Teorie komunikace - Historie editací

ZRN v 8. 3. 2018, 13:26

2018-03-08T13:26:22Z

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

2017-12-11T16:03:51Z

finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server

2017-12-10T16:57:12Z

import na produkční server

Nová stránka

teorie komunikace – teorie týkající se oblasti ''komunikace'', přesněji komunikačních procesů a ''komunikačního chování'' účastníků těchto procesů v různých interaktivních systémech. Každé komunikační chování se odehrává v ''komunikační situaci'', jejíž charakter určují účastníci komunikace, společný kód (jazyk) a znalost pravidel jeho užívání, kanál, v němž lze komunikovat, a komunikační záměr. ''T.k.'' zpravidla formou modelu popisují a vykládají mechanismus komunikačního chování, resp. podstatu komunikační situace (viz též [[komunikace sociální]]). Přístupy, jež se při formování ''t.k.'' uplatňují, vycházejí z nejrůznějších myšlenkových základů. Systémová teorie vychází z koncepce kybernetiky a teorie informace. Kybernetika přesně vymezila požadavky na rozsah i hodnotu přenosu [[informace|informací]] a ''teorie informace'' stanovila podmínky racionalizace a optimalizace přenosu informací v konkrétních podmínkách.

Jedním z hlavních modelů, které položily široce akceptovaný základ modernímu studiu komunikace, je práce ''C. E. Shannona'' a ''W. Weavera'': ''Matematická teorie komunikace'' z r. 1949. Práce vznikala v průběhu 2. svět. války v telefonních laboratořích firmy ''Bell'', kde se řešil problém co nejúčinnějšího využití kanálů komunikace, tedy problém, jak přenést daným kanálem co nejvíce informací a jak měřit, kolik informace je daný kanál schopen „přepravit“. Autoři definovali 3 roviny problémů při studiu komunikace: ''1.'' rovinu ''A'' – tech. problémy (nakolik přesně lze symboly přenášet); ''2.'' rovinu ''B'' – sémantické problémy (nakolik přesně odpovídají přenášené symboly zamýšleným významům); ''3.'' rovinu ''C'' – problémy účinnosti (nakolik účinně ovlivnil adresátem přijatý význam jeho jednání). ''Shannon'' a ''Weaver'' vypracovali v podstatě lineární model, který především zachycuje zákl. složky komunikace:

[[Soubor:Teorie_komunikace_1.png]]

Na práci ''Shannona'' a ''Weavera'' (tedy na propracovávání v podstatě lineárního modelu komunikace) navázali především ''G. Gerber'', který zdůraznil vazbu sdělení na „skutečnost“, o které „promlouvá“, a ''H. D. Lasswell'', který akcentoval „účinnost“ komunikace a aplikoval model ''Shannonův'' a ''Weaverův'' na oblast masové komunikace. Nelineární model komunikace se pokusil v r. 1953 načrtnout ''Th. N. Newcomb''. Vyšel z představy trojúhelníku, jehož vrcholy jsou:

[[Soubor:Teorie_komunikace_2.png]]

V tomto modelu byla jasně formulována vzájemná provázanost jako zákl. charakteristika celého systému komunikace. Změní-li se jeden komponent, změní se i ostatní, změní-li se vztah jednoho komunikátora k ''X'', změní se vztah druhého komunikátora k ''X'' nebo k prvnímu komunikátorovi. Na ''Newcomba'' navázali ''B. Westley'' a ''M. S. MacLean'', kteří se soustředili na aplikaci ''Newcombových'' představ do oblasti masové komunikace.

Strukturální teorie znaků a významu kriticky rozpracovává přístup načrtnutý ''Ferdinandem de Saussurem'' v koncepci [[sémiologie]] a dále rozpracovaný v teorii znaků ''Charlesem S. Peircem'' a ''Charlesem W. Morrisem''. Teorie vycházejí z trojúhelníkového modelu ''C. K. Ogdena'' a ''I. A. Richardse''. Vrcholy tohoto trojúhelníku jsou:

[[Soubor:Teorie_komunikace_3.png]]

Strukturální teorie kladou důraz na kód, jehož prostřednictvím se komunikace odehrává, a na ''přirozený jazyk'' jako zákl. komunikační kód v lidské společnosti. [[jazyk|Jazyk]] je chápán jako systém, který může komunikaci sloužit, a v duchu saussurovské tradice je odlišován od ''řeči'', tedy od užití jazyka v konkrétní komunikační situaci. Tím se do středu zájmu dostává vedle kódu samotného i jeho kult. a soc. zakotvení a skrze ně kult. a soc. kontext komunikace vůbec, jak je chápou např. ''Umberto Eco'', ale především (a daleko kritičtěji) ''Jacques Derrida'' a ''Michel P. Foucault''.

