ZRN v 4. 3. 2018, 15:15

2018-03-04T15:15:27Z

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

2017-12-11T16:03:30Z

finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server

2017-12-10T16:56:23Z

import na produkční server

Nová stránka

sociologie jazyka – s-gická disciplína, která se zabývá úlohou [[jazyk|jazyka]] ve spol. životě, vztahem jazyka k jiným soc. výtvorům a procesům a soc. efekty ''řečového chování'' a jeho podmíněností spol. kontextem. ''S.j.'' má svým předmětem velmi blízko k [[sociolingvistika|sociolingvistice]], ale není s ní totožná, ačkoliv někteří autoři pokládají za předčasné nebo nadbytečné stanovit přesnou hranici mezi nimi (např. ''S. Lieberson''). ''J. A. Fishman'' pokládá sociolingvistiku za část ''s.j.'', která je obecnější, protože na rozdíl od sociolingvistiky se zabývá všemi soc. kontexty fungování jazyka, zatímco sociolingvistika pouze soc. podmíněnou variantností jeho užití. ''D. H. Hymes'' přisuzuje sociolingvistice pouze studium řečového chování, zatímco všechny ostatní aspekty studia jazyka ve vztahu ke společnosti přisuzuje ''s.j.''. Nejednotnost a mnohoznačnost vymezení předmětu ''s.j.'' ve vztahu k sociolingvistice je pochopitelná proto, že sociolingvistika se konstituuje jako samostatná vědní disciplína až od konce 50. l. a ''s.j.'' se institucionalizovala dokonce ještě později. Jazyk jako dominantní s-gické téma se objevuje až na přelomu 60. a 70. l. v souvislosti s proměnou paradigmatické struktury s-gie a rozvojem tzv. [[sociologie interpretativní|interpretativní sociologie]] a [[konstruktivismus sociologický|sociologického konstruktivismu]]. Vztah mezi ''s.j.'' a sociolingvistikou lze vymezit spíše funkcemi, jež studium jazyka v dané disciplíně plní, než specif. předmětem. Smyslem studia jazykových fenoménů v sociolingvistice je lépe porozumět jazyku, proto je také sociolingvistika chápána právem jako disciplína jazykovědná, zatímco zákl. funkcí studia jazyka v ''s.j.'' je lepší porozumění soc. jevům, jejichž povaha a vývoj jsou jazykem ovlivněny. Protože naprostá většina soc. fenoménů souvisí s komunikací a je jí příp. přímo kauzálně podmíněna a protože všechny soc. fenomény jsou soc. mj. proto, že jsou nositeli významů v sémiotickém smyslu, je pochopitelné, že studium jazyka se dostalo v posledních desetiletích do středu zájmu s-gické teorie i výzkumu a že se ''s.j.'' osamostatnila jako svébytná oborová disciplína. Podle metaforického vyjádření ''P. P. Giglioliho'' je ''s.j.'' nelingvistickou sociolingvistikou.

Zájem o studium jazyka v s-gii je přirozeně podstatně starší a nelze jej spojovat teprve s ustavením ''s.j.''. Protože jazyk prostupuje prakticky všemi soc. fenomény a sám je specif. soc. výtvorem, je také téma jazyka v té či oné míře obsaženo v každé s-gické teorii, klasické koncepce 19. st. nevyjímaje. Problém jazyka však bývá včleněn do širšího kontextu daného systému a někdy stojí až na jeho okraji. Je zajímavé, že ''K. Marx'' a ''F. Engels'' věnovali problému jazyka zvl. pozornost od samého počátku své práce. V ''Německé ideologii'' z r. 1846 je jazyk pojat jednak z gnozeologického hlediska jako materializované vědomí a řeč jako praktické vědomí existující pro jiné lidi, jednak jako zákl. prostředek mezilidské komunikace, jako produkt i předpoklad koordinovaných lidských aktivit. Soudobá s-gie však tuto optiku radikálně obrátila: podstatná část soc. problémů má podobu problémů jazykových, což vyplývá z ontologického předpokladu, že soc. svět je [[diskurs]], že soc. skutečnost je konstituována v procesu jazykové komunikace a interakce a že je permanentně jazykově interpretována a zvýznamňována. Takto enormní a někdy až absolutizující důraz na význam jazyka chybí i v klasické s-gii 19. st., ačkoliv zde lze nalézt řadu zajímavých podnětů. Např. ''É. Durkheim'' uvažuje o jazyce ve dvou zákl. souvislostech: v souvislosti se soc. původem logických a fil. kategorií, např. času, prostoru, kauzality atd., a v souvislosti s konceptem [[fakt sociální|sociálního faktu]]. Jazyk je u ''Durkheima'' zvl. názorným příkladem soc. faktu, protože splňuje obě podmínky – je nezávislý na individuu a v tomto smyslu je vůči němu vnější a současně na individuum vykonává soc. tlak, jemuž se individuum musí podřídit, jestliže se chce účastnit spol. styku a komunikace. ''G. Simmel'' uvažuje o jazyce při rozboru úlohy lži v utváření určitých typů soc. vztahů, ''V. Pareto'' v rámci své teorie non-logického chování uvažuje o jednom typu derivací (viz [[rezidua a derivace|reziduum a derivace]]), který je vázán na jazyk, totiž na využívání slov, jejichž význam je neurčitý, nejistý a dvojznačný.

