Věda - Historie editací

imported>Admin: Přidána poslední věta Viz též heslo společnost postcivilizační nebo společnost vědění v Petruskových Společnostech (2006)

2020-09-21T06:17:03Z

Přidána poslední věta Viz též heslo společnost postcivilizační nebo společnost vědění v Petruskových Společnostech (2006)

ZRN: Přidána poslední věta Viz též heslo věda v historickém Malém sociologickém slovníku (1970)

2018-11-10T18:18:43Z

Přidána poslední věta Viz též heslo věda v historickém Malém sociologickém slovníku (1970)

ZRN v 9. 3. 2018, 08:55

2018-03-09T08:55:32Z

Admin: finalizován tvar zápisu autorů hesel

2017-12-11T16:03:59Z

finalizován tvar zápisu autorů hesel

Admin: import na produkční server

2017-12-10T16:57:33Z

import na produkční server

Nová stránka

věda – obvykle je charakterizována jako propojení tří systémů: systému ''vědění'', systému činností a systému institucí. Tyto systémy jsou svázány metodou zakotvenou v systému vědění. Prizmatem dnešní zkušenosti je však tento obraz ''v.'' nedostačující – prosazuje se potřeba charakterizovat ''v.'' jako soc. systém orientovaný na tvorbu vědění, sledující jak růst vědění a logiku výzkumu, tak i výzk. cíle, záměr tvorby, reflektující zhodnocování ''v.'' v lidských a soc. účelech a tím konstituující spolehlivé „vědecké vědění“. ''V.'' představuje zákl. lidskou potřebu uspořádanosti rozdílných a mnohostranných jevů. Uskutečňuje se v četných, vzájemně propojených činnostech, jejichž cílem je popsat a vysvětlit řád jevů, tj. jejich všeobecné rysy a zákonité vztahy. Idea ''v.'' se hist. vyvíjí, v každém hist. období však zahrnuje 3 zákl. charakteristiky: ''1.'' antropol. perspektivu, jež vyjadřuje postoj člověka ke světu a k sobě samému a tím i možnosti a meze věd. vědění; ''2.'' poznávací perspektivu, jež charakterizuje způsob systematizace věd. vědění chápaného jako soustava výpovědí a forem, definic a pravidel jejich tvorby; ''3.'' kult. a spol.-materiální perspektivu, jež vymezuje místo a úlohu ''v.'' v kultuře, její institucionální povahu a strukturu a interakce k ostatním oblastem kult. a materiální tvorby.

Současná ''v.'' představuje rozvětvenou síť tvůrčích a komunikujících osobností a rozvinutou strukturu institucí, ve kterých se uskutečňuje systematická výzk. činnost podle poznávacích potřeb samotné ''v.'' a podle potřeb jejích aplikací v rozvoji techniky i jejích ekon. a soc. účelů. Má podstatný význam pro tvorbu moci v demokr. společnosti a přizpůsobuje se i jejím imperativům rovnosti a svobody. V tomto smyslu prochází pojetí moderní ''v.'' podstatnou přeměnou, jež se dotýká samotných základů ''v.'', které byly vytvořeny v antice a přetvořeny v době osvícenství a modernizace společnosti. Pojetí ''v.'', které se vytvořilo v období antiky, je nazýváno klasickým pojetím ''v.''. V tomto kult. klimatu vznikla „scientia“ jako odnož filozofie, jako prostředek jejího spolehlivého sebepoznání – tedy poznání zákl. principů (cognitio principiorum). ''V.'' byla poznáváním vycházejícím z principů (cognitio ex principii). Výstižně toto dvoustupňové pojetí ''v.'' (s náznakem jejího osamostatnění) charakterizuje ''Aristoteles'': vědu představuje jako hypoteticko-deduktivní soustavu výpovědí a jim odpovídajících postojů, ale zároveň jako součást vyššího intelektuálního jednání a poznávání (intelectus, sapientia), které umožňuje vhled do principů, axiómů a základů vědění. Idea ''v.'' klasického typu odvozuje spolehlivost a stabilitu vědění od možnosti nazírání axiómů a principů jako všeobecných podstat a z nich odvozených poznatků evidentním a spolehlivým (logickým) způsobem. Postavení člověka ve statickém světě a víra v tradice a neměnnost formují tak specif. způsobem to, co se poznává, jak se poznává a co je tedy pravdivé (např. pojetí prostoru a času, stálosti a změny, přírody a dějin se principiálně liší od dnešních představ).

