Antropologie funkcionalistická

Verze z 10. 12. 2017, 17:52, kterou vytvořil Admin (diskuse | příspěvky) (import na produkční server)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

antropologie funkcionalistická – směr rozvíjený od 20. l. 20. st. zejm. v brit. sociální antropologii, postavený na metodě systémové a funkcionální analýzy a interpretaci sociokult. systémů. Při jeho formování sehrály význ. roli ideje Durkheimovy s-gické školy (M. Mauss, H. Hubert). Na zakladatele a.f. B. Malinovského a A. R. Radcliffe-Browna zapůsobila především Durkheimova koncepce společnosti jako seberegulujícího, integrovaného systému, nezávislého na psychice jednotlivců, a jeho důraz na funkcionální a kauzální explanaci vycházející z induktivního studia soc. reality. Vedle vlivu s-gie byla a.f. ovlivněna filozofií empiriokriticismu, novokantovstvím, behaviorismem, gestaltismem a psychoanalýzou. Za datum jejího vzniku bývá označován r. 1922, kdy byly nezávisle na sobě vydány knihy The Andamandan Islanderes (Radcliffe-Brown) a Argonauts of the Western Pacific (Malinowski), které jsou považovány za „manifest“ klasického funkcionalismu. Jednotící metodol. bázi a.f. tvoří teze o rozhodujícím významu terénních výzkumů pro budování antropol. teorie a 3 postuláty tzv. radikálního funkcionalismu: 1. funkcionální jednoty společnosti (každý prvek soc. systému, především každá instituce jako zákl. stavební jednotka společnosti, slouží k zachování celku); 2. univerzálnosti a.f. (každý prvek plní nějakou pozitivní funkci pro celek); 3. funkcionální nepostradatelnosti a objektivní účelnosti sociokult. jevů (každá významná životní funkce je nezastupitelnou a neoddělitelnou součástí soc. systému). Důraz na empir. verifikaci teor. hypotéz byl bezprostřední reakcí na spekulativnost evolucionistické a difuzionistické antropologie, ve které empir,.materiál často plnil pouze ilustrativní roli. V průběhu 20. a 30. l. byl požadavek empir. výzkumu postupně rozpracován do podoby intenzivních terénních výzkumů, které od antropologa vyžadovaly dlouhodobý opakovaný pobyt mezi příslušníky zkoumané kultury.

Přestože obecná východiska B. Malinowského a A. R. Radcliffe-Browna byla v rané fázi vývoje a.f. totožná, v pozdějším období se jejich přístup ke studiu společnosti a kultury liší. Vznikají dvě paralelní linie: první si zachovává název funkcionalismus (B. Malinowski), druhá je nazývána strukturální funkcionalismus (Radcliffe-Brown). Malinowského funkcionalismus je postaven na teorii potřeb. Malinowski rozlišuje tři typy či úrovně potřeb, se kterými se setkáváme ve všech kulturách a jež je možné považovat za univerzální: 1. zákl. (biol.) potřeby; 2. instrumentální (sekundární) potřeby; 3. symbolické a integrativní potřeby. Schéma má hierarchický charakter, klíčovou pozici zaujímají biol. potřeby a procesy jejich uspokojování, na jejichž základě pak vznikají nejen potřeby instrumentální a integrativní, ale i nové umělé prostředí, kultura. Podle Malinowského je uspokojování potřeb realizováno prostřednictvím organizovaných činností, které se sdružují v instituce a celé systémy. Kultura vystupuje jako systém, který se skládá z částečně autonomních a částečně koordinovaných institucí. Jako klíčovou kategorii funkcionalismu zavedl Malinowski pojem funkce, za kterou považuje integrovaný výsledek činnosti instituce jako celku, vyjadřující objektivní roli, jakou instituce v kult. systému hraje. Každá instituce uspokojuje ve své vlastní sféře určitou oblast potřeb a všechny dohromady vytvářejí vnitřně integrovaný systém – kulturu s organicky propojenými částmi. Funkcionální analýza institucí se ukázala jako nosná pro terenní výzkumy i pro interpretaci získaného empir, materiálu. Metodol. omezení se projevilo při studiu procesů kulturní změny. Malinowski a jeho žáci (M. Fortes, L. P. Mairová, M. Hunterová, I. Schapera, S. F. Nadel aj.) svými výzkumy akulturačních procesů v Africe význ. přispěli k objasnění mechanismů kulturních kontaktů.

Radcliffe-Brown přenesl těžiště svého zájmu na studium sociální struktury a položil tak základy brit. variantě strukturálně funkcionalistické antropologie. Na rozdíl od tradiční etnologie, která používala spíše hist. metody, kladl důraz na srovnávací metodu zachycující funkcionální vazby mezi různými sociokult. jevy, a na objasňování jejich významu pro uchování soc. struktury a integraci společnosti. Podle Radcliffe-Browna není žádný důvod striktně oddělovat s-gii a soc. antropologii, neboť společným předmětem jejich zájmu jsou soc. struktury. Soc. antropology je tedy možné považovat za sociology provádějící výzkum preliterárních společností. Radcliffe-Brown navrhuje pro soc. antropologii alternativní název „srovnávací sociologie“. Domnívá se, že není možné lidské zvyky a obyčeje pochopit studiem jich samotných, ale analýzou funkční role, kterou mají ve vztahu k soc. struktuře. Důležité však není studium samotných funkcí, ale jejich přínos pro uchování soc. stability společnosti, soudržnosti a solidarity jejích členů. K největšímu rozkvětu brit. a.f. došlo ve 30. a 40. l., kdy soc. antropologové uplatnili funkcionalistický přístup při studiu příbuzenství a pokrevenství (Radcliffe-Brown, Fortes Nadel), polit. systémů (Schapera, E. E. Evans-Pritchard, E. R. Leach), ekon. systémů (Malinowski, R. W. Firth), náboženství, magie a mytologie (Evans-Pritchard, Malinowski, Nadel, Firth). Vliv funkcionalismu přitom nezůstal omezen jenom na antropologii, ale výrazně se promítl i do s-gie. V průběhu 50. l. však lze sledovat stále dynamičtější příklon ke strukturalismu (Leach), teorii konfliktů (M. Gluckman) a pojetí antropologie jako humanitní hist. disciplíny (Evans-Pritchard).

functionalist anthropology anthropologie fonctionnaliste funktionalistische Anthropologie antropologia funzionalistica

Literatura: Firth, R. W. ed.: Man and Culture: An Evaluation of the Work of Bronislaw Malinowski. London 1957; Kuper, A.: Anthropologists and Anthropology. The British School 1922–72. Middlsex 1975; Malinowski, B.: A Scientific Theory of Culture and Other Essays. New York 1944; Nadel, S. F.: The Foundations of Social Anthropology. London 1951; Paluch, A. K.: Konflikt, modernizacja i zmiana spoleczna. Analiza i krytyka teorii funkcjonalnej. Warszawa 1976; Radcliffe-Brown, A. R.: Method in Social Anthropology. Chicago 1958.

-- Václav Soukup