Až do 60. l. 20. st. byly tedy úvahy o jazyce ve velkých s-gických systémech spíše marginální. S-gický zájem o jazyk anticipují ovšem již v 30. l. kult. antropologové. Např. ''B. Malinowski'' se zabýval vztahem jazyka, kultury a institucí v preliterárních společnostech a anticipoval ideu [[indexikalita|indexikality]]. Téma jazyka je význ. zastoupeno také u ''F. Boase'', ''A. R. Radcliffa-Browna'' a ''E. E. Evanse-Pritcharda''. Fil. a s-gické myšlení význ. ovlivnila také tzv. [[hypotéza Sapirova-Whorfova|Sapirova-Whorfova hypotéza]] jazykového relativismu. Ve [[funkcionalismus strukturální|strukturálním funkcionalismu]] ''T. Parsonse'' je jazyk chápán především jako nástroj dosahování hodnotového konsensu, jako nejobecnější symbolický systém, jehož fungování předpokládá existenci kult. specif. kódů, pomocí nichž jsou rozeznávány jednotlivé významy. Fr. s-gický strukturalismus byl silně ovlivněn durkheimovskou s-gickou tradicí, zejm. však vstřebal všechny podstatné podněty obecné lingvistiky ''F. de Saussura'', obecné a hist. lingvistiky ''A. Meilleta'' a prvních sociolingvistických výzkumů ''J. Vendryese'' z konce 20. l. ''C. Lévi-Strauss'' jako vůdčí představitel fr. strukturalismu (fil., antropol. a s-gického) na ''Saussura'' dokonce přímo navazuje, když akceptuje 4 zákl. principy saussurovské obecné lingvistiky: ''1.'' rozlišení jazykového systému (langue) a aktuálního mluvení, řeči (parole), tedy toho, co je v jazyce soc. v durkheimovském smyslu, a toho, co podléhá individ. a skup. variacím; ''2.'' mnohé nejazykové fenomény by mohly a měly být zkoumány a chápány obdobně jako jazyk, totiž jako znakové systémy, a spol. vědy by měly být sémiotizovány; ''3.'' rozlišení synchronie a diachronie s dominací synchronní analýzy; ''4.'' důraz na arbitrární povahu jazyka, který je uspořádán na základě struktury jazykového systému a intencionality mluvčího. Podle ''C. Lévi-Strausse'' má jazykověda, zejm. [[fonetika]], mezi spol. vědami zcela výlučné místo a může být pro ostatní vědy modelem jejich výstavby jako exaktních věd. Na bázi lingvistické inspirace rozvinul ''C. Lévi-Strauss'' také studium nevědomých procesů jako základu struktur, hypotézu o homologii některých soc. procesů jako příbuzenství, mýtus a směna s jazykem a hledání univerzálních, nadhist. zákonitostí. Strukturalistický boom, který vrcholil v Evropě a v USA v polovině 60. l., silně ovlivnil nejen myšlení té doby, ale i následující období, jež se s ním a jeho koncepcí jazyka muselo vyrovnávat.

