imported>Admin: Přidána poslední věta Miloslav Trapl je autorem některých publikací v Knižní bibliografii české sociologie.

2018-12-08T20:59:46Z

Přidána poslední věta Miloslav Trapl je autorem některých publikací v Knižní bibliografii české sociologie.

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

2017-12-11T16:04:37Z

finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server

2017-12-10T16:58:43Z

import na produkční server

Nová stránka

Trapl Miloslav

<time datetime="1899-04-30">30. dubna 1899</time> v Blansku
 <time datetime="1979-06-01">1. června 1979</time> v Olomouci
<div id="photo">[[Soubor:Trapl_Miloslav_01.jpg|400px]]</div>

Pocházel z tradiční učitelské rodiny na Malé Hané. Po absolutoriu gymnázia v Boskovicích (1918) studoval filosofii, historii a geografii na filosofické fakultě [[Karlova univerzita v Praze|Karlovy univerzity v Praze]], v průběhu studií nicméně přestoupil na nově založenou filosofickou fakultu [[Masarykova univerzita v Brně|Masarykovy univerzity v Brně]] (absolv. 1922). Během studií se věnoval také řadě „neakademických činností“ (např. rozšiřoval vědečtější formu esperanta tzv. řeč IDO, dokonce s zabýval, byť s jistou skepsí, i spiritismem, učil se Gadelsbergerovu těsnopisu atd.). Po absolutoriu působil jako suplent na řadě gymnázií, např. v Břeclavi, Jevíčku, ale také v Nových Zámcích na Slovensku, kde se dostal do konfliktu s tamějšími hlinkovci. Připravenou disertační práci z historie na téma Metodologické principy historického bádání, předloženou na [[Masarykova univerzita v Brně|Masarykově univerzitě v Brně]] v roce 1926, byl nucen vzít zpět, nakonec získal doktorát (PhDr.) z filosofie a historie v roce 1932 na základě sociologické disertace Problém individua a kolektivity v [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masarykově]] sociální filosofii. Zájem o [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masarykovo]] a později [[Rádl Emanuel|Rádlovo]] dílo byl přitom jeho stěžejním životním tématem. Po sňatku se mu dostalo možnosti působit na gymnáziu v Hustopečích u Brna (1931–36), kde se seznámil s I. A. [[Bláha Inocenc Arnošt|Bláhou]]. Začal psát drobné a později větší práce do ''[[Sociologická revue|Sociologické revue]]'', kde také vydal první samostatnou studii o [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masarykovi]]. V letech 1933–34 byl na základě udání z podnětu Zemské školní rady v Brně vyšetřován pro spojitost s komunistickým hnutím a protistátní činnost, podezření se však nepotvrdilo. Po přeložení do Brna (1936) vyučoval na III. reálném gymnáziu a postupně vydával řadu článků o [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masarykovi]] a [[Rádl Emanuel|Rádlovi]], což mu zajistilo jisté renomé v české sociologické i filosofické obci.

