Dějiny

Verze z 10. 12. 2017, 17:52, kterou vytvořil Admin (diskuse | příspěvky) (import na produkční server)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

dějiny – též historie – pojem chápaný ve dvou rovinách: jako proces probíhající v přírodě a ve společnosti a jako věda o tomto procesu (G. F. W. Hegel). V prvním pojetí se pojem d. prolíná s pojmem dějinnost (historicita). V druhém významu jde buď o historiografii, která je v podstatě soupisem jednotlivých význ. událostí (bitev, polit. převratů, přír. katastrof apod.), příp. analýzou jednání význ. hist. osobností (vojevůdců, politiků, zakladatelů dynastií, objevitelů apod.), anebo o snahu odhalit zákony, jimiž se řídí dějinný proces. Moderní věda o d. pracuje jak s obecně platnými zákonitostmi struktur velkých celků, tak s jednotlivým a zvláštním v d. Rozvoj moderní vědy o d. spadá v jedno s rozvojem novodobé filozofie a vědy, od kterých přebírá myšlenku pokroku, poznatelnosti a interpretovatelnosti jednotlivých faktů a celistvých dějů. Představa zákonitosti, a tudíž poznatelnosti hist. procesů, je přímo ovlivněna obdobným pojetím novodobé přírodovědy pro přír. procesy. V 18. st. přispívá k vymanění historiografie z teokratického pojetí d. postupná antropologizace dějin, související s konstituováním subjektu v moderním evrop. myšlení. Význ. roli ve vytváření moderní (novodobé) vědy o d. sehráli např. Voltaire, G. Vico, E. Gibbon, J. G. Herder. 19. st. už zná historiografii jako vědu plně konstituovanou, pozitivisticky orientovanou, včleněnou do souboru akademických disciplín jako vědu, která není myslitelná bez pomocných metodol. disciplín, jejichž vznik sahá až do 17.–18. st. (např. paleografie a diplomatiky), bez fil. koncepčních úvah a s-gických analýz. A naopak hist. pojetí proniká stále více do jiných vědních oborů (lingvistiky, filozofie, logiky, matematiky, hudební vědy aj.). S mnohými je úzce spojeno od jejich vzniku (s archeologií, lit. vědou, s-gií). Skutečnost, že se věd. práce „historizuje“, představuje jednu z podstatných stránek soudobé vědy jako takové. Soudobou historiografii charakterizuje její interdisciplinarita, tematická i formální pluralita (dobrým příkladem je zde škola Annales, nejnověji pak historická antropologie).

history histoire Geschichte storia

Literatura: Bloch, M.: Obrana historie aneb historik a jeho řemeslo. Praha 1967; Hughes, H. S.: Historie jako umění a jako věda. Praha 1970; Troeltsch, E.: Gesammelte Schriften, sv. I. Tübingen 1923.

-- Petr Horák