Avantgarda
avantgarda – (z fr. avantgarde = přední stráž) – předvoj – původně vojenské bezpečnostní opatření, které má vojsko zajišťovat před překvapením, před náhlými a nečekanými nepřátelskými útoky (stráže zajišťovaly tábor, a. přesun vojska). V podobném významu se v brit. vojenském slovníku používal termín „scouts“ (lord R. S. Baden-Powell), jehož nositelé se stali vzorem pro pozdější skauty (viz skauting). Ve svém původním vojenském významu se slovo přestalo používat v době 1. svět. války. Stalo se však metaforou, označující všechny, kdo chtějí být strážci pokroku a ochránci jeho dosaženého stupně, urychlovat časové procesy. Tento významový posun byl umožněn nejen proměnou vojenství, především jeho technizací za 1. svět. války, ale také obecnějšími procesy, které se po této válce začaly globalizovat. Vedle postupující technizace a industrializace společnosti, vedle urbanizace, modernizace a zmasovění života, vedle sekularizace a racionalizace světa vědou a technikou to byla dále podle K. D. Brachera „ideologizace idejí“, snaha o jejich hist. uskutečňování, o jejich univerzalizaci a planetarizaci. Zjednodušování světa prostřednictvím pojmu pokroku, tj. uskutečňování rozumu v dějinách a současnosti, bylo po dlouhou dobu evrop. vývoje chápáno jako něco pozitivního. Teprve až na konci 2. svět. války T. W. Adorno a M. Horkheimer zproblematizovali v postavě markýze de Sade osvícenskou mytologii realizace rozumu a „přirozeně správných principů“ jako „donucování ke štěstí“ a jako „společenský sadismus“. V. I. Lenin slovem a. označoval poměr kom. strany k děl. třídě. H. Böhringer upozornil na to, že ve zcela funkčním smyslu slovo a. použil A. Adler ve svém individ. psychol. popisu „nervózního charakteru“. Nejčastěji se ale toto slovo používá v teorii umění a dějinách umění (viz avantgarda umělecká), kde se jeho význam obohatil ze C. H. Saint-Simonovy s-gie, v níž se ovšem metaforika „předvoje“ neinspirovala vojenstvím, ale pracovním procesem. Umělci, vědci a průmyslníci byli u Saint-Simona zvl. třídami společnosti, význačnými „průkopníky“ pokroku. V Saint-Simonově pojetí je pojem pokroku úzce spojen s pojmem utopie, tj. takovým způsobem myšlení, kterému orientace na budoucnost dovoluje, aby se radikálně – a to pro Saint-Simona také znamenalo tvořivě a zároveň kriticky – distancovalo od pouze současné, pozitivní skutečnosti. Na tomto základě se pak jako avantgardní označuje takové umění, které se chce stavět do služeb světodějného (sociálního) pokroku.
avant-garde avant-garde Avantgarde avanguardia
Literatura: Bürger, P.: Theorie der Avantgarde. 1974; Clausewitz, C. Ph. G. von: O válce. 1958; Böhringer, H.: Avantgarde – Geschichten einer Metapher. Archiv für Begrifsgeschichte, XXVI, Hft. 1.