ZRN: Přidána poslední věta Viz též heslo společnost primitivní ve Velkém sociologickém slovníku (1996)

2018-11-10T18:18:36Z

Přidána poslední věta Viz též heslo společnost primitivní ve Velkém sociologickém slovníku (1996)

JD v 3. 11. 2018, 01:32

2018-11-03T01:32:48Z

Nová stránka

společnost předtřídní (MSgS) (prvobytná) představuje nejstarší společenskou formaci v dějinách lidské společnosti. Zaujímá nejdelší epochu lidské existence v předhistorických společnostech. Předtřídní společnost má svůj počátek v období vzniku člověka jako živé bytosti v přírodě, přibližně před 3/4 miliónu let a končí rozpadem prvobytně pospolného řádu a přechodem lidstva k prvním třídním formacím, státním útvarům a civilizaci (tj. přibližně před pěti tisíci lety). Na rozdíl od třídních společností existovala předtřídní, prvobytná společnost nejen v dobách předhistorických, ale v mnoha oblastech světa se dokonce zachovala až do současné doby, i když ne již ve své původní a úplné formě a struktuře. Například kmeny původních obyvatelů Austrálie žijí doposud v předtřídní společnosti na úrovni svých předchůdců z mladšího paleolitu. Podobně je tomu v jižní Africe u kmenů Křováků a částečně u Hotentotů, ve střední Africe u Pygmejů a u některých jiných zaostalých skupin původního obyvatelstva v Africe, Asii, Oceánii i u řady indiánských a eskymáckých kmenů v Americe.

Základem předtřídní společnosti, dříve označované též jako primitivní nebo prvobytná společnost, byl prvobytně pospolný řád, kdy základem výrobních poměrů bylo společné vlastnictví výrobních prostředků v beztřídní společnosti. Neobyčejně nízká úroveň prvobytných výrobních sil, výrobních nástrojů a výrobní techniky byly podmíněny i nízkou úrovní společenské organizace, vzájemných vztahů a pospolné práce pravěkých lidí; v důsledku toho byl člověk do značné míry ovládán ještě přirozenými zákony přírody.

V pravěké společnosti docházelo nejen k fyzickému vývoji člověka (předčlověk, opočlověk, pračlověk, předvěký člověk rozumný), ale i k vývoji výrobních sil a vývoji společenské struktury.

Pracovní činnost prvotních představitelů lidstva byla z počátku řadou instinktivních úkonů, které se teprve později stávaly uvědomělejším procesem. Vlastní práce člověka má svůj počátek ve zhotovování výrobních nástrojů. Od té doby můžeme hovořit nejen o počátku lidstva, ale i o počátku veškeré světové kultury (období hominizace).

Vznik přirozené [[dělba práce (MSgS)|dělby práce]] byl jedním z prvních významných mezníků v dějinách předtřídní společnosti; postupně došlo k rozlišení práce podle pohlaví a věku lidi, k diferenciaci nástrojů na mužské a ženské, později na nástroje a zbraně k různým účelům a úkonům. Také technika práce, lovu a sběru potravy vedla k postupnému rozvoji vzájemné pracovní kooperace, k užšímu sblížení lidí ve skupinách, k diferenciaci práce uvnitř těchto skupin, ke kolektivním formám lovu, boje a výroby, nakonec i k určité pracovní specializaci skupin a jednotlivců. Původní nástroje člověka byly vyrobeny z kamene, dřeva a kosti, a protože kámen byl materiálem nejdůležitějším a nejtrvalejším, označujeme celou první a nejdelší epochu v pradějinách lidské společnosti jako dobu kamennou — paleolit.

Za mezníky rozvoje výrobních sil v předtřídní společnosti jsou považovány: počátek výroby kamenných nástrojů, tzv. pěstních klínů — zhotovení kamenné sekery — vynález užívání luku a šípů — ochočení některých zvířat a počátky umělého pěstování plodin — objev užitečnosti vlastností kovů a jejich zpracování — a rovněž vznik hrnčířství, tkalcovství a dalších řemeslných a uměleckých činností, které umožňovaly již existenci a rozvoj původní materiální a duchovní kultury.

