Důstojnost

Verze z 11. 12. 2017, 18:01, kterou vytvořil Admin (diskuse | příspěvky) (finalizován tvar zápisu autorů hesel)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

důstojnost – atribut vysoké spol. prestiže, který vyplývá buď z význ. role, nebo z formálně nezakotveného pocitu vlastní ceny a na něj navazujícího chování. K d. se váže respekt, úcta soc. okolí. Stylizace důstojného chování však nemusí být vždy akceptována jako d., může naopak vést k zesměšnění. Za příznaky d. bývá považováno vážné, seriózní, důsledné vystupování a umírněné autoritativní chování vykazující známky moudrosti a spravedlnosti. Důstojné chování vyžaduje vysoké sebeovládání a často i osobní statečnost. Tradičně je d. připisována vysokému stáří a význ. úřadu. Typická je zejm. u církevních hodnostářů (kněz býval oslovován „důstojný pane“) a předních státních představitelů (králů, prezidentů), bývá také spojována s vysokou věd. nebo vojenskou hodností a s různými výraznými spol. zásluhami (včetně mnohonásobného mateřství). Vytvořily se i spol. konvence stavící na d., k nimž patří např. oslovení „dáma“. Vedle d. jako připsaného statusu vystupuje vědomí vlastní d., která může a nemusí být spol. okolím vnímána. Toto vědomí hraje důležitou roli ve vnitřní integraci osobnosti. Zachování osobní d. spočívá v účinné obraně proti soc. ponižování, zesměšňování. Právo na takovou osobní d. patří mezi zákl. občanská, resp. demokr. práva. Osobní d. je ovšem pojem relativní. Např. pro šlechtice byl nedůstojný sestup do měšťanské vrstvy, příp. i důvěrné styky s příslušníky nižších soc. skupin, ale i tzv. plebejské vrstvy měly svou vlastní d., různé marginální spol. skupiny ji mají rovněž (včetně takových, jako je gang). V podstatě je d. jako taková odvozena od hodnotové preference dané soc. skupiny, resp. společnosti, i když se váže jen na některé hodnoty (materiální hodnoty většinou nezakládají osobní d.). Na d. lze pohlížet jako na průmět spec. komplexu morálních hodnot do postojů a chování, ať už jde o internalizované hodnoty nebo o reprezentaci hodnot nějaké instituce, skupiny. Přeneseně se hovoří i o d. institucí, národů apod. D. bývá někdy stavěna do kontrastu k autenticitě, v jejímž jméně je snižována jako hodnota i aspirace. Utváření a projevy d. jsou vhodným tématem pro s-gické zkoumání hodnotových systémů, pro sociologii morálky, objevují se i ve výzkumech spol. komunikace a sociometrických vazeb.

dignity dignité Würde dignita

Alena Vodáková