imported>Admin: Přidána poslední věta Viz též heslo společnost nedokonalá v Petruskových Společnostech (2006)

2020-09-21T06:17:02Z

Přidána poslední věta Viz též heslo společnost nedokonalá v Petruskových Společnostech (2006)

ZRN v 8. 3. 2018, 14:00

2018-03-08T14:00:07Z

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

2017-12-11T16:03:55Z

finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server

2017-12-10T16:57:23Z

import na produkční server

Nová stránka

trockismus – termín odvozený od jména ''L. D. Trockého'', který byl poprvé použit ''V. I. Leninem'' v r. 1912, pouze však v ironickém smyslu, nikoliv ve smyslu určité ideologie. Svou důležitost získal teprve v l. 1923–1924, kdy byl poprvé použit ''J. V. Stalinem'', ''Kameněvem'' a ''Zinověvem'' proti ''Trockému'' jako instrument v boji o ''Leninovo'' nástupnictví. ''Trockého'' učení bylo uměle postaveno do plného protikladu k učení ''Leninovu''. Ve skutečnosti netvoří žádný uzavřený systém, směr myšlení. Teprve jeho přívrženci, kteří se sami označovali za trockisty, vytvořili konsekventní teorii. ''Trockého'' myšlenky se týkají teorie permanentní revoluce, otázky strany a stalinismu. ''1.'' Teorie [[revoluce permanentní|permanentní revoluce]] vznikla v l. 1904–1906 (v článku ''Itogi i perspektivy'', napsaném ve vězení) pod vlivem ''Miljukova'', ''K. Kautského'' a hlavně ''Parvuse-Helphanda''. Je často s ''t.'' ztotožňována, přestože termín „revoluce v permanenci“ najdeme jak u ''K. Marxe'', tak u ''Lenina''. Specif. nová je ''Trockého'' radikalita v argumentaci. Kapitalismus v Rusku byl na nízkém stupni rozvoje, industrializace byla prováděna státem pomocí zahraničního kapitálu, chyběla domácí buržoazie a rolnictvo bylo zaostalé, aby se zmohlo na nějakou rozhodující akci. Pro ''Trockého'' z toho plyne, že [[boj třídní|třídní boj]] se omezí na boj proletariátu se samoděržavím; revoluce zůstane sice „buržoazní“ svými úkoly, její charakter však bude „proletářský“; tato revoluce přeroste v ''socialistickou revoluci'', jakmile se proletariátu podaří zaktivizovat rolnictvo, vzniknou ale problémy: jestliže se nová diktatura pokusí kolektivizovat zemědělství, její základna bude stále menší; záchrana je možná pouze uskutečněním revolucí na Západě. Tím se uzavírá kruh permanentní revoluce: od buržoazní přes proletářskou k mezinárodní. Tato teorie byla absolutně v souladu s ''Leninovými'' názory z r. 1917. Rozdíly, pokud existovaly, jsou víceméně pouze terminologické. ''Leninova'' kritika ''Trockého'' teorie permanentní revoluce byla způsobena: ''a)'' ''Leninovou'' špatnou znalostí ''Trockého'' textů, ''b)'' ''Leninovým'' raným marx. dogmatismem. Teprve po ''Leninově'' smrti byla jeho raná kritika teorie permanentní revoluce „rozpracována“ a zneužita v boji proti ''Trockého'' osobě ''Stalinem''.

''2.'' V ''Trockého'' raném díle lze najít jednu z prvních kritik ''Leninova'' centralismu ve výstavbě proletářské strany. V r. 1904 ve spise ''Naše politické úkoly'' předpověděl, že nedostatek stranické demokracie povede nutně k osobní diktatuře, k diktatuře nad proletariátem a nikoliv k [[diktatura proletariátu|dikatatuře proletariátu]]. ''Trockij'' se spoléhal na masové hnutí, na spontánní iniciativu dělnictva, strana měla v jeho očích pouze ovlivňovat sebeuvědomění proletariátu a nikoliv vystupovat na jeho místě. Toto mínění ale ''Trockij'' nejpozději v r. 1917 opouští a přijímá ''Leninovu'' linii, což se nejvýrazněji projevuje při potlačení Kronštatského povstání v r. 1921. Teprve po zrátě moci a v exilu se ''Trockij'' vrací ke svým původním názorům na výstavbu sov. moci a požaduje možnost plurality názorů a dokonce systém více stran.

