Temperament - Historie editací

ZRN v 8. 3. 2018, 13:15

2018-03-08T13:15:53Z

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

2017-12-11T16:03:50Z

finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server

2017-12-10T16:57:08Z

import na produkční server

Nová stránka

temperament – (z lat. temperare = mísit, resp. temperamentum = směs) – dispozice k psych. vzrušivosti nebo projevům životní energie, spojovaná s vlastnostmi nervové soustavy, resp. s fyziologií organismu vůbec. Ve staré řec. medicíně (''Hippokrates'', ''Galenos'') se ''t.'' rozuměl poměr tělních šťáv, určující povahu člověka (ve staročeštině se používal termín „letora“). ''G. Ewald'' (1924) spojoval ''t.'' s tzv. ''biotonem'', což je celkové „životní napětí“, související s metabolismem a projevující se energií jedince. ''R. Heiss'' (1949) považuje ''t.'' za „duševní konstantu“, projevující se určitou formou pohybů, nálad a reakcí. ''E. Kretschmer'' (1921, 1967) spojoval ''t.'' s konstitucí, jíž rozumí úhrn všech individ. vlastností, především genotypicky určených a projevujících se stavbou těla, a ztotožňoval ''t.'' s [[charakter|charakterem]]. Naproti tomu ''G. W. Allport'' (1937) váže ''t.'' k emocionalitě, a stejně tak ''H. J. Eysenck'' (1947). ''J. P. Guilford'' (1959) uvádí pouze, že rysy ''t.'' mají co činit se způsobem, jakým se projevují akce jedince. Faktorovou analýzou dospěl k extrakci následujících faktorů (dimenzí) ''t.'', které se projevují obecně, emočně a v soc. oblasti určitými specif. způsoby: ''1.'' pozitivní – negativní (obecně „sebedůvěra – pocity méněcennosti“, emočně „veselost – deprese“, v soc. oblasti „prosazování se – bázlivost“); ''2.'' responzívní – neresponzívní; ''3.'' aktivní – pasivní; ''4.'' kontrolovaný – nekontrolovaný (rozumí se sebekontrola); ''5.'' objektivní – egocentrický. Naproti tomu ''E. Kretschmer'' (1963), který spojuje ''t.'' především s afektivitou, rozlišuje následující, na sobě nezávislé „citové škály“ ''t.'': psychestetickou (s póly „senzibilní – tupý“) a diatetickou („veselý – smutný“). Popudové komponenty afektivity se v ''t.'' projevují jako psych. tempo – jak v senzorických, tak i v intelektových výkonech, především ale v psychomotilitě, ve způsobu pohybů jedince („rychlost – pomalost“ a spec. rytmus). Psychestezie a nálada na jedné, psych. tempo na druhé straně vytvářejí jádro pojmu ''t.'' z psychol. stránky.

Nejstarší ''Hippokratovo'' (400 př. n. l.) pojetí a typologii ''t.'', rozlišující typ sangvinický (lehkokrevný), melancholický (těžkomyslný), cholerický (žlučovitý) a flegmatický (chladnokrevný), převzal ''I. P. Pavlov'', který ke každému typu přiřadil určitou kombinaci zákl. vlastností nervových procesů (pohyblivost, vyrovnanost a sílu podráždění a útlumu), ale jeho pojetí je sporné. Novou teorii ''t.'', navazující na nejnovější poznatky o regulačních systémech psych. činnosti, podal pol. psycholog ''A. Eliasz'' (1981), který laboratorní výzkum ''t.'' pokládá za příliš umělý a snaží se jej nahradit ekologickými hledisky. Odmítá názor, že ''t.'' a jeho fyziologické mechanismy jsou vrozené a na prostředí relativně nezávislé. Společně s ''J. Strelauem'' (1972, 1974, 1981) tvrdí, že ''t.'' je nutno chápat v kategorii chování typu „operant“ a nikoli jen typu „respondent“. ''A. Thomas'', ''S. Chess'' a ''H. G. Birch'' (1968) poukazují na stabilitu interakce mezi jedincem a jeho životním prostředím, připouštějí však velkou roli vlivu dědičnosti v ''t.'' Jako „energetickou charakteristikou psychické činnosti“ se ''t.'' zabývají ''V. S. Merlin'', ''B. A. Viatkin'' a ''E. I. Mastvilisker'' (1983), kteří pokračují ve výzkumech typologie ''t.'' a jeho vztahu ke schopnostem a studují ''t.'' též jako faktor pracovní, učební a sportovní činnosti. ''H. J. Eysenck'' (1947) se pokusil vymezit čtyři klasické ''Hippokratovy'' typy ''t.'' pomocí svého faktorového modelu osobnosti: cholerik (kombinace extraverze a emoční lability), sangvinik (extraverze a emoční stabilita), flegmatik (introverze a emoční stabilita) a melancholik (introverze a emoční labilita).

<div class="translations">
temperament
tempérament
Temperament
temperamento
</div>

Literatura: ''Ewald, G.'': Temperament und Charakter. Berlin 1924; ''Merlin, V. S.'': (1964) Náčrt teórie temperamentu. Bratislava 1983.

