Chování sexuální
chování sexuální – druh chování vázaný na sexualitu, které ma fyziologické základy, ale u lidí úzce souvisí s vnitřními psych. pochody a má těsnou vazbu na emoce. Typickou vlastností ch.s. je párový charakter, jenž má u lidí podobu symetrické erotické komunikace dvou osob. Poznání normálního ch.s. a jeho determinant genetických, endokrinních, psych. a soc. není zdaleka úplné. Fyzická gratifikace ch.s. je těsně spjata s hlubokým psych. uspokojením, potřebou bezpečí, ujištění, že je člověk milován a schopen lásky. Sexuální praktiky lidské společnosti se liší rozmanitostí způsobů, které jsou podmíněny kult. a vých. vlivy. Ch.s. v našem kult. prostředí je začleněno do oblasti morálky a bylo odedávna určováno náb. normami. V křesťanském náboženství je hlavním a prakticky jediným odůvodněním ch.s. početí dětí, a tedy zajištění demografické reprodukce. Ch.s. je vázáno na manželství; mimomanželský sexuální styk je buď formálně sankcionován, nebo alespoň skandalizován. Ale člověk vždy hledal způsoby, jak přerušit souvislost mezi pohlavním stykem a reprodukcí, a snažil se překročit spol. omezení své sexuální aktivity. Většina společností proto v jisté podobě toleruje prostituci. Ch.s. má svá obecná i specif. pravidla. Obecnější normou bývá, že při ch.s. nemá být partner omezován, donucován či dokonce poškozován na zdraví. Ostatní faktory ch.s. jsou arbitrární, zejm. pak erotická přitažlivost a požadavek citového vztahu. Většinou společnost vyžaduje, aby objekt sexuálního zájmu byl somatosexuálně zralý. K ch.s. se vztahuje také požadavek normality, který je interpretován různě rigidně v závislosti na kult. kontextu. Za deviantní chování bývá považována promiskuita, homosexualita a další méně se vyskytující sexuální aberace.
sexual behaviour comportement sexuel Sexualverhalten comportamento sessuale
Literatura: viz sexualita.