Novopozitivistická s-gie rozvinula v díle ''P. F. Lazarsfelda'' aj. ideu jazyka empir. výzkumu jako specif. jazyka s-gie budované podle naturalistického modelu přír. věd a v díle ''O. Neuratha'' ideu jednotného [[jazyk vědy|jazyka vědy]]. V těchto souvislostech rozpracoval novopozitivismus dvě cenné a dodnes živé a diskutované koncepce, totiž princip operacionalizace teor. pojmů v empir. výzkumu a princip permanentní jazykové sebereflexe s-gie jako vědy. Teoretičtěji zaměřené novopozitivistické koncepce se v pojetí jazyka inspirovaly ''Shannonovou'' teorií informace a ''Skinnerovou'' teorií verbálního chování. Podle ''Skinnera'' je ''řeč'' motorická reakce, jejíž trvalost závisí na posilování v pavlovovsko-watsonovském smyslu. ''Skinnerovu'' koncepci ostře kritizoval lingvista ''N. Chomsky'', který podtrhl tvořivý charakter jazyka v souvislosti se svým vlastním pojetím ''jazykové kompetence'' jako schopnosti tvořit věty, jejichž struktura je v daném jazyce přípustná. Soudobá s-gie věnuje problému jazyka pozornost zcela mimořádnou zejm. v tzv. interpretativní sociologii nebo konstruktivistické sociologii. Jádrem přístupu této orientace je snaha postihnout, kde a jak jazyk konstituuje soc. realitu a jaká je role prožitku jazyka, zkušenosti, kterou s jazykem máme ve spol. životě. [[sociologie fenomenologická|Fenomenologická sociologie]] a zejm. z ní vycházející [[etnometodologie]] a dokonce s-gická hermeneutika rozpracovaly řadu zcela doposud opomíjených témat, např. téma přenosnosti individ. zkušenosti prostřednictvím jazyka, úlohy jazyka v ustavování intersubjektivního světa, problém jazykového [[labelling|labellingu]] v rámci teorie deviantního chování, jazykové podmíněnosti soc. chování, problém tzv. indexikality a obecně pak ústřední téma vztahu jazyka a každodenního života (viz [[každodennost]]).

Ze současných s-gických teorií je jazyku věnována značná pozornost v teorii komunikativního jednání ''J. Habermase'', teorii strukturace ''A. Giddense'' a v tzv. figurační s-gii ''N. Eliase'', v nichž je činěn pokus o syntézu klasického, tj. objektivistického pojetí jazyka, s výrazně subjektivistickými koncepcemi fenomenologické s-gie. Problematika ''s.j.'' se kromě kontextu velkých teor. systémů rozvíjí také v rámci konkrétních s-gických disciplín, zejm. s-gie kultury, kde je zvl. pozornost věnována jazyku masové kultury, s-gie hromadného sdělování, propagandy a reklamy, samozřejmě také s-gie umění a s-gie literatury. Od 20. l. se rozvíjí intenzívní studium tématu „jazyk a moc“ také v kontextu s-gie politiky a s-gie revoluce. ''S.j.'' ve spojení se sociolingvistikou se zabývá také vztahem jazyka a soc. struktury, tedy jazykovou diferenciací společnosti jako odrazem diferenciace soc. (práce ''W. Labova'', ''J. A. Fishamana'' aj.) a vztahem jazyka a kultury. Podle formulace ''W. H. Goodenougha'' je [[kultura]] to, co je třeba znát, abychom jednali přijatelně pro ostatní členy společnosti, a jazyk to, co je třeba znát, abychom s nimi adekvátně komunikovali. Pokus prokázat přímý kauzální vztah mezi jazykem a soc. světem, který učinil ''K. L. Pike'' ve své teorii izomorfismu jazykových a nejazykových forem, se však nezdařil. K význ. tématům ''s.j.'' patříú studium řečového společenství, jazykových aktů, vztahů mezi jazykem a soc. rolemi, dále vymezení sfér jazykového chování, analýza prostorové determinace řečových aktů, vztahů mezi verbálním a neverbálním chováním, úlohy specif. interakčních sítí atd. S-gicky byly dosti detailně studovány otázky [[bilingvismus|bilingvismu]], role malých skupin v jazykovém chování (''J. J. Gumperz'') a tzv. sociolingvistických pravidel. Vývoj svět. ''s.j.'' byl význ. ovlivněn [[Pražský lingvistický kroužek|Pražským lingvistickým kroužkem]] a všeobecně jsou citovány práce ''V. Mathesia'', ''B. Havránka'' a ''J. Vachka'', jakož i ''J. Mukařovského'' z 30. a 40. l. ''S.j.'' měla v minulosti a má dodnes řadu praktických aplikací v oblasti tzv. [[plánování jazykové|jazykového plánování]], řešení národnostních a etnických vztahů, ve sféře propagandy, reklamy a podobně.