V životě předtřídní společnosti měl značný a univerzální význam oheň. V nejstarším období jej člověk pravděpodobně neznal, teprve na úrovni opočlověka (Homo erectus) došlo nejprve k využívání ohně, který vznikl v přírodě živelně — tj. období opatrování a udržování ohně. Později, nejspíše až ve společnosti pralidí (Homo neanderthalensis), se objevuje znalost rozdělávání ohně křesáním, třením nebo vrtáním — období rozdělávání ohně. Zprvu chránil oheň člověka jen před chladem a dravou zvěří; teprve později sloužil k přípravě pokrmů a výrobě nových nástrojů a posléze umožňoval i rozšiřování lidstva na zemi (až na stadiu Homo sapiens), když se stal rovněž předmětem kultu a součástí náboženských obřadů a společenských zvyků (období sapientace).

Lidé v předtřídní společnosti byli převážně jen lovci a sběrači — žili potulným způsobem života jako nomádi, spoléhajíce se na výsledky sběru jedlých rostlin a drobných živočichů a lov zvěře a ryb. Zprvu si nestavěli vůbec žádná obydlí a využívali přirozených úkrytů a přístřeší v přírodě, později využíval člověk rostlinného a živočišného materiálu i hlíny a kamenů ke stavbě dočasných obydlí. Charakter a technika stavby byly do značné míry závislé na klimatických podmínkách a dostupném materiálu. Vývoj obydlí můžeme sledovat od větrné zástěny k různým formám stanů, chýší a chat až k pravoúhlým domům, které již představují typy trvalých obydlí v posledním vývojovém období, kdy prvobytná společnost přešla od lovecko-sběračského způsobu k usedlému, zemědělskému způsobu života. První nálezy těchto pevných domů pocházejí z campignijského období v neolitu a sloužily nejprve jako zásobárny rostlinných produktů celého kmene, teprve později se staly trvalými příbytky předvěkých zemědělců a chovatelů dobytka. Zpočátku pravděpodobně žili společně ve velkých skupinových domech (dosud např. u kmenů na Borneu aj.), později si každá rodina stavěla vlastní obydlí a vznikaly tak zemědělské a rybářské osady a kmenová sídliště.

Společenský vývoj předtřídní společnosti začíná utvářením člověka jako živé bytosti ve společné tlupě či hordě, v níž dochází již také k utváření rodinných svazků. Ovšem rodina se původně překrývá s pojmem manželství a ke vzniku vlastní monogamní rodiny dochází až mnohem později. Počáteční formou v dějinách prvobytného manželství a rodiny byl nejspíše všeobecný zákaz sexuálních vztahů pouze mezi nejbližšími příbuznými a skupinové manželství, tj. uplatňování vzájemných nároků na manželské vztahy uvnitř skupin. Byla vystřídána vývojově pokročilejší párovou rodinou, která zprvu měla jen charakter dočasné rodiny (např. výměnné manželství, přežívající u Eskymáků) a teprve později se stala trvalým manželským svazkem — typ monogamní rodiny v plně rozvinuté předtřídní společnosti.

Existence pokrevně spřízněných lidí umožňovala vytváření skupin a vyžadovala určitá pravidla chování a jednání mezi nimi. Univerzální jednotkou se stal rod (skupina nejbližších spřízněných lidí). Rody se slučovaly ve frátrie a kmeny, případně i konfederace kmenů. Frátrie sdružovaly obvykle dva rody v jeden celek, zatímco kmen reprezentoval společenství všech rodů, blízkých pokrevně, teritoriálně i etnicky. Vznikem rodové společnosti zároveň začíná období matriarchálního prvobytného řádu: je raným vývojovým obdobím organizované lidské společnosti, založené na mateřském právu a zřízení. Matriarchát se vyznačuje vůdčím postavením ženy v rodinném i společenském životě: všechny děti byly odvozovány od matky-roditelky, majetek se dědil v ženské linii, žena rozhodovala o rodových i kmenových záležitostech, o výrobě i společenských vztazích. Matriarchát představuje nejdelší a univerzální historické stadium v pravěkých dějinách lidstva; byl vystřídán v posledním období společenského vývoje prvobytné společnosti patriarchálním rodovým řádem. Patriarchát vznikl na podkladě dalšího rozvoje hospodářsko-společenských vztahů a výrobních sil, zvláště těch, kde převažovala mužská práce (např. dobytkářství, zemědělství a mořský rybolov). Jeho základní buňkou se stala patriarchální rodina či velkorodina, kterou vedl nejstarší a nejzkušenější muž-otec rodiny. Patriarchální rodový řád představuje rovněž univerzální historické stadium v dějinách lidské společnosti a ve svém konečném stadiu tvoří zároveň přechod od prvobytně pospolného společenského řádu k zřízení třídnímu, k otrokářskému řádu.