Moderní ''v.'' je nesena jiným postojem člověka ke světu. Prosazuje ideál autonomie člověka a její rozvoj sleduje emancipační, dějinné a humanistické cíle. Tento ideál ji orientuje na poznání a prosazení změny přírody, rozvoje člověka a dějinného smyslu. Zdroje a perspektivy moderní ''v.'' vycházejí z potřeby sebeprosazení člověka, z elimininace teologického absolutismu, z teor. zvídavosti a ze zájmu na praktickém ovládnutí přírody. Její antropol. perspektivy vyjadřují postoje neutrální distance, bezpředsudečnosti, bezhodnotovosti, otevřenosti ke kritice a intersubjektivní zkušenosti. V tomto duchu se mění i teor.-metodol. perspektiva tvorby věd. vědění. Místo logické dedukce z všeobecných pojmů nastupuje podmíněný hypoteticko-deduktivní systém tvorby výpovědí, věd. vysvětlení vycházející z aktivně pojímaných hypotetických generalizací. V kult. dimenzi moderní vědy sehrává zvl. úlohu vztah k [[technika|technice]] a k řemeslné zkušenosti. K rozmachu moderní ''v.'' dochází v období industrialismu, kdy se vyhraňují specifika poznání přírody a dějin, potřeba povznést i morálku na úroveň ''v.''

Diferenciace ''v.'' do teor. a empir. věd a do vědních oborů a specializací je vždy doprovázena aktivní sebereflexí jejího kult. smyslu. K fil. sebereflexi ''v.'' se připojuje celý soubor výzkumů o vědě: [[teorie vědy]], epistemologie, [[sociologie vědy]] aj. S vyčerpáním zdrojů a perspektiv industrialismu a modernismu dochází i ve ''v.'' k podstatným změnám v její poznávací úloze i kult. významech. Její koncepce zachycuje podstatnější přeměnu povahy a struktury lidských hodnot a kult. významů. Ústřední otázka současné teorie ''v.'' zní: „Jaká hodnotová (normativní) struktura ''v.'' zdůvodňuje její racionální povahu?“ [[racionalismus kritický|Kritický racionalismus]] navrhuje rámec koexistence a boje teorií a z něho plynoucí princip [[falzifikace]] nahrazující tradiční induktivní zdůvodnění. Kritéria hodnocení však spatřuje v konsensu [[komunita vědecká|vědecké komunity]], tedy mimo racionální aktivitu. Jiné východisko se hledá v pravidlech rozumného dialogu, jež jsou však nahlížena z tradice ''v.'' a tím upadají do duality kritérií logického a etického hodnocení. ''J. Habermas'' usiluje o překlenutí této duality anticipací ideální komunikace (transcendentálně pragmatickým pojetím), jež je reflexívní ke zdůvodňování principů a tím si zachovává racionální kontext. Obdobně se hledá zdůvodnění racionality ''v.'' v „jednotkách“ hist. podmíněnosti ''v.'' (v [[paradigma|paradigmatu]], výzk. tradici, programech apod.). Současná s-gie vědy a analýzy [[politika vědní|vědní politiky]] rovněž přispívají k ujasnění vazeb poznávacích a soc. zdrojů ''v.'' (např. v pojetí transvěd. aktivit a symbolů). Teorie ''v.'' však v tomto úsilí naráží na podstatné meze.

Odpověď na zdůvodňování současné ''v.'' je nutno hledat v oblasti rozumného myšlení a jednání, tedy pomocí osmyslení lidské praxe. Ve srovnání s klasickým pojetím ''v.'' se tak vztah filozofie a ''v.'' podstatně mění. [[filozofie|Filozofie]] již není východiskem a apriorním prostředkem legitimace ''v.'', ale její součástí, jež zdůvodňuje platnost a smysl věd. vědění, ale současně i svobodný vztah člověka k ''v.'' Moderní ''v.'' se vydělila z filozofie, aby sledovala lidské cíle, a současná postmoderní ''v.'' (viz [[postmodernismus]]) se k ní ze stejných důvodů vrací, avšak v jiném poměru. K podstatným změnám v současné ''v.'' dochází také v její interakci ke kult. a materiálním oblastem a institucím. Otevírá se vlivům kult. změny i jejímu zevšeobecňujícímu potenciálu, demokratizuje se její místo a úloha v kultuře. V obdobném smyslu se mění její vztah k technice a politice a jejím manipulativním účelům. Je zdrojem jejich autority jen v koexistenci s kult. změnami. Této podstatné změně odpovídají i přesuny v povaze a cílech věd. institucí. Badatelský výzkum se rozčleňuje do vyhledávacího zákl. výzkumu uskutečňovaného na univerzitách (tzv. malá věda) a do orientovaného zákl. výzkumu s poznávacími a praktickými cíli (tzv. velká věda), který se uskutečňuje v mimouniverzitních výzk. systémech. Převažující polovina výzkumu však probíhá v průmyslu a ve službách ve formě [[výzkum aplikovaný|aplikovaného výzkumu]] a vývoje a sleduje jejich účely. Zdroje autonomie ''v.'' se přesouvají z normativně založené svobody výzkumu do strategií veř. přijetí výzk. výsledků a dosahování cílů vědní politiky.