V roce 1945 byl pověřen přednáškami z občanské nauky na [[Masarykova univerzita v Brně|Masarykově univerzitě v Brně]], kde se roku 1946 habilitoval ze sociologie prostřednictvím práce ''Vědecké základy Masarykovy politiky''. Zároveň byl vyzván pověřeným rektorem J. L. [[Fischer Josef Ludvík|Fischerem]], aby působil na nové filosofické fakultě [[Palackého univerzita v Olomouci|Palackého univerzity v Olomouci]], kde spolu s Julianou [[Obrdlíková Juliana|Obrdlíkovou]] zakládal sociologické pracoviště. Po únoru 1948 byl v souvislosti s rušením univerzitní výuky sociologie propuštěn ze svazku brněnské univerzity (1949), v Olomouci pak přešel na nově zřízenou pedagogickou fakultu, kde byl jmenován profesorem občanské nauky (1949) a krátkou dobu byl také děkanem (1949–50). Profesorem zůstal i po transformaci pedagogické fakulty do podoby Vysoké školy pedagogické (1953), na níž vybudoval katedru historie. Ačkoliv byl jako sociální demokrat po sloučení s KSČ převeden do komunistické strany, byl často kritizován za svůj „masarykismus“, zejména v 50. letech. Odmítl sice napsat pochvalnou recenzi na známý antimasarykovský pamflet ''Dokumenty o protilidové a protinárodní politice T. G. Masaryka'' (1953), jako „výkupné“ nicméně odpřednášel několik kritických úvah o [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masarykově]] ''Otázce sociální''. Badatelsky se v této době věnoval především národnímu obrození na Moravě, Janu Ohéralovi a F. M. [[Klácel František Matouš|Klácelovi]], později také Boženě Němcové a Bonifáci Buzkovi. Roku 1959 byl penzionován, avšak v roce 1961 reaktivován jako profesor historie na olomouckém Pedagogickém institutu, kde se následujícího roku stal vedoucím katedry dějepisu a zeměpisu (roku 1964 byl Pedagogický institut znovu včleněn do [[Palackého univerzita v Olomouci|Palackého univerzity v Olomouci]] jako její pedagogická fakulta). K sociologii, respektive jejím dějinám se krátce vrátil v roce 1969 studiemi v olomouckém časopise ''[[Sociologica]]''. V roce 1969 Trapl obdržel Řád práce. V létě 1968 po nehodě utrpěl otřes mozku a na podzim 1969 byl po mozkové mrtvici vyřazen z výuky, v roce 1970 proto univerzita požádala o jeho penzionování. Neustal v badatelské činnosti, avšak v 70. letech psal již jen texty regionálního významu (např. malé dějiny Olomouce apod.). Otec historika Miloše Trapla (* 1935).

Těžiště sociologické relevance Traplova díla spočívá nepochybně v jeho studiích [[Masaryk Tomáš Garrigue|masarykovských]]. Aniž jim upíráme dobovou hodnotu, je nicméně nesporné, že řada jeho současníků ([[Fischer Josef Ludvík|Fischer]], [[Bláha Inocenc Arnošt|Bláha]], ale i [[Nejedlý Zdeněk|Nejedlý]], později Patočka aj.) psala o [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masarykovi]] s větším porozuměním, přesněji, s větším „ponorem do hloubky“ a problematičnosti či problémovosti [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masarykova]] filosofování a způsobu, jímž se zabýval sociologií. Snad jako příklad uveďme dvě Traplovy [[Masaryk Tomáš Garrigue|masarykovské]] studie. První pojednávala o [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masarykově]] vztahu k lidu (1940) a v poměrně dlouhé expozici o [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masarykově]] jakési „přirozené lidovosti“, jež vyplývala z jeho původu (zde je snad zajímavá informace, že ruský emigrant, etnograf a člen Pražského lingvistického kroužku Bogatyrjov se zabýval [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masarykovým]] původem, speciálně jeho otcem jako „vpravdě lidovým Slovákem a skvělým vypravěčem“). Po tomto úvodu následovalo jeho pojetí lidu, jako „pilíře Masarykova sociálně politického programu“. Trapl si byl vědom, že tato teze v této formulaci neobstojí, proto ji nejprve korigoval tím, že „lid“ byl [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masarykovi]] synonymem pro „národ“, nikoliv však celý, ale spíše pro tu část národa, kterou tvořili obyvatelé měst a venkova živící se vlastní prací („pracující lid“?). Potom jemněji odstínil lid a masu, v níž jako její zvláštní znak viděl, že může být a často bývá nositelem ideologií a specifických názorů prosazovaných vlivných agitátory. Nejzajímavější je asi část, kde ukazoval, že [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masaryk]] na jedné straně oceňoval, že lid je strážcem tradice, ale na druhé straně příliš pevný příklon k tradici pokládal za konzervování hodnot, které by konzervovány býti neměly. Proto se vyslovoval pro „etnografii založenou na základě sociologickém“. Víme, že tento [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masarykův]] projekt (pokud je textově doložitelný, neboť Trapl necitoval) byl naplněn až o mnoho desetiletí později. Trapl také zmínil, že [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masaryk]] oceňoval ruský román („velké romanopisce Dostojevského a Tolstého“) za to, že usilovali najít cestu k lidu, což se v této míře jiným národním literaturám nedařilo. Studie vydaná již v druhém roce okupace je zajímavým dokumentem doby, ale žel i poněkud málo sofistikovaného uvažování o tématu.