V předtřídní společnosti má svůj počátek nejen materiální, ale také duchovní kultura lidstva. U předčlověka nebyla zřejmě ještě vyvinuta řeč a dorozumíval se různými zvukovými signály, výkřiky apod. Opolidé se již nejspíše dorozumívali neartikulovanou řečí a pralidé si pomáhali nejrůznějšími gesty a posunky, které sehrály pomocnou úlohu při postupném ovládání a vzniku artikulované řeči. Předvěcí lidé rozumní mluvili již určitými základními prajazyky. Na této úrovni docházelo i k formování představ a názorů o přírodě a vesmíru a vznikly i první náboženské představy, zrodilo se i pravěké umění atd. U nejstarších náboženských představ se fantasticky obrážela pracovní činnost a náboženství se stalo prostředkem k ovlivňování této činnosti. Na úrovni předtřídní společnosti prošlo řadou vývojových etap: období kultu lovného zvířete, období tote- mismu (uctívání zvířete nebo rostliny jako předka lidského rodu), období animismu (víra v duchy sídlící ve zvířatech, rostlinách, věcech i lidech). Totemismus vznikl již v paleolitu, animismus pravděpodobně až v mezolitu nebo neolitu.

Periodizace dějin předtřídní společnosti rozlišuje obvykle pět vývojových období dějin rodové společnosti: rané, rozvité, matriarchální, patriarchální a období rozpadu. První Morganovo dělení na stupně divošství a barbarství bylo tak postupně zdokonaleno a upřesněno; v etnografii se užívá zejména návrhu periodizace I. Sellnowové, S. P. Tolstova, C. S. Coona aj.

V současné době se dějinami předtřidní společnosti zabývá několik vědních oborů: prehistorie, antropologie, etnografie aj. K poznání prvobytné kultury a struktury společnosti přispívají zejména výzkumy kulturní a sociální antropologie, které poskytují srovnávací materiál z různých oblastí světa, kde dosud existují lidské skupiny a společnosti na úrovni prvobytně pospolného řádu.

Literatura: Beals R. L., Hajer H., An Introduction to Anthropology, 1956; Boas F., The Mind of Primitive Man, 1911; Coon C. S., The Story of Man, 1967; Morgan L. H., Ancient Society, 1877; Thurnwald R., Die menschliche Gesellschaft, 1932.

''[[:Kategorie:Aut: Wolf Josef|Josef Wolf]]'' 
[[Kategorie:Aut: Wolf Josef]]
[[Kategorie:MSgS]]

@@ Řádek 23: / Řádek 23: @@
 Periodizace dějin předtřídní společnosti rozlišuje obvykle pět vývojových období dějin rodové společnosti: rané, rozvité, matriarchální, patriarchální a období rozpadu. První Morganovo dělení na stupně divošství a barbarství bylo tak postupně zdokonaleno a upřesněno; v etnografii se užívá zejména návrhu periodizace I. Sellnowové, S. P. Tolstova, C. S. Coona aj.
 V současné době se dějinami předtřidní společnosti zabývá několik vědních oborů: prehistorie, antropologie, etnografie aj. K poznání prvobytné kultury a struktury společnosti přispívají zejména výzkumy kulturní a sociální antropologie, které poskytují srovnávací materiál z různých oblastí světa, kde dosud existují lidské skupiny a společnosti na úrovni prvobytně pospolného řádu.
 <span class="section_title">Literatura:</span> <span class="creator">Beals R. L.</span>, <span class="creator">Hajer H.</span>, An Introduction to Anthropology, 1956; <span class="creator">Boas F.</span>, The Mind of Primitive Man, 1911; <span class="creator">Coon C. S.</span>, The Story of Man, 1967; <span class="creator">Morgan L. H.</span>, Ancient Society, 1877; <span class="creator">Thurnwald R.</span>, Die menschliche Gesellschaft, 1932.
@@ Řádek 29: / Řádek 29: @@
 ''[[:Kategorie:Aut: Wolf Josef|Josef Wolf]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Wolf Josef]]
 [[Kategorie:MSgS]]

Společnost předtřídní (MSgS) - Historie editací

ZRN: Přidána poslední věta Viz též heslo společnost primitivní ve Velkém sociologickém slovníku (1996)

JD v 3. 11. 2018, 01:32