''3.'' Nejvýzn. a nejrozšířenější byla ''Trockého'' kritika [[stalinismus|stalinismu]], která je spojena s pronikavou kritikou byrokratismu v zemích sov. typu. Na konci r. 1923 vystoupil poprvé s kritikou stranického aparátu, způsobu jeho výběru a jeho chování. Postupně, jak byl zbavován moci, se jeho kritika radikalizuje. Teprve v emigraci (r. 1936 v Norsku) ale systematizuje ve svém hlavním díle ''Zrazená revoluce'' svou analýzu stalinismu. [[Byrokracie]] je podle něho smrtelným nepřítelem socialismu v Rusku a příčinou byrokratizace je úpadek strany. Ve stranickém aparátu vzniká nová byrokratická vrstva, kterou ''Trockij'' odhaduje na 5–6 mil. funkcionářů. ''Trockij'' byl přesvědčen, že v počátku revoluce byla byrokracie vzhledem ke všeobecnému nedostatku nutným zlem, ale se zlepšováním hosp. situace měla být její moc postupně omezována. Místo toho byl donucovací systém zostřen a byrokracie prosadila zachování svých privilegií. Ruku v ruce s prosazením mocenského monopolu jde i morální úpadek byrokracie, který se projevuje v kumulaci privilegií, luxusu atd. Podle ''Trockého'' měla sov. společnost přechodný polosocial. charakter, protože social. charakteru výroby (základny) odpovídala polit. degenerovaná diktatura byrokracie ve sféře rozdělování (v nadstavbě). ''Trockij'' označuje důsledně byrokracii za „panující vrstvu“ uvnitř social. institucí, nikoliv za [[třída|třídu]]. Instalování byrokratické vlády označil podle vzoru z konce Fr. revoluce za thermidor. Vítězstvím byrokracie je podle něho otevřena cesta k restauraci kapitalismu, avšak existuje možnost, že byrokracie bude svržena. Podle ''Trockého'' nebylo rozhodnuto, zda v budoucnu v Rusku zvítězí kapitalismus nebo socialismus. SSSR bude stále děl. státem (i když degenerovaným), pokud se udrží nejdůležitější social. strukturální prvky, jako jsou zespolečenštění výrobních prostředků a centrálně plánovaná ekonomika. Domyšleno do důsledků to znamená, že sov. společnost se podle ''Trockého'' uchýlila po revoluci od správné cesty a zůstala ve stavu byrokratické degenerace. ''Trockij'' nikdy nedospěl ani k názoru, že stalinismus je logickou konsekvencí Říjnové revoluce, ani k poznání, že právě státní vlastnictví a plánované hospodářství tvoří ekon. základ mocenského postavení sov. byrokracie.

Na ''Trockého'' kritiku stalinismu navázalo několik teoretiků tzv. ''IV. internacionály'', z nichž je nejvýzn. ''Ernest Mandel''. Na rozdíl od ''Trockého'' si uvědomuje souvislost mezi ekon. systémem a stalinismem. Příčinou degenerace (která je nutnou fází v každé společnosti, která se pokusí přejít k socialismu) je podle něho zbožní výroba a peníze. Zákl. rozporem přechodné společnosti je rozpor mezi nekap. způsobem výroby a kap. normami v rozdělování. Tato společnost nesměřuje ještě automaticky k socialismu. Jestliže ztratí děl. třída zájem na rozvoji společnosti, uchopí moc byrokracie, která si je jasně vědoma svých zvl. zájmů. Její represivní panství plodí další rozpory a soc. konflikty, které vznikají z byrokratické hosp. politiky (disproporce v rozvoji těžkého a spotřebního průmyslu), konflikty spojené s politikou materiální zainteresovanosti, novou majetkovou diferenciací a ze samotného byrokratického charakteru správního aparátu (jeho brutality a svévolnosti). Byrokratická degenerace sov. státu je podle ''Mandela'' výsledkem jak nevyhnutelných, tak i odvratitelných faktorů. Neodvratitelné jsou kromě zbožní výroby třídní charakter společnosti, nezbytnost státu a delegace moci. Specif. faktory jsou nízká úroveň Ruska a izolace Říjnové revoluce. ''Mandelova'' kritika stalinismu je příliš dogmaticky zaměřena na analýzu výrobních vztahů v tradičním marx. smyslu, proto ztratila vystoupením tzv. nezávislých socialistů na významu.

<div class="translations">
Trotskyism
trotskisme, trotskysme
Trotzkismus
trotzkismo
</div>

Literatura: ''Mandel, E.'': Zehn Thesen zur sozialökonomischen Gesetzmässigkeit der Übergangsgesellschaft zwischen Kapitalismus und Sozialismus, L.Trockij, Verratene Revolution.

-- ''[[:Kategorie:Aut: Bayer Ivo|Ivo Bayer]]'' 
[[Kategorie:Aut: Bayer Ivo]]
[[Kategorie:Terminologie/politika, ideologie, právo, správa]]
[[Kategorie:VSgS]]

@@ Řádek 14: / Řádek 14: @@
 </div>
-<span class="section_title">Literatura:</span> ''Mandel, E.'': Zehn Thesen zur sozialökonomischen Gesetzmässigkeit der Übergangsgesellschaft zwischen Kapitalismus und Sozialismus, L.Trockij, Verratene Revolution.
+<span class="section_title">Literatura:</span> ''Mandel, E.'': Zehn Thesen zur sozialökonomischen Gesetzmässigkeit der Übergangsgesellschaft zwischen Kapitalismus und Sozialismus; ''Trockij, L.'': Verratene Revolution.
 ''[[:Kategorie:Aut: Bayer Ivo|Ivo Bayer]]''<br />

@@ Řádek 16: / Řádek 16: @@
 <span class="section_title">Literatura:</span> ''Mandel, E.'': Zehn Thesen zur sozialökonomischen Gesetzmässigkeit der Übergangsgesellschaft zwischen Kapitalismus und Sozialismus, L.Trockij, Verratene Revolution.
--- ''[[:Kategorie:Aut: Bayer Ivo|Ivo Bayer]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Bayer Ivo|Ivo Bayer]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Bayer Ivo]]
 [[Kategorie:Terminologie/politika, ideologie, právo, správa]]
 [[Kategorie:VSgS]]

Trockismus - Historie editací

imported>Admin: Přidána poslední věta Viz též heslo společnost nedokonalá v Petruskových Společnostech (2006)

ZRN v 8. 3. 2018, 14:00

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server