Sociologie italská - Historie editací

ZRN v 4. 3. 2018, 15:11

2018-03-04T15:11:51Z

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

2017-12-11T16:03:30Z

finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server

2017-12-10T16:56:23Z

import na produkční server

Nová stránka

sociologie italská – navazuje na význ. tradici it. [[filozofie sociální|sociální filozofie]] (''N. Machiavelli'', ''G. Vico'', ''G. Ferrari''). První it. knihu o s-gii napsal r. 1879 ''A. Ardigo'' stoupenec [[sociologie pozitivistická|pozitivistické sociologie]] a [[evolucionismus|evolucionismu]]. Přednášky z tohoto oboru měl od r. 1886 na univerzitě v Janově filozof ''A. Asturaro''. V 90. l. 19. st. začaly vycházet s-gické časopisy. R. 1919 vzniklo v Turínu sdružení ''Instituto internazionale di sociologia'', zabývající se i polit. reformami, a byla zřízena jediná katedra s-gie (na univerzitě v Padově). V počátcích ''s.i.'' se projevoval také [[biologismus]]. Např. zakladatel mezinár. proslulé it. [[kriminologie]] ''C. Lombroso'' zformuloval teorii „rozeného zločince“ vyznačujícího se určitými tělesnými znaky. It. soc. darwinisté však odlišovali soc. evoluci od biologické a doporučovali humánnější vztah k chudým. Nejvýrazněji to vyjadřoval ''M. Vaccaro'', který vycházel z možnosti potírat biol. určenou kriminalitu stále nenásilněji, neboť ve společnosti se prý přeměnou prostředí a tím lidí zmírňuje boj o život. Kriminolog ''A. Niceforo'' považoval chudé lidi za zvl. biol. druh, ale ekon. ovlivňovaný. Z badatelů jiných zaměření se ''A. Labriola'' dopracoval k mater. pojetí dějin. ''A. Loria'' byl představitelem it. reformismu; původ chudoby spatřoval v tom, že pracující nemohou získat půdu, a východisko proto hledal v reformě pozemkového vlastnictví. Do 1. svět. války byl v ''s.i.'' silně zastoupen i [[psychologismus]]. Kupř. kriminolog ''S. Sighele'' se zaměřoval na chorobné stránky chování davu, které spatřoval též v činnosti parlamentu. Jeho kolega ''P. Rossi'' rozlišoval psychologii davu a psychologii soc., zabývající se podle něho organizovanými skupinami. Nejvýzn. it. sociolog ''V. Pareto'', jenž zaujímal jedno z předních míst ve svět. s-gii, pokládal za konstantní atomy soc. systému [[emoce]] a [[instinkt|instinkty]], převážně určující soc. činnosti, třebaže je lidé zdůvodňují klamnými a proměnlivými tvrzeními i teoriemi (viz [[rezidua a derivace]]). Soc. a kult. jevy vyjadřoval matematicky a vypracoval „logicko-experimentální metodu“. Vládnoucí postavení ve společnosti přisuzoval střídajícím se [[elita|elitám]] (viz [[cirkulace elit]]). Jiný it. badatel svět. jména ''G. Mosca'' považoval za nevyhnutelnou vládu organizované menšiny nad neorganizovanou většinou. Světoznámý politolog ''R. Michels'' se věnoval [[sociologie stranictví|sociologii stranictví]]; podle něho každá [[demokracie]] vede k [[oligarchie|oligarchii]]. V 1. polovině 20. l. skončilo 1. období ''s.i.''. vyplněné rozsáhlou, byť namnoze spekulativní aktivitou.

