Sociologie práce - Historie editací

imported>Admin: Přidána poslední věta Viz též heslo společnost práce v Petruskových Společnostech (2006)

2020-09-21T06:17:00Z

Přidána poslední věta Viz též heslo společnost práce v Petruskových Společnostech (2006)

ZRN: Přidána poslední věta Viz též heslo skupina pracovní v historickém Malém sociologickém slovníku (1970)

2018-11-10T18:18:30Z

Přidána poslední věta Viz též heslo skupina pracovní v historickém Malém sociologickém slovníku (1970)

ZRN v 5. 3. 2018, 12:49

2018-03-05T12:49:38Z

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

2017-12-11T16:03:33Z

finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server

2017-12-10T16:56:29Z

import na produkční server

Nová stránka

sociologie práce – s-gický obor, resp. subdisciplína zkoumající: ''a)'' tech. a soc. dělbu a organizaci [[práce]] v její hist. i aktuální ekon. a polit. podmíněnosti (např. krizí, internacionalizací trhu práce), ''b)'' [[podmínky pracovní|pracovní podmínky]] a situaci v různých obdobích, sférách produkce, odvětvích zaměstnání a sociálních, socioprofesních i malých ''pracovních skupinách'', ''c)'' vliv této situace (např. míry zátěže nebo autonomie) na soc. postavení (např. polarizaci pracovní síly), na meziosobní vztahy (např. pracovní konflikty), na chování (např. profesní socializaci) a vědomí pracovníků, ''d)'' vliv institucionalizovaných soc. ekon. principů (např. námezdní práce) a mocenských poměrů (např. podnikové demokracie) na pracovní situaci, ''e)'' vliv ekon., zejm. podnikatelských zájmů a strategií (např. racionalizace, automatizace) na změny v pracovních podmínkách, na inovační potenciál, na soc. klima, ''f)'' vliv zájmových organizací pracujících (odborů, rad) na soc. politiku podniku a na podmínky práce a zaměstnání. ''S.p.'' je těsně spjata se [[sociologie podniku|sociologií podniku]], psychologií podniku a [[psychologie práce|psychologií práce]], se [[sociologie organizace|sociologií organizace]] a řízení a se [[sociologie povolání|sociologií povolání]], zaměstnání, průmyslu a pracovních vztahů (industrial relations). Východiskem výzkumu ''s.p.'' bývají kvalifikační požadavky a struktura, mobilita, fluktuace, migrace pracovní síly v dichotomiích: „produktivní – neproduktivní (provozně zabezpečovací)“; „manuální (fyzická) – nemanuální“; „pomocná – duševní (rutinní administrativní, koncepční)“; „řízená – řídící“; „kmenová – snadno nahraditelná“. Stratifikace osazenstva je nezbytnou podmínkou implementace tech. a org. inovací (''Clegg'', 1990). Segmentace je však dále prohlubována bilaterální reprodukcí v zaměstnaneckých vztazích a vede ke spol. marginalizaci rostoucího počtu socioprofesních skupin.