Kognitivní a behaviorální teorie se pohybují na ose od psychol. po s-gické pojetí, od vypjatě behavioristického přístupu přes soc.-psychol. výklad až po soc.-systémový a fenomenologický přístup. Výklady reflektují 3 zákl. otázky: Proč se komunikuje? Jaký význam má komunikační situace? Jaký je vztah mezi účastníky komunikace? Komunikaci je přisuzován význam poznávací, přesvědčovací, ovlivňovací. Tím se do popředí dostává opět zájem o kód (znakový systém) a pravidla jeho fungování. Význ. roli při formování pojetí [[znak|znaku]] v kognitivních a behaviorálních teoriích sehrály práce ''Charlese E. Osgooda'', který se zabýval mechanismem vzniku znaků a ustavení jejich významů. Pro další rozvoj kognitivního přístupu byla rozhodující díla lingvisty ''Noama Chomského''. Další práce se snaží překlenout propast mezi studiem procesů (lineární pojetí) a studiem významů (sémantické pojetí). Konstituují se ''t.k.'' orientující se na celostní pojetí komunikace jako procesu, přenosu (popř. sdílení) významu, účinku, participace, kontextu a situace. Význ. roli při formování těchto „teorií kulturní a sociální reality“ sehrály práce ''Ludwiga Wittgensteina'' a ''Alfreda Schutze''.

<div class="translations">
communication theory
théorie de la communication
Kommunikationstheorie
teoria della comunicazione
</div>

Literatura: ''Eco, U.'': Semiotics and the Philosophy of Language. Bloomington 1974; ''Cherry, C.'': On Human Communication. Cambridge, Mass. 1957; ''Jakobson, R.'': Linguistics and Poetics (A Closing Statement). In: ''Style'' in Language. London 1960; ''Lamser, V.'': Komunikace a společnost. Praha 1969; ''Littlejohn, S. W.'': Theories of Human Communication. Belmont, Cal. 1989; ''McQuail, D.'': Communication. New York 1984; ''Sereno, K. K.'' – ''Mortensen, C. D.'': Foundations of Communication Theory. New York, Evanston, London 1970; ''Shannon, C. E.'' – ''Weaver, W.'': The Mathematical Theory of Communication. 1949.

-- ''[[:Kategorie:Aut: Jirák Jan|Jan Jirák]]'' 
[[Kategorie:Aut: Jirák Jan]]
[[Kategorie:Terminologie/komunikace a jazyk]]
[[Kategorie:Směry, školy, teorie a koncepce sociologického a sociálního myšlení]]
[[Kategorie:VSgS]]

@@ Řádek 26: / Řádek 26: @@
 </div>
-<span class="section_title">Literatura:</span> ''Eco, U.'': Semiotics and the Philosophy of Language. Bloomington 1974; ''Cherry, C.'': On Human Communication. Cambridge, Mass. 1957; ''Jakobson, R.'': Linguistics and Poetics (A Closing Statement). In: ''Style'' in Language. London 1960; ''Lamser, V.'': Komunikace a společnost. Praha 1969; ''Littlejohn, S. W.'': Theories of Human Communication. Belmont, Cal. 1989; ''McQuail, D.'': Communication. New York 1984; ''Sereno, K. K.'' – ''Mortensen, C. D.'': Foundations of Communication Theory. New York, Evanston, London 1970; ''Shannon, C. E.'' – ''Weaver, W.'': The Mathematical Theory of Communication. 1949.
+<span class="section_title">Literatura:</span> ''Eco, U.'': Semiotics and the Philosophy of Language. Bloomington 1974; ''Cherry, C.'': On Human Communication. Cambridge, Mass. 1957; ''Jakobson, R.'': Linguistics and Poetics (A Closing Statement). In: ''Style in Language''. London 1960; ''Lamser, V.'': Komunikace a společnost. Praha 1969; ''Littlejohn, S. W.'': Theories of Human Communication. Belmont, Cal. 1989; ''McQuail, D.'': Communication. New York 1984; ''Sereno, K. K.'' – ''Mortensen, C. D.'': Foundations of Communication Theory. New York, Evanston, London 1970; ''Shannon, C. E.'' – ''Weaver, W.'': The Mathematical Theory of Communication. 1949.
 ''[[:Kategorie:Aut: Jirák Jan|Jan Jirák]]''<br />

@@ Řádek 28: / Řádek 28: @@
 <span class="section_title">Literatura:</span> ''Eco, U.'': Semiotics and the Philosophy of Language. Bloomington 1974; ''Cherry, C.'': On Human Communication. Cambridge, Mass. 1957; ''Jakobson, R.'': Linguistics and Poetics (A Closing Statement). In: ''Style'' in Language. London 1960; ''Lamser, V.'': Komunikace a společnost. Praha 1969; ''Littlejohn, S. W.'': Theories of Human Communication. Belmont, Cal. 1989; ''McQuail, D.'': Communication. New York 1984; ''Sereno, K. K.'' – ''Mortensen, C. D.'': Foundations of Communication Theory. New York, Evanston, London 1970; ''Shannon, C. E.'' – ''Weaver, W.'': The Mathematical Theory of Communication. 1949.
--- ''[[:Kategorie:Aut: Jirák Jan|Jan Jirák]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Jirák Jan|Jan Jirák]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Jirák Jan]]
 [[Kategorie:Terminologie/komunikace a jazyk]]
 [[Kategorie:Směry, školy, teorie a koncepce sociologického a sociálního myšlení]]
 [[Kategorie:VSgS]]