Rozvoj ''s.i.'' byl ochromen za vlády [[fašismus|fašismu]] (1922–1943), i když v 30. l. vzniklo sdružení ''Societa Italiana di Sociologia''; jehož ústřední postavou se stal ''C. Gini'' (zaměřený zvl. na statistiku a demografii), který se pokusil oživit [[organicismus]] a vytvořil jednu z cyklických teorií soc. vývoje, vysvětlující zánik národů poklesem plodnosti jejich „vyšších“ a pak „nižších“ tříd. Komunista ''A. Gramsci'' ve vězení rozvíjel své úvahy, z nichž mělo po jeho smrti vliv na s-gické myšlení zejm. rozlišování polit. a občanské společnosti a názor, že revol. intelektuálové připraví svou polit. hegemonii morálním ovládnutím společnosti. Křesťanský demokrat ''L. Sturzo'' v emigraci pojímal s-gii v katol. duchu. Celková stagnace, která charakterizovala 2. období ''s.i.'', trvala až do poloviny 50. l. Nepříznivě působilo i to, že někteří sociologové v Itálii byli za fašistického panství polit. zkompromitováni, že silný vliv měl hlavní it. představitel neohegeliánské filozofie ''B. Croce'', který zpochybňoval s pozitivismem, poznamenávajícím dlouho it. s-gické myšlení, samu s-gii jako vědu, a že se dogmatismus v kom. straně, k níž se po 2. svět. válce hlásilo mnoho příslušníků it. inteligence, stavěl k s-gickému poznání negativně. K obnově s-gie v Itálii přispěla prestiž některých badatelů stojících na pomezí s filozofií (''L. Sturzo'' aj.). Do konce 60. l., kdy se uzavíralo 3. období ''s.i.'', vznikla řada s-gických institucí, jednak spjatých s univerzitami, jednak jako prakticky zaměřená pracoviště, která se zabývala se empir. výzkumy, specializovanými podle disciplín (zaměřenými zvl. na ekon. a soc. otázky) i podle regionů (zkoumajícími např. chudý it. jih). Zároveň se objevily nové časopisy. R. 1958 byla ustavena věd. společnost ''Associazione Italiana di Scienze Sociali'' se 160 členy. Tento rozvoj začal v rámci am.-it. kult. výměny, a proto měla tehdy v Itálii patrný značný vliv am. s-gie, především [[strukturalismus funkcionální|strukturální funkcionalismus]] a [[empirismus]]. Působilo zde však i katol. učení, ''É. Durkheim'', ''M. Weber'', ''V. Pareto'', psychoanalýza, frankfurtská škola. Do popředí vystoupila i nová jména domácích autorů, např.: ''S. S. Acquaviva'', ''F. Alberoni'', ''A. Ardigo'', ''F. Barbano'', ''F. Ferrarotti'', ''L. Gallino'', ''A. Pizzorno''.

Na sklonku 60. l. vzniklo v Itálii (podobně jako ve Francii) studentské protestní hnutí levicově radikálního zaměření. S tím souvisel jistý zlom v ''s.i.''. Dosavadní s-gie byla kritizována pro ideologizaci, ale na druhé straně byla odmítána hodnotová neutralita a zaujímala se levicová ideol. a polit. stanoviska. Zeslábl vliv am. strukturního funkcionalismu, obviňovaného z konzervatismu. Krátkodobě ještě zesílilo působení frankfurtské školy a rozšířily se myšlenky [[neomarxismus|neomarxismu]]. Avšak zvýšená kritičnost vedla u některých sociologů k propracovávání metodologie v duchu [[neopozitivismus|neopozitivismu]] a k sepětí se statistikou i s logikou. Tak počátkem 70. l. nastoupilo 4. období vývoje ''s.i.'', jež trvalo i v následujícím desetiletí. V nové etapě se především upevnilo postavení s-gie na univerzitách. Kolem r. 1980 vyučovala na fakultách polit. věd (Bologna, Cagliari, Florencie, Milán, Pavia, Řím, Turín), statistiky (Řím), s-gie (Trident) a jinde (okolo 100 profesorů, což byl oproti 3. období čtyřnásobek, a mnoho tisíc studentů). Rozvinula se též řada specializací (v univerzitních studijních programech bylo zařazeno asi 100 s-gických oborů). Dále se rozšiřovaly empir. výzkumy, už více podporované státem.

