ZRN v 9. 3. 2018, 09:24

2018-03-09T09:24:52Z

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

2017-12-11T16:04:03Z

finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server

2017-12-10T16:57:43Z

import na produkční server

Nová stránka

výchova občanská – soubor výchovných aktivit, jejichž cílem je občanská připravenost, a také název vyučovacího předmětu na školách. ''V.o.'' má velmi starou historii. První formulace ideálu ctnosti, který učiní z člověka řádného [[občan|občana]], lze nalézt v ''Platónových'' spisech ''O státě'' a ''O zákonech''. Římané prováděli praktickou ''v.o.'' výukou životopisů slavných spoluobčanů, učením zákonům, návštěvami fóra, senátu i vojenských táborů. Vědomě dbali o to, aby si mládež uvědomovala republikánské povinnosti a byla oddána státu, vedli ji ke statečnosti, skromnosti, čestnosti a pevnosti vůle. Později se hlavním cílem stává výchova řečníka a s nástupem císařství výchova k hlavní občanské ctnosti – oddanosti císaři. Ve středověku se výchova k občanství nevyděluje z výchovy křesťanské. Teprve počátek novověku a výchovná koncepce ''Johna Lockea'' (systém reálného vzdělání a výchova gentlemana) nastolují opět potřebu samostatné výchovné aktivity a vyučovacícho předmětu zaměřeného k výchově občana. ''J. A. Komenský'' žádá pro obecnou školu zvláštní předmět „hospodářství a státnictví“. V ''Bráně jazyků otevřené'' např. navrhuje kapitoly: o radním domě, o soudech, o zločinech a trestání, o království a zemi. ''Komenského'' představy byly postupně realizovány ve státech, které měly republikánské a konstitučně-monarchistické státní zřízení. Dalším podnětem pro vývoj ''v.o.'' byl požadavek fr. [[encyklopedisté|encyklopedistů]] (především ''C. A. Helvétia'') zavedení „laické“ morálky.

V Čechách byla problematika výchovy k občanství zařazena na dlouhou dobu do dějepisu a zeměpisu a vyprávění o občanských povinnostech bylo obsaženo v čítankách. Zavedení zvl. předmětu ''v.o.'' do škol první republiky předcházelo hnutí za bezkonfesijní, světskou školu, ve kterém se angažovali ''Drtina'', ''Kádner'', ''Úlehla'', ''[[Krejčí František|Krejčí]]'' a další (organizace ''Volná myšlenka''). Během diskusí v parlamentu i mimo něj (např. v učitelských a pedagogických časopisech) šlo především o poměr církve a státu, o političnost či nepolitičnost školství. Diskuse se účastnili vedoucí osobnosti univerzity i učitelstva (kromě již jmenovaných ''Merta'', ''Skořepa'', později ''Chlup'' a ''[[Nejedlý Zdeněk|Z. Nejedlý]]''). Mravní výchova měla zaručit státní jednotu jistěji než pouhé právní a správní předpisy a celní hranice. Výsledkem bylo vydání tzv. ''Malého školského zákona'' (1922), kterým se zavedl předmět „občanská nauka a výchova“ do škol obecných a měšťanských. Obsahem nového předmětu bylo poučení příštích občanů o mravní, soc. a hosp. podstatě státu, o jeho organizaci, o vlastních právech a povinnostech. Cílem bylo vychovat dobrého člověka a občana (objevil se i požadavek dokonalého [[gentleman|gentlemana]]), vštěpovat mu lásku k národu, vzájemnou snášenlivost a úctu, pěstovat v něm smysl pro vše pravdivé a dobré. Na předmět navazovala žákovská samospráva jako praktický způsob, jak si žáci mohou ověřit, že bez ukázněnosti a vědomí odpovědnosti nemůže dobře fungovat žádný celek.

Konec první republiky přinesl omezení a později v r. 1940 zrušení předmětu ''v.o.'' V období 1945–1948 byl opět zaveden (přechodně se jmenoval „politická výchova“), ale počal jím prostupovat nový, social. a marx. duch. Poslání předmětu začalo být chápáno jako působení na polit. názory žáků. Po únoru 1948 se ''v.o.'' jako vyučovací předmět nově koncipovala a v r. 1953 byla přejmenována na ''Ústavu ČSR a SSSR''; vyučování probíhalo učením se nazpaměť podle sov. vzoru. V r. 1959 byl do zákl. a středních škol opět zavedena ''v.o.'' a byla obnovena příprava učitelů pro tento předmět, který ale na základních školách nebyl klasifikován a na střední škole byla nejhorší známkou trojka. V r. 1967 došlo k chaotickým změnám v obsahu a osnovách ''v.o.'', r. 1971 a nastupující konsolidace naplnila tento předmět zejm. výchovou k social. vlastenectví a proletářskému internacionalismu; zařazeny byly také vybrané poznatky z teorie státu a práva, polit. ekonomie, věd. světového názoru a kom. morálky. Po r. 1989 si ''v.o.'' a její výuka začaly hledat své nové místo na čes. školách. Ukazuje se, že jde o poměrně obtížný a zřejmě dlouhodobý proces.

<div class="translations">
civic education
éducation civique
–
educazione civica
</div>

-- ''[[:Kategorie:Aut: Ryba Jiří|Jiří Ryba]]'' 
[[Kategorie:Aut: Ryba Jiří]]
[[Kategorie:Terminologie/výchova, vzdělání a povolání]]
[[Kategorie:VSgS]]

@@ Řádek 8: / Řádek 8: @@
 <span lang="en">civic education</span>
 <span lang="fr">éducation civique</span>
-<span lang="de">–</span>
+<span lang="de">Bürgerrechtskunde–</span>
 <span lang="it">educazione civica</span>
 </div>

@@ Řádek 12: / Řádek 12: @@
 </div>
--- ''[[:Kategorie:Aut: Ryba Jiří|Jiří Ryba]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Ryba Jiří|Jiří Ryba]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Ryba Jiří]]
 [[Kategorie:Terminologie/výchova, vzdělání a povolání]]
 [[Kategorie:VSgS]]

Výchova občanská - Historie editací

ZRN v 9. 3. 2018, 09:24

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server