurdita|absurditou]] světa vůbec a soc. světa zvl. a tím, že lidé jednají cílevědomě, intencionálně, čímž se snaží vnášet do nesmyslného světa řád a tak konstruovat vlastní, smysluplnou soc. realitu. ''S.a.'' není rozpracovaným s-gickým systémem, ani teorií středního dosahu, spíše je pokusem o analýzu některých zvláštních, osobitých jevů moderní společnosti, zejm. ve sféře [[deviace sociální|sociální deviace]]. Předmětně je ''s.a.'' zaměřena především na výzkum statusově problémových a [[osobnost marginální|marginálních osobností]] a skupin a atypických soc. situací.
-Podstatu ''s.a.'' lze demonstrovat na výkladu geneze (etiologie) [[chování deviantní|deviantního chování]]. Zatímco v menších, jednodušších společnostech není absurdita soc. světa nijak intenzívně pociťována, protože tyto společnosti jsou přehledné a pravidla soc. chování jsou v nich nepočetná, jednoznačná, a proto srozumitelná, v moderních, tzv. komplexních společnostech jsou naopak objektivně vytvořeny podmínky pro to, aby individua i celé soc. skupiny a vrstvy vnímaly společnost jako absurdní, tj. nesmyslnou, protože nepřehlednou, nesrozumitelnou, nezvládnutelnou a neosvojitelnou. Tento pocit absurdity vzniká ve třech typických situacích: ''1.'' při absenci znalosti pravidel (moderní společnosti jsou zahlceny normami, které variují místně a kult. a jejich osvojení je v úplnosti nemožné); ''2.'' při nepředvídaném vyžadování normy (i když člověk zná pravidlo či normu, nikdy nemůže předvídat, zda bude její dodržování vyžadováno, příp. jak bude norma interpretována pro danou konkrétní situaci); ''3.'' při absenci přemostění mezi pravidlem a situací (není obvykle jasné, jak se abstraktní pravidlo vztahuje ke konkrétní situaci). Tyto typické a vysoce frekventované soc. situace vedou k dezorientaci a umocnění pocitu nesmyslnosti a absurdity soc. světa. ''S.a.'' poukazuje na některé znepokojující stránky života moderních společností a výzkumy provedené v jejím rámci poskytují zajímavý empir. materiál. Jako samostatná škola se však od konce 70. l. už nerozvíjí, její tematika je většinou integrována do ''sociologie každodennosti'' (viz [[každodennost]].
+Podstatu ''s.a.'' lze demonstrovat na výkladu geneze (etiologie) [[chování deviantní|deviantního chování]]. Zatímco v menších, jednodušších společnostech není absurdita soc. světa nijak intenzívně pociťována, protože tyto společnosti jsou přehledné a pravidla soc. chování jsou v nich nepočetná, jednoznačná, a proto srozumitelná, v moderních, tzv. komplexních společnostech jsou naopak objektivně vytvořeny podmínky pro to, aby individua i celé soc. skupiny a vrstvy vnímaly společnost jako absurdní, tj. nesmyslnou, protože nepřehlednou, nesrozumitelnou, nezvládnutelnou a neosvojitelnou. Tento pocit absurdity vzniká ve třech typických situacích: ''1.'' při absenci znalosti pravidel (moderní společnosti jsou zahlceny normami, které variují místně a kult. a jejich osvojení je v úplnosti nemožné); ''2.'' při nepředvídaném vyžadování normy (i když člověk zná pravidlo či normu, nikdy nemůže předvídat, zda bude její dodržování vyžadováno, příp. jak bude norma interpretována pro danou konkrétní situaci); ''3.'' při absenci přemostění mezi pravidlem a situací (není obvykle jasné, jak se abstraktní pravidlo vztahuje ke konkrétní situaci). Tyto typické a vysoce frekventované soc. situace vedou k dezorientaci a umocnění pocitu nesmyslnosti a absurdity soc. světa. ''S.a.'' poukazuje na některé znepokojující stránky života moderních společností a výzkumy provedené v jejím rámci poskytují zajímavý empir. materiál. Jako samostatná škola se však od konce 70. l. už nerozvíjí, její tematika je většinou integrována do ''sociologie každodennosti'' (viz [[každodennost]]).
 <div class="translations">

@@ Řádek 12: / Řádek 12: @@
 <span class="section_title">Literatura:</span> ''Lyman, S. M.'' – ''Scott, M. B.'': A Sociology of the Absurd. New York 1970; ''Scott, R. A.'' – ''Douglas, J. D.'': Theoretical Perspectives on Deviance. New York, London 1972.
--- ''[[:Kategorie:Aut: Petrusek Miloslav|Miloslav Petrusek]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Petrusek Miloslav|Miloslav Petrusek]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Petrusek Miloslav]]
 [[Kategorie:Oblasti a disciplíny sociologie]]
 [[Kategorie:VSgS]]