<div class="translations">
science
science
Wissenschaft
scienza
</div>

Literatura: ''Bernal, J. D.'': Věda v dějinách, Praha 2 sv. 1960; ''Feyerabend, P. K.'': Erkenntniss für freie Menschen. Suhrkamp 1980; ''Kuhn, T. S.'': Štruktúra vedeckých revolúcií. Bratislava 1981; ''Popper, K. R.'': Objective Knowledge. Oxford 1972; ''Spiegel-Rösing, I.'' – ''Price de Solla, D.'' ed.: Science, Technology and Society. A Cross-Disciplinary Perspective. London, Beverly Hills 1977; ''Weingart, P.'': Wissensproduktion und soziale Struktur. Suhrkamp 1976.

-- ''[[:Kategorie:Aut: Müller Karel|Karel Müller]]'' 
[[Kategorie:Aut: Müller Karel]]
[[Kategorie:Terminologie/sebereflexe sociologie a vědy vůbec]]
[[Kategorie:VSgS]]

@@ Řádek 22: / Řádek 22: @@
 [[Kategorie:Terminologie/sebereflexe sociologie a vědy vůbec]]
 ----
-<span class="see-also">Viz též heslo [[věda (MSgS)|věda]] v historickém [[MSgS|Malém sociologickém slovníku (1970)]]</span>
+<span class="see-also">Viz též heslo [[věda (MSgS)|věda]] v historickém [[MSgS|Malém sociologickém slovníku (1970)]]</span><br />
 [[Kategorie:VSgS]]

@@ Řádek 16: / Řádek 16: @@
 </div>
-<span class="section_title">Literatura:</span> ''Bernal, J. D.'': Věda v dějinách, Praha 2 sv. 1960; ''Feyerabend, P. K.'': Erkenntniss für freie Menschen. Suhrkamp 1980; ''Kuhn, T. S.'': Štruktúra vedeckých revolúcií. Bratislava 1981; ''Popper, K. R.'': Objective Knowledge. Oxford 1972; ''Spiegel-Rösing, I.'' – ''Price de Solla, D.'' ed.: Science, Technology and Society. A Cross-Disciplinary Perspective. London, Beverly Hills 1977; ''Weingart, P.'': Wissensproduktion und soziale Struktur. Suhrkamp 1976.
+<span class="section_title">Literatura:</span> ''Bernal, J. D.'': Věda v dějinách, Praha, 2 sv. 1960; ''Feyerabend, P. K.'': Erkenntniss für freie Menschen. Suhrkamp 1980; ''Kuhn, T. S.'': Štruktúra vedeckých revolúcií. Bratislava 1981; ''Popper, K. R.'': Objective Knowledge. Oxford 1972; ''Spiegel-Rösing, I.'' – ''Price de Solla, D.'' ed.: Science, Technology and Society. A Cross-Disciplinary Perspective. London, Beverly Hills 1977; ''Weingart, P.'': Wissensproduktion und soziale Struktur. Suhrkamp 1976.
 ''[[:Kategorie:Aut: Müller Karel|Karel Müller]]''<br />

@@ Řádek 18: / Řádek 18: @@
 <span class="section_title">Literatura:</span> ''Bernal, J. D.'': Věda v dějinách, Praha 2 sv. 1960; ''Feyerabend, P. K.'': Erkenntniss für freie Menschen. Suhrkamp 1980; ''Kuhn, T. S.'': Štruktúra vedeckých revolúcií. Bratislava 1981; ''Popper, K. R.'': Objective Knowledge. Oxford 1972; ''Spiegel-Rösing, I.'' – ''Price de Solla, D.'' ed.: Science, Technology and Society. A Cross-Disciplinary Perspective. London, Beverly Hills 1977; ''Weingart, P.'': Wissensproduktion und soziale Struktur. Suhrkamp 1976.
--- ''[[:Kategorie:Aut: Müller Karel|Karel Müller]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Müller Karel|Karel Müller]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Müller Karel]]
 [[Kategorie:Terminologie/sebereflexe sociologie a vědy vůbec]]
 [[Kategorie:VSgS]]