''S.p.'' se rodí s ''Marxovou'' analýzou práce jako soc. procesu konstituce spol. poměrů (v marxismu však s výjimkou uměle rozlišovaného [[obsah práce|obsahu práce]] a [[charakter práce|charakteru práce]] nebyla koncepčně rozvíjena). Oborově se ustavila v příznačné časové koincidenci zavádění pásové výroby (chigagské jatky –1870, detroitská ''Fordova'' automobilka –1914), ''Durkheimova'' díla o [[dělba práce|dělbě práce]] (1883) a ''Taylorovy'' propagace [[management vědecký|vědeckého managementu]] (1911), zvyšování efektivity práce její simplifikací. Rostoucí diferenciace úloh nastoluje problém koordinace práce, diferenciace povolání nastoluje problém rozdělování jejích výsledků, specializace nastoluje problém [[solidarita|solidarity]] a autoritativně hierarchické řízení problém [[motivace]]. Paradigmatické změny oborového nazírání, spjaté s vývojem teorie [[organizace]] i praxe [[management|managementu]], přinášejí: ''1.'' směr [[human relations]], odhalující možnosti dalšího, dobově potřebného zvyšování pracovního výkonu ve využití soc. stimulace, meziosobních vztahů a skup. soudržnosti (''E. Mayo'', 1945); ''2.'' požadavek individ. seberealizace, nastolený s-gií i psychologií z obav před vznikem [[společnost masová|masové společnosti]] v tematické koincidenci děl ''Ch. W. Millse'' a ''A. H. Maslowa'' (1962); ''3.'' požadavek překonání [[odcizení]] (desalienation) rozšířením autonomie pracovního jednání (''D. M. McGregor'', 1960), zvýšením participace pracovníka na řízení (''R. Likert'', 1961), integrací jeho osobních cílů, zájmů a kapacit s organizačním kontextem (''Ch. Argyris'', 1964) a zvýrazněním jeho kontroly nad pracovní situací (''R. Blauner'', 1964, ''F. Ch. Mann'', 1977); tento pořadavek je logicky následován hledáním soc. identity (''O. E. Klapp'', 1969, ''L. Krappman'', 1969); ''4.'' směr „human resources“ (''Miles'', 1965), odhalující v návaznosti na předchozí požadavky rozhodující význam živé práce pro další zvyšování produktivity výroby a efektivity jejího řízení (kvalifikace a iniciativa pracovníků byla později označována jako [[kapitál lidský|lidský kapitál]] podniku); zdůrazňována je lidská stránka organizace (''McGregor'', 1960, 1967) a orientace managementu (později též organizačního designu) na autonomní pracovní týmy, pracovník je považován nikoli za bytost výlučeně ekon. (''Taylor'') a hédonistickou (''V. H. Vroom'', 1964) nebo pouze sociální (''Mayo''), ale za bytost komplexní (''E. H. Schein'', 1972) s pozitivní „premotivací“ k tvořivosti a k odpovědnému sebeřízení, místo mocenských modelů řízení mají být využívány kolaborativní modely, místo manipulativních tendencí human relations má být nastolen „psychologický kontrakt“ vzájemných očekávání a investic pracovníka a organizace, přičemž tento vztah může mít podobu úkolového kontraktu (''Davis'', 1972), založeného na povaze práce a zaměstnání (job design), dispozičního kontraktu založeného na kombinaci dovedností, znalostí a očekávání spjatých s rolí (''L. Mumford'', 1970), výkonového (efficiency) kontraktu založeného na poměru úsilí a odměn (''Th. Lupton'', ''Gowler'', 1969), kontraktu podřízenosti založeného na poměru motivace podřízených a osobnostních rysů nebo [[styl manažerský|manažerského stylu]] vedoucího (''F. E. Fiedler'', 1967), statusového kontraktu založeného na podpoře manažerské ideologie (''A. W. Gouldner'', 1955) nebo soc. smlouvy o respektování pracovníkových práv (''M. C. Keeley'', 1988); ''5.'' směr org. rozvoje (''OD'') a sociotech. utváření práce, usilující o zplošťování pyramidy org. hierarchie (''P. F. Drucker'', 1970), propojení tech.-strukturálních a lidsky procesuálních aspektů podniku (''Davis'', 1979), zvyšování soc. kompetence řídících i řízených pracovníků (sensitivity training) a racionalizaci založenou na nových konceptech výroby (''H. E. Kern'', ''E. F. Schumann'', 1984) (místo „scientific management“ v něm nastupuje „management science“); ''6.'' požadavek humanizace práce a zvýšení kvality pracovního života (''QWL''), participace a sebeřízení osazenstva, kritizující omezenou psychol. i ekon. účinnost stále znovu oživovaného taylorismu a neotaylorismu (kampaně za jeho prosazení narážejí na konzervatismus a rezistenci manažerů, usilujících uchovat si soc. kontrolu nad pracovním procesem i nad orgány „samosprávy“, a vytvářejí často jen iluzi zlepšení pracovní situace); ''7.'' kritická psychologie (''K. Holzkamp'', 1972) či emancipativní psychologie (''Treppenhauser'', 1976), která po skončení velké konjunktury zkoumá sebereflexi pracovní síly jako zboží (''W. Volpert'', 1973) a vlastní nevyjasněné postavení mezi prací a kapitálem (''F. Haug'', 1977) a své pokračování nachází v „kritické sociologii práce“ (''H. Braverman'', 1974, ''F. Vilmar'', ''L. Kissler'', 1982); ''8.'' směr utváření a využívání organizační kultury, zejm. podnikově specif. symbolických operací nebo afektivně emocionálních znaků příslušné instituce, zakládajících společně sdílené hodnoty a cíle osazenstva (''W. G. Ouchi'', 1981, ''Th. J. Peters'', ''R. H. Waterman'', 1982, ''Schein'', 1985); ''9.'' formulace alternativních soc. cílů a transformativních hodnot (''D. Yankellowich'', 1980), [[revoluce tichá|tichá revoluce]] přeměny spotřební orientace v orientaci seberealizační (''R. F. Inglehart'', 1977), redefinice institucí (''R. E. Halla'', 1986) a šíření postmateriálních hodnot (''Bertrand de Jouvenell'', 1986); ''10.'' antiorganizační teorie, odmítající alternativní formy reformního, humanizačního a participativního hnutí a požadující emancipativní odvrat od institucí zaměstnání ve prospěch domácí práce a duální ekonomiky (''Pym'', 1982).

