Diferenciace sociologie
diferenciace sociologie – vnitřní dělení sociologie na školy, směry, hnutí, paradigmata. Pojem sociologická škola se obvykle používá pro skupinu sociologů, kteří jsou ve vzájemném přímém či alespoň zprostředkovaném osobním kontaktu, komunikují tedy navzájem, řeší shodnou výzk. problematiku, sdílejí výchozí teor. orientaci a zákl. metodol. principy, opírají se o tytéž respektované autority a obvykle se kolem jedné konkrétní žijící autority soustřeďují nebo na její odkaz programově navazují. S-gická škola je specif. případem vědecké školy. Je většinou vázána nejen na téma, metodu a teor. princip, ale především na místo a osobnost: pražská s-gická škola na Prahu a J. Krále, brněnská škola na Brno a I. A. Bláhu, chicagská škola na Chicago a R. E. Parka atd. Podobně je tomu v psychologii, kde je známa např. lipská škola spjatá s W. Wundtem, würzburská škola tzv. čisté psychologie, ženevská škola J. Piagetova apod. Existence s-gické školy nemusí být však oceňována pouze pozitivně, protože ustavení školy může vést k sebepřeceňování, ke snížení autokritiky, dokonce k aroganci a nesnášenlivosti, k nekritické adoraci „Mistra“ atd. Jestliže škola expanduje, překračuje místo a instituci a význ. ovlivňuje část věd. komunity daného oboru, mění se ve směr.
Směr v sociologii může vzniknout i jinak než jen ze s-gické školy, ale je obvyklé, že jeho vznik a rozšíření je spojeno s konkrétní osobností či skupinou osobností, tedy i s konkrétním místem. Tak se T. Parsonsova teorie postupně proměnila ve strukturalistický směr, etnometodol. skupina, o níž se mluvilo jako o „sociologické sektě“, překročila záp. pobřeží USA a vazbu na H. Garfinkela a proměnila se v uznávaný směr atd. Jestliže směr expanduje z jednoho konstituovaného vědního oboru, v němž původně vznikl, i do jiných oborů, je vhodné mluvit o intelektuálním hnutí. Např. fenomenologie se proměnila z čistě fil. směru v hnutí, které ovlivnilo s-gii, psychologii, estetiku atd., podobně strukturalismus ovlivnil jazykovědu, s-gii, psychologii, estetiku, etnografii atd., psychoanalýza se z terapeutického nástroje změnila přes freudovskou školu a posléze směr v psychologii v intelektuální hnutí, které poznamenalo dějepisectví, s-gii, lingvistiku atd.
Nejobecněji se obory vnitřně diferencují podle paradigmat. Zatímco školy, směry i hnutí sdílejí vždycky jedno zákl. paradigma, nemohou tedy být vnitřně paradigmaticky diferencovány, do téhož paradigmatu lze zahrnout školy a směry, které se někdy vzájemně pokládají dokonce za neslučitelné. Podmínkou příslušnosti ke škole je také vědomí příslušnosti k ní, což o směru platí jen částečně (existují neomarxisté, kteří se sami takto neoznačují, podobně funkcionalisté, strukturalisté apod.) a o paradigmatu vůbec ne. Schematicky lze rozdíly mezi s-gickými školami, s-gickými směry a intelektuálními hnutími zobrazit takto:
| osobnost | místo | vědomí příslušnosti | celý obor | jiné obory | |
|---|---|---|---|---|---|
| škola | xxx | xxx | xxx | ||
| směr | xxx | xx | xxx | x | |
| intelektuální hnutí | xxx | xx | xxx | xxx | |
| paradigma | x | xxx | x |
differentiation of sociology différentiation de la sociologie sociologische Differenzierung differenziazione della sociologia
Literatura: Mulins, N. C. – Mulins, J. C.: Theories and Theory Groups in Contemporary American Sociology. New York 1973; Szacki, J.: O szkolach naukowych. Studia socjologiczne, 1975, č. 4.