Vlivem toho všeho od přelomu 60. a 70. l. prudce vzrostla původní publikační činnost. Přestaly v ní převládat překlady z francouzštiny a angličtiny. Kromě orientace na specif. otázky s-gie se zájem soustřeďoval více na aktuální spol. problémy země. Co se týká výsledků empir. výzkumů, po 2. svět. válce se v Itálii vydávají knihy a uveřejňují články zejména o práci v průmyslu i v zemědělství, o spotřebě, o hosp.-soc. nerozvinutosti a o rozvoji, o spol. třídách, o soc. péči ve státě, o situaci žen, rodin, starých lidí, o problémech ze soc. psychologie, o marginalitě a soc. deviaci (pokračuje se v tradici it. kriminologie), o kvalitě života, záležitostech měst a vesnic, výchově, vzdělání, vědě, náboženství, právu, veř. mínění, protestním hnutí, politice. V teor. analýzách jde zvl. o problémy moderních spol. makrostruktur, o dějiny s-gie, o vztahy mezi ní a jjinými spol. vědami, o její metodologii, o s-gické problémy v sociolingvistice, etnologií, resp. soc. a kult. antropologií, o poměr marxismu ke spol. vědám. K tomu přistupuje vydávání slovníků, učebnic, antologií a klasických děl. Ze zahraničních zdrojů ''s.i.'' se dostal do popředí vliv fr. myšlení nejen tradičního, nýbrž i soudobého (''M. Foucault'', ''J. Duvignaud''), něm. fenomenologie, ''N. Luhman'', do jisté míry rovněž ''[[Sorokin Pitirim Alexandrovič|P. A. Sorokin]]''. Avšak práce předních sociologů v poválečné Itálii jsou namnoze originální, a v ''s.i.'' je stále patrná rozmanitost orientací, přístupů a zdrojů informací.

S-gické instituce: ''Centro di Ricerca e Documentazione Febbraio '74'' v Římě; ''Centro Studi Investimenti Sociali'' v Římě; ''Istituto di Diritto del Lavoro e di Scienze Sociali'' v Bari; ''Istituto di Sociologia'' v Římě; ''Istituto di Sociologia „A. Pagani“ della Facolta di Scienze Politiche'' – ''Universita degli Studi di Milano'' v Miláně; ''Istituto di Sociologia del l'Universita Cattolica del Sacro Cuore'' v Miláně; ''Istituto di Sociologia Internazionale'' v Gorizii; ''Istituto Luigi Sturzo'' v Římě.

S-gické časopisy: ''Annali di Sociologia'' (1964–); ''Bolletino delle Ricerche Sociali'' (1961–); ''Classe e Stato'' (1965–); ''Critica Marxista'' (1963–); ''Critica Sociologica'' (1967–); ''Il Mulino'' (1951–); ''Quaderni di Scienze Sociali'' (1962–); ''Quaderni di Sociologia'' (1951–); ''Quality and Quantity'' (1967–); ''Rassegna Italiana di Sociologia'' (1960–); ''Rivista di Sociologia'' (1963–); ''Rivista Internazionale di Scienze Sociali'' (1893–); ''Societa'' (1945–); ''Sociologia'' (1957–); ''Studi di Sociologia'' (1963–).

<div class="translations">
Italian sociology
sociologie italienne
italienische Soziologie
sociologia italiana
</div>

Literatura: ''Becker, H.'': (1938) Sociology in Italy. In: ''Becker, H.'' – ''Barnes, H. E.'': Social Thought from Lore to Science. Sv. 3. New York 1961; ''Crawford, W. R.'': Representative Italian Contributions to Sociology. In: ''Barnes, H. E.'' ed.: An Introduction to the History of Sociology. Chicago 1948; ''Ferrarotti, F.'': Sociology in Italy: Problems and Perspectives. In: ''Becker, H.'' – ''Boskoff, A.'' eds.: Modern Sociological Theory in Continuity and Change. New York 1957; ''Marotta, M.'': Socjologia włoska po II. wojnie światowej. ''Studia'' socjologiczne, 1985, ''3–4''; ''Mucha, J.'' ed.: Szkice z historii socjologii włoskiej. Warszawa 1987; ''Panunzio, C.'': Italian Sociology. In: ''Gurvitch, G.'' – ''Moore, W. E.'' eds.: Twentieth Century Sociology. New York 1945; ''Pellizzi, C.'': Italy. In: ''Roucek, J. S.'' ed.: Contemporary Sociology in Italy. In: ''Mohan, R. P.'' – ''Martindale, D.'' eds.: Handbook of Contemporary Developments in World Sociology. Westport, Conn. 1975.