Poslední směr je spjat s tzv. radikálním humanismem, v němž s-gie regulace má být nahrazena s-gií radikální změny (''G. Burrell'', ''Morgan'', 1979) a namísto funkčních struktur, integrace, konsensu, přizpůsobení a satisfakce jsou zdůrazněny (obdobně jako ve starší teorii konfliktu) strukturní antagonismy, dominance, deprivace a univerzální odcizení (přechod k ekon. a org. demokracii v něm není přesvědčivě konkretizován). Mechanizace a industrializace vedla k degradaci práce v jednoduchých, striktně kontrolovatelných, úzce specializovaných operacích, nevyžadujících intelektuální aktivitu, rozhodování a často ani profesionální dovednosti. [[práce rozdrobená|Rozdrobená práce]] (''G. Ph. Friedmann'', 1970) však přestává být efektivní (''A. Toffler'', 1984). Odcizení roztrhává funkční kruh instrumentálního jednání a ohrožuje tak jeho smysluplnost (''[[Ullrich Zdeněk|Z. Ullrich]]'', 1977). Monotónní činnost (''Gulser'', 1968, ''Gausmann'' aj., 1981) i zaměstnání v „neurotických organizacích“ (''M. F. R. Kets de Vries'' aj., 1984) vyvolávají psychopatologii práce (''E. Frese'' aj., 1978). Potenciál konfliktu zabudovaný v industriálních organizacích (''H. P. Euler'', 1973, 1977) roste s komplexitou informací. [[informatizace|Informatizace]] vyvolává (stejně jako v minulosti mechanizace) nebezpečí degradace nově fragmentované práce (''Braverman'', 1974) i nové [[nerovnost sociální|sociální nerovnosti]] (''P. H. Douglas'', 1971) spjaté s informační kompetencí (např. tzv. počítačová gramotnost). Standardizace umožňuje technizaci rutinní duševní práce, formalizace zároveň omezuje spontánnost jednání (''Weingarten'', 1987), popř. tvořivost. [[humanizace práce|Humanizace práce]] negarantuje finality, kterým slouží (''A. Gorz'', 1988).

Aktuálním úkolem ''s.p.'' je demystifikovat systémový tlak věcných daností (''Touraine'', 1972) a jejich zdánlivou neutralitu (''Nick'', 1974), samozřejmost tradiční průmyslové organizace práce (''Schumann'', ''Gerling'', 1972) a kapitulaci před organizačními nezbytnostmi (''P. Bruckner'', 1974). Technologická anesteze (''J. Ellul'', 1964), technologie nahrazující panství (''H. Marcuse'', 1967) a techikou zprostředkovaný sociokult. nátlak, symbolické [[násilí]] (''P. F. Bourdieu'', 1973) se totiž obracejí proti práci samotné. Soc. význam práce se hist. přesouvá ze zdroje obživy k prostředku uspokojování potřeb, které nejsou spjaty s procesem ani přímým produktem práce (''Z. Pietrasiński'', 1968). Totalitní státy využívají eticko-pedagogický výklad práce jako první životní potřeby a povinnosti, symbolu heroizace nebo sankcí (Arbeit macht frei). V demokr. a hosp. vyspělých společnostech se prosazuje chápání práce jako nástroje zajištění volného času (''H. W. Opaschowski'' v r. 1985 používá pojem Freizeitsarbeitsethik). Zdůrazňování instrumentality popírá idealizující „romanci práce“ (''S. J. Cutler'', 1978) a vyvolává motivační krizi (''J. Habermas'', 1973). Práce přestává být mediem a centrem interpretace života (''Kern'', ''Schumann'', 1984). Rozklad tradičních vzorů povolání a profesionální mobility ohrožuje soc. identitu (''Brigit Volmerg'', 1979).