<div class="translations">
sociology of language
sociologie de la langue
Sprachsoziologie
sociologia del linguaggio
</div>

Literatura: ''Advances'' in the Sociology of Language. The Hague, Paris 1971; ''Fishman, J. A.'': Language Loyalty in the United States. The Hague 1966; ''Gumperz, J. J.'': Language in Social Groups. Stanford 1971; ''Hymes, D. H.'' ed.: Language in Society. London, New York 1972; ''Labov, W.'': The Social Stratification of English in New York City. Washington 1966; ''Lévi-Strauss, C.'': Anthropologie structurale. Paris 1962; ''Petrusek, M.'': Jazyk v západních sociologických teoriích. ''Sociologický'' časopis, 1988, č. 5.

-- ''[[:Kategorie:Aut: Petrusek Miloslav|Miloslav Petrusek]]'' 
[[Kategorie:Aut: Petrusek Miloslav]]
[[Kategorie:Oblasti a disciplíny sociologie]]
[[Kategorie:Terminologie/komunikace a jazyk]]
[[Kategorie:VSgS]]

@@ Řádek 16: / Řádek 16: @@
 </div>
-<span class="section_title">Literatura:</span> ''Advances'' in the Sociology of Language. The Hague, Paris 1971; ''Fishman, J. A.'': Language Loyalty in the United States. The Hague 1966; ''Gumperz, J. J.'': Language in Social Groups. Stanford 1971; ''Hymes, D. H.'' ed.: Language in Society. London, New York 1972; ''Labov, W.'': The Social Stratification of English in New York City. Washington 1966; ''Lévi-Strauss, C.'': Anthropologie structurale. Paris 1962; ''Petrusek, M.'': Jazyk v západních sociologických teoriích. ''Sociologický'' časopis, 1988, č. 5.
+<span class="section_title">Literatura:</span> ''Advances in the Sociology of Language''. The Hague, Paris 1971; ''Fishman, J. A.'': Language Loyalty in the United States. The Hague 1966; ''Gumperz, J. J.'': Language in Social Groups. Stanford 1971; ''Hymes, D. H.'' ed.: Language in Society. London, New York 1972; ''Labov, W.'': The Social Stratification of English in New York City. Washington 1966; ''Lévi-Strauss, C.'': Anthropologie structurale. Paris 1962; ''Petrusek, M.'': Jazyk v západních sociologických teoriích. ''Sociologický časopis'', 1988, č. 5.
 ''[[:Kategorie:Aut: Petrusek Miloslav|Miloslav Petrusek]]''<br />

@@ Řádek 18: / Řádek 18: @@
 <span class="section_title">Literatura:</span> ''Advances'' in the Sociology of Language. The Hague, Paris 1971; ''Fishman, J. A.'': Language Loyalty in the United States. The Hague 1966; ''Gumperz, J. J.'': Language in Social Groups. Stanford 1971; ''Hymes, D. H.'' ed.: Language in Society. London, New York 1972; ''Labov, W.'': The Social Stratification of English in New York City. Washington 1966; ''Lévi-Strauss, C.'': Anthropologie structurale. Paris 1962; ''Petrusek, M.'': Jazyk v západních sociologických teoriích. ''Sociologický'' časopis, 1988, č. 5.
--- ''[[:Kategorie:Aut: Petrusek Miloslav|Miloslav Petrusek]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Petrusek Miloslav|Miloslav Petrusek]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Petrusek Miloslav]]
 [[Kategorie:Oblasti a disciplíny sociologie]]
 [[Kategorie:Terminologie/komunikace a jazyk]]
 [[Kategorie:VSgS]]

Sociologie jazyka - Historie editací

ZRN v 4. 3. 2018, 15:15

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server