Deviace primární a sekundární

deviace primární a sekundární – (z lat. deviatio = odchylka, úchylka) – rozlišení zavedené do s-gie a soc. psychologie E. Lemertem v úzké vazbě na tzv. etiketizační teorii (viz labelling). Za primární deviaci Lemert pokládá porušení pravidla nebo normy na základě původního podnětu, impulsu či soc. situačního, psychol. nebo fyziologického zdroje (např. abúzus alkoholu jako reakce na smrt blízké osoby nebo na soc. sestup, jako způsob vyrovnávání se s dlouhodobým psych. přetížením nebo s endogenní depresí apod. – viz alkoholismus). Sekundární deviace je důsledkem reakce individua na označení, etiketizaci jeho chování jako chování deviantního. Individuum na toto označení nebo na tuto soc. typizaci může reagovat alternací vlastní identity, rekonstitucí vlastního já a proměnou sebepojetí. Sekundární deviace je vlastně zdvojenou reakcí: je reakcí aktéra na reakci veřejnosti na jeho primární deviaci. Tato „druhá reakce“ se může stabilizovat, stereotypizovat a vést k akceptaci deviantní role. Lemertova teorie byla v zásadě obecně přijata, ale kritizován byl fakt, že význam primární deviace pro vznik deviantního chování je značně podceněn a že se nepředpokládá možnost změny aktéra, jeho resocializace a zejm. možnost aktivní, soc. organizované obrany proti vzniku sekundární deviace.

primary and secondary deviance déviation primaire et secondaire primäre und sekundäre Devianz devianza primaria e secondaria

Literatura: Lemert, E. M.: Human Deviance, Social Problems and Social Control. New York 1967.

Miloslav Petrusek