-- ''[[:Kategorie:Aut: Stupka Václav|Václav Stupka]]'' 
[[Kategorie:Aut: Stupka Václav]]
[[Kategorie:Sociologie některých národů a států]]
[[Kategorie:VSgS]]

@@ Řádek 18: / Řádek 18: @@
 </div>
-<span class="section_title">Literatura:</span> ''Becker, H.'': (1938) Sociology in Italy. In: ''Becker, H.'' – ''Barnes, H. E.'': Social Thought from Lore to Science. Sv. 3. New York 1961; ''Crawford, W. R.'': Representative Italian Contributions to Sociology. In: ''Barnes, H. E.'' ed.: An Introduction to the History of Sociology. Chicago 1948; ''Ferrarotti, F.'': Sociology in Italy: Problems and Perspectives. In: ''Becker, H.'' – ''Boskoff, A.'' eds.: Modern Sociological Theory in Continuity and Change. New York 1957; ''Marotta, M.'': Socjologia włoska po II. wojnie światowej. ''Studia'' socjologiczne, 1985, ''3–4''; ''Mucha, J.'' ed.: Szkice z historii socjologii włoskiej. Warszawa 1987; ''Panunzio, C.'': Italian Sociology. In: ''Gurvitch, G.'' – ''Moore, W. E.'' eds.: Twentieth Century Sociology. New York 1945; ''Pellizzi, C.'': Italy. In: ''Roucek, J. S.'' ed.: Contemporary Sociology in Italy. In: ''Mohan, R. P.'' – ''Martindale, D.'' eds.: Handbook of Contemporary Developments in World Sociology. Westport, Conn. 1975.
+<span class="section_title">Literatura:</span> ''Becker, H.'': (1938) Sociology in Italy. In: ''Becker, H.'' – ''Barnes, H. E.'': Social Thought from Lore to Science. Sv. 3. New York 1961; ''Crawford, W. R.'': Representative Italian Contributions to Sociology. In: ''Barnes, H. E.'' ed.: An Introduction to the History of Sociology. Chicago 1948; ''Ferrarotti, F.'': Sociology in Italy: Problems and Perspectives. In: ''Becker, H.'' – ''Boskoff, A.'' eds.: Modern Sociological Theory in Continuity and Change. New York 1957; ''Marotta, M.'': Socjologia włoska po II. wojnie światowej. ''Studia socjologiczne'', 1985, ''3–4''; ''Mucha, J.'' ed.: Szkice z historii socjologii włoskiej. Warszawa 1987; ''Panunzio, C.'': Italian Sociology. In: ''Gurvitch, G.'' – ''Moore, W. E.'' eds.: Twentieth Century Sociology. New York 1945; ''Pellizzi, C.'': Italy. In: ''Roucek, J. S.'' ed.: Contemporary Sociology in Italy. In: ''Mohan, R. P.'' – ''Martindale, D.'' eds.: Handbook of Contemporary Developments in World Sociology. Westport, Conn. 1975.
 ''[[:Kategorie:Aut: Stupka Václav|Václav Stupka]]''<br />

@@ Řádek 20: / Řádek 20: @@
 <span class="section_title">Literatura:</span> ''Becker, H.'': (1938) Sociology in Italy. In: ''Becker, H.'' – ''Barnes, H. E.'': Social Thought from Lore to Science. Sv. 3. New York 1961; ''Crawford, W. R.'': Representative Italian Contributions to Sociology. In: ''Barnes, H. E.'' ed.: An Introduction to the History of Sociology. Chicago 1948; ''Ferrarotti, F.'': Sociology in Italy: Problems and Perspectives. In: ''Becker, H.'' – ''Boskoff, A.'' eds.: Modern Sociological Theory in Continuity and Change. New York 1957; ''Marotta, M.'': Socjologia włoska po II. wojnie światowej. ''Studia'' socjologiczne, 1985, ''3–4''; ''Mucha, J.'' ed.: Szkice z historii socjologii włoskiej. Warszawa 1987; ''Panunzio, C.'': Italian Sociology. In: ''Gurvitch, G.'' – ''Moore, W. E.'' eds.: Twentieth Century Sociology. New York 1945; ''Pellizzi, C.'': Italy. In: ''Roucek, J. S.'' ed.: Contemporary Sociology in Italy. In: ''Mohan, R. P.'' – ''Martindale, D.'' eds.: Handbook of Contemporary Developments in World Sociology. Westport, Conn. 1975.
--- ''[[:Kategorie:Aut: Stupka Václav|Václav Stupka]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Stupka Václav|Václav Stupka]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Stupka Václav]]
 [[Kategorie:Sociologie některých národů a států]]
 [[Kategorie:VSgS]]