-- ''[[:Kategorie:Aut: Nakonečný Milan|Milan Nakonečný]]'' 
[[Kategorie:Aut: Nakonečný Milan]]
[[Kategorie:Terminologie/osobnost a psychika]]
[[Kategorie:VSgS]]

← Starší verze		Verze z 8. 3. 2018, 13:15
Řádek 1:		Řádek 1:
−	<span id="entry">temperament</span> – (z lat. temperare = mísit, resp. temperamentum = směs) – dispozice k psych. vzrušivosti nebo projevům životní energie, spojovaná s vlastnostmi nervové soustavy, resp. s fyziologií organismu vůbec. Ve staré řec. medicíně (''Hippokrates'', ''~~Galenos~~'') se ''t.'' rozuměl poměr tělních šťáv, určující povahu člověka (ve staročeštině se používal termín „letora“). ''G. Ewald'' (1924) spojoval ''t.'' s tzv. ''biotonem'', což je celkové „životní napětí“, související s metabolismem a projevující se energií jedince. ''R. Heiss'' (1949) považuje ''t.'' za „duševní konstantu“, projevující se určitou formou pohybů, nálad a reakcí. ''E. Kretschmer'' (1921, 1967) spojoval ''t.'' s konstitucí, jíž rozumí úhrn všech individ. vlastností, především genotypicky určených a projevujících se stavbou těla, a ztotožňoval ''t.'' s [[charakter\|charakterem]]. Naproti tomu ''G. W. Allport'' (1937) váže ''t.'' k emocionalitě, a stejně tak ''H. J. Eysenck'' (1947). ''J. P. Guilford'' (1959) uvádí pouze, že rysy ''t.'' mají co činit se způsobem, jakým se projevují akce jedince. Faktorovou analýzou dospěl k extrakci následujících faktorů (dimenzí) ''t.'', které se projevují obecně, emočně a v soc. oblasti určitými specif. způsoby: ''1.'' pozitivní – negativní (obecně „sebedůvěra – pocity méněcennosti“, emočně „veselost – deprese“, v soc. oblasti „prosazování se – bázlivost“); ''2.'' responzívní – neresponzívní; ''3.'' aktivní – pasivní; ''4.'' kontrolovaný – nekontrolovaný (rozumí se sebekontrola); ''5.'' objektivní – egocentrický. Naproti tomu ''E. Kretschmer'' (1963), který spojuje ''t.'' především s afektivitou, rozlišuje následující, na sobě nezávislé „citové škály“ ''t.'': psychestetickou (s póly „senzibilní – tupý“) a diatetickou („veselý – smutný“). Popudové komponenty afektivity se v ''t.'' projevují jako psych. tempo – jak v senzorických, tak i v intelektových výkonech, především ale v psychomotilitě, ve způsobu pohybů jedince („rychlost – pomalost“ a spec. rytmus). Psychestezie a nálada na jedné, psych. tempo na druhé straně vytvářejí jádro pojmu ''t.'' z psychol. stránky.	+	<span id="entry">temperament</span> – (z lat. temperare = mísit, resp. temperamentum = směs) – dispozice k psych. vzrušivosti nebo projevům životní energie, spojovaná s vlastnostmi nervové soustavy, resp. s fyziologií organismu vůbec. Ve staré řec. medicíně (''Hippokrates'', ''Galénos'') se ''t.'' rozuměl poměr tělních šťáv, určující povahu člověka (ve staročeštině se používal termín „letora“). ''G. Ewald'' (1924) spojoval ''t.'' s tzv. ''biotonem'', což je celkové „životní napětí“, související s metabolismem a projevující se energií jedince. ''R. Heiss'' (1949) považuje ''t.'' za „duševní konstantu“, projevující se určitou formou pohybů, nálad a reakcí. ''E. Kretschmer'' (1921, 1967) spojoval ''t.'' s konstitucí, jíž rozumí úhrn všech individ. vlastností, především genotypicky určených a projevujících se stavbou těla, a ztotožňoval ''t.'' s [[charakter\|charakterem]]. Naproti tomu ''G. W. Allport'' (1937) váže ''t.'' k emocionalitě, a stejně tak ''H. J. Eysenck'' (1947). ''J. P. Guilford'' (1959) uvádí pouze, že rysy ''t.'' mají co činit se způsobem, jakým se projevují akce jedince. Faktorovou analýzou dospěl k extrakci následujících faktorů (dimenzí) ''t.'', které se projevují obecně, emočně a v soc. oblasti určitými specif. způsoby: ''1.'' pozitivní – negativní (obecně „sebedůvěra – pocity méněcennosti“, emočně „veselost – deprese“, v soc. oblasti „prosazování se – bázlivost“); ''2.'' responzívní – neresponzívní; ''3.'' aktivní – pasivní; ''4.'' kontrolovaný – nekontrolovaný (rozumí se sebekontrola); ''5.'' objektivní – egocentrický. Naproti tomu ''E. Kretschmer'' (1963), který spojuje ''t.'' především s afektivitou, rozlišuje následující, na sobě nezávislé „citové škály“ ''t.'': psychestetickou (s póly „senzibilní – tupý“) a diatetickou („veselý – smutný“). Popudové komponenty afektivity se v ''t.'' projevují jako psych. tempo – jak v senzorických, tak i v intelektových výkonech, především ale v psychomotilitě, ve způsobu pohybů jedince („rychlost – pomalost“ a spec. rytmus). Psychestezie a nálada na jedné, psych. tempo na druhé straně vytvářejí jádro pojmu ''t.'' z psychol. stránky.

