Bible
bible – dílo obsahující zákl. učení křesťanského náboženství, které je zároveň uznáváno jako obecný „pramen moudrosti“ i určité vodítko hist. poznání. Formou příběhů a legend podává ucelenou křesťanskou mytologii a zároveň obsahuje hodnotový a normativní základ křesťanské civilizace. B. je „posvátnou knihou“ křesťanství, bývá nazývána „Svatým písmem“ (z řec. hágai grafai, hiera grámmata). Její první, rozsáhlejší a původní část Starý zákon je základní posvátnou knihou judaismu a vycházejí z ní i muslimové. B. je souborem různorodých knih, které však vytvářejí jednotný celek. Má kolem 70 relativně samostatných částí, z nichž 3/4 zabírá Starý zákon (SZ) a 1/4 Nový zákon (NZ), správněji Stará smlouva a Nová smlouva (testament). V židovských, protestantských, pravoslavných a katol. vydáních b. se vyskytují určité rozdíly. Sbírka knih se tvořila postupně a kněžskými redakcemi byla sjednocována do jednotného souboru neboli kánonu. Definitivní podoba starozákonní sbírky byla ustálena v prvních st. n. l. s tím, že jádrem je 5 knih Mojžíšových, tzv. Pentateuch. Závazný tvar nabyl SZ na synodě v Jamnii (Jabné) asi v r. 90 n. l. Na přesné redakci dále pracovali tzv. masoretové (masora = tradice, podání), kteří sestavili jednotný text, určili závazná pravidla pro výslovnost, vokální punktaci textů, přidali komentáře k jednotlivým knihám. Už v Jamnii byly knihy SZ rozčleněny do 3 skupin: podle Židů nestejně význ. Pentateuch (Tóra = zákon), Proroci (Nebiím) a Spisy (nebo Písma, Ketubím). V 1. části se líčí to, jak se Bůh zjevuje, co dělá a jak oslovuje člověka, ve 2. části se projevuje Boží slovo a ve 3. části je vyjádřena lidská reakce a odpověď na toto oslovení (konečné řazení SZ však tuto logiku přísně nesleduje). Řec. překlad b. (Septuaginta) dělí SZ z chronologického hlediska „včera-dnes-zítra“ na knihy historické (též výpravné), naučné a prorocké. Toto dělení převzali později křesťané. Literatura z období mezi SZ a NZ (tzv. intertestamentální), zahrnující zhruba 200 let, nebyla zařazena do biblického kodexu, příp. jen s výhradami (liter. apokryfy byly však v prvotním křesťanství velmi oblíbené).
Kanonizace NZ byla jednodušší než u SZ. Definitivní kanonizace byla ukončena ve 4. st. (včetně vyřešení některých sporných spisů). NZ obsahuje 27 kanonických knih v ustáleném pořadí. Jeho jádrem jsou 4 evangelia (Matoušovo, Markovo, Lukášovo a Janovo). Evangelia (řec. evangelion = dobrá zpráva, radostná zvěst) obsahují zprávu o životě, smrti a vzkříšení Ježíše Krista, křesťany obecně považovaného za Syna Božího, v němž Bůh (Hospodin) sestoupil na tuto Zem. NZ tak navazuje na mesiášskou tradici judaismu, tvrdí však, že Mesiáš – Vykupitel v osobě Krista již na Zem přišel. Na evangelia navazují další spisy (zachovávající hist. a významovou návaznost), jako jsou Skutky apoštolů (líčící další osudy Kristových učedníků), epištoly (dopisy křesťanským komunitám připisované apoštolům) a jediný novozákonní prorocký spis Apokalypsa sv. Jana (viz apokalypsa).
Náb. je b. považována za svědectví, vyznání víry a poselství. Tímto způsobem jsou také její knihy koncipovány. Líčení všech událostí je náb. interpretováno. Jsou podány jako dějiny spásy. Představy o světě a o člověku pochopitelně odpovídají představám obecně rozšířeným v té době, kdy byly formulovány; nejsou izolovány od soc., fil. ani etického klimatu své doby. Jednotné ideové zaměření ani kanonizace ovšem nezamezily tomu, aby byly texty rozdílně interpretovány. Existuje fundamentalistický přístup, alegorický či mystický výklad, výklad pod vlivem liberálního modernismu apod. Z hlediska liter. forem je b. sbírkou různorodých žánrů. Vyskytuje se v ní dějepisné líčení, kronikářské záznamy, modlitební a liturgické texty, fil.náb. úvahy, dopisy, aforismy, mudrosloví, normativní a právní předpisy, apokalyptická díla apod.
Bible bible Bibel bibbia
Literatura: Bič, M.: Ze světa Starého zákona, I., II. Praha 1989; Heller, J.: Starověká náboženství. Praha 1978; Kramer, S. N.: Mytologie starověku. Praha 1972; Lapple, A.: Úvod do Starého zákona. Praha 1972; Merell, J.: Úvod do četby Nového zákona. Praha 1947; Ryšková, M.: Stručný úvod do Písma sv. Praha 1991; Westermann, C.: Tisíc let a jeden den. Praha 1972.