Podobně vyznívá i hodnocení studie o [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masarykově]] vztahu k revoluci (1946), v níž byl položen důraz na [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masarykovo]] „etické pojetí revoluce“ proti objektivistickému pojetí marxistickému – v tom měl Trapl zcela pravdu. Současně – vedle etického hodnocení motivu, průběhu a výsledku revolucí – poukázal na to, že [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masaryk]] (díky svému „subjektivismu“) zdůrazňoval roli idejí a ideových předchůdců, kteří ovšem nenesou odpovědnost za důsledky skutečných revolucí: „Cožpak Voltaire či Roussseau si vůbec revoluci přáli či dokonce předpokládali jakobínský teror?“ Trapl v tom viděl vliv de Maistra a de Bonalda (případně Stahla) na [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masarykovo]] pojetí revoluce, což se ale nezdá příliš přesvědčivé. Pravděpodobnější je, že odsudek jakobínského teroru [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masaryk]] přejímal od Taina. Trapl pak přesvědčivě ukázal, jak [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masaryk]] své etické pojetí revoluce vkomponoval do svého pojetí české otázky (dodejme, že zejména ve spise o Havlíčkovi, o němž se Trapl nezmiňoval). Traplovo srovnání [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masarykova]] a Marxova pojetí revoluce je nepochybně v úvodní části korektní, v druhé části bylo snad až příliš zjevně ovlivněno dobou – [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masarykovo]] hodnocení marxistického pojetí, ale i bolševismu a Lenina pokládal Trapl za „často jednostranné a nespravedlivé“, což vysvětloval tím, že [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masaryk]] byl jednak svědkem pouze první fáze sovětské revoluce, jednak tím, že byl svědkem osobně angažovaným (podobně jako [[Sorokin Pitirim Alexandrovič|Sorokin]] ve svém v Praze psaném spise o sociologii revoluce). Následné úvahy o tom, že sovětský vývoj se vlastně potom jaksi vymkl z masarykovského schématu, jsou samozřejmě již antikvovány.

Bylo by nespravedlivé nezmínit syntetickou Traplovu práci ''Masarykův program'' (1948). Ačkoliv na mnoha místech souzněla s texty již výše analyzovanými, přece jen Trapl přidal řadu myšlenek hlubších a originálnějších, jmenujme alespoň jako příklad výklad [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masarykova]] pojetí vztahu „demokracie – teokracie“, který byl vykládán jako prosté, spíše jen verbální heslo, „slogan“, nikoliv jako promyšlená koncepce, nebo pozoruhodný (a ve vývoji české sociologie, ba i v „masarykianě“ ojedinělý) výklad [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masarykova]] pojetí války a role armády v demokratickém státě. Traplovy úvahy o socialismu jsou propracovanější než v samostatných studiích, jakkoliv biografického akcentu se nevzdal. Setrval nicméně (psal se rok 1948) na tom, že [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masaryk]] špatně odhadl vývoj bolševického Ruska. V tom dal vývoj bohužel za pravdu Traplovi, nikoliv [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masarykovi]]. Traplův rozbor [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masarykova]] kulturního programu je mimořádně poučený a dodnes vlastně i poučný (např. [[Masaryk Tomáš Garrigue|masarykovská]] kritika právnického studia). A konečně Traplova polemika s [[Nejedlý Zdeněk|Nejedlým]] o tom, zda [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masaryk]] byl či nebyl socialistou, – byť se objevila jen jako nevelká poznámka k textu – byla nesporně velice dobře argumentovaná a nadto ukazovala, že i [[Nejedlý Zdeněk|Nejedlého]] „masarykovský monument“ trpěl vnitřními rozpory.

