Dehumanizace

Verze z 11. 12. 2017, 17:01, kterou vytvořil Admin (diskuse | příspěvky) (finalizován tvar zápisu autorů hesel)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

dehumanizace – soubor procedur, postupů a technik, které vedou k utlumení vyšších lidských mravních kvalit, posilují agresivní vzorce chování a ve svých důsledcích vedou ke zlu. Martin Buber ukázal, že humánní vztah je vztah Já – Ty, dehumanizovaný je vztah Já – To. Účelem d. je tedy proměnit osobnost druhého v ne-lidský objekt. Prostřednictvím technik d. jsou jedni lidé vedeni k tomu, aby na druhé pohlíželi jako na věci, jiní pak k tomu, aby sami sebe pokládali za méněcenné. D. může být také soc. vnucena, protože existují činnosti, které k d. postupně objektivně mohou vést nebo ji dokonce vyžadují. Např. na prostituci lze nahlížet jako na typ vědomě dehumanizované aktivity, protože oba partneři na sebe pohlížejí jako na objekty. Konkrétní techniky d. uvádí P. G. Zimbardo. 1. změna etikety (osoby jsou označovány neutralizujícími nebo vysloveně degradujícími pojmy, např. případ, svazek, činnosti jsou pojmenováním posunuty – eliminovat, vyloučit ze společnosti apod.); 2. intelektualizace (vyšší forma změněné etikety: exitus, tumor, konečné řešení); 3. sebeizolace od emocionálních vztahů (jsem jenom úředník); 4. stažení se (omezení osobních kontaktů, neosobní rozhovor, vylučování informací); 5. rozptýlení odpovědnosti. Tyto techniky se používají také soc. funkčně a zdůvodněně (např. v lékařských profesích), byly však použity, dokonce masově, k provedení genocid, které se kryly ideologizací nehumánních aktivit. (Viz též agrese, zlo banální.)

dehumanization déhumanisation Dehumanisierung disumanizzazione

Miloslav Petrusek