Jako obranný mechanismus se reaktivně ustavuje ideologie neustále zvyšovaného pracovního výkonu. Konkurence však vede ke konfliktům výkonů a k jejich následné redukci (''H. P. Euler'', 1973), ohrožující efektivnost výkonové společnosti (''H. D. Seibel'', 1973). Současné zavádění technol. [[inovace|inovací]] vyžaduje též paradigmatickou změnu vztahu k živé práci (''Kern'', ''Schumann'', 1984). Pružné výrobní systémy (''FMS'') s radikálně omezenými nároky na lidskou manipulaci umožňují nejen flexifilizaci a diverzifikaci výroby, ale přinášejí nejvýzn. modifikaci povahy práce od pásové velkovýroby. V rostoucím sektoru služeb se prosazují specif. druhy angažovanosti, v nichž předmětem práce je zákazník a uspokojení jeho potřeb je výsledkem kooperace toho, kdo služby poskytuje, s tím, kdo je přijímá (''Perret'', 1988). Tech. možnosti decentralizace umožňují [[práce domácí|domácí práci]] a renesanci [[řemeslo|řemesel]], v nichž autonomní práce není odcizena svému průběhu ani výsledku. Životní úroveň umožňuje, přinejmenším ve vyspělých společnostech, věnovat se mimotržní a prosoc. práci. Ideologie výkonu je vytlačována etikou soc. [[kompetence]] a kolekt. svépomoci. Vzorem se postupně stává tvořivá práce, v níž bezprostředním motivem je sama produkce, vyjádření vlastní osobnosti a sebepotvrzení dosahované v jednotě způsobu obživy a způsobu života (''Mills'', 1962). Zvyšuje se počet kvazi-věd. profesí spjatých se seberealizací (''Halla'', 1986) i poptávka po tzv. aktualizovaných pracovnících, pro něž tvůrčí samostatnost je současně hodnotou, stimulem i odměnou (''Sinetar'', 1987). Další vývoj tedy může vyvolávat nejen uvedené, popř. jiné soc. problémy, ale též intenzívní kontakt pracovníků (''J. Naisbitt'', 1982), jejich vysoké aspirace a vzájemnou důvěru, posilující participaci a zažehnávající krizi práce (High-Tech, High-Touch, High-Intentions, High-Trust).

<div class="translations">
sociology of work
sociologie du travail
Soziologie der Arbeit; Arbeitssoziologie
sociologia del lavoro
</div>

Literatura: ''Hall, R. E.'': Dimensions of Work. London 1986; ''Littek, W.'' – ''Rammert, W.'' – ''Wachtler, G.'': Einführung ind die Arbeits- und Industriesoziologie. Frankfurt a.M. 1983; ''Mikl-Horke, G.'': Organisierte Arbeit. München 1988; ''Pahl, R. E.'' ed.: On Work. Historical, Comparative and Theoretical Approaches. Oxford 1988; ''Pichňa, J. A.'': Sociológia práce. Bratislava 1978; ''Večeřa, M.'' – ''Gregor, M.'': Sociologie práce. Brno 1991.

-- ''[[:Kategorie:Aut: Vláčil Jan|Jan Vláčil]]'' 
[[Kategorie:Aut: Vláčil Jan]]
[[Kategorie:Oblasti a disciplíny sociologie]]
[[Kategorie:Terminologie/práce, technika, organizace a management]]
[[Kategorie:VSgS]]

@@ Řádek 23: / Řádek 23: @@
 [[Kategorie:Terminologie/práce, technika, organizace a management]]
 ----
-<span class="see-also">Viz též heslo [[skupina pracovní (MSgS)|skupina pracovní]] v historickém [[MSgS|Malém sociologickém slovníku (1970)]]</span>
+<span class="see-also">Viz též heslo [[skupina pracovní (MSgS)|skupina pracovní]] v historickém [[MSgS|Malém sociologickém slovníku (1970)]]</span><br />
 [[Kategorie:VSgS]]

@@ Řádek 16: / Řádek 16: @@
 </div>
-<span class="section_title">Literatura:</span> ''Hall, R. E.'': Dimensions of Work. London 1986; ''Littek, W.'' – ''Rammert, W.'' – ''Wachtler, G.'': Einführung ind die Arbeits- und Industriesoziologie. Frankfurt a.M. 1983; ''Mikl-Horke, G.'': Organisierte Arbeit. München 1988; ''Pahl, R. E.'' ed.: On Work. Historical, Comparative and Theoretical Approaches. Oxford 1988; ''Pichňa, J. A.'': Sociológia práce. Bratislava 1978; ''Večeřa, M.'' – ''Gregor, M.'': Sociologie práce. Brno 1991.
+<span class="section_title">Literatura:</span> ''Hall, R. E.'': Dimensions of Work. London 1986; ''Littek, W.'' – ''Rammert, W.'' – ''Wachtler, G.'': Einführung ind die Arbeits- und Industriesoziologie. Frankfurt a. M. 1983; ''Mikl-Horke, G.'': Organisierte Arbeit. München 1988; ''Pahl, R. E.'' ed.: On Work. Historical, Comparative and Theoretical Approaches. Oxford 1988; ''Pichňa, J. A.'': Sociológia práce. Bratislava 1978; ''Večeřa, M.'' – ''Gregor, M.'': Sociologie práce. Brno 1991.
 ''[[:Kategorie:Aut: Vláčil Jan|Jan Vláčil]]''<br />