Knihy: ''Vědecké základy Masarykovy politiky: Pokus o soustavný výklad Masarykovy politické theorie'' (Zář, Brno 1947); ''Masarykův program: Demokracie – socialismus – česká otázka'' (Zář, Brno 1948); ''Z dějin českého dělnického hnutí II. Získání dělnické třídy pro socialismus'' (Osvěta, Praha 1952); ''Sbírka textů a dokumentů z dějin ČSR od r. 1848'' (SPN, Praha 1953); ''Práce o dějinách československého dělnického hnutí, vydané v letech 1945–53'' (Vysoká škola politická, Praha 1954); ''Olomouc v revolučním roce 1848: Příspěvek k pokrokovým tradicím města s dodatkem o současném vývoji v olomouckém kraji Olomouc'' (Olomouc 1958); ''Olomoucká universita v době počínajícího odlivu revoluce od června do konce října 1848'' (Olomouc 1958); ''Olomouc v Ohéralově Moravii'' (Olomouc 1959); ''Bonifác Buzek a jeho žáci'' (Universita Palackého, Olomouc 1959); ''Vztahy Boženy Němcové k historii'' (SPN, Praha 1960); ''Novinář Jan Ohéral: Nástin jeho života a díla se zvláštním zřetelem k působení na Moravě'' (Profil, Ostrava 1969); ''České národní obrození na Moravě v době předbřeznové a v revolučních letech 1848–1849'' (Univerzita Palackého, Olomouc 1970; spoluautor A. Přichystal); ''České národní obrození na Moravě v době předbřeznové a v revolučních letech 1848–1849'' (Blok, Brno 1977).

Studie: Emanuel Rádl a socialismus, Změnil Rádl své názory na socialismus? (''Křesťanská revue'' 1935); Morava v životě a díle T. G. Masaryka (''Časopis Matice moravské'' 1938); Bláha a Masaryk (''Sociologická revue'' 1939); Masaryk a lid (''Sociologická revue'' 1940); Masaryk a revoluce (''Sociologická revue'' 1946); Masaryk a filosofie dějin (''Index'' 1968); Sociologické pojetí národnostní problematiky u E. Rádla (''Sociologický časopis'' 1968); Poměr sociologie a historie v Masarykově klasifikaci věd (''Sociologica'' 1969).

Příspěvky ve sbornících: Individualismus a kolektivismus v Masarykově sociologii a ethice (''Vůdce generací II''. Čin, Praha 1931); J. L. Fischer o T. G. Masarykovi (''AUP - Facultas Philosophica'', Philosophica et logica II., 1994).

-- ''[[:Kategorie:Aut: Petrusek Miloslav|Miloslav Petrusek]]'' 
[[Kategorie:Aut: Petrusek Miloslav]]
[[Kategorie:SCSg]]

← Starší verze		Verze z 8. 12. 2018, 20:59
Řádek 24:		Řádek 24:
	[[Kategorie:Aut: Petrusek Miloslav]]		[[Kategorie:Aut: Petrusek Miloslav]]
	[[Kategorie:SCSg]]		[[Kategorie:SCSg]]
		+	----
		+	Miloslav Trapl je autorem [[KBCSg:Trapl Miloslav\|některých publikací]] v [[KBCSg\|Knižní bibliografii české sociologie]].

@@ Řádek 21: / Řádek 21: @@
 <span class="section_title">Příspěvky ve sbornících:</span> Individualismus a kolektivismus v Masarykově sociologii a ethice (''Vůdce generací II''. Čin, Praha 1931); J. L. Fischer o T. G. Masarykovi (''AUP - Facultas Philosophica'', Philosophica et logica II., 1994).
--- ''[[:Kategorie:Aut: Petrusek Miloslav|Miloslav Petrusek]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Petrusek Miloslav|Miloslav Petrusek]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Petrusek Miloslav]]
 [[Kategorie:SCSg]]

Trapl Miloslav - Historie editací

imported>Admin: Přidána poslední věta Miloslav Trapl je autorem některých publikací v Knižní bibliografii české sociologie.

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server