	Nejstarší ''Hippokratovo'' (400 př. n. l.) pojetí a typologii ''t.'', rozlišující typ sangvinický (lehkokrevný), melancholický (těžkomyslný), cholerický (žlučovitý) a flegmatický (chladnokrevný), převzal ''I. P. Pavlov'', který ke každému typu přiřadil určitou kombinaci zákl. vlastností nervových procesů (pohyblivost, vyrovnanost a sílu podráždění a útlumu), ale jeho pojetí je sporné. Novou teorii ''t.'', navazující na nejnovější poznatky o regulačních systémech psych. činnosti, podal pol. psycholog ''A. Eliasz'' (1981), který laboratorní výzkum ''t.'' pokládá za příliš umělý a snaží se jej nahradit ekologickými hledisky. Odmítá názor, že ''t.'' a jeho fyziologické mechanismy jsou vrozené a na prostředí relativně nezávislé. Společně s ''J. Strelauem'' (1972, 1974, 1981) tvrdí, že ''t.'' je nutno chápat v kategorii chování typu „operant“ a nikoli jen typu „respondent“. ''A. Thomas'', ''S. Chess'' a ''H. G. Birch'' (1968) poukazují na stabilitu interakce mezi jedincem a jeho životním prostředím, připouštějí však velkou roli vlivu dědičnosti v ''t.'' Jako „energetickou charakteristikou psychické činnosti“ se ''t.'' zabývají ''V. S. Merlin'', ''B. A. Viatkin'' a ''E. I. Mastvilisker'' (1983), kteří pokračují ve výzkumech typologie ''t.'' a jeho vztahu ke schopnostem a studují ''t.'' též jako faktor pracovní, učební a sportovní činnosti. ''H. J. Eysenck'' (1947) se pokusil vymezit čtyři klasické ''Hippokratovy'' typy ''t.'' pomocí svého faktorového modelu osobnosti: cholerik (kombinace extraverze a emoční lability), sangvinik (extraverze a emoční stabilita), flegmatik (introverze a emoční stabilita) a melancholik (introverze a emoční labilita).		Nejstarší ''Hippokratovo'' (400 př. n. l.) pojetí a typologii ''t.'', rozlišující typ sangvinický (lehkokrevný), melancholický (těžkomyslný), cholerický (žlučovitý) a flegmatický (chladnokrevný), převzal ''I. P. Pavlov'', který ke každému typu přiřadil určitou kombinaci zákl. vlastností nervových procesů (pohyblivost, vyrovnanost a sílu podráždění a útlumu), ale jeho pojetí je sporné. Novou teorii ''t.'', navazující na nejnovější poznatky o regulačních systémech psych. činnosti, podal pol. psycholog ''A. Eliasz'' (1981), který laboratorní výzkum ''t.'' pokládá za příliš umělý a snaží se jej nahradit ekologickými hledisky. Odmítá názor, že ''t.'' a jeho fyziologické mechanismy jsou vrozené a na prostředí relativně nezávislé. Společně s ''J. Strelauem'' (1972, 1974, 1981) tvrdí, že ''t.'' je nutno chápat v kategorii chování typu „operant“ a nikoli jen typu „respondent“. ''A. Thomas'', ''S. Chess'' a ''H. G. Birch'' (1968) poukazují na stabilitu interakce mezi jedincem a jeho životním prostředím, připouštějí však velkou roli vlivu dědičnosti v ''t.'' Jako „energetickou charakteristikou psychické činnosti“ se ''t.'' zabývají ''V. S. Merlin'', ''B. A. Viatkin'' a ''E. I. Mastvilisker'' (1983), kteří pokračují ve výzkumech typologie ''t.'' a jeho vztahu ke schopnostem a studují ''t.'' též jako faktor pracovní, učební a sportovní činnosti. ''H. J. Eysenck'' (1947) se pokusil vymezit čtyři klasické ''Hippokratovy'' typy ''t.'' pomocí svého faktorového modelu osobnosti: cholerik (kombinace extraverze a emoční lability), sangvinik (extraverze a emoční stabilita), flegmatik (introverze a emoční stabilita) a melancholik (introverze a emoční labilita).

@@ Řádek 12: / Řádek 12: @@
 <span class="section_title">Literatura:</span> ''Ewald, G.'': Temperament und Charakter. Berlin 1924; ''Merlin, V. S.'': (1964) Náčrt teórie temperamentu. Bratislava 1983.
--- ''[[:Kategorie:Aut: Nakonečný Milan|Milan Nakonečný]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Nakonečný Milan|Milan Nakonečný]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Nakonečný Milan]]
 [[Kategorie:Terminologie/osobnost a psychika]]
 [[Kategorie:VSgS]]