Autorství

Verze z 11. 12. 2017, 17:01, kterou vytvořil Admin (diskuse | příspěvky) (finalizován tvar zápisu autorů hesel)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

autorství – (z lat. auctor = původně rozmnožovatel, původce) – přiznání a respektování prvenství objevu a duchovního vlastnictví idejí, nápadů, uměl. a věd. artefaktů, resp. stanovení a spol. legitimizace z toho vyplývajících práv. Na a. se váží etické i právní normy, zcizení a. je sankciováno (formálně i neformálně). Hist. a. negovalo anonymitu tvůrčí práce a souvisí s dovršením procesu individualizace uměl. a věd. tvorby. Známky prosazování individ. a. se objevují již v renesanci, k jeho obecné akceptaci došlo ale až koncem 17. st. Za první autorský zákon se považuje angl. parlamentní akt z r. 1709, další kodifikace autorských práv pocházejí až z konce 18. st. a z 19. st. V čes. zemích se jako první autorský zákon objevil císařský patent v r. 1846 (platil 80 let). Novější autorské zákony navazují na Bernskou úmluvu z r. 1886 (resp. na její revidovanou podobu) a na Všeobecnou úmluvu o právu autorském z r. 1952, která stanovuje i mezinár. závazky. Autorské zákony v podstatě definují smluvní vztah mezi jedincem a společností postavený na koncepci soukromého vlastnictví. Zvláštností ale je, že autor může své dílo prodat i darovat a nezbavuje se tím práva „duchovního vlastnictví“. V zákonech je zakotven i nárok na honorář, přenos části autorských práv na dědice, mezinár. záruky apod. S-gicky je a. dnes především základem specif. soc. postavení umělce a vědce, potvrzením a zárukou jejich spol. akceptace a zároveň oficiálním uznáním ceny objevu, nápadu, originality pro společnost. V zásadě se koncept a. vztahuje k jednotlivci, i když se připouští spoluautorství. Pojem „kolektivní autorství“, který se často používal v bývalých social. zemích, lze chápat jako určitý návrat k anonymitě. Obecně může jít o demonstraci společného přístupu nebo o únik od osobní odpovědnosti (průvodním jevem může být setření originality, rozmělnění nápadu). Na začátku 19. st. byl módní únik k pseudonymům, který nejčastěji demonstroval autorovu snahu vyhnout se pozornosti veřejnosti, v některých případech šlo o pokus „zdvojení“ vlastní osobnosti (např. pod pravým jménem byla publikována vážná literatura, pod pseudonymem detektivky apod.). Pojem „stínové autorství“ se váže většinou k zákazům publikování pro určitou osobu a spočívá ve fiktivním přenesení jejího a. na jinou osobu (většinou se zachováním části práv skutečného autora, což je záležitostí individ. dohody).

authorship qualité d'auteur; paternité littéraire d'un ouvrage Urheberschaft paternità

Literatura: Knap, K.: Autorský zákon a předpisy souvisící. Praha 1993.

Alena Vodáková